Lovy beze zbraní

27.5.2012

Je neděle dopoledne. U nás však vládne čilý pracovní ruch. Dali jsme se totiž do rekonstrukce obýváku. A to, co je pracovně nazvalo "dáme novou podlahu" ve skutečnosti znamenalo "rozmydlíme to tu, že nezůstane jedna zeď celá". Ráno v 8hodin nastoupil zedník, aby zaházel díry po elektrikáři.

Martina se odebrala na zahrádku a já do kuchyně, abych se věnovala přípravě oběda.

Bylo přesně 11:40, když se ozval šílený řev a po schodech letěla vzlykající Martina, že jí nebylo rozumět, co chce. Jen řvala: "Pomoc, pomoc! Pomozte někdo!! Mně uteklo morčeeee!" Odhodila jsem  nůž a vylítla z kuchyně: "Kam?!", zařvala jsem na ni.
"No právěže k sousedům ...", řvala o to víc Martina.

Totiž musím na vysvětlenou dodat pár podrobností, které zrovna ke chlubení nejsou, ale existují... s našimi severními sousedy nemáme úplně ideální vztahy. Je to něco jako kauza Monteků a Kapuletů. Paní Monteková dělá ráda pořádek u všech kolem, jen sama žádné zákony nehodlá dodržovat, takže těch nesrovnalostí má v okolí více. Svého času měla rušné období, kdy si sousedi hromadně stěžovali na její chování a musela před pořádkovou komisi na místní úřad, aby se zklidnila.  To ovšem nic nemění na situaci, že je to naše přímá sousedka a že se spory  plynule přenesly z generace na generaci, a tudíž jsme to slízli i my s Wlkem, když jsme před X lety potřebovali kvůli Majdině vozíku o 30cm rozšířit předsíň a paní Monteková dělala na stavebním úřadě psí kusy celé 4roky, aby stavbě zabránila. No přistaveno máme, ale důvodů k bavení nepřibylo, spíš nebyl vlastně důvod ani zdravit. Tenkrát nám to tedy přišlo dost amorální - tento případ byl i medializován :-( a  nakonec jsme stavební povolení  dostali. Ale už jen samotný fakt, že má někdo povahu rozehrát takovou hru, mi nedělal zrovna dobře u žaludku. Ale lidé jsou různí, paní Monteková měla potřebu splatit jakýsi dluh mým rodičům, tak proč k tomu nevyužít zrovna této příležitosti.

No a u těchto milých lidí se nacházelo naše morče, které jsme vlastnili přesně týden.

"Cos dělala?", ptám se zlostně Martiny.
"No já jsem je pásla a najednou jsem viděla jen ty nožičky za plotem..", vzlykala ta nešťastnice.
Lup ho, jednu jsem jí louskla, protože jak vyšlo najevo, dala morčata na trávu a šla se houpat do sítě... klasická Martina. Loupnuto dostala proto, že mě úplně píchlo v břiše z představy, že sousedi mají tři lovecké psy- jezevčíky.
"Jdi si tam zazvonit a vyřiď si to sama!", řekla jsem drsně, ale samozřejmě jsem běžela  po schodech dolů na zahradu. Martina řvala jak tur. Já prolítla všechna křoví u plotu, který je dost vysoký a dost neprůhledný. Jediná mezera je těch cca 5cm dole. Byla jsem bosa, ruce během chvíle od malin poškrábané, kolena zelená a Martině od řvaní začínala z nosu téct krev. Rozšmudlala jsem jí to celekm zdařile po celém obličeji kuchyňskou utěrkou, s níž jsem vyběhla z kuchyně.

Takhle vyparáděné jsme šly téměř v pravé poledne zazvonit k Montekům.
Vyšel (naštěstí) starý Montek- všichni tři psi štěkali a hnali se ke vrátkům. Martina řvala jak blázen, protože se bála o morče a štkala: "Já mám tam... to... pusťe mě tam... prosííím"
Montek se usmíval (???): "Aha, míč ti k nám spadl, jo? Tak počkej.."
Viděla jsem, jak je pomalej... a ty psy... Tak jsem rychle a stručně  upřesnila situaci a vyzvala ho,any IHNED zavřel ty psy!!!  Montek neodporoval a zrychlil. Začal chytat psy, jenže jak byli tři, vždycky dva zavřel, a když zaháněl posledního, jiný zas vyběhl... Napotřetí se mu to povedlo... jenže neměli zavřený balkon, a tak se psi v cukuletu vyřítili se štěkotem z druhé strany baráku... Hra je evidentně bavila.

Tušila jsem smrt v přímém přenosu a vůbec mi to nedělalo dobře. Mám těch adrenalinů poslední měsíce nějak moc... Psi štěkali, Martina řvala, soused udával pokyny psům a mně se chtělo fakt brečet.

Konečně byli psi lapeni a šlo se k plotu. Nastala zajímavá situace. Z jedné strany plotu lezl po kolenou Montek a hledal hlodavce- z druhé strany Kapuletová a dělala totéž. :-)
Hlodavec nebyl k nalezení.
Montek vzal cvičeného psa na řemínek, aby hlodavce vyčuchal. Pes zafungoval. Hlodavec byl identifikován. Martina jásala a brečela zároveň. Já vzala klacík a šťouchala jsem skrz plot hlodavce do kožichu, aby vylezl ven. Byl zapasován mezi ploty a  nedalo se k němu přes hromadu prken dostat. Užuž to vypadalo, že vyleze, když se domů nečekaně vrátil MontekJUNIOR-a  netuše, že v zahradě probíhá odchyt zvěře-  vypustil psy ven, aby se proběhli po zahradě... . Hlodavec okamžitě zajel hlouběji, než byl původně.
Tak a jelo se nanovo. Za tu dobu se z nás s Montekem stala docela sehraná lovecká dvojice :-))

Odchyt se po 20minutách zdařil. Martina popadla hlovavce, Montek otřel čelo a patrně díky této dobročinné akci promáchl sváteční oběd. ;-)
Martina hlodavce držela tak pevně, až kulil oči navrch hlavy.
Poděkovaly jsme, omluvily se (hned několikrát)

Udělila jsem jí přísné školení a když jsem v chodbě míjela zrcadlo, musela jsem se smát. Vypadala jsem příšerně. Krev z Martinčina nosu jsem měla po obličeji i já, vlasy -původně stažené do ohonu- vlály v pramenech divoce kolem hlavy, bosa- nohy špinavé, jak jsem lezla v těch záhonech... co si asi myslel Montek, když nás takhle spatřil...  ;-)

Byla jsem vyřízená. Dolezla jsem nahoru do kuchyně. Wlk a zedník se mohli zbláznit smíchy a hýřili vtipnými poznámkami. Utřela jsem je, že je smích možná přejde, když jim sdělím, že se ruší nedělní oběd, že se mi klepou ruce  a žádné vaření se konat nebude.

Jedlo se v půl třetí ... a naštěstí nikdo nechyběl :-))

 

19 komentářů:

thora řekl(a)...

One of those things you can laugh at later. Imagine my hilarious laughter. Very funny post.

Lucka řekl(a)...

morčata vás chtěla sblížit se sousedy za každou cenu (a to doslova) :))

Andrea Benešová řekl(a)...

děsný..ono to určo v té situaci směšný nebylo..

Anonymní řekl(a)...

V danou chvíli to bylo drama, ale dopadlo to dobře! UFFF!!!V této psané podobě to ale nabralo trochu jiný nádech a já dostala při čtení záchvat smíchu. Představila jsme si Vás v reálu a smích nešel zadržet. Snad mi prominete:)Jsem ale samozřejmě ráda, že morčata jsou v plném počtu!
Kačaba

JitkaI řekl(a)...

Dramatickou story jsem zhltla jedním dechem.Šťastný konec, to mám ráda!Chudák soused,jestli on si to pak od manželky nevyžral,že pomohl zrovinka vám :-)
Sledovat to z povzdálí,tak se asi taky smíchy neudržím,ale jinak s vámi soucítím,lovila jsem několikrát v terénu králíky, i u sousedů.Jsou sice větší,ale řekla bych,zase hbitější.

Miška řekl(a)...

Wlčice já bavím,sorry.V tvém podání je i neveselá hystorka k smíchu.
Jsem ráda,že je morče v pořádku a doma.

Eliska řekl(a)...

Wlčice, doporučuji, když se dávají morčata pás, přikrýt je vrchním dílem klece - nezdrhnou... To ty naše potvory taky jednou zaběhly k sousedovi, se kterým se moc nemusíme a pomohla nám je vyčuchat kočka! :)

Petra řekl(a)...

My máme morče v králíkárně, což neznamená, že je v bezpečí. Děti si ho občas vytáhnou na hraní ven. A tak jdu takhle včera večer (děti už spaly) zkontrolovat, jestli opravdu nezůstala na zadní louce žádná slepice (to je zase jiná historie).
A kolem králíkárny pobíhá sousedovic kocour a něco tam nahání - ježek byl na zahradě, toho jsem potkala, kuna by snad nebyla tak pitomá, ani divokej křeček... no byl to náš Zrzoun, celej mokrej, protože chvíli před tím pršelo. Pak nastala honička naštěstí bez psů. Když jsem se naštvaně vrátila domů, že jsem právě chytla venku morče, asi mu zachránila život a že jdu děti vzbudit a seřezat, manžel se jaksi přikrčil a pokorně přiznal, že to on, že ho děti přinesly zpátky do králíkárny a on ji zrovna čistil, tak jim slíbil, že ho pak uklidí...
Morčatům zdar
Petra

msedlakova řekl(a)...

To byl tedy adrenalin. Také jsem měla morče jako malá, ale naštěstí mi nikdy neuteklo.

Připomíná mi to zážitek, jak mi volal manžel do práce, že nemůže najít našeho kocoura. Prohledal byt, běhal po baráku po chodbách a nic.
Měl mi strach zavolat, že se s ním kůli tomu rozvedu :- D
Kocour spokojeně spal v bytě zapasovaný za střevama PC.

Míša

Anonymní řekl(a)...

Wlčice, chápu, že přímo "při akci" to muselo být na vraždu, ale já se teď při čtení skvěle bavím :)) Bragnae

Blanka řekl(a)...

Jo, jo není nad to mít hodný sousedy :-)) Taky máme jedny takový přímo vedle, loni na podzim nám nakopli kočku. Ještěže ten váš, i přesto, jakou s nima máte zkušenost, docela spolupracoval. Jinak chápu, že to musel být slušný adrenalin i když takhle napsané to vypadá spíš jako groteska.

Johanka řekl(a)...

Inu Martinky...
My jsme takto naháněly uprchlé želvy. Nevěřte tomu, že želva je pomalé zvíře

Markéta a Luki řekl(a)...

Řechtám se jak kůň :-)
Ale věřím, že v živém přenosu to nebylo nikomu tak k smíchu. A tak mě napadá, ještě že chodí u sousedů otvírat pán domu ...

Housenka řekl(a)...

Morčata jsme naháněli před 14 dny. Děti ovšem ze strachu (nevím proč, hlavy netrháme, děti nejíme) zatajily, že morčíci zdrhli. Takže o úprku jsme se dozvěděli po 3 hodinách, kdy sousedka přivedla svoji plačící dcerku, která přiznala, že při hře s našimi dětmi vytáhli morčata z králíkárny a ona jim zdrhla.Nevěřila jsem v nalezení živých zvířátek, ale po další cca třičtvrtě hodině, kdy jsme je nejprve hledali a následně vyšťourávali z palet se dřevem, byla akce korunována úspěchem. Aspoň se nenudíme...

Ali řekl(a)...

Také máme u nás v domě svou paní Montekovou. Ty jsou všude!
Ještě že vše dobře dopadlo, ale dovedu si tu hrůzu docela představit.

ivy řekl(a)...

No to byl nervák !!!!
Prožila jsem si podobnou hrůzu s dobrým koncem,tak mám představu,co jste s Martinkou prožívaly.

Baruschka řekl(a)...

Taky jsem dočetla se zatajeným dechem, jak to asi dopadne! Výborně napsaná příhoda a taky se přiznám, že mi to výrazně zvedlo náladu.. :-)

A jaké jsou vztahy nadále? Stále na bodu mrazu?

Jitka Neradová řekl(a)...

To je příběh zvaný bakalářský. Úplně ho vidím,jako skvělou mikrokomedii. Fakt jsem se pobavila, skvěle napsané, byť chápu,že realita byla mnohem drsnější. Ale každá příhoda, která se stane takovým skvělým příběhem, je báječná. Hlavně, že morčata přežila:-)

Henri řekl(a)...

Bakaláři, přesně to mě taky napadlo. A při větě "Martina hlodavce držela tak pevně, až kulil oči navrch hlavy." jsem už brečela smíchy :-).