PF * 2011

31.12.2010

Rok 2010 má dnes k dispozici poslední den.
Poslední den v roce se lidé mají tendence veselit, setkávat se s přáteli, požívat alkohol ve větší míře, nacpávat se dobrotami, které během roku běžně nekonzumují...a taky bilancovat. Jaký ten uplynulý rok byl- co dal, co vzal...

Pro mě byl uplynulý rok rychlý.
Bohatý na nová setkání, bohatý na události a zážitky všeho druhu. Všichni jsme ho přežili- a to je hlavní! ;-)

Chodí mi krásná PF - děkuji za ně. Obdivuji nápaditost a originalitu některých fotek a přání :-))

A přidávám nahlédnutí PF od Martinky ;-)

A všem návštěvníkům blogu a přátelům přeju, 

aby ten nový rok byl po všech stránkách dobrý 

a aby si jej ve zdraví užívali!

                 

Ať jsou vám hvězdy i kočky nakloněny 
po celý rok  2011! :-))   

         

Pan Kaplan v ABC

29.12.2010

Poslední středa letošního roku patřila kultuře.  Odpoledne jsem zvládla divadélko s Martinkou - hráli Sněhurku v Divadle v Celetné a já zjistila, že nedám dohromady jména sedmi trpaslíků!!! :-(

Na večer jsme měli lítky do Divadla ABC na divadelní zpracování našeho oblíbeného románu Leo Rostena "Pan Kaplan má třídu rád". Lístky jsem kupovala někdy v říjnu, protože je neustále vyprodáno. A pak jsem na ně málem zapomněla- hledala jsem je až na Štědrý den, abych je Majdě dala  pod stromeček ;-) Divadlo ABC, jehož patrony jsou moji zamilovaní a nesmrtelní V+W,

je totiž bezbariérové! :-))

Je to sice trochu dobrodružné, ale těm vytrvalým se zadaří dostat se až na místo určení.
Pro pobavení a poučení popíšu naši cestu:
Autem jsme jeli jednosměrnou, avšak rušnou ulicí- V Jámě. Když jsme zahlédla nápis "U Nováků" - řvu na Wlka: "Zastav, tady potřebujeme vystoupit, tady je vchod!" Wlk se ošíval, že jede uprostřed kolony aut, ale nakonec poslechl - hodil tam blikačky a zastavil. Řidič ve voze za námi nechápal, co s e děje, ale zařadil zpátečku- pochopil, že  se NĚCO bude dít! Oba jsme se vyřítili z auta, Wlk rozrazil zadní dveře vozu, já postranní  a začali jsme vykládat plošinu a vozík. Máme to zmáknuté, 2minuty nám botahě stačí :-) Vyndali jsme Majdu, zandali plošinu, Wlk skočil do auta a odjel hledat parkovací místo, zatímco já se jala hledat výtah. Vstoupily jsme do pasáže U Nováků, odchytila jsem vrátného, že jdu do divadla a hledám výtah a do kterého patra mám jet. Ukázal mi výtah a řekl, že do suterénu. Trochu jsem znejistěla, ale uklidnil mě, že si mě tam vyzvednou. Tak jo, mám lístky na balkon, jedu do suterénu úplně jiné budovy... v suterénu se nás ujal jiný vrátný, který hned někam telefonoval a hlásil : "Už jsou tady!" :-)
Přišla uvaděčka a já stále čekala na nějaký transport do jiné úrovně... a ono ne- tím, že jsem sjela do suterénu, ocitla jsem se na balkoně divadla :-) ???

Majda se těšila. Knížku četla a když byla na jaře v nemocnici, společnost jí dělala dvě namluvená CD a léčba smíchem zapůsobila :-) Takže divadelní verze nám chyběla do sbírky.

Představení je poněkud statické- děj se odehrává ve třídě  newyorské večerní jazykové školy, kde se sešli cizinci z různých zemí, kteří se snaží studovat angličtinu. Kdo se někdy v životě učil jakýkoli cizí jazyk, ví, jak zákeřná je gramatika. Celé představení je postaveno na prvcích jazykové komiky. Hlavního hrdinu - úporně snaživého studenta pana Kaplana - vytvořil Oldřich Vízner. Hra je proložená písněmi všech druhů :-) Mě velice příjemně překvapila Jitka Smutná v roli uklizečky. Je namaskovaná k nepoznání- jako černoška- a zpívá skvěle ;-)

Představení se bude jistě líbit všem, kdo znají literární předlohu. Ten, kdo jde na představení "bez přípravy", bude možná trochu zaskočen,  divák se musí  zpočátku dost soustředit na to, aby jednotlivým postavám porozuměl- komolí češtinu, mluví  s příšerným přízvukem ;-) ... ale nám se to líbilo, Majda se chechtala, až se zajíkala a divadlo bylo zase vyprodané.

Musím ještě pochválit personál divadla. Obsluhu vozíčkáře mají zmáknutou, uvaděčky  jsou komunikativní - a dokonce si od nás o přestávce vzaly lístky ze šatny, že nám vyzvednou věci, abychom nemuseli čekat frontu po představení. Takový servis potěší!

Závěrem: Byl to příjemný večer plný legrace. Stojí za námahu sehnat si lístky :-)

Zde si můžete poslechnout ukázku z CD.

Vánoční atmosféra

26.12.2010

Advent vůbec nebyl poklidný, jak se od něj očekává. Díky sněhové nadílce se pražské ulice staly pro Majdu nesjízdné, a tak měla většinu prosincových dní "domácí vězení" :-(

V neděli odpoledne jsme se konečně vypravili na Staroměstské náměstí, abychom dětem ukázali strom a výzdobu. Turisti jsou unešeni, foťáky jen cvakají, stánkaři si mnou ruce, protože ceny za běžné mlsky jsou samozřejmě evropské :-)
Možná by mi k radosti stačilo méně svítících vloček v ulicích a více odklizených chodníků...

Pohled na Týnský chrám je úchvatný v kterékoli roční době ... vánoční strom obrovský, třpytící se ...

Samozřejmě všude davy lidí a nesnesitelní taxikáři, kteří by nejradši vozili turisty přímo do radnice - troubí, agresivně najíždějí na jiné řidiče, protože mají pocit, že nejsou dost vidět, když po silnici jede ještě někdo jiný... je to banda mafiánů a nikdo s nimi nic nezmůže. My měli problém zaparkovat- aby ne: všechna vozíčkářská místa poblíž Staromáku obsazená taxikáři. :-((

U stánků se svařákem a s trdelníky zástup mlsounů. Ale jsou výborné a krásně voní, takže ani my jsme neodolali ;-)

Hodinka nám k okouknutí atmosféry v tom mrazu bohatě stačila.

Majda byla promrzlá hned. Naštěstí Ježíšek občas neodolá pokušení a koupí i nějakou "ptákovinu" ;-) - a donesl jí  gelová nahřívátka- je to takový polštářek ( Majda má červené srdíčko)  naplněný jakýmsi roztokem, v němž plave plíšek- a ten, když se zlomí, začnou se v roztoku dít nějaké chemické procesy- a ono to začne topit. Majda byla nadšená a pochvalovala si tento vynález. :-)

Pro každého něco

25.12.2010

Pod stromečkem se našlo pro každého něco. Za nejoriginálnější dar považuju proutěnou přepravku na cocoura a ještě originálnější možná byla její cesta k nám pod stromeček :-)

Nákupem jsem pověřila Lenku. Na kočky je sice alergická ;-), ale jezdí na nákupy do Polska- no a tam je k mání nepřeberné množství proutěných výrobků za ceny mnohonásobně nižší. Nakupovaly jsme přes telefon ;-) Lenka vyfotila 2typy "klecí", oměřila je - a když Polákovi líčila, na jakého "kota pani klec potřebuje" , málem se smíchy vyvrátil z bot. Lenka mu vylíčila, že je to britská červená, takže by na kleci chtěla nějakou červenou parádu a že kot bude mít podle všeho asi 10kg, tak aby byla dost prostorná. Polák přeházel hromady, až našel. Lenka ještě sekýrovala, že kovová dvířka kazí estetický dojem, aŤ najde s proutěnými... myslím, že si pán oddychl, když viděl Lenčiny paty :-)

No a nastal problém, jak klec dopravit z Hořic do Prahy. České poště ji Lenka za žádnou cenu svěřit nechtěla, prohlásila, že si tam ve skladu na ni někdo dřepne a ona že pojede pro novou.
Logistických variant jsme vymyslely  několik. Nakonec se do toho ale vložila babička, která okomentovala naši  neschopnost a pravila, že to zvíře tu klec snad letos pod stromečkem ani  mít nebude - no a využila tedy kanál služební. Jenže vzhledem k tomu, že někteří zaměstnanci se ke služebním vozům v minulosti chovali velmi neuctivě a přepravovali v nich třeba i posekanou trávu :-), zaměstnavatel se toho domákl a vydal přísný zákaz přepravování soukromých zásilek!!
Lenka tedy dostala úkol klec zabalit "hlavně nenápadně" . Kurýr zásilku vyzvedl a předal dále. Vzhledem k tomu, že se východočeská sekce firmy chystala do Prahy na vánoční večírek, všichni vnímali obrovskou zásilku jako novoroční žert  :-)) Naštěstí... ;-) Ani nevím, jestli babička přiznala, co se transportovalo :-))
Klec dorazila včas.
Tobínek ji hned obydlel. A sluší mu!
Díky, Lenko!!! A za ušetřenou pětistovku zaplatíme telefonní účty a nakoupíme alkohol a oslavíme, že další rok je za námi :-)))

Já jsem dostala originál obrazu. Autorem koláže je pan Wlk ;-)

Jsem ráda, že rodina taky vnímá moji potřebu údržby tělesného aparátu... tak ještě najít nějaký vhodný termín- a můžu vyrazit. ;-)

Štědrý den

24.12.2010

Štědrý den v naší rodině byl samozřejmě štědrý nejen v oblasti materiální, ale nebyla nouze ani o zážitky.
Stromeček ( koupený "lastminute") tatínek do noci usazoval do stojánku. V obýváku na parketách piloval, sekal, řezal a piliny a třísky lítaly  k potěšení cocoura všude kolem.... až ho nakonec ukotvil do stojánku, který každoročně častuje nelichotivými přívlastky.

Děti se  nemohly dočkat a hned po snídani se daly do zdobení. Dohadovaly se, kam kterou ozdobu umístí, aby na ni bylo dobře vidět, Majda neustále Martinku usměrňovala: "Opatrně, aŤ to NEROZBIJEŠ!!" ... A všichni jsme měli tak trochu strach, co bude stromečku říkat náš pubescentní cocour, ale ten jej přijal celkem v klidu. Očichal ho, několikrát obešel dokola, ale rozhodně po něm nehodlal šplhat a houpat se na řetězech, jak nám mnozí optimisticky prorokovali ;-)

Asi hodinu po dozdobení to u nás vypadalo tahkle:

Stromeček jaksi nebyl náležitě ukotven, takže reagoval na moje projití okolo pádem. Prostě to s ním švihlo :-)
Ozvalo se řinčení ozdob, já ho postavila- a on se zase skácel...  Wlk pochopil, že jej bude muset přivázat nějakým lanem k něčemu pevnému ... děti si daly druhé kolo zdobení...alespoŇ jim čekání na večer rychleji uteklo.... ;-)

Odpoledne jsem se již tradičně vypravila na hřbitov. Jezdím na venkov. Hřbitov je u kostela, odkud k němu vede kaštanová alej.
Těšila jsem se. Možná to někomu bude znít morbidně. Ale já se opravdu těšila na to, až vstoupím do toho ticha, kde budou znít jen varhany (jak ten člověk v takové zimě může hrát tak krásně??...)

V kostele je k vidění beltém pozoruhodného vzezření. Autor Václav Sokol pojal jeho kompozici "věžovitě".

Postavičky stoupají k jeslím kolemdokola. Zajímavý a neotřelý nápad!

K vidění jsou krásné detaily:

Vzala jsem si do lucerničky kousek betlémského světla a za nepříjemného deště se vydala kaštanovou alejí, abych zavzpomínala na ty, kteří mi za svého života byli tak milí a blízcí... 

Moje milovaná babička mě totiž opustila právě na Štědrý den - 24.12.1990 :-(((

Je to asi neuvěřitelné, ale i v tom našem blázinci se podařilo zrealizovat večer se vším, co k tomu patří. Proběhla večeře, stromeček nakonec zůstal stát na určeném  místě ozdoben ... Ježíšek se nenechal odradit vším, co jsme  mu poslední dny předvedli ;-), a tak i dárky se pod ním objevily .... to bylo radosti!

Předvánoční pohodu

 21.12.2010


...u nás prožívá leda kocour.

Moje angína se k ústupu nemá. Asi nechce být na Vánoce sama.  Ráno mi v laborce odebrali asi půllitru krve. Chemie konečně začala působit, ulevilo se mi.

Okamžitě jsem se vrhla na lednici a nacpala se vším možným- po tom 3denním půstu ;-) Wlk jen koulel očima, že si kombinací "tlačenka-cukroví-pomelo" koleduju o výlet na pohotovost :-) K ničemu takovému samozřejmě nedošlo, zapila jsem to zdravým zeleným čajem, čímž jsem všechno špatné znegovala ;-)
Ihned jsem roztopila troubu, abych konečně zpracovala ta těsta, co na mě trpělivě čekala několik dlouhých dní v lednici. Pěkně uleželá... švestky naložené týden v rumu, ty se budou rozplývat! :-) Volné chvíle jsem prokládala žehlením, neboť halda nabývala nebývalých rozměrů. Šla jsem do plnění úkolů s tím, že co stihnu - to bude, a co ne, bez toho se to taky obejde.

23.12.

Neodkladně jsem musela na nákup. Za cíl své  cesty jsem si zvolila Tesco, abych ještě doladila pár drobností a doplnila proviant. Ten týdenní výpadek už prostě nedoženu :-(
Venku smogová mlha, že nebylo vidět na krok. Lidí a aut na ulicích víc než kdy jindy. Všichni nervózní a nerudní. Já nevím, kdy se k sobě chtějí chovat hezky... asi  tu  hodinu u štědrovečerního stolu. To by mělo zas na rok stačit.

V Tescu se hádali o košíky, o místo u poklady, popoháněli pokladní, ať pracuje rychleji, až tam jeden "pan rychlý" rozlil  na pokladní pás vodu do odstřikovačů a všude byl v tu ránu smrad a mokro a bylo po pospíchání- čekalo se na úklidovou četu ... děs.
Nákup jsem zkrátila. Nebavilo mě to. Vlastně jsem nepotřebovala nic životnědůležitého.

Cestou domů jsem ještě hodlala pořídit stromeček, což se mi v Baumaxu ani v OBI nepodařilo. Ceny rozhodně neodpovídly vizáži severských jedlí.

V noci jsem se vrhla na balení dárků. Kreativní - ovšem časově dost náročná- činnost. Do postele jsem padla ve 2 ráno.

Veselé Vánoce vám přejí popeláři!

20.12.2010

Pravidelný svoz odpadu byl dnes poněkud dramatický. Krom běžného rámusení, které při akci popeláři provozují, se ozvaly ještě zvuky podezřelé. Letěla jsem k oknu a spatřila, že jsme dostali od popelářů dárek. Nabourali nám auto.

Řidič měl nakázáno vyvézt odpad, tak prostě neřešil, že se lehce změnila situace a komunikace je plná sněhových hald. Lidi poctivě uklízejí chodníky, ale kam s odhrabaným sněhem? Silnici už týden neuklízel nikdo. No a tak se stalo, že popelářský vůz vjel do závěje, sklouzl ...

 .... a ozvalo se: BUCH!  Tím mu odpověděl levý bok našeho auta :-(((
/dveře teď nejdou otevírat a samozřejmě jsou promáčklé a odřené na plech :-( /

Takhle bylo "tělo na tělo"

Otevřela jsem okno, jenže kvůli angíně nemůžu jaksi moc hulákat ;-) Volám na toho umělce, co jako dělá??? A jen jsme viděla, jak rve zrcátko... :-((((

No a frajer byl ještě dotčen a řval na mě: "Tady nemáte co parkovat! když je sníh!!"
Tak my měli auto na milimetr od chodníku, aut je plná ulice a on místo aby sklapl uši a omlouval se, tak mě ještě na úvod seřve?!! No to neměl dělat...

Zmobilizovala jsem síly a přidala na hlasitosti a jala mladíka poučit o slušném chování: "Tak hele, když vidíte, že tady není kudy projet tím vaším velkým vozem, tak sem nemáte jezdit, nebo máte zavolat na úřad, aŤ sníh odklidí, jinak nevyvezete a jestli to s tím neumíte, tak si vlezte za něco menšího! Vy mně poničíte auto a ještě budete drzej! Tak to snad dáte do pořádku a omluvíte se ne!?? Vypněte motor, jdu dolů!!"
... koukal, ale motor vyplnul.

Dolů jsem poslala Wlka (ten je klidnější :-) ) - vzala foťák a vrčela, ať se pánové usmívají, že budou slavní :-))
Frajer mezitím zchladl- Wlkovi se už omlouval a asi byl rád, že nemusí jednat se mnou ;-)

No ale na situaci to nic nemění: další starost navíc, papíry, lítání po pojišťovně a servisu... prostě tohle jsme na zpestření předvánoční pohody ještě neměli... naše autíčko utrpělo tento rok již 3.úraz. Vždy byl originální

Tak vzhůru do roku nového, vstříc novým dobrodružstvím...taknějak tuším, že o ně ZAS nebude nouze ...

.............................................

No a den jsme zakončila návštěvou ORL, protože moje angína od pátku udělala pokrok ve vývoji jen v tom, že jsem otekla a nemohla ani jíst a pít, ani otočit hlavou- vizáž golema - tělo bez krku :-(
Paní dr. ze mě radost neměla. Změnila mi ATB, píchla kortikoidy, udělala výtěry, přičemž mi vytáhla jazyk až bůhví kam a nařídila návštěvu zítra ráno včetně odběrů krve. Budeme mě zkoumat. :-(((

Já ani tu blbou angínu nemůžu mít se standardním průběhem. O své výkonnosti pomlčím. Zvládám jen běžné úkony údržby domácnosti, jsem grogy.

Odposlechnuto

Už jsem tu několikrát psala, že mám ráda takové ty odposlechnuté rozhovory. Nemyslím soukromé, ale  ty, co se vedou v MHD, v samoobsluze, či někde v čekárně u doktora. Tento se odehrál  v zařízení pro děti předškolní, a tak jsem rozhodně nečekala, že bude tak "ostrý" :-)  Kdo nerad sprostá slova, aŤ raději dál nečte.

Minulý týden jsem  musela do školky domluvit nějaké organizační věci s paní učitelkou. Byl čas svačiny, takže velká šance, že se budeme vzájemně slyšet.  Děti seděly u stolečků a některé preparovaly z namazaného krajíčku plátek rajčete, jiné zas vrstvu pomazánky... radši jsem svůj pohled upřela jinam ;-)

Po chvíli se od stolečku vyřítil kluk a hulákal: "Paní učitelkopaníučitelko!!!"
Učitelka ho zcela automaticky usadila: "Marku, to počká. Já se tady teď bavím s paní, jdi svačit, pak si to povíme!"
Marek byl úplně brunátný. Poskakoval snožmo a nedal se zaplašit: "Když já to musím říct teď HNED!!!"
Paní učitelka nedbala naléhavosti případu a opakovala to, co už řekla a poprosila ho, aŤ se laskavě posadí a v klidu dosvačí.
Marek nevydržel, poskakoval a k tomu vyrtvale  hulákal: "Já to ale řeknu a řeknu! Hugo řekl SERE!"
Kousla jsem se do rtu, neb smát se okatě mi v tu chvíli připadalo  nevýchovné.
Paní učitelka zbystřila: "Cože?!" a hned se jala situaci vyšetřit: "Hugo! Jak to, že mluvíš sprostě?"
A co na to Hugo? S ledovým klidem odvětil: "Protože mě SERE!"

Nevěřila jsem vlastním uším. Těm klukům je 5-6let!
Paní učitelka mu vyčinila a hnala Huga do koupelny, aŤ si vypláchne pusu od těch ošklivých slov.
Ójé, to byla potupa! Hugo by snad byl býval raději dostal na zadek. Zdráhal se, ale nakonec šel. Co si o tom všem myslel, bylo dost čitelné ;-)

Taky míváte dny, kdy byste jejich valnou část strávili v koupelně ;-) 

Z jedné směny na druhou

16.-19.12.2010

Posledních pár týdnů mám dojem, že z rychlosti, jakou nabralo moje žití, se mi lehce dělá zle. Do toho ještě přibyly vánoční povinnosti, takže do postele padám hodně po půlnoci. Nezdá se mi nic, jen ráno, když zvoní budík, mám dojem, že je to zlý sen...

Ve čtvrtek to u nás třeba vypadalo takhle:

Z práce jsem se pěšky doplazila závějemi v půl šesté večer. Hned se na mě vrhly děti - pořád něco povídají, nebo řešíme úkoly... 
Martinka se těšila na pečení cukroví. Slíbila jsem jí, že bude nacpávat pracny do formiček. Zatímco se pracky pekly, trénovala čtení. Moc ji to baví, jenže jak čte jedno a to samé 5x dokola, pak už nečte, ale recituje zpaměti. Vytáhla jsem tedy nějaký starý slabikář, a tak se do čtení vrhla s chutí.
Do toho Majda studovala přírodopis a průběžně mě zahrnovala dotazy s kosterní tematikou :-)  měla jsem dojem, že se zblázním. Od rána jsem neměla chvíli klidu!

A do toho všeho ještě mňoukal kocour, který je neustále při chuti a snaží se dobýt do plechové krabice s granulemi.

Pracky se dopekly.

Vlk zmizel na pravidelný volejbal. Než jsem připravila něco k jídlu, uložila děti a poklidila taknějak, bylo skoro půl desáté. Klasika.

V pátek ráno mi nebylo nějak dobře. Chvíli zima, chvíli teplo... bolest v krku, Vidina víkendu mě dohnala k návštěvě ORL- no a mám angínu. Zas tu mojí. Pravou. Takže vypadám jak golem- krk zmizel, polykat nelze - alespoň zhubnu ;-) Chroupu penicilin a střídám to s ibalginem, zkrátka k předvánoční pohodě daleko.

Děti využívají mé neškodnosti a vesele vlčí, jejich psací stůl připomíná jedo velké smetiště. Tak já nevím, jestli k nám letos Ježíšek bude mít odvahu zaletět... aby se tu nenakazil, nebo v tom binci neztratil...

"Dost bylo Santy Clause, vraťme dětem Ježíška!"

11.12.2010

V sobotu jsem musela vyrazit do města - pochytat nějaké dárky. Objednala jsem si v Luxoru několik knih, a tak jsem si řekla, že projdu vánoční trhy na Výstavišti a cestou vyzvednu ty knihy.

Jenže na Václaváku bylo opět velmi rušno a z amplionu zaznívaly věty, které jednoznačně odsuzovaly účinkování obtloustlého amerického Santy na české předvánoční scéně. Jsem pro. Mně se to taky nelíbí, ačkoli jsem neměla v úmyslu zrovna dneska jít kvůli tomu veřejně manifestovat ;-) 
Ale vedu již několik let svůj soukromý odboj: nekupuju žádné vánoční ozdoby, papíry, ubrousky a jiné propriety, na nichž je tento veselý vánoční muž vyobrazen.

V horní části Václaváku "u koně" probíhaly soutěže: Vyhoď si svého Santu do kontejneru. Přičemž figury byly v nadživotní velikosti a dalo to dost práce :-)) Ale účastníci se velmi příjemně bavili!

Jinak jsem nákupům moc nedala- respektive davy mne odpudily, abych do některých obchodů vstoupila.
Knihy nezklamaly. Než jsem se prokličkovala  k pokladně, kde jsem měla zásilku  již nachystanou, samozřejmě jsem nasbírala další hromádku písemností... takže mi celý nákup slečna musela rozložit do tří tašek a cifra na účtence byla omračující. 
Letos prostě všichni dostanou knihu. Český národ údajně nečte, takže je třeba to napravit :-)
 Knihy mají v Luxoru krásné a je jich dost pro všechny. A co víc: personál je ochotný a umí i poradit!