O pravosti Mikuláše

5.12.2010

Když byla Majda malá a chodila do školky, padl na mě (patrně nějakým zmanipulovaným řízením) los, že budu dětem dělat Mikuláše. A tak, abych jim to "nepokazila", pojala jsem svou roli zodpovědně ;-) a za velkého nadávání a láteření, že tedy rozhodně nebude upečeno, ani uklizeno, vznikl kostým. Dopadlo to tak, že po několik dlouhých let se každoročně ozývaly moje kamarádky, jestli přijdeme s čertem i k nim, napravit to, co rodiče během roku ve výchově svých ratolestí zanedbali :-)

Letos jsem se radovala. Čert dal výpověď, že už ho to nebaví. Vůbec jsem ho nepřemlouvala a s radostí hned napsala všem zájemcům SMS, že letos tedy ruším angažmá, neb se naše výchovná skupina rozpadla.

Martinka už je v 1.třídě, a tak začíná tušit, jak se věci mají.
V pátek přišla ze školy s objevným sdělením: "Mami, víš, že ty čerti jsou jen převlečený lidi?! U nás ve třídě byli a byli to deváťáci. Poznala jsem tam Verču. Měla pantofle!"  Nijak jsem jí to nevymlouvala.
Zato když své zjištění reprodukovala Majdě, ta ji pohotově setřela: "No to je jasný. Pravý choděj totiž jen domů!" ... aha a Martina byla za tam, kde byla...nevěděla NIC...

Kamarádky se nehodlaly smířit s tím, že privátní mikulášská taškařice letos neproběhne- a já měla najdenou čerty dva! Mohla jsem si vybrat! To jsem tedy nečekala... a tak to dopadlo takhle:

Opět jsem nachystala kostým a šlo se... ;-)

 Martinu měla hlídat babička, než vypadnu z domu, abych se v klidu mohla vyžehlit a namaskovat. Jenže babička vymýšlela samé neskutečné aktivity. Martina neustále pro něco chodila domů. Jednou pastelky, pak zas napít... už jsem toho měla dost, protože jsem vždycky všechny  ty propriety musela někam zahodit, pak to složitě štrachat...a už zas dupkala Martina po schodech. Napsala jsem babičce výhružnou SMS, že jestli to dítě nebude hlídat pořádně, osdnese ji čert! ;-)

 Babička tedy zavřela Martinu v kuchyni. Postavila ji k oknu, aby vyčihovala Mikuláše... prima nápad. Takže by přímo online viděla, jak Mikuláš vychází z našeho domu, sedá do našeho auta... Vlítla jsem tam, stáhla rolety až k parapetu a zažřvala na ně: "Nechte si zataženo. Utíká vám teplo!" ...a sjela babičku pohledem, aby bylo jasno, že ani tuto aktivitu nepovažuji za vhodnou!

Obešli jsem všechy štace, čert utržil do pytle jednoho dudlíka, umounil všechny dětské tváře, vyhrozili jsme i dospělákům (na každého se něco najde ;-))  a konečná byla u nás.

 Jaké bylo moje překvapení, když čert Martinku rozplakal. Celkem suverénně tvrdila, že nezlobí, až Majda utrousila: "Jen řekni, jak se tu vztekáš..." ...a to stačilo a slzy tekly proudem. Bylo mi jí líto. Vzlykala a hájila se, že úkoly píše a pomáhá Majdě..., ale nepráskla ji, že je drzá a taky zlobí. (ještěže vím, jak to doma chodí!) Hned jsem tedy Majdě útok vrátila a vyzvala ji, aby něco zazpívala.

Vytřeštila na mě oči- jako co dělám??? Ale já trvala - nebo trval :-) na svém: "Tak zarecituj!"
"Nic neumím!", sveřepě zapíral puboš.
"Alejo. něco určitě umíš. SpusŤ Máj!"
"Máj? Teď? Na Mikuláše?", nevěřícně kulila oči Madlena a bylo dost čitelné, co si v tuto chvíli myslí...
"Jasně. Je zzzima. Tak se alespoŇ zahřejeme poslechem..."
Měla mě viditelně plnézuby, ale viděla, že není zbytí a opravdu spustila :-)) 

Čert bohužel nikoho neodnesl a myslím, že příště už mu tu jeho "pravost" nikdo neschroupne :-))... ale stejně je to hezké období tohle hraní si na čerty, Mikuláše a ježíšky... bude mi to líto, až odroste i Martinka :-(