Trapasy

1.4.2011

Krásné datum: prvního dubna. Mám ráda den, kdy se dají všechny úlety schovat za to, že je "apríííl". Bohužel toto hájení funguje jen jeden den v roce, což je pro některé z nás žalostně málo ;-)
Tu a tam se mi bez jakéhokoli úmyslu podaří  věc, za kterou bych  se sama sobě vlepila pár facek. ;-) Prostě trapas jak hrom!

No a je tu rekapitulace posledních rádoby "veselých" chvilek:

Často je mi vytýkáno, že jsem někoho minula bez povšimnutí, ačkoli na mě troubil a mával... NOjo, no. Já když jdu po ulici a nehučí mi do ucha ani jedno z mých verbálně vybavených dětí, tak si prostě přemýšlím o svém.
A pokud sedím za volantem, pak opravdu sleduju provoz, tudíž na nějaké zdravice už nemám kapacitu.

Omlouvám se všem nepozdraveným a opomíjeným.;-) Vytýkala mi to i skorosousedka Š. Jezdí si pěkně v jasně červené fabii a pokaždé si mě dobírá, že jsem ji tu a onde ignorovala.
A tak jsem ve čtvrtek vjela k nám do ulice a proti mně jede jasně červená fabia. Ani chvilku neváhám, na rovné ulici, kde jedu sotva 30, žádné nebezpečí nehrozí- říkám si, jak jí to "nandám" a zdravím všemi dostupnými prostředky: blikám, mávám... a když se s autem míjíme vidím, že za volantem sedí pán kolem šedesátky. Míjí mne, zajíždí k chodníku a já ve zpětném zrcátku pozoruju, jak vystoupuje z auta- obejde ho zpředu, pak okukukuje střechu vozu- a zase nasedá a pokračuje v jízdě ... Můj pozdrav si asi vysvětlil tak, že mu signalizuju nějakou závadu na vozidle...
Tak to bychom měli... jsem rozhodnuta nadále všechny pozdravu chtivé raději ignorovat ;-)

Trapas druhý se při troše velkorysosti dá chápat i jako hodně /ale opravdu HODNĚ/  černý smysl pro humor.
Kamarádka chtěla doporučit nějaké divadelní představení, kam by mohla jít s mamkou. Maminka loni ovdověla a tak se v tom pořád "plácá"- truchlí, smutní... no zkrátka potřebovala by nějak rozveselit. Požadavek zněl: "něco veselýho, nejlíp s Bohdalkou". Nic takového jsem osobně neviděla, ale vzpomněla jsme si, že moje maminka kdysi přišla nadšená a rozesmátá ze hry "Paní plukovníková", kde Bohdalka hraje hlavní roli. Informaci jsem předala.  Kamarádka pracně sehnala stále vyprodané lístky a vyrazily s maminkou za veselými zážitky. Minulý týden mě potkala a já se ptala, jak se jim líbilo divadlo, že ani nepsala... Pravila: "No, tys mi dala! Víš, jak to začíná? Bohdalka coby vdova lítá s urnou po jevišti a zjišťuje, co jí ten její všechno za života prováděl a různě s ním rozmlouvá- tedy  spíš mu nadává  ... ty máš tedy smysl pro humor...."

Zde je názorná ukázka:




Nakonec prý to maminka nějak rozdýchala a ve druhé polovině se už smála s davem. Pravila, že to tedy byla šoková terapie, ale třeba to prý bylo potřeba :-))

Takže kdybyste chtěl někdo srdečně pozdravit, nebo doporučit  zábavu přímo  "na tělo", s důvěrou se obraťte. Věřím, že to uděláte maximálně jednou! :-))