Zážitkový kurz

26.8.2009 - 243.den z 365

Než začnu psát o tom, co mě dneska rozladilo, musím začít trochu "zeširoka". Jak víme, Majda je integrovaná do běžné ZŠ. Jezdí na električáku, který jsme při zápisu do školy rozhodně neskrývala. Přesto se nám ani po ukončených 6letech školní docházky nepodařilo pochopit pojetí integrace v praxi. Problémů je více, dneska mě zvedl ze židle se opakuje v pravidelných intervalech, a tak nás to jako rodiče dost ubíjí.

Pokud škola kamkoli pořádala výjezd- školy v přírodě, zážitkové kurzy, výlety... nikdy neprobíhala debata (podle nás tím nejjednodušším a nejpřirozenějším) způsobem: Chtěli bychom jet tam a tam- bude to i pro Majdu vhodné?
Škola (píšu škola, protože k výběru objektu se nikdy nikdo nepřiznal- vždycky to byla "jedna kolegyně") vždy vybrala objekt či cíl výletu a otázka stála rázem takto: "Jedeme tam a tam, bydlet budeme tak a tak- jak to uděláte s Majdou? Je tam malá koupelna...budeme bydlet v patře-jak s vozíkem? Máte nějakého asistenta?- No a taky počítejte s tím, že mu musíte zaplatit pobyt, ubytování a nějakou mzdu...

Snažila jsem se vyjednávat s třídní, pak se zástupkyní. Nakonec jsem uznala, že to sama nezvládnu a požádala o pomoc naši speciální pedagožku. Na společné schůzce jsme se snažily všem těm dámám vysvětlit, že bezbariérový objekt není o tom, že do jídelny vedou 3schody a děti spí jinde než Majda a že pokud jede dítě na školu v přírodě, mělo by mít možnost i někam vyjet do okolí- že opravdu nestačí bezbariérový pokoj a asfaltka kolem budovy... Nabídly jsme několik osvědčených tipů... kdepak.

Loni přešla Majda na 2.stupeň. V září jela třída na seznamovací kurz. Majda nejela. Objekt se nacházel ve svahu, schody a úzké dveře všude, kam se podíváš... Bylo jí to líto. Moc líto. Celý ten týden jsme se snažili udělat jí v Praze pestrý program, ale znáte to. Ani divadlo, cukrárna a výlety se nevyrovnaly klevetění s kámoškami a týdnu bez rodičů.

Letos na jaře přišel opět pokyn k zaplacení zážitkového kurzu- na září 2009. Ptala jsem se, jak to bude s Majdou?
"Uvidí se", pravila zodpovědná osoba. V květnu se mnou ta organizující p. učitelka osobně mluvila, zdůraznila jsem, jak moc je pro Majdu důležité, aby mohla je,že teď je to věkově složité období... . Proč ten objekt není ZASE bezbariérový??? Prý to nejde měnit. Objekt je vázán nějakými granty (Majda nastupovala do školy v září 2003- tak, to by se s tím snad dalo i počítat, ne?) No nicméně v objektu se provádějí nějaké stavební úpravy,takže tam během července paní učitelka zajede a ozve se mi, abychom se tam mohli s Majdou vypravit, vše vyzkoušet a dále se dle toho zařídit. Paní učitelka nevolala. Až dnes tedy 9dní před plánovaným odjezdem. Ve tři odpoledne se mi objevilo neznámé číslo. "Tak jak jste se rozhodli s tím kurzem?",hlaholila.
Optala jsem se, jak je to s tou bezbariérovostí a proč mi nezavolala dříve, že jsme se tam chtěli zajet podívat. "Já myslela, že se ozvete vy??? No to hravě stihnete, vždyť se jede až v září..."
No, tak domluva přece zněla jasně. Já ani nevím, kde ten objekt je, jak se jmenuje- a pojedu tam??
"Máte asistentku?",zněla další doplňující otázka. "A musíte tedy taky nějak vyřešit ty finance. Já to mám napočítaný na děti, tak to by se to muselo uhradit..." - takže sumasumárum týden za 8000Kč + doprava vlastní... No prima. A ještě spousta nečekaných dobrodružství...
Řekla jsem, paní učitelce, že vzhledem k tomu, že se odjíždí už 4.9., opravdu nestihneme prozkoumat objekt a zařídit asistenta (i když proč my??-rodiče). Je to akce školy, tudíž škola by měla pořádat akce pro všechny děti- i pro ty, co integruje a bere na ně od státu jisté navýšené peníze.

Majdě jsem to řekla, tak, jak to je. Nepřekvapilo ji to. Pravila, že jí to bylo hned jasný :-(
Já jsem sedla k internetu a jentak lustrovala onen objekt a docela mi ztuhly rysy, když na mě vyjelo jméno p. učitelky coby externí spolupracovnice, která zajišťuje pronájem onoho objektu. Třeba tomu nějak špatně rozumím. ...

Závěrem: Majdo, buď se prostě na ty nohy postavíš, a pak se můžeš školních akcí zúčastňovat, nebo si tedy seď na tom svém vozíku, ale doma. S maminkou a s tatínkem.
Když se chce, všechno jde. A když se nechce, nejde nic. Zážitky na kurzu prostě nejsou pro každého.
Wlk stroze konstatoval: "No, vyskašlali (on to řekl jinak :-) ) se na to, jako vždycky. Nic pro ni nemají připraveného a budou akorát dělat divadlo..."

Tak jsem si v depresi pustila film, který tu rok ležel nerozbalený. Pořád na něj nebyla vhodná doba. Až dneska. Babička vzala děti do Prahy- hurá!- 3hodiny VOLNO!!
A tak přišel na řadu "Spalovač mrtvol". Hrušínský v hlavní roli elegantní lidské zrůdy pana Kopfrkingla. Fascinoval mě naprosto špičkový herecký výkon R.Hrušínského (bbr, ten byl ale strašně slizkej!), hororový děj umocněný takovou zvláštní psychotickou hudbou...
Uvařila jsem si stylově černou kávu, (rakvičku ani věneček jsem po ruce neměla ;-) ) , hodila nohy na stůl... a vydržela se dívat až do samého konce!!! Včetně bonusů jsem to nastudovala a jsem moc ráda, že jsem se konečně odvážila!

Tak doufám že černé myšlenky odplavou a až se vzmužím, zavolám tomu panu správci, co mi na něj dala p. učitelka telefon, - jak hodlá vyřešit ten provizorní nájezd do hlavní budovy pro 150kg vozík. Dveře od skříně položené na schody to tudíž asi nespraví... Zahrajeme si tedy takové absurdní drama na otevřené scéně.

pozn.:
Objekt se jmenuje Hrachov- Svatý Jan- u Příbrami- jakoukoli osobní zkušenost a věcné připomínky vítám!