Eurovolební povzdychnutí

6.6.2009 - 262.den z 365

Tak tu máme zase volby! Tentokráte do Evropského parlamentu.
To, že jsme vlastně ještě nevolili, jsme si s Vlkem uvědomili v sobotu ve 13:30. Tak jsme honem popadli lístky, OP- no a zjistili jsme, že volební místnost už nemáme "za rohem"- v budově teď sídlí mateřské centrum, ale že musíme až "dolů do vsi", kde nám vystavěli nový místní úřad v budově bývalého statku. Rychle jsme skočili do auta, abychom to stihli. ;-)

Volební komise celkem znuděná- voliči se k urně moc nehrnuli ....

Volební místnost jsme opustili ve 13:54, ale za námi se ještě dva zoufalci přiřítili :-)

Majda se mě před spěšným odchodem ptala: "Mami, a to se musí-jít volit?"
"No, nemusí. Ale já chci jít.."
A ona zas na to: "A když ti za to nikdo nic neudělá, tak když to nestihneš, tak se nic nestane, ne?"
" Nestane, ale já chci."

Chci, protože se mi příčí patřit mezi tu 75% masu národa, který o politice při každé příležitosti plamenně povypráví, zanadává na kdekoho, na kdeco, ale když má tu možnost trochu něco ovlivnit, tak se nato vybodne. Nemá čas. Nehodí se mu to, a nebo prostě jen tak nejde...
Zdá se, že předvolební odhady nízké účasti se naplní... Tak uvidíme, jak kandidáti uspěli.

Uznávám, že vybírání bylo těžké.
Spektrum "teplých odstínů barev" na politické scéně mě neoslovuje už z principu- nemám ráda, když se lidem lže, že "zdravotnictví a školství bude ZADARMO", ale ani ty "studené tóny" pro mě tentokráte nezněly moc přesvědčivě. Zejména pak "zelení"- ti byli schopni mě maximálně pobavit svými šarvátkami- a pak i ohromit znalostmi pojmů "biomasa" a tak ... :-))