Slunný pozdrav

červen 2012

 Tak jsem se chystala, jak si budu užívat volna, nic nedělat a psát si denně blog... a opak je pravdou. Než mi došlo, že mám lenošit, už je čas balit a vrátit se zpět do pražského chaosu :-(

Na ostrově momentálně panuje vlna veder, teplota snad neklesla pod 34°C. Voda je jako kafe a všichni se povalují jak polomrtví hroši ve vodě, nebo sedí na baru a užívají si svoje zaplacené "all in".

Měli jsme půjčené auto, a tak jsme ostrov zevrubně prozkoumali. Pěkné to tu mají, ale na trvalé žití bych zdejší kraj asi nevolila.

Tak snad se dostanu k tomu nějak zpracovat fotky a lehce pojednat o tom, co mi uvízlo na kartě ve foťáku.

Martinu jsme uchovali živou, což považuju za největší úspěch, protože to je skutečně dítě pohybující se stále na jiné planetě. Měla zde několik povedených scének :-) Ona je neustále pod vodou. Potápěla se s brýlemi. Z vody na břeh vylezla bez brýlí. Prostě je během ponoru ztratila, aniž by si toho všimla. Myslela, že je má na hlavě... to jen na důkaz toho, že je vždy "nad věcí". ... já už tedy míň... ;-)

Zítra se vydáme s kufry na leštiště... a za rok se určitě vypravíme tímto směrem zas.... už se znám. Hledám v nabídkách CK, ale pak stejně skončím na řeckém ostrově ;-)

  

Ken jako bůh! ;-)

22.6.2012

Martinka naštěstí nepodlehla kouzlu panenek Barbie, nicméně nemohu se nepodělit o zjištění, že v této zemi jsou k dostání styloví Keni- a jak jinak než v podobě bohů :-))

 

 

 

Bumerang

21.6.2012

Občas se člověku něco vrátí jako bumerang. Některé bumerangy raní, jiné donutí zastydět se... já mám ráda ty, které se vracejí ne proto, aby mi ublížily, ale aby mě donutily k zamyšlení  nebo aby potěšily tím, že letí z dobrého směru. Jeden takový tu přistál zrovna dneska. Mrskla ho po mně Martina.

Vyslechla nějaký hovor, který nebyl přímo určen jejím uším. Nebylo to nic závažného, jen jsem s Wlkem opakovaně probírala jednu "pracovní záležitost". Kolega se mi   jevil jako natvrdlý, což jsem taky odprezentovala na příkladech, že mi pošle dva maily během jedné hodiny a vzápětí mě atakuje mobilem, jestli už jsem to četla a co tomu říkám.
Tak Wlk lehce žertoval na právě došlou SMS: "Á copak, kolega XY nám píše?" A já laxně odpověděla, že se z toho člověka jednou dočista zblázním, že mě jednou opravdu umoří....

Vtom vstoupila do hovoru Martina, která tou dobou řešila odkud kam létá netopýr a jak ke jménu přišel....a pravila: "Mamí, tak ber XY jako postiženého. Na ty se přece člověk nesmí zlobit za to, jaký jsou..."

Pouček si z toho lze vyvodit hned několik. ;-)

Ahoj z Korfu!

18.-19.6.2012

ahoj z Korfu!

v pondělí večer jsme po zdlouhavém letu s mezipřistáním v Kalamatě přistáli na jedné z nejkraších přistávacích drah - na ostrově Korfu. Pilot to s námi pěkně krouhal, opravdu jsme  si některé vrcholy řeckých hor mohli prohlédnout hodně zblízka. Hned se mi vybavil můj první pokus řídit letadlo- na trenažéru. Moje letadlo tehdy skončilo přímým nárazem do jednoho takového pohoří a chvíli před tím, než se rozlomilo na dva kusy, jsem ze své pilotní kabiny viděla hodně podobné obrázky ;-) ... Byla jsem opravdu unavená po tom několikatýdenním maratonu s minimem spánku, takže se mi podařilo  obtisknout si servírovací stolek na čelo. Rušilo mě jen zaléhání uší- to je vždycky děs. Sice jsem slupla nějakou piluli od paní dr. z ORL, ale stejně... nějsem létavý typ ;-) Byla jsem ráda, že jsme dosedli na zem.

Po vystoupení z letadla nás i ve večerních hodinách ovanul horký vzduch.
Řekové klasika -usměvaví, nespěchající- mám je ráda, alespon mě zpomalí
Vyfasovali jsme mikropokoj s balkonem a výhledem na moře! Dost dlouho jsme vymýšleli, kam co dáme, abychom zachovali uličku na balkon a nemuseli tábořit i na chodbě. :-) Povedlo se.

Martina jásala ze všeho- i z malých hotelových mejdlíček v koupelně. Nejvíc nadšená byla z hotelového bazénu- tam se ale večer už koupat nesmí. Tak  mě ještě ten večer po večeři  vytáhla do moře- je to platicí turista, ani den nazmar-takže jsme z vody vyjejzaly v 9hodin, to už se nekoupou ani Rusáci... a že jich tu je a  zvyklosti mají podivné! Nechci být xenofob a rasista, ale čeho je moc, toho je příliš. Vážně otravní. Možná mě otravuje i to, že jim člověk- i poletech neaktivníhoužívání ruštiny- rozumí. Cítím to taknějak jako Svěrák v Koljovi. ;-)

Moře je všude v Řecku průzračné a mnohoodstíněně modré. Tady je navíc ještě mělké- takže před plaváním absolvuji sea-walking ;-), než dojdu někam, kde mi voda není po kolena. Pro Martinu ovšem ideální.
 Touží po výletu na šlapadle. Mám obavy, abychom při našem umu nepřistáli v sousední Albánii...

Hotel je OK.  Jídla dosti, je z čeho vybírat, ale přes den jsou teploty kolem 36°ve stínu, takže se sjíždíme hlavně na vodě bez bublin ;-)

Máme objednané auto, tak hodláme ostrov probrázdit podle knížky Ostrovanky  "KORFU bez průvodce" (vydařený kousek! :-))

Snad budou časem i fotky... až pochopím systém svého provizorního PC zařízení. ;-)
 

Dost

...mám všeho dost.

Balím kufr a odlétám na poslední chvíli do teplých krajin.
Krize nekrize, miluju řecké ostrovy, tam přece nemůže být špatně. Snad se mi podaří dobít baterky, které už nějak skomírají. Pokud mě nesežere žralok, určitě napíšu ;-)

Výři nesýčkují

13.6.2012

 Prázdniny se sice kvapem blíží, ale i tak musím napsat všem milovníkům češtiny a majitelům dítek školou povinných, že v nakladatelství Portál vyšla skvělá kniha s vtipným názvem "Výři nesýčkují"- a jak už název napovídá, je celá o vyjmenovaných slovech, která dokáží potrápit nejednoho žáčka i dospěláčka :-)

Knize není co vytknout- je barevná, v pevné vazbě, na kvalitním papíře, texty vtipné a poučné zároveň, roztomilé ilustrace... zkrátka:  autorkám se moc povedla !! ;-)

 Za obzvláště vyvedené považuji obě mapy zachycující problematické místopisné názvy.

Mapa republiky....

 

...a mapka Prahy, kde se to zákeřnými názvy taky pěkně hemží ;-)

Na variace i/y jsou v knize vtipné příběhy...

...a  také zákeřné dvojice, kde se třeba dozvíme, že SYČÁRNA nemá s HASIČÁRNOU vůbec nic společného.

Tak zauvažujte, zda potomka neodměníte (či nepotrestáte :-)) za vysvědčení právě touto knihou. 

Do konce června má Portál na objednané knihy 20% slevu! 

Aby mi nebylo smutno...

11.6.2012

Máťa dnes odjížděla na školu v přírodě. Jezdí každým rokem jen od pondělka do pátku, ale pokaždé se těší a nemůže dospat. S nadšením si balí věci a určitě zase přijede spokojená s nevybalenou taškou v tričku, na němž bude stěží poznat základová barva...

V neděli večer přišla Máťa za mnou. Seděla jsem u PC a bušila do klávesnice, aby práce byla hotová včas.
"Mamííí, nesu ti obrázek.", cpala mi pod nos velkou čtvrtku, "aby ti po nás nebylo smutno...", dodala na vysvětlenou.

Na obrázku byly dvě postavy. Majda  a Máťa.  Nerozlučná dvojka. ... 

Skoro se mi chce říct, že je ani smrt nerozdělí... tedy nerozdělila... 

 

Tak snad bude  obrázek fungovat ....

Květinový den

31.5.2012

 Ještě se musím zmínit o akci, která mě před několika dny opravdu potěšila. Abych tady neustále jen nekritizovala školství :-), dějí se tam občas i věci obdivuhodné a chvályhodné. Přijde na to, kdo se v budově školní právě nachází a jak moc to otřepané  "baví mě práce s dětmi" myslí doopravdy.

Poslední květnový den měla Martinka do školy přinést jednu řezanou květinu. Ta měla posloužit  jako vstupenka na akci nazvanou "Květinový den". Děti z 2.stupně chystají pro mladší děti z 1.stupně zábavné soutěže. Za jejich splnění děti dostávají papírové penízky a mohou si za ně pak ve stánku nakupovat různé drobnosti.

Krásné a užitečné mi na celé akci přišlo to, že starší děti odpoledne květiny odnesly do nedalekého Domova pro seniory- babičkám pro radost.
No není to následováníhodný nápad? ... Občas myslet na ty, kteří  nejsou zrovna na předních místech zájmu společnosti ...

 

Zatracený myši!

8.6.2012

Myši - to je pracovní ozančení našich morčat. Prostě myši ušatý. Mají se čile k světu.

Minulý týden jsem ovšem takhle v pátek dolezla domů celá šťastná, že je konec týdne a šla jsem je oblažit svou přítomností. Prý potřebují sociální kontakt. Tak je beru na klín, vypravuju jim a hladím je v kožiše. A jak tak na ně koukám, vidím, že mají na různých místech těla vyškubané chlupy??!!
Pojala jsem podezření, že to nejsou dvě holky, a že došlo k boji o vůdce domácnosti... Prozkoumala jsem ty holé fleky na kůži a šla hledat na internetu "nemoci morčat". V duchu jsem si nadávala, že jsem vůbec na tohle kývla, jakoby toho nebylo dost- ještě hlodavce mám v baráku a vůbec bych se nedivila, kdyby u nich vypukl doposud nepopsaný mor.

Uááá, dočetla jsem se, že mohou mít svrab!! Docela děsná představa, jak se drbeme celá rodina a objíždíme dosud nenavštívená nemocniční oddělení zabývající se neléčitelnými kožními chorobami ...

 Popadla jsem krabici od bot, vystlala papírovými utěrkami, strčila do ní hlodavce a hurá na veterinu. Opravdu poetický páteční podvečer. Naštěstí všichni odjeli na chalupy a nebo měli něco lepšího na práci, takže čekárna zela prázdnotou.

Usměvavá paní dr. mě vítala: "Tak copak to máme v krabici?"
"Dva prašivé hlodavce", odpovídám popravdě.
Dr. se usmála a bylo vidět, že si mou láskou ke zvířatům není až tak jistá. "Tak ukažte, podíváme se na to."
Vyndala jsem hlodavce na osvícený vyšetřovací stůl. Paní dr. je začala zkoumat. A pravila: "No, oni nejsou prašiví, oni mají jenom vši.."
Málem jsem se pod ten stůl.skácela. "Cože??", ptala jsem se nevěřícně. "Vši??"
 "Jo, všenky. Ale nebojte, na člověka nejdou", dodala, aby mě utěšila.
..jo, jasně- to jsou blechy psí, ty na člověka nejsou... známe českou klasiku ;-)

"Dám vám šampon a budete je 1x týdně koupat v lázni"
Podezírala jsme tu ženu, že si ze mě tropí žerty. "Koupat? Oni dovedou plavat?", ptala jsem se více než užasle.
"Néé, to nezkoušejte. Normálně jim to rozředíte v daném poměru do misky a houbičkou je budete namáčet", poučila mě.
A jéje, ředění v daném poměru není zrovna obor, v němž bych vynikala. Kdysi dávno jsem si jeden preparát v daném poměru ředila, a pak už to nebylo kam dávat :-) Poprosila jsem o konkrétní návod.-čeho a kolik kam. ;-)
"Tak dvě deci vody a 1ml šamponu", pravidla paní dr. "Víte, kolik je dvě deci?", šibalsky mrkala skrz brýle.
"Jo, to vím náhodou docela přesně "... :-)

Tak jsem vyplázla 101Kč za tu ozdravnou lázeň, posbírala si svoje zavšivené hlodavce a jelo se domů. Koupat.

 

Hlodavci lázeň přežili, i když se u toho klepali a pískali. Vypadali strašně,ale drbání ustalo. Budeme tedy láznit každý týden ještě 3x.

Pokud bych si koupila trpaslíka, mohu zcela zodpovědně prohlásit, že bude do rána větší než já. Toužím po klidu, nicnedělání a pohodě. Ani jedna z veličin se ne a ne dostavit... něco asi dělám  špatně....soustavně špatně.

Den dětí v Muzeu Kampa a v divadle Na Zábradlí

3.6.2012

 V neděli u nás doma nebylo k vydržení. Hned ráno přišli podlaháři a bušili do parket a ještě tu byl šílený smrad z nějakého lepidla... Vyrazily jsme s Martinkou do města. V Muzeu Kampa ještě slavili Den dětí, a tak byla připravená prohlídka komentovaná  pohádkovými bytostmi- Karkulka a čertík Uhlík vtipně vysvětlivali dětem, co je to umění. U některých exponátů jsem jen smutně konstatovala, že umění nechápu :-) Příliš moderní, příliš mnohoznačné...

 Muzeum Kampa patří Medě Mládkové . Klobouk dolů před tou dámou za to, co vybudovala. Budova je po rekonstrukci, samozřejmě má výtah pro vozíčkáře, prostory jsou krásně upravené.

Z oken se nabízejí půvabné výhledy na Vltavu - jak jinak než vylepšené uměleckými díly  ;-)

Zajímavých děl bylo k vidění mnoho, tady je třeba lupa - ale taková složitější - dívat se na Prahu hned 3x jinak je neotřelé, zábavné a krásné...

 

Ve vstupní hale byly pro děti připravené dílničky. Moc chválím organizaci a lektory. Martinka si vyrobila textilní tašku, notýsek a přívěšek z korálků a bylo nadšená. Po dvou hodinách jsme opouštěly muzeum plné dojmů.

Nabídla jsem jí ještě pohádku v divadle Na Zábradlí, což bylo přesně na druhém břehu Vltavy. Šly jsme pěšky. Je to sice delší procházka, ale bylo příjemně teplo, takže to ničemu nevadilo. A milá Martina mi celou dobu vypravovala, co by Majda mohla a nemohla, kdyby s námi do Muzea Kampa šla. Po celou dobu to dítě sledovalo, kde je výtah, kde je schod, kde jsou jak široké dveře, jak by jí pomohla s výrobou tašky a že ty korálky by určitě zvládla sama a notýsek že by jí sešila a hned začala vymýšlet, jakou barvu obalu by si Majda vybrala... zírala jsem. Poskalkovala kolem mě, s batůžkem na zádech a s vyrobeným notýskem v ruce (spíš nad hlavou) - veselá...  naše Martina, která neustále vypadá, že je duchem na jiné  planetě, mě naprosto dostala. Sledovala totiž i povrch chodníků- na nábřeží jsou v mnoha ulicích původní "kočičí hlavy"... po těch se zrovna 2x dobře nejezdí - a ona hned máchala rukama: "To by se muselo objet támhle..." ;-) ... tak mi dítě opět udělilo výchovnou lekci.

Došly jsme do divadla přesně na čas a stihly krásnou pohádku na motivy Krkonošských pohádek o Trautenberkovi. Hráli mladí herci a bavili se výborně i dospělí. Kulisy a kostýmy byly totiž velmi originální :-))

V divadle byla pro děti ještě připravena bojovka- děti chodily bez rodičů i do zákulisí a plnily úkoly v indiánském stylu- v maskérně se samy měly namaskovat :-), vymyslet si indiánské jméno, trefit bizona do srdce... sbíraly samolepky na kartičku, z nichž si postupně vyskládaly obrázek toho, co je čeká v cíli... byl to dort! :-) Krásný, jahodový... od Hájka ;-)

Já si zatím dala kafe a vyslechla přednášku pro děti, jak se chovat k pejskům a co pejskové dovedou... :-) Martina po půl hodině přiběhla nadšená a spokojená, samozřejmě mi hned sdělila, že tady by tedy Majda nemohla být, protože se to prostě nedá, ale že by jí to všechno vyprávěla, že bysme je klidně mohly poslat s tatínkem tramvají domů napřed... Jo, tak jsme to dělávali... tahle holčička  integraci pochopila dokonale...

Krásný den to byl. Plný zážitků, poznatků a poznávání se...