Zatracený myši!

8.6.2012

Myši - to je pracovní ozančení našich morčat. Prostě myši ušatý. Mají se čile k světu.

Minulý týden jsem ovšem takhle v pátek dolezla domů celá šťastná, že je konec týdne a šla jsem je oblažit svou přítomností. Prý potřebují sociální kontakt. Tak je beru na klín, vypravuju jim a hladím je v kožiše. A jak tak na ně koukám, vidím, že mají na různých místech těla vyškubané chlupy??!!
Pojala jsem podezření, že to nejsou dvě holky, a že došlo k boji o vůdce domácnosti... Prozkoumala jsem ty holé fleky na kůži a šla hledat na internetu "nemoci morčat". V duchu jsem si nadávala, že jsem vůbec na tohle kývla, jakoby toho nebylo dost- ještě hlodavce mám v baráku a vůbec bych se nedivila, kdyby u nich vypukl doposud nepopsaný mor.

Uááá, dočetla jsem se, že mohou mít svrab!! Docela děsná představa, jak se drbeme celá rodina a objíždíme dosud nenavštívená nemocniční oddělení zabývající se neléčitelnými kožními chorobami ...

 Popadla jsem krabici od bot, vystlala papírovými utěrkami, strčila do ní hlodavce a hurá na veterinu. Opravdu poetický páteční podvečer. Naštěstí všichni odjeli na chalupy a nebo měli něco lepšího na práci, takže čekárna zela prázdnotou.

Usměvavá paní dr. mě vítala: "Tak copak to máme v krabici?"
"Dva prašivé hlodavce", odpovídám popravdě.
Dr. se usmála a bylo vidět, že si mou láskou ke zvířatům není až tak jistá. "Tak ukažte, podíváme se na to."
Vyndala jsem hlodavce na osvícený vyšetřovací stůl. Paní dr. je začala zkoumat. A pravila: "No, oni nejsou prašiví, oni mají jenom vši.."
Málem jsem se pod ten stůl.skácela. "Cože??", ptala jsem se nevěřícně. "Vši??"
 "Jo, všenky. Ale nebojte, na člověka nejdou", dodala, aby mě utěšila.
..jo, jasně- to jsou blechy psí, ty na člověka nejsou... známe českou klasiku ;-)

"Dám vám šampon a budete je 1x týdně koupat v lázni"
Podezírala jsme tu ženu, že si ze mě tropí žerty. "Koupat? Oni dovedou plavat?", ptala jsem se více než užasle.
"Néé, to nezkoušejte. Normálně jim to rozředíte v daném poměru do misky a houbičkou je budete namáčet", poučila mě.
A jéje, ředění v daném poměru není zrovna obor, v němž bych vynikala. Kdysi dávno jsem si jeden preparát v daném poměru ředila, a pak už to nebylo kam dávat :-) Poprosila jsem o konkrétní návod.-čeho a kolik kam. ;-)
"Tak dvě deci vody a 1ml šamponu", pravidla paní dr. "Víte, kolik je dvě deci?", šibalsky mrkala skrz brýle.
"Jo, to vím náhodou docela přesně "... :-)

Tak jsem vyplázla 101Kč za tu ozdravnou lázeň, posbírala si svoje zavšivené hlodavce a jelo se domů. Koupat.

 

Hlodavci lázeň přežili, i když se u toho klepali a pískali. Vypadali strašně,ale drbání ustalo. Budeme tedy láznit každý týden ještě 3x.

Pokud bych si koupila trpaslíka, mohu zcela zodpovědně prohlásit, že bude do rána větší než já. Toužím po klidu, nicnedělání a pohodě. Ani jedna z veličin se ne a ne dostavit... něco asi dělám  špatně....soustavně špatně.