Den dětí v Muzeu Kampa a v divadle Na Zábradlí

3.6.2012

 V neděli u nás doma nebylo k vydržení. Hned ráno přišli podlaháři a bušili do parket a ještě tu byl šílený smrad z nějakého lepidla... Vyrazily jsme s Martinkou do města. V Muzeu Kampa ještě slavili Den dětí, a tak byla připravená prohlídka komentovaná  pohádkovými bytostmi- Karkulka a čertík Uhlík vtipně vysvětlivali dětem, co je to umění. U některých exponátů jsem jen smutně konstatovala, že umění nechápu :-) Příliš moderní, příliš mnohoznačné...


 Muzeum Kampa patří Medě Mládkové . Klobouk dolů před tou dámou za to, co vybudovala. Budova je po rekonstrukci, samozřejmě má výtah pro vozíčkáře, prostory jsou krásně upravené.

Z oken se nabízejí půvabné výhledy na Vltavu - jak jinak než vylepšené uměleckými díly  ;-)



Zajímavých děl bylo k vidění mnoho, tady je třeba lupa - ale taková složitější - dívat se na Prahu hned 3x jinak je neotřelé, zábavné a krásné...

 

Ve vstupní hale byly pro děti připravené dílničky. Moc chválím organizaci a lektory. Martinka si vyrobila textilní tašku, notýsek a přívěšek z korálků a bylo nadšená. Po dvou hodinách jsme opouštěly muzeum plné dojmů.

Nabídla jsem jí ještě pohádku v divadle Na Zábradlí, což bylo přesně na druhém břehu Vltavy. Šly jsme pěšky. Je to sice delší procházka, ale bylo příjemně teplo, takže to ničemu nevadilo. A milá Martina mi celou dobu vypravovala, co by Majda mohla a nemohla, kdyby s námi do Muzea Kampa šla. Po celou dobu to dítě sledovalo, kde je výtah, kde je schod, kde jsou jak široké dveře, jak by jí pomohla s výrobou tašky a že ty korálky by určitě zvládla sama a notýsek že by jí sešila a hned začala vymýšlet, jakou barvu obalu by si Majda vybrala... zírala jsem. Poskalkovala kolem mě, s batůžkem na zádech a s vyrobeným notýskem v ruce (spíš nad hlavou) - veselá...  naše Martina, která neustále vypadá, že je duchem na jiné  planetě, mě naprosto dostala. Sledovala totiž i povrch chodníků- na nábřeží jsou v mnoha ulicích původní "kočičí hlavy"... po těch se zrovna 2x dobře nejezdí - a ona hned máchala rukama: "To by se muselo objet támhle..." ;-) ... tak mi dítě opět udělilo výchovnou lekci.

Došly jsme do divadla přesně na čas a stihly krásnou pohádku na motivy Krkonošských pohádek o Trautenberkovi. Hráli mladí herci a bavili se výborně i dospělí. Kulisy a kostýmy byly totiž velmi originální :-))

V divadle byla pro děti ještě připravena bojovka- děti chodily bez rodičů i do zákulisí a plnily úkoly v indiánském stylu- v maskérně se samy měly namaskovat :-), vymyslet si indiánské jméno, trefit bizona do srdce... sbíraly samolepky na kartičku, z nichž si postupně vyskládaly obrázek toho, co je čeká v cíli... byl to dort! :-) Krásný, jahodový... od Hájka ;-)

Já si zatím dala kafe a vyslechla přednášku pro děti, jak se chovat k pejskům a co pejskové dovedou... :-) Martina po půl hodině přiběhla nadšená a spokojená, samozřejmě mi hned sdělila, že tady by tedy Majda nemohla být, protože se to prostě nedá, ale že by jí to všechno vyprávěla, že bysme je klidně mohly poslat s tatínkem tramvají domů napřed... Jo, tak jsme to dělávali... tahle holčička  integraci pochopila dokonale...

Krásný den to byl. Plný zážitků, poznatků a poznávání se...

6 komentářů:

Ilona D. řekl(a)...

Krásný příspěvek, krásná neděle :-)
Martinka je naprosto úžasná a vy taky !
Lépe to napsat neumím .
Krásný víkend !

Blanka řekl(a)...

Je to krásný, akorát se mi u toho pořád chce brečet, Martinka by mě teda dostala.

Miška řekl(a)...

Souhlasím s Blankou.
Martinka bere vše tak jak jí to život servíruje a já mám radost,že to tak je.

Amelie řekl(a)...

Martinka je super a ty taky..to okno s lupou se mi moc líbí. Ještě jsem tam nikdy nebyla.

Lucka řekl(a)...

Martinčina bezprostřednost mě dostala..

Jitka Neradová řekl(a)...

Martinka je prostě star, neřku-li superstar. Fascinuje mě její přístup. A Sovovy mlýny mám také ráda, to je povedené muzeum. A židle mi asociovala povodně,tenkrát odplula asi padesát kilometrů daleko, našli jí a zase se vrátila. Takže i židle mají své příběhy:-)