Cesta do školy

28.9.2010

Už skoro měsíc vodíme Martinku do školy. Stále ji to baví ;-)
Jezdíme tramvají, už umí vyjmenovat všechny zastávky, ví, kdy vystoupit ... je to příjemná ranní procházka, i když by mohla být ve volnějším tempu.

Minulý týden bylo přímo před školou k vidění zvláštně vyzdobené auto :-)) ... možná je jeho majitelem někdo z učitelského sboru a nezbední žáčkové mu chtěli zpestřit den :-))
Každopádně si někdo máknul, když to auto balil to rolí toaletního papíru a někdo další si zas mákne, až tu parádu bude sundávat ... a jestli bude mít naspěch, tak se možná ani moc smát nebude ;-)

Stručná rekapitulace prvního měsíce školní docházky :-)

Martince se povedlo ztratit několik věcí: notýsek, klíče od šatny, ... naštěstí bylo vše řádně podepsáno, a tak se za účasti několika zaměstnanců školy posléze i nalezeno. 

Martinka se nevyznačuje závratnou rychlostí. Takže jsem jednoho dne vyndala krabičku od svačiny a hned první pohled mi říkal, že něco není v pořádku... Martinka byla o přestávce na WC. (to ji lehce zdrželo) Pak přišla do třídy a byl tam pán (z Bauhausu- měl prý tašky s tímto logem) a přidělával zásobníky na papírové ručníky nad umyvadlo. To ji zaujalo tak, že ho celou dobu pozorovala a nestihla dojíst jogurt. Vtom zazvonilo a spolužák Kuba na ni přátelsky zařval: "Při hodině se nežere!", a tak ho naše duše prostá vložila otevřený zpět do krabičky.
To, jaká salta krabička v tašce zažila cestou na oběd a následně do družiny, .ani nedomýšlím. V každém případě v kelímku nezůstalo NIC, naopak se smetanové pokušení z Kunína dostalo i na některé věci, které se v těsné blízkosti krabičky v aktovce nacházely....

Děti zatím nemají písanky. Procvičují různé tahy v pracovním sešitě s příznačným názvem: "Zápasíme s tužkou" :-) Někdy má Martina úkol hotový dřív, než já vyjedu s Majdou plošinou do 1.patra. Podle toho to taky samozřejmě vypadá...  takže když domalovávala zuby na pile, pohled na výsledné dílo mi spíš připomínal rozbouřený oceán!!
Ptala jsem se jí: "A tobě se to takhle líbí?"
Odpověděla hbitě: "Líbí! Jinak bych to takhle nedělala!!"
Tak jsem to tak nechala a s klidem poslala paní učitelce (ta musí chudák trpět!!!)

Za úkoly obvykle nosí razítka. Takové malé hvězdičky. Nedávno přinesla z matematiky dokonce dvě vedle sebe. Tak ji chválím a říkám: "No, to se ti to asi mimořádně povedlo, že? Když ti paní učitelka dala hned dvě hvězdičky  vedle sebe..."
 A Martina s klidem: "Jo, ona dává i tři, ale ty u mě nehledej..."

Když jsem se jí naposledy ptala, co paní učitelka, řekla suše: "Je hodnější, než jsem si myslela." ... no, snad je to tak dobře :-))

 ...tak ještě 8let a 9měsíců a máme to z krku, tu zatracenou povinnou školní docházku .... :-))

Jaká přání plní Zoubková víla?

24.9. 2010

Martinka dorostla do věku, kdy ji opouští chrup mléčný. Je to legrační ráno u školy vidět prvňáčky. Mají poznávací znamení: bezzubý úsměv.

/Za zapůjčení fota děkuji archivu pana Wlka -já bych něčeho tak estetického nebyla schopna :-)/

Je to i trochu nepraktické. K svačině do krabičky už nemůžu jentak zabalit ovoce- musím ho nakrájet na kousky... taky tatranka je dočasně na black listu ;-)

Dneska od rána Martina otravovala s dalším kývajícím se zubem. Tedy respektive nedělala nic jiného, než zkoušela prstem, který z dolních zubů se kýve nejvíc. Chtěla jsme jí ho pomoci vytrhnout, ale kvílela, sotva jsem se přiblížila, tak jsem to nehodlala řešit, prohlásila, že jsou to její zuby a až zmoudří, tak aŤ přijde.


Večer Martina nevydržela a přišla, že už ho opravdu chce vytrhnout. Drapla jsem zub do kapesníku a byl venku. Ani nepípla. Madlena po ohledání situace konstatovala, že jsem jí vytrhla "ten druhej!" ...jenže jak mám vědět, který je ten "napravo", když stojím proti ní, mám logicky "pravo" jinde. ;-)
Martina však byla ale šťastná, že má další úlovek do své sbírky a s přehledem prohlásila: "To nevadí. tak ten správnej vytrhneme zítra. Tenhle se taky kejval..."

(No není zlatá? :-))

 Pak jsem šla sbírat prádlo a z dětského pokoje ke mně dolehl zajímavý dialog (miluju tohle neúmyslné naslouchání z dálky; často bývá velmi poučné! ;-))

- "Majdo, když si ten zub dám pod polštář, splní mi Zoubková víla přání? A nevadí, že není první? Já ten první ani druhej tam dát nestihla. "
- "Nevim. Zkus to. Třeba jo. A co bys chtěla?"
- "No, Barunka dostala za první zub hračku! Ráno se probudila a byla tam! A Kristýnka za dostala korunky... "
- "Ty máš hraček...!"
-"Já neřikám, že CHCI hračku. Já bych chtěla něco dobrýho ... třeba. Nebo bysem, chtěla, abys měla berle a ne vozík. Abys mohla chodit..."
- "Já nechci berle. Ještě by do mě někdo strčil a upadla bych. Zůstanu radši na vozíku!"
- "Nojo, ale mohla bys chodit a zkusit i utíkat, takhle tě každej předběhne !!"
- "Povídám, že zůstanu na vozíku. Takový přání ti stejně žádná víla nesplní. Chtěj radši něco na zub :-)) ... ty tam vlastně skoro žádnej už nemáš :-))"
 -------------------------------------------
Zatracený víly neschopný.... 

Rajčata nejcennější

20.9.2010

Seznamte se: toto jsou rajčata, která hnedtak někdo nemá!
Aby taky jo- cena za 1kg činila 2 236Kč.

A jak se taková cennost ocitla v naší domácnosti? Stačilo zajet na velký nákup do Makra.
Tam totiž moc nestíháte kontrolovat položky a jejich skutečné ceny. Na LCD displej pokladny není z úhlu vidět, navíc musíte kvapem zboží odebírat, protože pás ho tam jinak hrne na hromadu, další zákazníci s bezedným megakošem v nervózní frontě za vámi ... k tomu stres, že nestíháte dojet včas vyzvednout děti ze školy... no a při vybalování nákupu zjistíte, že položka 559Kč přísluší kolonce "rajčata 10ks". Paní pokladní se asi přehmátla a omylem stiskla ještě nulu...a bylo.
Snažila jsem se Wlkovi vnuknout myšlenku, že tam obratem dojede zpět a vysvětlí situaci... poslal mě do háje, že ze sebe nebude dělat blbce a toho času, co to zabere a ještě zbytečně ... a děsně prudil.

Opustila jsem ho. Na internetu jsme vyhledala spojení na Makro a jala se celou situaci vykomunikovat. Wlk se mi sice posmíval, že už vidí, jak mi tohle někdo "sežere", že "to by takhle mohl nakupovat každý"... nenechala jsem se odradit...a představte si, že jsem dobře udělala!!

Na reklamačním oddělení mě slečna vyslechla, vyptala na všechny údaje a všemožná čísla a poprosila o zaslání kopie faktury. Řekla, že se ozve... a ozvala se. Během půl hodiny zvonil mobil, že si vyžádala videozáznam- a opravdu bylo vidět, že jsem nekupovala celou paletu rajčat, ale pouze "vaničku".
Reklamace byla uznána a peníze vráceny na účet. Uff! ...no ale netušila jsem, že jsou nákupy takhle monitorovány... jak je vidět, občas se to člověku může hodit...doufám, že to monitorování nákupů zákazníků nemá moc stinných stránek ;-)

Tak mějte na paměti, že všechno se má alespoň zkusit! Kdybych byla bývala Wlka poslechla, nemám peníze, ani chuť na rajčata :--)

Zlatovláska

18.9.2010

V sobotu večer vyrazila naše kanadsko-japonsko-česko-vozíčkářská výprava za kulturou. Tentokrát na balet do Stavovského divadla. Na programu byla klasická pohádka: "Zlatovláska".
Stavovské divadlo mám ráda. Je přístupné vozíčkářům a  místa jim vyhrazená jsou vynikající.

Naši cizinci obdivovali interiér divadelního sálu a doslova žasli. Jsou věci, které si ani člověk neuvědomuje: Eiko jásá nad červenými střechami domů- pohledu z Hradu na střechy domů  se nemohla nabažit. Žije totiž mezi samými supermoderními budovami- sklo a na střechy lze pohlížet leda z vrtulníku ;-)

Zlatovláska se tvůrcům moc povedla. Je to rodinné představení, které potěší oko jak dospělého, tak dětského diváka.

Já osobně nejvíc oceňuji scénu (spíše muzikálovou, ale velmi nápaditě ztvárněnou), kdy mravenečkové sbírají perly v podobě gymbalonů :-))

Celé představení doprovází krásná hudba, jejímž autorem je Vladimír Franz (zaujal mě  onehdy v televizi svým zjevem.- je to ten pán potetovaný doslova "od hlavy až k patě" - a úplně jsem se pak zastyděla- předsudky mě málem polapily do svých sítí- vůbec jsem neměla v úmyslu ho poslouchat- a přiznávám, že asi právě pro tu jeho vizáž- ale musím uznat, že umí a hudba se mu povedla báječně!)
Po celou dobu mohou diváci sledovat živý orchestr.

Zkrátka mohu celé představení jen chválit. Choreografii, režiséra ( = Ondřej Havelka)... rozumné rozložení přestávek (jsou dvě, takže i děti to krásně "usedí" :-) a v neposlední řadě i provedení programu, kdy autoři pamatovali i na děti a vydali pro ně speciální dětskou verzi, která je plná obrázků a pohádka je v něm uvedena  v česko-anglické verzi.

Takže dporučuju! Blíží se nevlídné sychrané dny, a tak neváhejte a nakupte si vstupenky včas! Bývá vyprodáno. Z lože č.13 na 2.balkoně jsme viděli výborně- ani kukátko nebylo potřeba.

Blogparty

17.9.2010

Po velmi hektickém týdnu jsem měla na páteční večer domluvený sraz s holkama, s nimiž mě spojuje několik věcí.
1. stejná diagnóza :-(
2. závislost na psaní blogu ;-)
3. podivný způsob žertování :-)
4. náramek s nápisem STRONG HEARTS 4 WEAK MUSCLES (Reo, díky, žes nás takhle zásobila. Ten nápis už nemohl být výstižnější!  )

Jako místo setkání jsme zvolily nákupní centrum Zličín, abychom to měly "na půli cesty". Paradoxní je, že jsme cestovala jen z jedné části Prahy do druhé a cesta na místo určení mi zabrala delší dobu než těm, co jely z "venkova" :-) 
Zapíchly jsme to v osvědčené IKEE. Marcela, Diny i Rea už  vesele konzumovaly Ikeacafé, mně to trvalo trochu déle, než jsem se doma zbavila obou dětí a dokodrcala se metrem se dvěma přestupy až na kraj světa.

Je zajímavé, že některé lidi znáte jen z virtuálního světa, a přesto si s nimi povídáte, jako by to byli staří známí ze základní školy. Možná toho o mně vědí víc než vlastní příbuzní... Povídaly jsme o všem možném, na program se samozřejmě dostala i témata velmi vážná, vždyť každá z nich má vlastně ještě dalšího společného jmenovatele- a tím je asi to nejtěžší, co může člověka v životě potkat: vyrovnat se se ztrátou těch nejbližších a nejmilejších. Holky vypravovaly, co jim pomohlo, co nejvíce ocenily na svých přátelích- a mně zas pomohlo tohle všechno poslouchat.
Faktem je, že naše žertování bylo chvílemi dost morbidní a někteří návštěvníci museli jistě nabýt dojmu, že je pátek a že jsme venku patrně na propustku z nějakého zařízení :-) Ale nám to nevadilo. Sraz jsme si báječně užily, probraly děti, lidi, co nás štvou a když už naše hladina kofeinu v krvi dosahovala maxima, vyrazily jsme na shopping ;-) Ačkoli žádná z nás "nic nepotřebovala", stejně jsme se zavíračkou opouštěly nákupní centrum ověnčené taštičkami různých firem a rozměrů.

Posezení to bylo příjemné, poučné, "léčebné", chmury rozhánějící a já se moc těším, až jej zas za nějaký čas zopakujeme :-)

Někdy nevíme, co máme

10.9.2010

Aby toho nebylo v září málo, přiletěl v pondělí ještě na delší návštěvu náš kanadský strejda  se svou japonskou partnerkou. Jak to u nás doma vypadá, popisovat raději nebudu. Shrnula bych to asi tak, že jsme opravdu multikulturní spolek šílenců :-)
V pátek odpoledne jsem potřebovala dojet do centra nakoupit zamluvené lístky na říjnovou kulturu. Ti dva se hned hrnuli, že pojedou se mnou.

Rozhodla jsem se tedy upřednostnit krásu před rychlostí a k přepravě zvolila tramvaj. Eiko /tak se Japonka jmenuje/ byla nadšená! Samozřejmě má vrozenou japonskou fotománii, takže fotila nepřetržitě všechno. Okna v tramvaji byla špinavá, tak si otevřela horní část a visela i se svou "camera" z okna ven a práskala jeden snímek za druhým. U některých záběrů jásala... změnila jsem operativně  plán trasy a vzala je na Novotného lávku- pamatujete na staré stokoruny? Právě na nich byl pohled na Hradčana malovaný z tohoto místa.
Eiko oněměla úžasem. Nevěděla, co fotit dřív!! Praha se jí tak moc líbí!!

Po nábřeží jsme zamířili k Národnímu divadlu. To byla další lahůdka. Pokladna byla ještě otevřená, a tak jsem zkusila, jestli by neměli lístky na pohádkový balet Zlatovláska. A protože v září každý spořádaný Pražan ještě o víkendech jezdí na chalupu a po divadle netouží, mám je! :-)

Strejda nevydržel a projel program s operami. Skoupil snad půl divadla. Nadšený! Takže mám dojem, že během těchto dvou měsíců budu mít asi přechodné bydliště na 1. balkoně Národního divadla... kdy budu pracovat, spát a o děti pečovat???

Potom jsme samozřejmě zapadli do kavárny Slavie. Jsem asi snob. Mně to prostředí tam děsně okouzluje: zásadně si sedám tak, abych viděla na Hrad - nejraději tak, abych měla zároveň dobrý výhled na Pijáka absintu :-) Ačkoli si slibuju, že budu chodit "jen na kafe", nikdy neodolám jejich štrůdlu s lístečkem máty a čepičkou šlehačky vypadá velmi jedle!
Eiko všechno fotila a pořád opakovala [ojši-ojši] - což je tedy "výborný!" ...jak jsem pochopila.

 Servírka z nás tedy byla zmatená, strejda mele anglicky i česky, vůbec nerozlišuje- v půlce věty přepne, Eiko anglicko-japonsky a já, když to potřebuju rychle- tak mu odpovídám česky - je to bezva, mozek rozhodně nemá šanci zahálet! ;-), ale za chvíli nevíte, čí jste.

Sotva jsme vyšli ven, začalo lejt. Ale opravdu lejt. Deštníky jsme neměli, tak jsme za chvíli vypadali jak tři vodníci na vandru. Než jsme došli na tramvaj, vysvitlo sluníčko a objevila se duha. Eiko opět začala jásat a radovala se, že ještě nikdy neviděla oba konce duhy, že ten druhý je v Kanadě vždycky schovaný někde za horami!! Opět fotila vykloněná z okýnka tramvaje a byla úplně unešená. Někdy prostě ani nevíme, co máme, dokud nás na to někdo neupozorní...

Já se s nimi nasmála, protože jsme řešili i různé jazykové hříčky: třeba jestli na věži viděli trubače- anebo trumpetistu (jak tvrdil strejda :-));  a taky, co má  zmrzlina společného s pivem, když je TOČENÁ??  :-)) ...

Majda mě večer zvala na televizi, že musím vidět "Vyprávěj" ... tak matně tuším, že jeli do NDR k moři a z velké dálky jsme slyšela Majdu jak se chechtala: "Jéé, to je asi ten trabant..." ... jinak nic. Nějak mě ta výprava mezinárodní zmohla ;-)

 - a to byl teprv začátek!

Překvapení

9.9.2010

Překvapení dělím na milá a nemilá. Ta první mám samozřejmě radši a s těmi druhými se učím celý život nějak vyrovnávat. Jde to ztuha :-(

Milé překvapení jsme Majdě přichystali my doma. Po příjezdu ji čekal (staro) nový interiérový vozík- tedy vozík "na doma". Loni jsme začali vybírat, protože židle, která nám dlouhé roky sloužila a byla naprosto dokonalá (sponzorský dar ze Švédska! :-) ), už dosloužila. Majda má příliš dlouhé nohy, a tak jsme zkoušeli nějakou náhradní variantu, jenže Majda svou židli nechtěla opustit!
Vozík firmy OttoBock byl sice krásný, "lehký", ale měl kolem sebe takovou rampu proti nárazu, což se do našeho bytu nehodilo, neb díky rampě obtížně vybíral otočky mezi nábytkem a futry dveří.  V neposlední řadě byla na závadu i jeho cena: 80tisíc. Musela bych je sehnat zase někde po nadacích, zdravotní pojišťovny a lékaři se zrovna nehrnou do předepisování drahých pomůcek a vycházejí z toho, že jeden električák už máme, takže to stačí.

Dohodli jsme se tedy, že jej pořídíme "ze sekáče". Existují i firmy, které se zabývají repasí vozíků a potom se takový vozík dá pořídit cca za 20tisíc- to už by se shánělo snáze ;-)
Jenže pak zapracovala náhoda a hlavně Marcela- a věnovala Majdě vozík po Nikče. Provedly jsme výměnný obchod- naši mužové se nestačili divit :-) A kdybychom to chtěli líp načasovat, tak už to prostě líp nešlo!! V sobotu v noci jsme jej přivezli domů. Majda koukala! jediným drobným technickým problémem bylo ovládání vozíku- bylo na levou ruku. Majda si zvykla řídit vozík pravou a psala taky pravou rukou. Jenže postupem času zjistila, že ji to zdržuje, takže se přeučila na psaní levou. Přísahám,že ji nikdo nenutil!! Vím, že obráceně se to nesmí... no ale když...
No a teď byl problém. Tatínek slíbil, že to předělá. je pečlivý, ale má trošku delší dodací lhůty :-)) Majda 2dny nadávala, že tam sedí jak "na traktoru", vztekala se, že musí couvat na 2x (jinak bravurně zvládá zajet všude napoprvé (nechápu??)) ...no a pravila, že si to tak asi nechá, že už si zvykla ;-) Pochopila, že to tak bude rychlejší :-))
(Zázvorky, díky moc!! Máte to u nás- vyměníme kola za kola :-))

Takže kocourkovi přibyla do ochočovacícho procesu další disciplína: jízda na vozíku ! :-)
Zvládají to oba a ještě se tomu dost nasmějou :-)

Mně ovšem úsměv zmizel z tváře poté, co jsem v pátek  viděla Majdin rozvrh hodin.
Podotýkám, že jsem nic neponechala náhodě a do školy psala v půlce srpna, že prosím, aby pamatovali na to, že Majda má v IVP napsáno "zvýšená únavnost" a tudíž aby hodiny výchov- zejména pak tělesné- dali laskavě na okrajové či odpolední hodiny. Ona tam stejně nechodí, tak si může jít domů dřív odpočívat, a když bude výtvarka a nestihne obrázek domalovat, nic se neděje- dodělá si to doma- maluje ráda.
A výsledkem je toto:

Zírala jsem na to dost nevěřícně.
Takže celých 10měsíců se bude Majda otravovat a asistentky budou zbytečně dělat to, co by normálně nemusely... Já to prostě nechápu?? Vždyť ten rozvrh přece udělá příslušný program v PC, kam se dají zadat nejrůznější požadavky- ta škola integruje dvě tělesně postižené děti na 2.stupni-tedy dvě třídy mohou mít nějaké závažné důvody, proč to či ono do rozvrhu umístit tak a ne jinak?!!? .. jo, jenže to by asi mezi PC a klávesnicí musel sedět někdo, kdo má mozek.

Sepsala jsem mail. Paní zástupkyni, která je vystudovaná speciální pedagožka, zda ona s tím souhlasí a nemá připomínky, neb celou situaci hodlám řešit dále spříslušným odborem na MŠMT a dalšími orgány zabývajícími se integrací (a to myslím vážně: třeba mi konečně už někdo vysvětlí, co to vlastně ta INTEGRACE je??) , neboť jsem vůbec nepochopila, proč se sepisují a podepisují IVP (individuální vzdělávací plány), když je pak stejně nikdo nerespektuje.
Podotkla jsem, že se domnívám, že sestavení rozvrhu je plně v kompetenci školy a že snad ani žádné peníze navíc nestojí...  a opětovně požádala o zařazení "výchov" na okrajové hodiny.  
(Pro mě je fakt přijatelnější, když půjde domů dřív z "výchovy", než když nebude na fyzice a my pak strávíme celé sobotní odpoledne tím, že to nejdříve budeme studovat, a pak vykládat... Já chci se školou spolupracovat, ne ji SUPLOVAT!! )


Tak jsem zvědavá, co mi odpoví. Moc si od toho neslibuju, ale otrávilo mě to dokonale.
Marnost, ignorance, nulová empatie, nezájem, lhostejnost... fakt mě nic jiného v této souvislosti nenapadá.

Jsem asi natvrdlá, ale pořád se snažím pochopit, proč se zrovna tato škola hlásí k tomu, že je bezbariérová a integruje všechny děti- bez rozdílu postižení- když to ve skutečnosti vypadá takhle...

Za rok jedu zas!

7.9.2010

... pravila Majda, když ji krátce po půlnoci Wlk přivezl z onoho vybojovaného zážitkového kurzu.

Majda přijela nadšená. Velkou zásluhu na tom mají paní asistentky, které se rozhodly jet opravdu 3dny před odjezdem. A denně mi posílaly SMS, že se nemám obávat, že je vše OK a ať si užívám "svobody"... prostě byly opravdu úžasné. Poradily si se vším samy. Asistentka Šárka vše důkladně fotila, takže Majda má asi 400fotek a probírá se jimi... upravuje, popisuje a je šťastná, že to všechno viděla na vlastní oči.
Program měli pestrý, počasí jim vyšlo- myslím, že si to opravdu užila  a díky všem, kteří se snažili zapojit Majdu do nejrůznějších aktivit !!    (Když se chce, tak to určitě jde ;-) )

Musím říct, že ani z této "vyhrané bitvy" nemám radost. Padlo na mě spíš takové rozjímání, co jsem celá ta dlouhá léta (Majda chodí do 8.třídy) dělala špatně, že mi nebylo ve škole rozumět, že i naše dítě se chce radovat a jezdit s ostatními mimo školu, ne jenom  smět chodit se zdravými dětmi do školy;
.... že -i když sedí na vozíku- má úplně stejné projevy života jako všichni puberťáci, tudíž i zlobí (tedy po svém samozřejmě) a že nemusí všechny činnosti aktivně provozovat, že jí stačí jen pozorovat, komentovat - zkrátka "sdílet okamžik"... 

Nutno podotknout, že jsem loni mluvila s panem majitelem toho rekreačního střediska o stavebních úpravách, které by lidem s pohybovými obtížemi usnadnily pohyb po areálu- a představte si, že na tom fakt zapracoval!! Na cestě do jídelny přibyly dva krásné nájezdy, umývárky byly v pohodě sjízdné, přibyla i sprcha bez "schodů" a také jedno WC je pro vozíčkáře! Tak mě to jen utvrdilo v tom, že vše je o komunikaci a o lidech... a udělalo mi to radost!! Potkávat jen takové by nebylo špatné :-)

Tak jsme si všichni oddychli, že to tak pěkně vyšlo. Majda pobyla sice jen 4dny, ale stačilo jí to. Dva dny spala jak šípková Růženka- dospávala deficit ;-)

Barování další díl :-)

6.9.2010

Jsem závislá.
Mám barománii.
Pořad Sandry Novákové mi učaroval. Pokud se mi podaří někde sehnat lístky, je mi úplně lhostejné, kdo tam bude vystupovat. Tentokrát jsem o lístky usilovala velice, protože jsem je hodlala choti podarovat k jeho půlkulatým narozeninám, které by v druhé polovině pořadu oslavil. Podařilo se!! Shánělo je víc mých známých, takže nakonec z toho vznikla prima hromadná výprava a malý třídní sraz zároveň :-))

Účinkujících bylo mnoho, samé hvězdy a všichni působili dojmem, že jsou natěšení a zpívali jak o život. Jeden talent větší než druhý, chvílemi tam normální smrtelník propadá depresi, že jemu nebylo taky "neděleno", protože výkony některých účinkujících nutí diváka  tleskat vestoje.

Jednou z hlavních a velmi výrazných postav byl Tomáš Klus. Možná se budu opakovat, ale obdivuju jeho práci s češtinou, slovní zásobu i jazykový humor, který mám moc ráda.

Další zajímavou podívanou- tedy spíš poslouchanou - jsou pánové Dyk-Maxián- Prachař. Co osoba, to originál. Hlasový rozsah Vojty Dyka prostě nechápu..., ale poslouchat ho můžu dlooouho a často ;-)

A tady je malá ochutnávka ulovená na můj foťák. Jitka Čvančarová mě svým zpěvem fakt dostává!! :-)

...a pak přišel sám Mistr!! :-)))

Prostě přišla Ivanka s Gottem. A Gott nedělal drahoty a šel zazpívat. Ke klavíru usedl miláček publika Ondřej Brzobohatý, který z hlavy zahraje snad úplně všechno...a Mistr taky hleděl, když váhal, co bude zpívat a O.B. se opřel do kláves a spustil ... Gott se pohotově přidal a fakt zpíval na plný pecky :-))

Atmosféra jako vždy úúúžasnááá!! Neopakovatelná, nepopsatelná.
Filip Rajmont, který večery pravidelně moderuje , opět nezklamal, Wlk si narozeniny užil za hlasitého potlesku .. odcházeli jsme "trapně"  už ve 2:00 AM  a sál byl stále plný!! :-), ... opět na Karlově mostě nikdoo nebyl (idelální čas na procházky a focení )  :-)) ... a já se toho nemůžu nabažit... Já prostě neznám nic hezčího, než celý večer poslouchat super hudbu, pít celkem dobré víno s přáteli a k ránu jít přes starou Prahu domů do postele, kde se nedá usnout, protože je člověk doslova nabitý energií... zkuste to taky ;-)

Andrea Australská

6.9.2010

Využívám dopoledne bez dětí a celkem narychlo si domlouvám sraz s přítelkyní bloggerkou - Andreou. Žije trvale v Austrálii.Do Prahy přijela jen na pár týdnů navštívit rodinu a přátele.

Zdá se, že se mi v životě díky psaní blogu objevil nový fenomén: ztělesňování virtuálních postav. Je to zajímavý úkaz. Vy tu postavu vlastně velmi dobře znáte, ačkoli jste ji nidy neviděli. Denně čtete její příběhy, postřehy, sledujete rodinné fotografie... znáte vlastně spoustu věcí, jen nevíte, jaký má ta dotyčná bytost hlas, stisk ruky... Už jsem takových setkání absolvovala několik a musím říct, že mě to baví. Taková zvědavost a napětí...a pak okamžik skutečného setkání... pokaždé to byly velmi příjemné, neopakovatelné a nezapomenutelné a pozitivní!! :-) zážitky.

Na Andreu jsem se těšila. Znám její příběh, blog čtu od začátku, ačkoli vůbec nevím, jak jsem se k němu dostala. Obdivuju její vnitřní sílu a způsob, jakým se vypořádala s velmi obtížnou životní situací....

Na setkání mě čekala velmi pohledná a usměvavá žena s překrásnou holčičkou na klíně. Poznaly jsme se na 1.pohled ;-)

Začaly jsme si povídat, jako bychom se znaly léta...chodily spolu do školy, nebo tak. Smály jsme se a probíraly i témata velmi vážná, dvě hodiny utekly jak voda. 8měsíšní Bibinka se chovala vzorně a měla velké pochopení pro potřeby matky :-) Urazily jsme dvě ikeakávy- na jednu to bylo moc dlouhé povídání! Vyměnily si  dárečky :-))

Pro mne velmi příjemné setkání. Přátelský rozhovor, kde se probíralo úplně něco jiného než módní trendy a rychlé recepty na vaření. Nikdy jsme se neviděly, a přesto jsme si byly tak blízké...inu máme načteno :-))

Díky, blogu, za tento nový druh seznamování se s lidmi tak zajímavými!!!