V rekonstrukci

1.6.2012

Naše domácí materiálno (stejnětak jako naše duševno)  prochází obdobím náročné rekonstrukce. Začali jsme pěkně od podlahy.

Pohled do obýváku myslím stav obojího velmi názorně vystihuje. Vypadá to u nás vypadá dost neutěšeně po všech stránkách.
Myslím, že pohled do nitra by vypadal obdobně. Jsem šíleně unavená z toho, v jakém stavu se nacházím. Všechno je jinak. Tam, kde něco bylo, není nic, některé věci jsou nové a není je kam umístit- hledá se vhodné místo, jiné se opíraly o to, co zmizelo- a tak jsou teď sesypané na jedné velké hromadě a postupně se derou nahoru ty, které nedopatřením zůstaly až úplně vespod... zkrátka chos, nelad a nepřehledno.

Ale přesto se moc se těším na to, až "bude uklizeno" a už teď vím, že budu stějně pořád vzpomínat, jak to tu bylo původně. Některé fáze úklidu vůbec nejsou tak snadné, jak by se mohlo zdát.... a chvílemi mě napadá, že možná žádná fáze "uklizena" ani nenastane. To když se dívám na ty hromady krabic a haldy vystěhovaných věcí, které jsou momentálně všude.

Překvapilo mě, s jakou naivitou jsem věřila tomu, že tahle akce proběhne v mnou stanoveném termínu. Samozřejmě už při prvním kroku se objevilo, že nebude stačit jen přiseknout zásuvku na spotřebiče, které za těch čtvrt století do domácnosti přibyly. Wlk zjistil, že stav kabelů elektrických obvodů je neuspokojivý, a tak se tu proběhl elektrikář s takovou frézou a na zdech po něm zůstávaly hluboké koleje. Ten člověk u toho vytvářel neuvěřitelný rámus a oblaka prachu. Šílela jsem při pohledu na tu spoušť.

Pak nastal čas škrábání. Přišel zedník, aby uvedl zdi do původního stavu - zaházel ty koleje a nahodil nový štuk Všechno muselo schnout, zrát a všelijak jinak zdržovat další práce.

Problémem bylo snad jen to, že jsme byli na měsíc nastěhováni u našich s tím, že vše bude zase v původním stavu, než se vrátí z dovolené. Datum návratu bylo jasné: 5.června.

Do toho jsem měla několik akcí, které musely být splněny do konce května- takže prostředí opravdu tvůrčí. Už jsem se pomalu smiřovala s představou, že mi pan docent hodí práci na hlavu a v průvodním dopise bude stát dlouhý výčet všech  nedostatků práce a já se hanbou propadnu a bude mi líto, že tomu člověku už nikdy nebudu chtít přijít na oči, protože je to chytrý a užitečný chlap. 

Poté se vrátí naši a až uvidí tu spoušť, vyhodí mě z bytu, přičemž ten náš bude stále neobyvatelný.(ono totiž vystěhovat jednu místnost tak, aby tam nebylo NIC- je nadlidský výkon- obzvláště když vlastníte knihovnu a stovky "potřebných věcí" máte v šuplíkách a ve skříňkách :-) ) 

Do toho proběhla další akce "morčata" (popíšu zvlášť)... Zkrátka dívat se na svět optimisticky mi fakt vůbec nešlo. 

Podlaháři přišli a řekli, že se musí počkat, až vše vyschne, že by ty parkety natáhly vlhko z těch syrových zdí a vlnily by se... to už jsem šla k zemi. Bylo rozhodnuto. Čas dokončení se rozhodně nebude shodovat s časem návratu... a to o celé 4dny...