Víkendové zážitky, postřehy a zamyšlení

17.-18.10. 2009

Na tento víkend jsme měla naplánovaný výjezd mimo Prahu. OS Mirabilis, pro které trochu pracuju, totiž pořádá semináře pro asistenty, kteří během roku pomáhají rodinám s postiženými dětmi - aby byli vzdělaní a aby si s dětmi lépe dokázali poradit. Asistenti /většinou SŠ a VŠ studenti/se mohou u dětí setkávat s různými diagnózami, proto je cílem našeho sdružení připravit pro ně zajímavé přednášky, aby získali pokud možno co nejvíce informací. Už jsem se tu kdysi zmiňovala o semináři, kde byla hlavním tématem práce s nevidomými. Ten asistenti velmi kladně hodnotili, a tak letošní podzimní setkání bylo zaměřeno na autismus. Tedy na děti s autismem- jak s nimi pracovat, co to vůbec autismus je, co takové děti rády a co zas vůbec nerady. Všechny přednášky byly velmi poučné a zajímavé - radili odborníci na slovo vzatí (díky, Šárko, opravdu jsi mě svým vystoupením nadchla!)

Znám několik rodin, kde mají právě dítě s touto diagnózou a musím říct, že je to pro všechny členy rodiny velmi náročné. Myslím, že asi nevýstižnější ( a pro mne nezapomenutelná) je výpověď jedné maminky už dospělého autisty- velmi těžce zvladatelného. Při rozhovoru povídala: "... jo, rodinná dovolená, to je něco! ... první telefonát po návratu je k psychiatrovi- a pak při pohledu do zrcadla- ke kadeřníkovi ..."

Den byl zakončen večerním promítáním filmu "Bílá vrána" (toto téma už zpracoval na svém blogu Wlk a pěkně mě tím naštval- grrr ;-) - ale můžete k němu tedy nahlédnout :-)
Film otevřel pohled na rodinu pečující o postižené dítě ještě z jiného pohledu. Ukazuje, jak obtížné to někdy je pro zdravého sourozence. Jak se musí s různými věcmi vyrovnat- a nikdo to neřeší, protože na to buď není čas, nebo to rodiče mnohdy ani nepokládají za důležité... Doporučuju ke zhlédnutí, opravdu je tam hodně momentů k zamyšlení.
Sama na sobě vidím, že i když se na to všechno snažím doma myslet, jsou věci, které mi vůči Martince "ulítnou", pak mě to mrzí a mám na sebe zlost, že jsem nebyla předvídavější- nechala třeba nějaký konflikt vyhrotit, nebo nezohlednila při nějakém rozhodnutí vše, co bylo třeba ... ale ono to při tom běhu událostí prostě nejde, nejde, NEJDE!!! a nebo možná jde... ale já to zkrátka tak dobře neumím :-((

V sobotu bylo (navzdory všem předpovědím počasí) docela vlídně. Vytáhli jsme děti na vycházku do lesa. I na podzim má své kouzlo. Děti pravda pro jistotu okukovaly borůvkové keříky... kdyby náhodou :-) - inu zvyk z léta :-)) No ale nebylo- ani náhodou!

K vidění byla i výstražně červená muchomůrka:

Takhle vypadala naše výprava- mladší děti se pochytaly jak magnetky kolem Majdina vozíku. Bylo hezké, jak se vzájemně mezi sebou strkaly, až si každý našel to svoje místo, kde půjde a nebude nikomu překážet v chůzi :-)

V neděli lilo.
Byla s námi i nevidomá (a moc šikovná) Lucka. Vyprávěla o výstavě obrazů, které vytvářejí nevidomí. Samé zvláštní techniky- Můžete si zkusit taky- potrápit smysly.

Zapotřebí je papír a svíčka. Zavřete oči a kapejte vosk tak, abyste vytvořili nějakou kresbu. Druhý pak může se zavázanýma očima prsty "přečíst", co jste malovali :-)

Po obědě už nepršelo, a tak jsme šli k rybníku krmit labutě. Všichni se snažili dohodit svůj kousek chleba co nejdál, aby je přilákal ke břehu.
V dáli už plavou ;-)

Bylo to velice příjemné setkání. Mám zas o čem dumat :-)

Jo! A taky jsem řídila náš nový minibus :-)) Je to tedy nezvyk. Ale snad si na sebe zvykneme. Tolik prostoru kolem sebe... podařilo se mi zaparkovat MEZI dvě auta (Pravda- mezera byla trochu širší, ale zas to vedle stojící auto bylo Lenky, takže o to větší byl můj stres :-))
Ale už jen to, že to jelo, kam jsem chtěla, považuju za úspěch! :-) )