Hodně smíchu a pár slz

13.4.2011

... tak se jmenuje představení věnované oblíbené spisovatelce Betty Macdonaldové.

Zorganizovala jsem dámskou jízdu a vyrazila s Majdou a babičkou do našeho nově zrekonstruovaného centra kultury- Chaberského dvora. Bylo vyprodáno. Objekt je bezbariérově upraven (a až na tu příjezdovou cestu, kdy se architekt patrně snažil navodit historično tím, že použil na povrch jakýsi lámaný kámen- takže kameny jsou rozmístěny v nepravidelných vzdálenostech, jsou nepravidelných tvarů a některé i velmi ostrohranné... díky dešti jsme zjistily, že i pěkně kloužou, takže adrenalin si nás opět našel :-)) Slanily jsme k výtahu, který  fungoval ;-)
Paní kulturní organizátorka nám zarezervovala místa v 1.řadě - všude jinde by totiž vozík překážel. Děkujeme za tuto službu a ceníme si jí o to více, že byla opravdu prominentní- když totiž dorazil pan starosta s  paní starostovou, zjistilo se, že už dvě místa vedle sebe v sále nejsou, a tak se složitě hledalo, kam s nimi? :-))

V představení vystupuje jen Tereza Kostková se svojí maminkou Carmen Mayerovou. Je to velmi zdařile pojaté vzpomínání na Betty Macdonaldovou- proložené hranými scénkami, předčítáním úryvků z knih a nebo jen prosté vypravování. Svižné, vtipné a jazykově velmi propracované. Nadchlo mě snad ještě více, než když jsem ho kdysi viděla poprvé...

Mám texty Betty Macdonaldové  ráda- pro jejich vtip, nadsázku a taky pro takovou "nenásilnou životní moudrost".  A tak jako důkaz přidávám malou citaci:

"... A mám ráda lidi. Ale ne všechny… Nemám v sobě dost křesťanské lásky k bližnímu, abych milovala někoho jenom proto, že je naživu a dýchá. Chci, aby mě lidi zajímali a bavili, aby byli okouzlující a vtipní anebo ...  úplně tupí. Zkrátka aby něčím vynikali! Aby se lišili od těch nerozlišitelných. A je mi jedno, čím se liší..."

...cítím to totiž úplně stejně ;-)

Představení si nenechte ujít, rozhodně to není jen dámská záležitost; pánové se smáli stejně hlasitě ... a na slzy naštěstí nedošlo.
 .....................................................

P.S. 
Po představení se za mnou ozvalo: "Nejste náhodou Wlčice?" :-)) A zhmotnila se mi další blogová tvář! Bylo mi potěšením, Baruschko! ;-)