To zas byl den!

10.6.2009 - 266.den z 365

Majda ráno chtěla jít do školy. S asistentkou jsme se dohodly, že kdyby něco, zavolá a já hned přijedu. V 11hodin jsem už nevydržela a poslala SMS, jak je Majdě. Odpověď přišla vzápětí: "Majda Ok. Nestresuj nas"
O 2hodiny později jsem ji jela vyzvednout a na moji trapnou otázku: "Jak ti je?" se usmála a odjela z dohledu. Asistentka taky nebyla sdílná: "No, ona ti to Majda radši řekne sama..."
Majdu jsem odchytila a ona přiznala, že ji nějak píchá ucho. Zatmělo se mi. To si snad ze mě dělají legraci. Nervově jsme to nevydržela a rovnou ze školy nabrala směr poliklinika- ORL. Paní dr. je moc milá, pochopila situaci i moje hysterčení, Majdu vyšetřila a řekla, že to není nic vážného a že bude jistě do soboty v pořádku. Napsala nám kapky do všech otvorů, co na hlavě máme. Můžeme přijít ještě v pátek, abych jako "měla klid" ... Majda mě hned napráskala, že mě vždycky v letadle bolí uši, tak dr. se toho hned chytla a napsala mi nějaké léky, co by mohly pomoci. Popřála nám hezkou dovolenou a trochu mě uklidnila.

Před poliklinikou stálo takové nezvyklé auto. Tak snad potěším oko nějakého automaniaka.

Když majitel nastartoval, vypadalo to, že spíš poletí než pojede. Takový rachot to byl!

Majda se tvářila vítězně. "Nic jí není"- vždyť to říkala... Odpoledne chtěla jít na dramaťák. Rezignovala jsem. Ať si jde s tatínkem třeba do háje...

Odešla jsem za Martinkou. Ta dnes měla závěrečné vystoupení z tanečního kroužku. Maťa se moc snaží. No ale jaksi koordinace pohybů nepatří zrovna mezi její silné stránky. Snad se to ještě časem zlepší :-)

Byla šťastná, že se může předvést. Pořád mi mávala. Dostala "vysvědčení" a já ji za odměnu vzala na zmrzlinu. Část té vanilkové dobroty pohltily i kalhoty... prostě Maťa no... ;-)

Před spaním jsem opět provedla zdravotní prohlídku, zakapala, co se dalo a ráno se musíme rozhodnout: zaplatit, či nezaplatit- do sobotního odletu už moc času nezbývá....