1.4.2011
Krásné datum: prvního dubna. Mám ráda den, kdy se dají všechny úlety schovat za to, že je "apríííl". Bohužel toto hájení funguje jen jeden den v roce, což je pro některé z nás žalostně málo ;-)
Tu a tam se mi bez jakéhokoli úmyslu podaří věc, za kterou bych se sama sobě vlepila pár facek. ;-) Prostě trapas jak hrom!
No a je tu rekapitulace posledních rádoby "veselých" chvilek:
Často je mi vytýkáno, že jsem někoho minula bez povšimnutí, ačkoli na mě troubil a mával... NOjo, no. Já když jdu po ulici a nehučí mi do ucha ani jedno z mých verbálně vybavených dětí, tak si prostě přemýšlím o svém.
A pokud sedím za volantem, pak opravdu sleduju provoz, tudíž na nějaké zdravice už nemám kapacitu.
Omlouvám se všem nepozdraveným a opomíjeným.;-) Vytýkala mi to i skorosousedka Š. Jezdí si pěkně v jasně červené fabii a pokaždé si mě dobírá, že jsem ji tu a onde ignorovala.
A tak jsem ve čtvrtek vjela k nám do ulice a proti mně jede jasně červená fabia. Ani chvilku neváhám, na rovné ulici, kde jedu sotva 30, žádné nebezpečí nehrozí- říkám si, jak jí to "nandám" a zdravím všemi dostupnými prostředky: blikám, mávám... a když se s autem míjíme vidím, že za volantem sedí pán kolem šedesátky. Míjí mne, zajíždí k chodníku a já ve zpětném zrcátku pozoruju, jak vystoupuje z auta- obejde ho zpředu, pak okukukuje střechu vozu- a zase nasedá a pokračuje v jízdě ... Můj pozdrav si asi vysvětlil tak, že mu signalizuju nějakou závadu na vozidle...
Tak to bychom měli... jsem rozhodnuta nadále všechny pozdravu chtivé raději ignorovat ;-)
Trapas druhý se při troše velkorysosti dá chápat i jako hodně /ale opravdu HODNĚ/ černý smysl pro humor.
Kamarádka chtěla doporučit nějaké divadelní představení, kam by mohla jít s mamkou. Maminka loni ovdověla a tak se v tom pořád "plácá"- truchlí, smutní... no zkrátka potřebovala by nějak rozveselit. Požadavek zněl: "něco veselýho, nejlíp s Bohdalkou". Nic takového jsem osobně neviděla, ale vzpomněla jsme si, že moje maminka kdysi přišla nadšená a rozesmátá ze hry "Paní plukovníková", kde Bohdalka hraje hlavní roli. Informaci jsem předala. Kamarádka pracně sehnala stále vyprodané lístky a vyrazily s maminkou za veselými zážitky. Minulý týden mě potkala a já se ptala, jak se jim líbilo divadlo, že ani nepsala... Pravila: "No, tys mi dala! Víš, jak to začíná? Bohdalka coby vdova lítá s urnou po jevišti a zjišťuje, co jí ten její všechno za života prováděl a různě s ním rozmlouvá- tedy spíš mu nadává ... ty máš tedy smysl pro humor...."
Zde je názorná ukázka:
Nakonec prý to maminka nějak rozdýchala a ve druhé polovině se už smála s davem. Pravila, že to tedy byla šoková terapie, ale třeba to prý bylo potřeba :-))
Takže kdybyste chtěl někdo srdečně pozdravit, nebo doporučit zábavu přímo "na tělo", s důvěrou se obraťte. Věřím, že to uděláte maximálně jednou! :-))
8 komentářů:
Báječně se bavím, skvělá terapie čtením, už dlouho jsem se tak nezasmála:-)
Ou!Trapas dobrý, naštěstí i s dobrým koncem.
To s tím ignorováním je mi předhazováno také, ale řeším to tím, že mě ignorovaný měl dohonit a poklepat mi na rameno. :-)
V autě nejsem schopna poznat ani vlastní matku, takže to neřeším ... :-)
Jé, to jsem se zasmála! Díky, zas jsi mi prodloužila život!
Cha, chá! Určitě si nechám něco doporučit. Ještě, že to dobře dopadlo.
z některých trapasů se vážně vykecává těžko :))
Tak ten druhý je dost drsný, ale nakonec to neskončilo nijak zle. Bavím se tu taky. S tebou se člověk prostě nemůže nudit:-).
tAK NĚCO PRO MĚ..PROSÍM,NEJSPÍŠ NĚCO VESELÉHO O ZUBECH:-)))
Za dobré skutky zasloužený trest :-) Pěkně se tomu směje, jen když to nemusí člověk prožít na vlastní kůži.
Okomentovat