Z jedné směny na druhou

16.-19.12.2010

Posledních pár týdnů mám dojem, že z rychlosti, jakou nabralo moje žití, se mi lehce dělá zle. Do toho ještě přibyly vánoční povinnosti, takže do postele padám hodně po půlnoci. Nezdá se mi nic, jen ráno, když zvoní budík, mám dojem, že je to zlý sen...

Ve čtvrtek to u nás třeba vypadalo takhle:

Z práce jsem se pěšky doplazila závějemi v půl šesté večer. Hned se na mě vrhly děti - pořád něco povídají, nebo řešíme úkoly... 
Martinka se těšila na pečení cukroví. Slíbila jsem jí, že bude nacpávat pracny do formiček. Zatímco se pracky pekly, trénovala čtení. Moc ji to baví, jenže jak čte jedno a to samé 5x dokola, pak už nečte, ale recituje zpaměti. Vytáhla jsem tedy nějaký starý slabikář, a tak se do čtení vrhla s chutí.
Do toho Majda studovala přírodopis a průběžně mě zahrnovala dotazy s kosterní tematikou :-)  měla jsem dojem, že se zblázním. Od rána jsem neměla chvíli klidu!

A do toho všeho ještě mňoukal kocour, který je neustále při chuti a snaží se dobýt do plechové krabice s granulemi.

Pracky se dopekly.

Vlk zmizel na pravidelný volejbal. Než jsem připravila něco k jídlu, uložila děti a poklidila taknějak, bylo skoro půl desáté. Klasika.

V pátek ráno mi nebylo nějak dobře. Chvíli zima, chvíli teplo... bolest v krku, Vidina víkendu mě dohnala k návštěvě ORL- no a mám angínu. Zas tu mojí. Pravou. Takže vypadám jak golem- krk zmizel, polykat nelze - alespoň zhubnu ;-) Chroupu penicilin a střídám to s ibalginem, zkrátka k předvánoční pohodě daleko.

Děti využívají mé neškodnosti a vesele vlčí, jejich psací stůl připomíná jedo velké smetiště. Tak já nevím, jestli k nám letos Ježíšek bude mít odvahu zaletět... aby se tu nenakazil, nebo v tom binci neztratil...