Příroda žertuje

26.4.2011

V úterý jsem si naservírovala jedno z pomlázkových vajíček.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že v úhledné bílkové garsonce spokojeně přebývají žloutková dvojčata!

Já nevím, že ani to vejce nemůžu mít standardní! :-))

V Luhačovicích

24.4.2011

Nedělní odpoledne jsme strávili v krásném lázeňském městečku - v Luhačovicích.

Klasická kolonáda, kde se prodávají teplé i  dárkově balené kulaté oplatky a nabízí se i nejznámější z léčivých vod: Vincentka.

Hned na úvod se mě zmocnila chuť ochutnávat léčivé vody. Jako první přišel na řadu pramen pojmenovaný po patronovi Luhačovic-sv. Josefovi. Brrr, zdravý je jistě, ale páchne strašně a nechutná jinak ;-)
Uchvátilo mne ovšem to, že nájezd k němu je vybaven  nejen schody pro pěšáky, ale i nájezdem pro vozíčkáře! :-)

Stavby architekta Dušana Jurkoviče působí velmi vesele. Každá jiná, svou barevností působí optimisticky. Právě díky nim se centrum města dostalo do seznamů kulturního dědictví UNESCO.

V parku překrásně kvetla magnolie. Květy měla větší než já dlaň!

A co by to bylo za lázně bez lázeňských šviháků :-)

Další nádherný den jsme zakončili posezením u roztopeného krbu a nikomu se nechtělo jít brzy spát :-)

Ve Zlíně

23.4.2011

Na Bílou sobotu jsme vyjeli do Zlína.
Zlínskou image vytvářejí především neomítnuté červené cihly, z nichž je postavena většina staveb.
My jsme samozřejmě zamířili na prohlídku zlínského mrakodrapu. Je 16patrová téměř 80metrů vysoká  funkcionalistická budova, v níž nyní sídlí krajský úřad.  Z vyhlídkové terasy je krásný výhled na celé město.

 Pohled na tovární budovy bývalého Svitu.

Největší atrakcí je ovšem pojízdná kancelář zbudována ve výtahu. Je vybavená klimatizací, umyvadlem, psacími stoly... zkrátka kancelář se vším všudy- aby se šetřil čas a pan šéf neztrácel minuty při přesunech z patra do patra. ;-)

Ve Zlíně jsme si nemohli jsme si nechat ujít Obuvnické muzeum.

Součástí expozice je malá ševcovská dílna.
V krátkém výkladu nás příjemná průvodkyně v mnohém poučila. Například verpánek není ta stolička, co na ní sedává švec, ale ten jeho pracovní stolek.

 

Kopyto. Často používáme toto oslovení pro někoho, kdo zrovna šikovností neoplývá. Ve skutečnosti je to však "imitace lidské nohy" - tento vědecký název mě opravdu rozesmál.

 

A taky jsem konečně viděla, co je fidlovačka.  Je to nástroj, kterým se upravovaly nerovnosti na obuvi a vypadá jako hůl, která má jeden konec zproštělý.

 

Sbírka obuvi je opravdu pestrá. Ve skleněných vitrínách můžete obdivovat různé typy obuvi ze všech částí světa: africké sandály, indické pantoflíčky, boty umotané z pštrosího peří až z daleké Austrálie, střevíce z lýčí ...

 

Nás nejvíce pobavila vitrina kuriozit- tedy boty něčím ýjimečné- převážně šité na míru. Obrovské farmářky vyrobené pro slavného basketbalistu Shaquilla O'Neala - délka podešve je 410mm.

V polovině 60.let minulého století- tedy zlatá šedesátá ;-) - nosily dámy v kabelce pro případ přívalových děštů skládací galoše!

... byly tam k vidění i boty drhané, chlupaté lodičky, mokasíny ušité z tisíce malinkatých kousků kůže...

... a taky zimní varianta lodiček pro dámy: zhotovené z polního křečka (ochránci zvířat jistě již omdleli...)

Krásný výlet do příjemného města jsme zakončili návštěvou pouti- tedy prolítly jsme se s Máťou na labutích a řetízáku... a to ke spokojenosti (naštěstí) stačilo.

Ve Vizovicích

22.4.2011

Ve Vizovicích jsme odpoledne na Velký pátek moc nepochodili.
Když jsem se v INFOcentru zjevila 15minut před zavírací dobou, měla ze mě paní informátorka šok. Navíc jsem otravovala koupí turistické známky. Tu mají, ale leda na zámku.  Zámek  však  v tuto dobu  ještě nemá sezónu, a tak je otevřen pouze o víkendech...  Tož bez známky. Nabrala jsem si ze stojanů všechny možné letáky s tím, že se s Vizovicemi seznámím formou samostudia- abych nezdržovala ;-)

Zašli jsme alepoň do miničokoládovny- tedy rozuměj: krámek nacpaný čokoládovými figurkami, zvířátky, květinami, ba i cédéčky, knihami... A tak si děti vybraly něco na zub, řádně jsme pozvonili na "ZVONEK splněných přání" :-)...a budeme netrpělivě vyčkávat, až to začne fungovat!!

... a za minutu před zavírací dobou (tedy v 17h) usedli venku ke kávě. I v tom papírovém kelímku vypadala krásně a chutnala výborně.

Bohužel i zámecké zahrady zavírají v 17h, takže zbylo už jen navštívit místní prodejnu Alberta- ten žije až do osmi ;-)

Velikonoce netradiční

21.-25.4. 2011

Letošní Velikonoce byly pro naši smečku poněkud netradiční- a to nejen tím, že připadly na jeden z nejzazších možných termínů, což se údajně hnedtak zase nepodaří.

Konečně jsme se totiž odhodlali a přijali pozvání přítelkyně Radky a vypravili se na Valašsko do příjemné vesničky Jasenná.  Radka má poněkud neotřelé povolání- působí jako farářka.

Bydleli jsme na faře- přímo pod  věží kostela, kde pravidelně odbíjely hodiny. Zprvu lehce stresující ;-), posléze však příjemný rituál.

Děti se nemohly nabažit krásné zahrady a vůbec všeho, co venkov nabízí. Radka domluvila exkurzi na domácí zvířata, takže naše holčičky konečně viděly  jednodenní mláďata králíků, jehňata a jinou užitkovou zvířenu. Jsou to městské děti, a tak byly opravdu uvytržení...
Domorodci se chovali vlídně a asi  nechápali jásavé a obdivné projevy našich radostí nad tak běžnými záležitostmi jako je třeba žebříček do kurníku uzpůsobený pro chůzi slepic :-)

Samozřejmě jsme byli exotičtí i naší mluvou :-))
 (Otázka: "Vy nejste z tadyma, že ne??" mě trochu zaskočila. Až po chvíli mi došlo, že ta osoba zjišťuje, odkud jsem!!!) ;-) ... bylo toho víc :-)

Každý den jsme měli nějaký program, podnikali jsme výlety a v neděli ráno jsme vzali děti do kostela, aby viděly, že atmosféra Velikonoc může mít i důstojnější podobu, než být zavalen hromadou čokoládových zajíců a vajec.

Poté se šlo na vycházku- tedy hledat velikonoční poklad, aby si děti zkrátily chvíli a dospělí mohli v klidu chystat sváteční oběd.

 Poklad se našel, ale byla to fuška ;-)

 Denně jsme povídali dlouho do noci a pořád bylo o čem. Vydatně jsme se nasmáli, pan Wlk se ujal role kuchaře a všichni si libovali. 

Tož děkujeme Radce za to, že jsme mohli prožít opravdu krásné (a i veselé) Velikonoce. Zážitky byly vesměs pozitivní, což je v našem případě velmi podezřelé!

Na Barování v Lucerně ...

19.4.2011

Velkolepě inzerovaná akce, na kterou jsem původně nechtěla jít, ač tento pořad Sandry Novákové a Filipa Rajmonta založený na improvizaci miluju a jsem na něm už rok závislá :-)
Nechala jsem  se strhnout davem, že to určitě nebude špatný a že Lucerna jistě není tak hrozná, jak líčím a že když už nic jiného, bude mě hřát pomyšlení, že jsem koupí vstupenky přispěla na dobrou věc- tedy na Linku bezpečí.

Tak jo. Koupit lístky nebyl problém, dostalo se pohodlně  na všechny zájemce.

Hodinu před začátkem jsme bloudili po Lucerně a hledali nějaká volná a nezarezervovaná místa k sezení, odkud bude vidět i na podium.
Celý parket byl poset stolečky a židličkami, které měly navodit barovou atmosféru. Měly však jen jednu vadu: byla to rezervace pro nositele zvučných jmen, a tak jsme měli smůlu.

Skončili jsme až na 2.balkoně, kde byl strop nadosah.

 

Účinkují jsme měli hodně z nadhledu, slyšet bylo bídně- rozumět skoro vůbec  :-(( Fotky jsou tentokráte opravdu ilustrační a snad při troše fantazie bude zřetelné, že právě přichází Sandra Nováková a Filip  Rajmont, aby uvedli své megaBarování.

Viset z 2.balkonu dolů mě dlouho nebavilo. Opustila jsem své pracně vydobyté místo a vydala  se na obhlídku Lucerny, potkala spoustu známých, kteří na tom byli podobně- kroužili a hledali, kde by se upíchli. Cestou jsem  zakoupila dvě deci vína v plastovém kelímku a šunkový chlebíček, ale ani to nevylepšilo požitek z koncertu.

Hvězdní účinkující se dostavili v hojném počtu, fanynky byly velmi rozladěné z toho, že se nedorazil inzerovaný  idol Vojta Dyk, Ondra Brzobohatý měl u klavíru dlouhou šichtu, T-mobilový kouzelník Richard Nedvěd kouzlil, ale při pohledu shora  se z některých triků vytratil moment překvapení :-( ;  Matěj Ruppert zpíval dokonale, ale v Lucerně z jeho zpěvu nemrazí- je tam totiž k padnutí ... všichni se snažili, jen pro mě osobně to s Barováním nemělo nic společného. Klubovou atmosféru Malostranské besedy do vyhlášené Lucerny zkrátka nikdo nepřenese.
Celebrity sledovaly, kdo je kde fotí a pozoruje, což v Besedě, kam  se novináři běžně nedostanou, odpadá a chovají se všichni uvolněně a nestrojeně.

Takže (mým soukromým) závěrem:
charitativních akcí je třeba, díky Sandře za ten nápad.
Barování nezavrhuju, byť mě poněkolikáté rozladilo to "nemít si kam sednout"- zdá se, že tenhle problém organizátoři řešit nehodlají.
Tentokrát jsem z koncertu odcházela opravdu především s pocitem, že vše bylo "pro dobrou věc"
... snad si 15.května v MB  spravím chuť - nejsem zkrátka lucernový typ :-)

Videa vybírám ze svých úlovků tentokráte jen dvě mizerná:

Sandra Nováková s "Pejskem":



Závěrečná hromadná ....

LaFabrikový Bláznivý Petříček

16.4.2011

Mám ráda ten alternativní prostor La Fabriky, a tak jsem ani chvilku neváhala, když se v předprodeji před dvěma měsíci objevily lístky na hru Bláznivý Petříček. V hlavní roli dvojice, která se během té doby stala vyhledávaným soustem pro bulvární novináře a zaplnila stránky všech  senzacechtivých deníků, tedy Vojta Dyk a Tatiana Vilhelmová.

Vilhelmovou znám především z Dejvického divadla, kde bývá výborná; Dyka zas registruju jako skvělého zpěváka, ale hrát jsem ho viděla pouze ve filmu "Ženy v pokušení".

Těšila jsem se, bylo opět vyprodáno a již tradičně nečíslováno. Tohle mě vždycky tak trochu rozhodí- jako frontový bojovník jsem značně svazována pocitem "že to nemám zapotřebí se někde šťouchat" - radši bych si připlatila a měla vyhrazené konkrétní místo, abych mohla v klidu dojít na své místo a nebýt tlačena vřavou do sálu.

Hra Bláznivý Petříček je vlastně "na motivy" stejnojmenného Godardova filmu, kde si hlavní roli zahrál J.P. Belmondo. Film jsem neviděla, a to byla asi taky chyba!

Herecké výkony parádní-  VD + TV spolu hrají zamilovaný pár na útěku, takže kdo jiný už by to měl zahrát líp :-)) Během hry spolu tak různě důvěrně laškovali a rozesmívali se navzájem... Jen jsem stále čekala nějaké rozuzlení v úvodu nakousnutých scén, které se pak jaksi nekonalo.

Zhlédnout předem film je určitě vhodné a pro pochopení  náznaků patrně nezbytné.
T.Vilhelmová mě opět přesvědčila, že je obdařena velkým hereckým talentem. Některé scény vyvolaly v hledišti salvy smíchu, ale podruhé se na tento kus nechystám... trochu mě mrzí i zjištění, že se herci "odbourávají" pravidelně ve stejných místech... (scéna při tankování do auta a další...)

3.čtvrtletí

15.4.2011

Kdo má děti školou povinné, jistě má i jeho život školní biorytmy - tedy pravidelné návštěvy školy v rámci třídních schůzek.

S Majdou je to všechno "jiné" - tedy speciální ;-) Vše potřebné obvykle řeším individuálně a hned- nečekám na třídní schůzky. Problémy se nikdy netýkají prospěchu- Majda i teď v 8.třídě donesla krásné hodnocení a opraví-li si dějepis a zeměpis, bude mít asi zase samé jedničky. Ale musí chtít sama. Loni kupř. došla k závěru, že učit se názvy a hlavní města všech republik bývalého Sovětského svazu je blbost a že pro ni bude příjemnější strávit odpoledne s rozečtenou knihou, donesla pak na výzo jednu dvojku ze zemáku. Její problém. My už jsme si ji pak jen "vtipně" dobírali :-)) Sovětský svaz byl vždycky nevyčerpatelným zdrojem vtipů, že?;-)

Letos přibyly další školní povinnosti- Martinčiny, a tak jsme se stali přáteli ještě další ZŠ.

Martinka se minulý týden ptala, jak dlouho ještě bude do školy muset chodit :-)) Podívali jsme se na sebe s Wlkem a já jsem optimisticky odpověděla: "No, ještě 8let a malý kousek..."
Wlk pohotově a realisticky dodal: "Když to dobře půjde! Já bych to viděl spíš na 9-10"

Martina totiž donesla pětku! A kupodivu i věděla, z čeho ji obdržela. Z matiky. Vyzvídala jsem hned v autě: "Za co??!"
A ona s klidem: "Joo, to nevim, ale pani učitelka ti k tomu napsala i červenou poznámku, tak si to pak v klidu přečteš..."
(V KLIDU!!! To dítě váženě nemá vůbec pud sebezáchovy...)
Pětku dostala, protože nedělala to, co měla. A to, co dělala, bylo ještě špatně... achjo.

Učili se psát velké V. Tvářila se všelijak. Jen ne nadšeně. Tak jsem se snažila ji motivovat a pobízela jsem ji k výkonu v písance: "To se ti bude hodit. Konečně se budeš umět podepsat psace i příjmením, viď..."
"Já se podepisuju psace i s příjmením, ale píšu malý V, protože na to umím napojit další písmena. U toho velkýho mi to nejde, takže ho používat nebudu...", odvětila s tím, že má ve věci jasno a nebude to v dohledné době měnit.

Na třídní schůzku byl vyslán Wlk. :-) Donesl poznámkami popsané dva listy papíru a přišel náležitě pobaven dotazy některých rodičů a tak vůbec... :-))

Hodně smíchu a pár slz

13.4.2011

... tak se jmenuje představení věnované oblíbené spisovatelce Betty Macdonaldové.

Zorganizovala jsem dámskou jízdu a vyrazila s Majdou a babičkou do našeho nově zrekonstruovaného centra kultury- Chaberského dvora. Bylo vyprodáno. Objekt je bezbariérově upraven (a až na tu příjezdovou cestu, kdy se architekt patrně snažil navodit historično tím, že použil na povrch jakýsi lámaný kámen- takže kameny jsou rozmístěny v nepravidelných vzdálenostech, jsou nepravidelných tvarů a některé i velmi ostrohranné... díky dešti jsme zjistily, že i pěkně kloužou, takže adrenalin si nás opět našel :-)) Slanily jsme k výtahu, který  fungoval ;-)
Paní kulturní organizátorka nám zarezervovala místa v 1.řadě - všude jinde by totiž vozík překážel. Děkujeme za tuto službu a ceníme si jí o to více, že byla opravdu prominentní- když totiž dorazil pan starosta s  paní starostovou, zjistilo se, že už dvě místa vedle sebe v sále nejsou, a tak se složitě hledalo, kam s nimi? :-))

V představení vystupuje jen Tereza Kostková se svojí maminkou Carmen Mayerovou. Je to velmi zdařile pojaté vzpomínání na Betty Macdonaldovou- proložené hranými scénkami, předčítáním úryvků z knih a nebo jen prosté vypravování. Svižné, vtipné a jazykově velmi propracované. Nadchlo mě snad ještě více, než když jsem ho kdysi viděla poprvé...

Mám texty Betty Macdonaldové  ráda- pro jejich vtip, nadsázku a taky pro takovou "nenásilnou životní moudrost".  A tak jako důkaz přidávám malou citaci:

"... A mám ráda lidi. Ale ne všechny… Nemám v sobě dost křesťanské lásky k bližnímu, abych milovala někoho jenom proto, že je naživu a dýchá. Chci, aby mě lidi zajímali a bavili, aby byli okouzlující a vtipní anebo ...  úplně tupí. Zkrátka aby něčím vynikali! Aby se lišili od těch nerozlišitelných. A je mi jedno, čím se liší..."

...cítím to totiž úplně stejně ;-)

Představení si nenechte ujít, rozhodně to není jen dámská záležitost; pánové se smáli stejně hlasitě ... a na slzy naštěstí nedošlo.
 .....................................................

P.S. 
Po představení se za mnou ozvalo: "Nejste náhodou Wlčice?" :-)) A zhmotnila se mi další blogová tvář! Bylo mi potěšením, Baruschko! ;-) 

Obousměrná výchova

11.4.2011

Naše Martina ovládá mistrně dovednost při jakékoli činnosti zmazat sebe i okolí vším, co se nabízí. Jsou dny, kdy jí ani dvě trika na den nestačí.

Stolování je taky pouze pro silnější povahy- po požití čehokoli jsou obvykle stopy nejen na oblečení, ale i na ubrusu.

O čistotě pracovní desky jejího psacího stolu ani nemluvím. Zaobaleně lze řící, že její povrch je plastický- neustále opatlaný lepidlem, izolepou, vysypanými hoblinami z ořezaných pastelek... zkrátka tvůrčí prostředí...

Rozlítila mě zase svou upatlaností, a tak jsem láteřila: "Martino, ty jsi takové prase!!"
Martina provinile dodala: "Ty ostudo..."
Hned jsem plynule navázala: "Jo, ty ostudo jedna!!"
A Martina stroze: "Ty jsi ostuda!  Že se nestydíš takhle mluvit se svým dítětem!!!"

Tak a mám to!  Pravdu jsme měly výjimečně obě ;-) - Ona by měla přestat prasit a já hudrovat....

Jediné, co  udržuje v čistotě- jsou knihy. Je pyšná na to, že už si sama umí číst a ačkoli doma máme stohy čtiva pro její věkovou kategorii, taháme ještě další svazky z knihovny... my jsme prostě samá anomálie ;-)

Zdravotní klaun ordinuje léčbu smíchem

9.4.2011

O víkendu jsme měli možnost zúčastnit se zdravotní klauniády.
Občanské sdružení Zdravotní klaun si vymezilo poněkud netypický cíl: ordinuje dětem, které jejich nepříznivý zdravotní stav nutí dlouhé týdny pobývat na nemocničním lůžku, léčbu smíchem. To celé činí s potěšením a zdravotní pojišťovnu to nestojí vůbec nic. Přesto si troufám tvrdit, že účinky této smíchové terapie zcela jistě příznivě působí na psychiku pacientů- i těch dospělých ;-)

Sama s Majdou pobývám v nemocnici víc, než bych si přála a musím konstatovat, že některé dny se neskutečně vlečou a každá záminka, jak si je oživit, je vítána!! A tak jsem rozhodně PRO aplikaci této kúry. Vyloučila bych snad jen pacienty po operacích břicha- tam totiž hrozí potrhání stehů :-))

Klauni vystupují ve dvojici- určí si svá jména a připraví si krátké vtipné vystoupení, které je zpravidla interaktivní a obvykle děti dostávají zvířátko vytvořené z nafukovacího balonku.Viděla jsem už několik dvojic a musím říct, že vystoupení bylo vždy vtipné, decentní a dlouhé přesně akorát.

Pan doktor Pádlo (patří do Královéhradecké sekce) ohromil publikum  hrou na nový hudební nástroj: plastovou trubkou na hlavu :-)  Poučil hráče, že na cizí hlavu se hraje líp, neboť hráč hraje procítěněji a s vetším nasazením :-))



Zdravotního klauna k nám importoval Američan Gary Edwards. Své klauny pečlivě vybírá (v konkurzech), dále je školí a pravidelně navštěvuje jejich vystoupení, aby jim řekl, co a kde vylepšit. Taky hlídá, aby vystupovali přiměřeně - aby mu jaksi "nevyhořeli".  Je to zkrátka profík a za jeho snahu a skvělý nápad mu patří velké poděkování.
Více informací a číslo účtu, kam lze poslat jakoukoli částku na podporu tohoto projektu, najdete zde na www.

O nožičce a vhodném datu narozenin

5.4.2011

Dnešní příspěvek začnu pochlubou: Vykvetl mi ibišek- čili  čínská růže ;-) A překvapil mě velice, že na jedné rostlině vystavil květy různých druhů. Všechny mi připadají krásné.

Jinak mám v úmyslu se věnovat své mladší dceři Martině. :-) Za poslední dva dny měla zas dva zaznamenáníhodné výstupy.


Výstup první: O nožičce

Je sobota ráno. Martina se probudila v dobré náladě. Já už jsem byla vzhůru a četla si. Martina se přiharašila ke mně do postele a zůstala u nohou.  Chodidla mi koukala zpod peřiny. Martina mi svou dlaní začala třít mé gigachodidlo a povídá: "To je ale pěkná nožička! Ta musí být jistě alespoň 30let stará!!"  ...  tak to mě vážně těší, že mám tak mladou nožičku ;-)


Výstup druhý: Kdy je dobré mít narozeniny.


"Mami, Honza dneska rozdával ve škole bonbony", pravilo to moje šestileté individuum. "Měl totiž narozeniny. Jenže já mám narozeniny o prázdninách" - dodala sklesle.
Vysvětluju, že narozeniny si nikdo nemůže naplánovat dopředu a že všechno má své výhody a nevýhody.
"Nojo, když mám narozeniny o prázdninách, alespoŇ mi můžete dát pozvánku k moři a já ji nebudu muset odmítat! To kdybych je měla třeba teď v dubnu, musela bych pak dopisovat písanku a nemohla bych pozvánku přijmout!!", konstatovala spokojeně Martina.
Vysvětlila jsem to zřejmě až moc jasně :-)

Trapasy

1.4.2011

Krásné datum: prvního dubna. Mám ráda den, kdy se dají všechny úlety schovat za to, že je "apríííl". Bohužel toto hájení funguje jen jeden den v roce, což je pro některé z nás žalostně málo ;-)
Tu a tam se mi bez jakéhokoli úmyslu podaří  věc, za kterou bych  se sama sobě vlepila pár facek. ;-) Prostě trapas jak hrom!

No a je tu rekapitulace posledních rádoby "veselých" chvilek:

Často je mi vytýkáno, že jsem někoho minula bez povšimnutí, ačkoli na mě troubil a mával... NOjo, no. Já když jdu po ulici a nehučí mi do ucha ani jedno z mých verbálně vybavených dětí, tak si prostě přemýšlím o svém.
A pokud sedím za volantem, pak opravdu sleduju provoz, tudíž na nějaké zdravice už nemám kapacitu.

Omlouvám se všem nepozdraveným a opomíjeným.;-) Vytýkala mi to i skorosousedka Š. Jezdí si pěkně v jasně červené fabii a pokaždé si mě dobírá, že jsem ji tu a onde ignorovala.
A tak jsem ve čtvrtek vjela k nám do ulice a proti mně jede jasně červená fabia. Ani chvilku neváhám, na rovné ulici, kde jedu sotva 30, žádné nebezpečí nehrozí- říkám si, jak jí to "nandám" a zdravím všemi dostupnými prostředky: blikám, mávám... a když se s autem míjíme vidím, že za volantem sedí pán kolem šedesátky. Míjí mne, zajíždí k chodníku a já ve zpětném zrcátku pozoruju, jak vystoupuje z auta- obejde ho zpředu, pak okukukuje střechu vozu- a zase nasedá a pokračuje v jízdě ... Můj pozdrav si asi vysvětlil tak, že mu signalizuju nějakou závadu na vozidle...
Tak to bychom měli... jsem rozhodnuta nadále všechny pozdravu chtivé raději ignorovat ;-)

Trapas druhý se při troše velkorysosti dá chápat i jako hodně /ale opravdu HODNĚ/  černý smysl pro humor.
Kamarádka chtěla doporučit nějaké divadelní představení, kam by mohla jít s mamkou. Maminka loni ovdověla a tak se v tom pořád "plácá"- truchlí, smutní... no zkrátka potřebovala by nějak rozveselit. Požadavek zněl: "něco veselýho, nejlíp s Bohdalkou". Nic takového jsem osobně neviděla, ale vzpomněla jsme si, že moje maminka kdysi přišla nadšená a rozesmátá ze hry "Paní plukovníková", kde Bohdalka hraje hlavní roli. Informaci jsem předala.  Kamarádka pracně sehnala stále vyprodané lístky a vyrazily s maminkou za veselými zážitky. Minulý týden mě potkala a já se ptala, jak se jim líbilo divadlo, že ani nepsala... Pravila: "No, tys mi dala! Víš, jak to začíná? Bohdalka coby vdova lítá s urnou po jevišti a zjišťuje, co jí ten její všechno za života prováděl a různě s ním rozmlouvá- tedy  spíš mu nadává  ... ty máš tedy smysl pro humor...."

Zde je názorná ukázka:




Nakonec prý to maminka nějak rozdýchala a ve druhé polovině se už smála s davem. Pravila, že to tedy byla šoková terapie, ale třeba to prý bylo potřeba :-))

Takže kdybyste chtěl někdo srdečně pozdravit, nebo doporučit  zábavu přímo  "na tělo", s důvěrou se obraťte. Věřím, že to uděláte maximálně jednou! :-))