Poslední den prázdnin


31.8.2009 - 348.den z 365

Na dnešní den jsem navrhla volný program. Ptala jsem se dětí, co by chtěly dělat. Maťa chtěla jít na hřiště, Majda chtěla být doma a lenošit. Navrhla jsem, že je nechám doma s dovolenkující babičkou a dojedu koupit Majdě pracovní sešity do školy. Majdu okamžitě opustila lenošivá a byla ihned připravena k odjezdu do megaknihkupectví na Václavák.

Řekla jsem si, že dnes je poslední den v měsíci, je čas udělat věci, které odkládám, a od 1.září začít zas o něco "lépe a radostněji". Takže jsem se rozhodla pokořit metro s električákem. Kdo metrem jezdí, ví, že ve stanici vzniká mezi vagonem a nástupištěm jistá mezera a někde dokonce i schod. Pro kolečka vozíku ne zrovna ideální. Ta přední (s průměrem cca 20cm) jsou totiž otočná a představa, že se mi tam to 150kg vozítko zasekne mezi dveřmi a už se hlásí: "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavíííírajííí..." .... brrr. Takže jsem metro jako dopravní prostředek ignorovala. Vždycky jsem volila tramvaj, BUS nebo auto ;-) Wlk jel akorát do práce, takže jsem ho přemluvila, že pojede oklikou a úplně jinou trasou metra- a pomůže mi v případě uvíznutí. Wlk Majdu vyškolil, mně řekl, ať nic neřeším a nezasahuju do průběhu akce. :-))
Nejdřív jsme trochu hledali výtah ;-)
Majda najela do dveří vagonu dle Wlkových rad- a to: šikmo. Šlo to. Nabrala zrychlení a vjela tam. Stejnětak ven.
Zde je pohled z vagonu na peron- ten schůdek není tak patrný... ale je tam! :-)


Na Muzeu jsme se vyvezly na povrch výtahem, propustily tatínka ze služby a vydaly se do ráje knih- do Luxoru.
Majda byla nadšená, rejdila mezi regály přecpanými knihami, vyzkoušely jsme výtah a všechny plošiny, co v objektu měli... (kdepak: není nad to, když architekt tu a tam švihne do prostoru 3-5schodů- aby jako rozbil tu jednotvárnost roviny ;-) ) Plošiny byly funkční, ale někdy dost zastavěné zbožím, takže si prodavačky užily... některé byly vyloženě zaskočeny a na obsluhu zdvihacího zařízení volaly posilu :-) (joj, takový luxus mít doma- zavolat si HELP! - a ona přijde...;-) )



Majda si mohla k potřebným učebnicím vybrat i jednu knihu, tak byla spokojená.
Cestu domů jsme zvládly bez problémů. Všechny výtahy jely a byly i vyčištěné!
Tak jsem přemohla zas jedno strašidlo... metro. Nojo, když já tam hodlala najíždět kolmo- mě nenapadlo, že se musí šikmo... a žádný manuál se na cestování k vozíku nedává a v metru nefasuje... ;-)

6 komentářů:

JaninkaD řekl(a)...

Gratuluji k pokoření metra! A ehm...no nedá mi to a musím se pochlubit, že ty plošiny v Luxoru montoval náš taťka (je to takový zvláštní příjemný pocit, vědět o konkrétní osobě, které jeho práce pomohla)...bohužel je zaměstnanci Luxoru dost přetěžují...

K. řekl(a)...

Jé, tak to si musela Majda parádně v knihkupectví užít. Však si to zaslouží. A také gratuluji k pokoření metra;-). Pendula

Anonymní řekl(a)...

:) Tak to zírám, myslela jsem si, že coby Pražáci jste v metru furt, fakt jsi mě překvapila:)

Knížky miluju, jednou si tam musíme dát rande!!!:)

Diny

Marci řekl(a)...

to je dost,žes trénovala a Wlk vymyslel strategii

Anonymní řekl(a)...

Tak to já bych také najížděla kolmo...a šikmo by mě ani nenapadlo...tenkrát jsem přejížděla šikmo koleje a zapadlo mi tam kolečko, co však bylo horší je to, že jsme šli na červenou...naštěstí mi taťka zavčas pomohl...Niky

wlcice řekl(a)...

No, Pražáci jsou v metru furt, když zrovna nemají fobii :-)) tak až se zas osmělím, vyrazíme s Majdou :-))