Buď pozdraveno, moře!

14.6. 2009 - 270. den z 365

Tak na tenhle pohled jsem se těšila přesně rok. Miluju moře. Tohle je Egejské. Nabízí hned několik odstínů modré a je průzračné. Pláže tady na Kosu jsou různé: písčité i oblázkové. Ta naše je oblázková, ale to dětem nijak nevadí. Baví se sběrem kamenů, pozorují cvrkot na pobřeží... jen je příjemnější mít boty do vody. Na pláži jsou kameny totiž pěkně rozpálené, a tak se cesta z moře na lehátko může podobat i kaskadérskému výkonu ;-)

Majda s Martinkou u vody vydržely trávit i hodiny. Majda se vždy nechala zaparkovat blízko vody a dirigovala Maťu, co má jak udělat, podat...
Ovšem lodě, které plují mnoho metrů od pobřeží, dokáží rozvlnit hladinu moře tak, že ačkoli loď už dávno není vidět, na pobřeží najednou začnou šplouchat docela velké vlny. To holky vždycky spustily poplach - Majda začala hulákat a Maťa běžela k lehátku a volala: "Tati, pojď uklidit Majdu, jdou vlny!" :-) tu a tam Wlk nestačil doběhnout včas a Majda měla mokré i ponožky :-))

Konečně přišla moje chvíle a mohla jsem rodince předvést, jaké pokroky Maťa udělala díky kurzu plavání! Vody se nebojí- naopak: jak může, strčí hlavu pod vodu a plavat vlastně umí jen pod vodou. Podvodnice jedna ;-)

Pohled na molo. První z vlajek je tzv. "modrá vlajka". Tu dostávají v řecku pláže, které splní určité podmínky - musejí být čisté, se sprchou a nevímco ještě. Vlajka se uděluje pouze na rok a existuje na to úřad, aby prováděl namátkové kontroly a vlajku případně odebral.

Ty kopečky v dáli patří Turecku. je to coby kamenem dohodil... do Bodrumu lodí pohodlně za hodinu.