V textech Radůzy

 ....si ráda čtu a hledám...

Ono to stejně občas zabolí...

Bože, Ty víš, kolik to někdy stojí sil
vydržet a k odchodu se nesnížit
když svět se v slzách v jednu skvrnu slil
když bolest nepoleví, učit se s ní žít

Ono to stejně občas zabolí... 

Nemá cenu slibovat

5.5.2013

 Nedávno proběhly čtvrtletní třídní schůzky. U nás chodí pan Wlk- to aby přežilo dítě, paní učitelka a vlastně i já ;-) Po devítiletém kurzu integrace a jednání s Majdinou školou nějak nemám sílu a chuť pouštět se do dalšího školního dobrodružství.

Paní učitelka prý (mimo jiné) lomila rukama nad tím,  v jakém stavu mají děti sešity a žákovské knížky. Urvané a potrhané desky nevadí ani rodičům- s klidem podepíší a pošlou do školy.

Pravdou je, že ani bytelné desky neuchrání Martinčiny sešity před pomačkáním a masivními trhlinami. Když se tam ten sešit narve zmačkaný, tak ho prostě desky od devastace nezachrání... marné je domlouvání, názorné předvádění... ve škole pak zazvnoní- a frrrr. Napere to tam pod tlakem, sotva jde aktovka zapnout- hrůza děs do aktovky nahlížet! Jeden  totiž nikdy neví, co na něj vykoukne! ;-)

A já pořád domlouvám, že už je ve třetí třídě a že  to není možné mít věci v takovém nepořádku. Zbytečně. Bezúspěšně... prostě marně!!!

 A tak rodiče na TS přislíbili hromadně nápravu a domluvilo se, že vždycky v pátek děti domů dostanou všechny sešity k podpisu. V pátek sice zavelím: "Napsat úkoly!!", ale podpisovou akci odkládám masochisticky až na neděli...

Tak takhle si naše pilná žákyně podepsala na první stranu  nového pracovního sešitu z matematiky. PO třídních schůzkách!!!
To, že nemá čárku nad A, to samozřejmě neřeší, protože se plně soustředila na správné uvedení své hodnosti...

Ani si nechci představovat, co si paní učitelka říká, když tohle vidí...

 a tak jen dodávám:

"Spolehněte se, paní učitelko,  my na ni dohlídneme..."
 
S pozdravem

Markéta Vlčková  ( matka amatérka) ;-)

Boj s kozí nohou

4.5.2013

Za posledních pár dnů se na mě navalilo docela dost negativních sdělení. Někdy se to prostě sejde. Nebyla samozřejmě všechna adresována přímo mně, ale pokud to trápí někoho, na kom vám záleží, stejně se tím alespoň teoreticky zaobíráte. Možná i ta "Darda" tomu přispěla...

S krizemi všeho druhu se roztrhl pytel- se svými přítelkyněmi probíráme krize manželské, výchovné, pracovní... a co asi nejhůř ze všeho snáším- to jsou poruchy zdraví... vylezlo opět téma funerální- ale s tím už se počítá... zkrátka velmi pestrá směsice a když se to tak všechno semele dohromady, je z toho pěkný koncentrát :-(

Vedla jsem spoustu zajímavých rozhovorů, a ač to vždycky vypadalo na přátelský "pokec", byla z toho filozofická náročná debata. Tak nevím. Můj život asi není tím, který by mi někdo záviděl, ale já jsem zatím nenašla nikoho, s kým by "měnila".

Včera jsem se tedy šla rozptýlit zahradnickými pracemi.
Kde se vzala, tu se vzala, záhonky zcela opanovala bršlice zertovně zvaná kozí noha. Nezvaný host - oplývající neuvěřitelnou životaschopností. Jeho kořeny - tedy oddenky-  tvoří totiž pod povrchem hustou síť, a tak se ta potvora zelená  živelně rozrůstá, jak ji napadne  a utiskuje vše ušlechtilé závratnou rychlostí.

Když jsem hledala, "jak na ni", dozvěděla jsem se, že je to vlastně i léčivá rostlina- hojně využívaná i při přípravě pokrmů... V naší kuchyni uplatnění nenašla a ani nenajde, pryč s ní. Není jiné cesty, než ji zničit manuálně- tedy pečlivě vytahat všechny provázkovité oddenky ze země pryč.

 

Záhonky prokoukly. Dobrý pocit z práce, za níž jsou vidět hned výsledky, se bezprostředně dostavil... ale jinak nicmoc.
Mám nějaké zachmuřené období. Potřebovala bych asi taky "odplevelit". Když většina plevelů je tak úporná a těžko vyhubitelná :-(

Darda

1.5.2013

K lístkům na divadelní představení s Bárou Hrzánovou v hlavní roli jsem přišla náhodou (díky, Aranel!!).
O to víc mne to potěšilo, protože ač principálové pražských divadel hudrují, že "lidi do divadel nechodí", já mám občas dojem, že jsou v divadlech úplně všichni, jelikož na některé kusy lístky zkrátka sehnat nelze.

Divadlo Na Jezerce je pro nás trochu "z ruky". Patří Janu Hrušínskému a já tam nikdy předtím nebyla. Jsem ostuda... no ale nedá se všechno stihnout :-) Musím říct, že mám z návštěvy jen ty nejlepší dojmy. Budova je opravená- s bezbariérovým přístupem a nachází se v parku Jezerka, který byl rovněž díky EU penězům krásně upraven. Paní pokladní mi vstupenky vydala a popřála mi pěknou zábavu. Sedadla pohodlná s dostatkem místa na nohy i pro dlouhány- paráda! O přestávce mohou kuřáci vyběhnout do parku, ostatní návštěvníci se mohou občerstvit v bufetu nebo projít spojovacími dveřmi přímo do sousední restaurace se zahrádkou... Prima servis!

"Darda" je dalším volným pokračováním životního příběhu Helenky Součkové, s níž  své čtenáře poprvé Irena Dousková seznámila v knize "Hrdý Budžes" (ten u nás zdomácněkl ve všech podobách- kniha, CD, divadlo... vše opakovaně!! :-)). Darda je jednak příjmení Helenčina manžela, jednak symbolické označení všech "silných úderů", které Helenka od života postupně dostává.

Mně se hra líbila- možná ještě víc než kniha ;-) Asi proto, že rozebírá problémy, které patří přesně do mojí věkové kategorie. Po čtyřicítce už člověk má určité pracovní i životní zkušenosti, partnerský život se taky dostává do jiných rozměrů- děti jsou zpravidla už dospělé a z domova odejdou... objevují se různé krize- pánové s blížící se padesátkou si potřebují dokázat, že ještě mohou fungovat jako lovci- a tak si uloví nějakou tu o dost mladší milenku; léta fungující vztah se rozpadá a žena, která 20let fungovala na několika frontách, najednou zůstává sama... stáří se ozývá v podobě nemocí- aŤ už těch vlastních, nebo nemocí stárnoucích rodičů... Mnoho věcí k zamyšlení. Byly vyřčeny sice vesele- miluju ultračerný humor I.D.,  ale sama dobře vím, že někdy člověk zlehčuje i věci velmi vážné, aby sebe a nebo své blízké uchránil před drsnou realitou.

Všichni herci předvedli skvělé výkony.V divadle bylo milo, útulno a zcela vyprodáno. Tleskalo se dlouze a hlasitě.
Při odchodu se s námi uvaděčka rozloučila a poděkovala za naši návštěvu... Někdy jen zírám a žasnu, jak to někde funguje! ;-)

A tak jsem doma ještě vyndala z knihovny knihu a listovala... a pročítala si některé pasáže znovu.

Prvomájový oslavenec

1.5.2013

Na oslavy "svátku práce" si moc nepotrpím. Představa májového průvodu mi nahání husí kůži ještě po letech ;-)
Loni se nám ovšem naskytl nový důvod, proč z prvního májového dne udělat den sváteční- narodila se totiž Květuška- naše morčecí slečna.

Martina vyšilovala celý týden. Co Květušce k 1.narozeninám přichystáme, aby měla radost...

... takže oslavenec musí mít dort- to je jasné! BIO dort z mojí dílny vypadal takto :-)

Gratulanti chodí přát s kytkou - nejlépe čerstvě řezanou... vazba se zelenými listy zapůsobila a chutnala velice! ;-)

Květuška byla vyfiknuta, načesána a zde je se svým narozeninovým dortem.

Tady se svou spolubydlící Cyrilkou - jak je vidět na pozadí- už po mejdanu.
Dort spráskly, jen mrkvová svíce zůstala "na potom". Nakonec došlo i na konzumaci pampeliškového šperku... užily si to, holky zubatý... :-))

 

Pokud by někdo hodlal rozvíjet úvahy na téma našeho duševního zdraví, mohu jen potvrdit, že všechny diagnózy jsou správné...

Gospel

28.4.2013

Už je tomu rok, co mě neuvěřitelně milá a schopná osoba  Alenka Dobrovolná seznámila s gospelem v Čechách. Skvělá záležitost!

A tak jsem se ráda vydala na závěrečný koncert jejich workshopu GOSPEL TRAIN CHOIR, který proběhl v neděli odpoledne v Salesiánském divadle.

Nechyběly ani zahraniční hvězdy gospelového nebe Colin Vassell a Laura Kjaergaard.

 Jako ukázku dávám jednu improvizovanou skladbu... a to si představte ty neimprovizované!!! :-))

Český komiks v DOXu

27.4.2013

Vydali jsme se na výstavu věnovanou českému komiksu. Martinka šla s námi, protože komiks je to, čím žijí dnešní děti. V komiksové úpravě jsou vydávána i díla klasiků, aby se zvýšila jejich čtivost...

Do centra současného moderního umění DOX chodíme několikrát do roka. Výstavy bývají zajímavé. Signály z neznáma. Český komiks 1922-2012  mapuje vývoj českého komiksu od jeho počátků až do současnosti.

Obdivovali jsme ukázky z nejstarších komiksů z 20.let - z  časopisu KOULE, který kreslené seriály vydával jako první.

Interiér je doplněn zvláštním "kartonovým" sedacím nábytkem. To Martinu zaujalo natolik, že si z kartonové vlnovky začala doma tvořit vybavení svého pokoje. ;-)

No a nechyběly samozřejmě postavy, které provázely moje dětství- populární Čtyřlístek. Svazky Čtyřlístků jsou dneska vzácné- nejstarším číslem mé soukromé sbírky je č.35! :-)

 Rychlé šípy ... ty jsem bohužel nevlastnila, ale k vidění samozřejmě byly. Taky Saudkovy vnadné krasavice a Alois Nebel...

Výstava pěkná, početli jsme si, spoustu nového jsme se dozvěděli. Jen jsem litovala, že tam nebyl žádný interaktivní program pro děti. Dočetla jsem se jen o možnosti objednat se na "komentovanou prohlídku pro děti"- ale když je ošklivo a rozhodnu se navštívit výstavu hned- mám smůlu.

Přitom by stačilo tak málo... aby se dítě zabavilo výrobou vlastního komiksu, nebo vyplňováním nějakého pracovního listu, skládačkou ... a dospělý by si zatím v klidu mohl číst. Škoda.

Jazykové příručky a hrubé chyby v nich

 30.4.2013

Mám ráda jazykové příručky, které se snaží širší veřejnosti přiblížit záludnosti českého jazyka zábavnou formou.

Za hodně zdařilou považuju knížku KUNA NESE NANUK ( už ten vtipný název v podobě palindromu- tedy dá se číst i pozpátku ;-)), nebo VÝŘI  NESÝČKUJÍ  z nakl. Portál, kde se zase vtipně a hravě můžete potrápit vyjmenovanými slovy.

S chutí jsem sáhla po nové příručce, kterou Portál uvedl na trh letos.
Autorky E. Schneiderová a M.Hazová ji nazvaly HRY S PŘÍSLOVÍMI, HÁDANKAMI A PRANOSTIKAMI - 142stran v brožované úpravě za 239Kč není úplně výhodnou nabídkou, a tak jsem knihu obracela a váhala a pročítala anotaci: "Knihu mohou ocenit jednotlivci, kteří chtějí rozvíjet příslušné znalosti a dovednosti či si prostě „jen“ dopřát chvilku inspirativní zábavy." ...ó jé- kdo by nechtěl! ;-)


... až mi padl zrak na hřbet knihy, kde něco nehrálo....  Tak nevím, postrádám smysl pro humor- nebo neumím česky- nebo jsem promeškala nějakou úpravu českého pravopisu a nebo je v tom něco jiného...
Ale  "příslovými" zkrátka mému oku neladí...

Koupě zatím odložena. :-(

 

Pro knihomily přidávám zajímavou nabídku společnosti Albatrosmedia, která do konce dubna nabízí knihy s 20% slevou a poštovné zdarma! Tak neváhejte a objednávejte- některé za to určitě stojí a dnes je poslední den :-)

Nepopulární činnost- nakupování

25.4.2013

Dostihly mě nákupy :-(
Poslední rok mě to nebaví. Tedy nebaví spíš přerostlo v mírný odpor.  Do nákupního centra mě doženou zpravidla jen neodkladné záležitosti- jako jsou něčí narozeniny- nebo jiné akutní stavy vyžadující koupi nové věci.

Tentokrát se nutnost jmenovala "Martina potřebuje boty do teplého počasí". O víkendu nemám odvahu se do přeplněných rájů obchodů vydat, a tak jsem se doplazila z práce - zhltla něco na zub a vyrazily jsme na večerní lov obuvi.

Martina se vybavila jak na velký výlet. Vzala si batoh, pití a knihu. ;-) V autobuse (cesta trvá 15minut) mi hodlala předčítat básničky z knihy mého oblíbeného Pavla Šruta "Příšerky a příšeři". Netušila jsem, že i tato kniha skrývá zákeřné verše... ;-) Jak jinak - zas došlo na funerální debaty a úvahy!

Pavel Šrut si umí hrát se slovy a některá si i kvůli rýmu vymýšlí... a tak si vymyslel slovo HUMRlec. To samozřejmě bylo něco pro Martinu! "Mamí, a kdo to je? A jak vypadá HUMR? A jak vypadá umrlec? A je teď Majda taky umrlec?..." V autobuse bylo vedro. A mně bylo čím dál  větší. Panebože, já tomu fakt neuteču!! Tak jsme to pěkně probraly "po našem", cesta se docela vlekla ;-)
Báseň přikládám. Je žertovná- tedy celkem- při 3.sloce nám to začalo drhnout ;-)

 Už jen pomyšlení na nákup obuvi pro naši nezletilou je pro mě stresující záležitostí. Chodidlo hubené a dlouhé se hnedtak do nějaké boty nevleze. Nakonec jí vyhovovala velikost 37. Málem mě kleplo! Vždyť je jí osm! Slečna prodavačka mě uklidňovala, že firma Deichmann nabízí dámské boty až do vel. 45, takže to je v pohodě. Větší by mít neměla :-) Prima, myslím, že to jsem přesně po té šílené morbidní debatě potřebovala slyšet.

Výběr zboží s naší Martinou- to je taky kapitola. Vůbec tyhle etudy elegantně nezvládám. Pokaždé se mě zmocňuje touha ji přetrhnout. ;-)
"Tak jaký bys chtěla, Máťo?", snažím se neutrálně zahájit akci.
"No, já nevim. Nějaký hezký...", odpovídá mimozemšťan a bloudí zrakem po regálech na 2.konci nákupní uličky.
"Chceš modrý?", snažím se ji nějak odloudit od svítivě růžových balerínek v lakové úpravě.
"Tak jo. A nebo červený...", konverzuje Máťa a zkoumá obouvací lžíci.
"Jéé, tak červený v tvojí velikosti fakt nemám, princezno", snaží se vyhovět ochotná slečna prodavačka.
"To nevadí. Ty béžový jsou taky pěkný...", pokračuje mimozemsky Martina.

Slečna už se škodolibě směje nahlas. Koukne na mě a navrhuje, že tedy donese několik krabic s požadovanou velikostí- a že něco určitě vybereme. Tak jo. Probraly jsme asi tucet párů. A vybraly jsme! Martina nekladla odpor.  Ze všeho nejvíc jí totiž šlo o to, jestli jí koupím i tu stříbrnou obouvací lžíci.Máme lžíci i ty boty ....

 Druhé jsme zakoupily vedle ve sportu. A jelo se domů.

Nenapadlo mě, že ta kniha básní je tak zákeřná a že je namístě obávat se i cety domů ... takže jsme se ještě na cestě zpět  dobraly k této... "Báseň na slovo smrt".
"To je dobrý, mami, viď. To by mě vůbec nenapadlo! Vždyť to se s ničím nerýmuje ", celkem pobaveně komentovala Martinka.
"No to tedy ne...", nevěřícně jsem hleděla na text.

 Takže akci považuji za úspěšnou. Obutí se podařilo zakoupit.
Výběr literatury příště neponechám náhodě (i když pochybuju, že TOHLE je náhoda ;-)) - a bude to fajn!

Víkend v Bělči n.O.

19.-21.4. 2013

 Jednou ročně pořádá naše OS víkend pro rodiny, které pečují o dítě s postižením. Cílem je umožnit jim "vypadnout" z domova, kde často musejí trávit celé dny a připravit pro ně a pro jejich děti- zdravé i ty nemocné- nějaký zajímavý program. Rodina dostane asistenta, který pomáhá s péčí o děti, takže maminky mají čas na to, aby si trochu oddychly a věnovaly se odpočinku.

To, že takové rodiny mnohdy vedou život, který si někteří vůbec nedovedou představit, to asi radši nebudu podrobněji rozepisovat. Některé věci zkrátka nemůžu změnit, nemůžu "spasit svět"- jak se mým charitativním snahám s oblibou kamarádi vysmívají. Tak se snažím alespoň těm lidem připravit příjemné chvíle.- právě tím programem.

Tentokráte se provozovala muzikoterapie a taky aromaterapie a panem Štursou. Děti obdivovaly tibetské mísy, okoukly šamanský bubínek (pán nás zval i na workshop, kde se takové bubny vyrábějí :-)) - dostaly návod na to, jak si vyrobit dešťovou hůl a samozřejmě si nástroje i vyzkoušely v akci.

Aromaterapii jsem vyměnila za vlastní masáž svých rozbitých zad. Díky Lenčiným šikovným rukám se moje špatným sezením vypěstované křivky zase na čas vrátily na svá místa ... ;-)

Přijelo i divadlo! Nadšení diváci zalehli do 1.řady :-)

Místo nepopulárního "poledního klidu" jsem vzala zdravé děti do literární čajovny :-) Měly si dovézt oblíbenou knihu.bylo to moc fajn povídání. Práce s dětmi mě zatím ani po těch letech neomrzela. Miluju tu improvizaci- máte sice připravené, co chcete dělat, ale děti mají fantazii a skvělé nápady, takže se to vždycky za pochodu musí doupravit- a to je právě ono! ;-)

Krásně jsme si povídali o tom, co rádi čteme a kterou knihu bychom nikomu nedali, jenom půjčili a abychom tematicky navázali :-)) (venku nebylo počasí nicmoc)- tak jsme se dali do výroby netradičních záložek a tácků po čaj. Laminovačka, raznice, barevné papíry, nůžky, lepidlo a trocha fantazie a z plánované hodiny byl program na celé odpoledne ;-)

Záložka může třeba vypadat jako domeček!

Následovala ochutnávka čajů. To byla taky rychlá myšlenka- uvařila jsem do konviček čtyři různé ovocné čaje. Celá klubovna rázem krásně voněla. Děti měly skleničky, ochutnávaly vzorky a  tipovaly. Jsou to znalci! :-) Zakrmili jsme sušenkou a spokojenost byla veliká :-))

Večer jsme jinou verzi prováděli s dospěláky. Ti měli "kavárnu", výrobu záložek jsem jim odpustila, ale na knihy a na film se těšili skoro všichni. Dospěláci zase mohou provozovat burzu knih. Tedy poslat již přečtenou knihu dál a nebo ji vyměnit za jiné čtivo.
Nečtenáři mastili karty, takže každý si našel to svoje oblíbené :-)

Z filmů jsme pak pozdě večer společně zhlédli norskou komedii (nikdy jsem žádnou norskou komedii neviděla, severská literatura je pro mě spojena spíše s depresivnem různé intenzity- chyba a omyl!! - Král curlingu je toho důkazem. Film nenáročný, ale absurdní a naprosto ujeté scény vyvolávaly v naší nestandardní sešlosti výbuchy smíchu :-))

Takže dávám zase pár tipů, které stojí za pozornost čtenářova oka :-) 

Úterky s Morrisem - Mitch Albom
Všechno je jinak; Nahá pravda - Šichtařová- Pikora 
Šaman ... a další knihy od Noah Gordon
Judita - Sándor Márai (maďarský autor - doporučoval můj oblíbený pan doktor genetik, takže věřím jeho vkusu a určitě si nenechám ujít)
Rychle a bezbolestně- Markéta Dočekalová
Oskar a růžová paní - E.E. Schmitt
Válečné deníky- Olga Horníčková-Nováková
Na věky věků - Ken Follet (kniha má 923stran -takže to chce větší batoh :-))



No a abych taky udělala něco pro zdraví- vyrazila jsem na procházku lesem. V Bělči jsou krásné jehličnaté lesy. Rovinka- pro kola ideální. Příroda se opožděně probouzí do jara....

V potůčku vybujely střapaté a sytě zelené kopečky jakési trávy.

Loni v létě les dostal zabrat. Přehnala se jím vichřice a spousta stromů poadala, vznikly tam obrovské škody a neplánované mýtiny. Tak aby toho nebylo málo- letošní opožděný sněhový příval v březnu dolámal další zbylé kusy.

Ono je to špatně vidět- foceno mobilem a ještě proti světlu, ale ty stromy jsou přelomené v půli! No, tak mě procházka moc neuklidnila... 

Víkend se vydařil. Příjemné setkání s lidmi, kteří žijí nevšední životy a perou se s nepřízní osudu každý po svém. Ono i to "nepřízeň" je slovo do diskuse ;-)

Tak se těším na další shledání!!!