Bohatství

3.6.2009 - 260.den z 365

V parku jsem potkala paní, které byl chodník úzký. Vezla totiž ve svém kočárku hned 3miminka najednou. Pakliže se říká, že děti jsou bohatství, tato paní je hned 3x bohatá. :-) A pravděpodobnost, že se to někomu podaří je 1: 6 400!

Jinak se mi od rána krutě nedařilo. Nedařilo potkat nějakou normální živou bytost. Tzv. "Den blbec". Já bych to lehce poupravila: "Den s blbci".

Hned ráno mě u školy vytočila nějaká rádoby managerka. Vykládala jsem z auta Majdu a najednou koukám, že vedle mého auta (zcela nesmyslně nemohla se tam vejít) zacouvává firemní auto "Food- nevímco" zkrátka auto, které zásobuje automaty ve školách všelijakými drahými a nezdravými mlsky. Aby se prachy točily a děti tloustly. Nechápu, proč se taková zařízení do škol instalují, když pak v rodinné a občanské výchově probírají, jak jsou všechny ty věci nezdravé a neměly by se jíst- ale to asi nijak neovlivním.
Vyložila jsem Majdu, složila do auta rampu, zabouchla zadní dveře a koukám, že díky slečně už do svého vozu nenastoupím. Zaparkovala cca 20cm od boku mého vozu. Vypla motor a byla se sebou spokojená. Zarazilo mě to, no nicméně jsem potřebovala odjet, takže jsem šla k jejím předním dveřím a řekla jí, jestli by nemohla popojet dopředu, že odjedu, a pak že si může couvat jak je libo. No, to jsem si dovolila dost!
Pootevřela dveře a začala štěkat:"Proč bych popojížděla?? To vám to jako nestačí, jo? No tak to jste pěkně tlustá..."
Potlačila jsem chuť otevřít vší silou ty svoje dveře a otlouct té karasavici její bourák. Asertivně jsem se nadechla už dost nahlas komunikovala: "Někdo je tlustej, někdo blbej, v každém případě i tupec ví, že na žluté čáře se nestojí- takže odjezd..."
Samozřejmě jsem si vyslechla o krávách starejch... nicméně odjela kus dál, já si !drze! otevřela dveře tak, abych nastoupila a dál už jen žasla.
Jsem už asi jiná generace. Tahle nádhera udělala hned 2přestupky, ale necítila ani trochu vinu, nebo potřebu říct: "Jé, pardon, já si nevšimla..."
Zatímco ONA si do auta hodí kabelku a jede, já hodím kabelku- a jdu vyndat rampu, pak naložit vozík- ukotvit pásy- a pak teprv můžu nastartovat a vyrazit.
ONA viděla, za jakým účelem parkuju u dveří, Majda zrovna zajížděla do budovy- ale přesto jí to nedalo a měla potřebu mi sdělit, že jsem kráva, když potřebuju k nastoupení do auta otevřít dveře u řidiče ...
Bylo sice po mém, ale ta pachuť arogance a agresivity z rána mě provázela celým dnem.

Dále mě dorazil telefonát s paní zástupnyní ze ZŠ. Jedna asistentka nám odchází, a tak řešíme problém, kdo bude s Majdou ve škole od září. Když už jsem ji měla na drátě, zmínila jsem se o problémech se školní plošinou- neustále nejezdí, kolikrát už se zasekla v půlce cesty, Majda stres- honem sehnat chlapy, aby ji sundali, což není legrace, neboť samotný vozík má 105kg... jednou volali dokonce i Wlka, že nevědí, co mají dělat... a ona mě uzemnila odpovědí: že to vidím zbytečně tragicky, a že by mohlo být hůř. A že na výtah nemají peníze...
Přeloženo pro lidi: Nemají, ale ani neshánějí.
Hned poté, co jsme domluvily, jsem jí poslala kontakty na nadace, které financemi na výtah už jednu školu vybavily... neodpověděla.
Ten problém má v podstatě Majda a pak ještě možná pár lidí, kteří kolem ní skáčou, ale kanceláře vedení školy jsou v přízemí, tudíž jaképak problémy s plošinou do patra...

Další překvapení mě čekalo v mailu ... to snad ani nebudu publikovat, protože by případný hloubavý čtenář mohl ztratit veškeré iluze o tomto světě. Jen se mi tím potvrdilo "pro dobrotu -na žebrotu" ... Někdo si něco objedná, vy mu to koupíte- a pak se dozvíte, že on vlastně nemá peníze a že už to ani nepotřebuje, takže pokud svůj obnos chcete získat zpět, bude nejlepší, když to zase někomu prodáte... bezva kšeft. Já se celkem nudím, tak proč si ještě neotevřít burzu.

Drzých blbců a sobců je zkrátka na světě bohužel pořád dost.
Já jen doufám, že ta maminka v trojitém kočárku vozí mírumilovné, empatické a pohodové jedince :-)