Poslední zářijový den

30.9.2011

Poslední zářijový den činí každoročně tečku za nejzběsilejším měsícem v roce a zároveň mi mění moji věkovou číslovku ;-)
Děti se mě ptaly, kolik mi je a jestli mi to nevadí :-))) I kdyby vadilo, tak si myslím, že s  tím stejně nic nenadělám... ale ono je mi taknějak fuk.  Dělat ze sebe nestárnoucího diblíka- to nehodlám; a tvářit se moudře, abych si dodala vážnosti-  už teprv ne. Takže to beru, jak to je, pokud je číslovka kulatá, uspořádám mejdan, pokud ne- odbyde se to posezením s kamarádkami "u kafe". AlespoŇ je důvod se vidět ;-)

Doma pěstujeme docela pěknou zábavu: snažíme se oslavence vždy překvapit nějakou originalitou, něčím, co by nečekal. Žádné tucty párů potřebných  ponožek, nebo bankovky do obálky- "kup si něco a nezdržuj nás": Nesnáším tyto typy darů - a to nezávisí na výši obnosu, jaký se v obálce nachází. Radost mi udělá drobnost, když budu vidět, že si s vymýšlením a přípravou dal dotyčný práci. Snažím se v tomto duchu vychovávat i děti- a snad se to daří :-))

Pan Wlk (krom jiných skvostů) donesl orchideu zvláštního barevného provedení. Pracovně jí říkáme "ženich a nevěsta". Je moc krásná- a vznešená, tak jak orchideje bývají. Jen nevím, jak dlouho vydrží být modrá, podezírám prodejce z nějakého barvicího fíglu.

Majda vyslyšela mé přání! Ví, co mě těší a kam chodím ráda- a vyrobila originální dárkový poukaz. Jupí! Tak se těším, že v pondělí zas naběhnu do třídy za svým skvělým Adrianem z Grimsby :-), aby zdokonaloval mé znalosti mé oblíbené angličtiny.

Martinka vyrobila obrázek "Vzpomínka na Řecko".

A společný oběd proběhne až v neděli, neb na sobotu si všichni něco domluvili mimo domov, jen já to nestihla a zůstala na základně s dětmi.
Ale po celotýdenním kvapíku mi to vůbec nevadí...

Zběsilé září

27.9.2011

Letošní září je štědré nejen na slunečné dny, ale pro mne osobně i na neobvyklé a povětšinou i nepříjemné situace - o finanční náročnosti tohoto měsíce ani nemluvím... :-(

Začalo to tím, že jsem řešila stavební úpravy své "nové kanceláře". Samozřejmě nic nebylo tak, jak bylo dohodnuto. Termíny stavebním firmám nic neříkají, tudíž se nazačalo budovat v červenci, ale přímo v září. bezva. Za provozu je to nejlepší, alespoŇ je publikum.

Dále byl zadán ořez vzrostlého ořešáku, který zakrýval část vstupních dveří. Nechtěli jsme se do toho pouštět sami, řezat ořech není snadné- láme se, větve jsou těžké- no a přecejen- je to rostlina - zaslouží si slušné zacházení.
"Osoba povolaná"  se dostavila a ořez učinila bez jakékoli porady se zadavetelem. Prostě přišla do objektu, vyhledala ořešák a usoudila, které větve je třeba odstranit a do jaké míry. Chudák strom. Kdybych byla bývala tušila, jakým odborníkem je onen povolaný muž, sama bych to jistě neprovedla o moc hůře.

Vrcholem bylo, když jsme s kolegyní čekaly na pondělní večerní lekci němčiny. Náš pan profesor je "stará škola", decentní vzdělaný pán, který s námi má už léta trpelivost a vše má přesně naplánované... šestá hodina odbila, a on nikde. Nejprve jsme si říkaly, že se někde zdržel, v půl sedmé bylo jasné, že už asi nedorazí. jenže zavolat nebylo kam. Pan profesor (*1934) má mobilní telefon uložen v nočním stolku - aby ho neztratil - a zpíná jej jen v 9 večer, kdy je domluven s dcerou na prozvánění ;-)

Pevnou linku nikdo nebral. Napadalo mě tedy už jen to nejhorší.  Ve čtvrtek se konečně ozval. Odvezla ho v pondělí dopoledne RZ přímo z hodiny. Sesunul se k zemi se srdeční příhodou. Tak se mi ulevilo,  přála jsem mu rychlé uzdravení a on štěbetal: "Ale, holka, mně nic není, já se pěkně vyležel už ve špitále. V pondělí se uvidíme! Úkoly platí!!" :-)) ... nezmar! ;-)

Další nepříjemností je, že Martinka už 2.týden nechodí do školy. Probíhá tam rekonstrukce (zateplování budovy)- a hygiena naměřila nějaké zvýšené hodnoty škodlivin (azbestu) zejména v šatnách. Děti tedy do školy nesmějí. Ze dne na den byly vyhlášeny 4 ředitelské dny. To je příjemné zejména pro rodiny, které nedisponují hlídacími babičkami. Ve čtvrtek a v pátek už byly děti se školou na výletě. Od října se začnou učit v náhradních prostorách jiné ZŠ.

Tak si říkám, jestli je to normální, když probíhají rekonstrukce školských zařízení tímto způsobem. Práce nikdy nejsou dokončeny včas, tudíž potom se mezi dětmi pohybují dělníci nejrůznějších národností, všude prach... a když už s několika měsíčním zpožděním veledílo předají, kolaudační komise sepíše dlooouhatánský seznam závad, které se pak po zbytek roku odstraňují. To bylo, když Martinka chodila do školy, opakovalo se naposledy loni, kdy u Majdy ve škole předělávali WC, letos pokračujeme na jiné škole- u Martinky, a to nemluvím o medializovaném případu sousední školy Hovorčovická.

Tak já nevím, kdo ty firmy vybírá a co je měřítkem výběru. Spolehlivost (dodržení termínů) a kvalita práce to jistě nebude. Každopádně mám dojem, že osoby a obsazení zůstávají vždy stejné.

Den ve znamení Valdštejnů

25.9.2011

Podzimní počasí se patrně rozhodlo vyhladit všechny hříchy letošního léta, a tak teploty šplhají nad dvacítku i koncem září. A zatímco příroda se chystá k odpočinku, my si ještě můžeme pěkně prohřát kostru a nachytat nějaké ty sluneční paprsky do zásoby.

My jsme tentokrát s dětmi vyrazili do Valdštejnské zahrady. Je to moje zamilovaná vycházková destinace :-) Pokaždé mám pocit, že vstupuju do pohádky- nebo alespoŇ do kulis nějakého romantického filmu.

Jeden pohled na Pražský hrad...

... tentokrát i s popisky :-) ... Tato pěkná pěkná pomůcka pro turisty je umístěna hned u vchodu!

Vzácný bílý páv sledoval čilý ruch v zahradě a Martina sbírala kaštany, což se silně nelíbilo panu hlídači. :-(
 Ale vzhledem k tomu, že mu po trávníku pochodovala i celá grupa našich ruských spoluobčanů, které nechával bez povšimnutí, nebrali jsme si jeho hrožení osobně ;-)

Na tentýž večer jsem měla pozvání do luxusní restaurace shodou okolností na Valdštejnském náměstí s názvem "Waldštejnská hospoda". 

Sláva dárkovým poukazům a sláva tomu, že si Š. vybrala za spolustolovníka zrovna mě :-))
Miluju jídlo a ač velmi nerada vařím, neskutečně ráda jím ;-) ..inu paradoxy. Š. měla starost, aby mi chutnalo vybrané menu- haha! Jak zbytečné obavy!  V podstatě jsem se musela dlouze zamyslet, co nejím. Museli by servírovat segedín nebo vařenou kapustu, abych řekla: "Děkuji, nebudu" :-)

To se ale samozřejmě tento večer nestalo!

Čekala nás zcela prázdná restaurace. Převlídná obsluha ...

A tak jsme při popíjení výborného vína postupně zkonzumovaly švestky ve slaninovém kabátku, kuřecí plátek na hříbkách se špenátovými noky a zlatým hřebem tohoto obžerství byla výborná a dozlatova vypečená kachna s karlovarským knedlíkem.

Vynikající! ještěže mi pak chuŤ nezkazil obřad placení :-))
Se Š. jsme si po dlouhé době  popovídaly, probraly potřebné a já moc děkuju za originální dárek k *  :-))

Cestou do Prahy

18.9.2011

Po nedělním obědě násčekala cesta zpět do Prahy. Měli jsme v autě místo, a tak jsme přibrali i paní profesorku :-))
Wlk má v jižních Čechách jakési předky, takže byl celý žhavý pochlubit se vším, co kraj nabízí. Na mě šly mrákoty z toho, co zas budu muset paní Louise vysvětlovat ;-)

Zajeli jsme do malebné vesničky Holašovice, která je na seznamu pokladů UNESCO a můžete zde obdivovat domy ve stylu selského baroka. Vesnička je krásně upravená, leč domy jsou obývány svými majiteli- tedy žádný skanzen a nakukování dovnitř :-)

Moje slovní zásoba zaznamenala trhliny, neb neznám výraz pro rumpál a seník :-)
Ale při opisování oněch věcí jsme se bavili všichni.

Dále jsme pokračovali přes Tábor. Wlk nabyl dojmu, že když se paní Louisa tolik zajímá o historii, mělo by se jí dostati plnohodnotného výkladu o husitských válkách- včetně toho, jakých taktik používali ve svých bojích, aby přemohli nepřítele... tož došlo i na vypuštěné rybníky a šátky na bahnitém dně.... myslela jsem, že ho přetrhnu. Vždycky jsme na něj něco ucedila mezi zuby, ale kdepak- on si v tom vyloženě liboval. vytahoval další a další podrobnosti - když v dáli vykoukl Temelín- hup- a byli jsme u atomových elektráren- další mně blízké téma. :-) Louise nechápala, jakto, že jsou všude kolem pole?!! Že to prý v takové blízkosti elektrárny není bezpečné... Inu my, co jsme přežili jsme Černobyl, jsme asi k bezpečnostním opatřením nezdravě tolerantnější ... 

Nasmáli jsme se, když se Ms. Louisa ptala, co to máme za dřevěné domečky v polích? Myslela jsem, že myslí autobusové zastávky, ale kdepak!
Nojo, posed... jak se řekne posed? :-)) 

V Táboře na náměstí paní Louisa ani nedýchala. Miluje architekturu, každý dům obdivovala zvlášť.

Poslechla si i moji verzi story o Janu ŽIžkovi :-)

Šli jsme okouknout i muzeum, ale bylo tam narváno japonskými turisty- v kloboučcích cvakali svými hypermoderními digifoŤáčky na vše, co se nabízelo :-) Prohlídku jsme vzdali... Wlk nelenil a spustil zase zákeřně podrobný výklad o tom, jak a čím se bojovalo.
Velké mezery mám zejména v pojmenovávání sleských nástrojů- všechny ty sudlice, cepíny a řemdihy prostě sotva identifikuju v češtině ;-)

Na WC mě dostaly tyto cedulky. :-))) Opravdu v Táboře jsme si "všichni  rovní" :-)

A hned bylo co vysvětlovat, kterak bratři a sestry svoje společenstvo zakládali ..ještěže tam byl obraz a bylo se čeho chytit ;-)
Na náměstí jsme zašli do cukrárny na kávu a horkou čokoládu, což se ukázalo jako ne příliš dobrý nápad- právě skončilo dětské představení, takže v mžiku se všude rozběhl dav řvoucích dětí. Rodičům to bylo jedno, nechtěli jim kazit jejich hrátky. Servírka z toho byla velmi nervní. Děti okřikovala a preventivně se mračila na všechny hosty.

Cesta do Prahy byla hororová. Neděle odpoledne a začalo lejt. Nejelo se. Poskakovalo se krokem. Tak jsme v autě pořešili cestu na letiště, probrali téma opuštěných vojenských prostor, náš vztah k Sovětskému svazu... po dvou hodinách jízdy začala Majda vytahovat vtipy- a došlo k nejhoršímu: k jejich překládání. :-)

Tenhle je docela fajn- tak schválně, jestli vyloudím úsměv i na vaší tváři ;-)

A frog telephones the Psychic Hotline and is told, "You are going to meet a beautiful young girl who will want to know everything about you."
The frog says, "This is great! Will I meet her at a party, or what?"
"No," says the psychic. "Next semester in her biology class."

Do Prahy jsme dorazili v půl osmé večer. Lilo vydatně. Vyzkoušeli jsme nový pražský okruh- tam to sviští! :-) Rozloučili se s Louisou před hotelem, popřáli příjemný let a jeli dál... :-)

Co asi tahle paní bude vypravovat doma??? :-)) Wlkovi jsem řekla, že je bez večeře- za ty svoje výmysly. Cokoli říkal, už komentoval slovy: "No, tohle bude asi překladatelský oříšek, ale já to řeknu..." :-) pacholek!

Zážitků máme všichni mnoho, děti si užily vlastní program- vyráběly jakési jmenovky, přišel je pobavit Zdravotní klaun... zkrátka všichni spokojení, ale úplně unavení :-)

Konference o nervosvalových onemocněních

16.-18.9.2011

Konference k tématu nervosvalových onemocnění  (spinální svalové atrofie a svalové dystrofie) probíhala 16.-18.9. na Zdravotně-sociální fakultě v Českých Budějovicích.

Velmi užitečné stekání pro všechny, kdo o takové pacienty pečují- aŤ už v domácí péči, či po stránce medicínské. Přednášející ve svých prezentacích představili posluchačům  nový pohled na musltidisciplinaritu v přístupu péče o děti s tímto závažným progresivním a dosud nevyléčitelným onemocněním.

Hlavním organizátorem konference bylo občanské sdružení Kolpingova rodina Smečno, s nímž v rámci projektu "Podpora rodin s onemocněním SMA" tu a tam taky aktivně spolupracuju, takže jsem si to "těšení se" moc neužívala, neboŤ jsem se nervovala, jestli bude i moje prezentace dostatečně na úrovni, nebo jestli všichni ze sálu utečou ;-) (neutekli, byli slušní ;-)

Zde je přednáškový sál a za pultíkem moje známá z University Manitoba - prof. Simard.
Její parketou je genetika a výzkum. Prezentaci do češtiny naneštěstí tlumočil pán, který zjevně o problému mnoho nevěděl, takže lepší byla originální verze :-)

Tak a zde je názorně předvedeno a odborně vysvětleno, co těm našim SMA dětem vlastně je.

Jedna přednáška střídala druhou- zajímavé bylo pojednání na téma operace páteře - rehabilitace - no a mě samozřejmě nejvíc zajímalo vzdělávání SMAdětí- resp. jejich integrace a pomůcky život usnadňující.

V pátek odpoledne jsem měla další trauma. V budově nebyl ještě spuštěn internet- akademický šk. rok ještě nezačal, a tak přístup s heslem měla jen "šéfka" konference a pak ti, co měli ono připojovací zařízení. Nespadala jsme ani do jedné skupiny. :-(  Odpoledne začínal  předprodej lístků na Barování, a tak jsem věděla, že prostě v 16:55 musím sedět u netu a bušit do klávesnice, abych ulovila lupeny. Paní šéfová dovolila- ví, že tato akce slouží k mé regeneraci- a ona mě potřebuje odpočatou... závěrem: lístky mám. :-) Uf!

V sobotu odpoledne jsme měli možnost navštívit rehabilitační centrum pro osoby se zdravotním postižením ARPIDA.
Bohužel nemám žádnou ilustrační fotku, neb jsem opět nestíhala. Tlumočník po přednáškách kamsi zmizel- a tak se paní prof. s důvěrou obrátila opět na mě. Jenže poslouchat výklad a rovnou ho překládat  paní profesorce ... na tohle nejsem cvičená :-) Je to vždycky šichta-zapamatovat si větu- a už poslouchat další-a říkat k tomu něco jiného... Jak se tímhle někdo může živit? Já bych si nevydělala ani na slanou vodu :-)
Paní prof. měla ještě zvídavé dotazy ;-), takže adenalinu jsem v tu chvíli měla víc, než jsme stihla zpracovávat. :-)) Tuto disciplínu musím nějak vylepšit ;-)

Tak alespoň jeden místní hippoterapeutický koník...

V neděli ráno se konalo benefiční představení divadla Víti Marčíka ml.- Pinocchio. Moc pěkné představení- a nejen pro děti. Daly jsme si ho s paní prof. zase dvojjazyčně- tentokrát mě dostal cvrček :-)) ne a ne mu přijít na jméno ;-)

Díky všem organizátorům za to, že všechno klaplo. Na jednom místě člověk potkal tolik zajímavých lidí, získal spoustu informací a hlavně viděl se lidmi, kteří řeší stejné problémy.

Do Salmovské na Jazz Bluffers

13.9.2011

Po šíleném, náročném a  pracovním dni jsme se večer rádi vypravili za jazzíkem do Salmovské. Tradiční setkání s partou lidí, co mě neštvou ;-)

Pohoda se dostavila s prvními tóny. Opět se hrálo kvalitně a s chutí :-)

Třeba i na ty nejmenší hudební nástroje...

Paní Darja s přehledem vysmečovala všechny invektivy svých kolegů a krásně zpívala- česky, anglicky... jak komu libo.

Nenápadý banjista a pan kapelník za bicími ;-)

Děkujeme za další krásný hudební večer :-)) Přijdeme určitě zas!! 

Neobvyklá procházka Prahou

13.9.2011

Občas se dostanu bez vlastního přičinění k úkolu, který mi způsobí lehkou neurózu. Takovým byla i akce "Provedeš paní profesorku po Praze, bydlíš tam, tak to znáš..."

Paní profesorka je z Kanady a hodlá přednášet na Konferenci o nervosvalových onemocněních, která se bude konat o víkendu v Českých Budějovicích.

Paní profesorku jsem vůbec neznala. Netušila jsem,co ji zajímá, po čem touží.... jen mi bylo jasné, že půjde o vzdělanou - asi starší - ženu a na internetu koukla, jak asi vypadá. Dostala jsem jen adresu hotelu, v němž bydlí. Čas příchodu jsem si - pravda- mohla zvolit sama. Vymluvit se z tohoto úkolu asi bylo možné, nicméně mně to lhaní moc nejde a následné výčitky svědomí mi stejně nedovolí radovat se z výdobytku, a tak to už dlouhá léta neprovozuju. Zkusila jsem u babičky poptat hlídání- a klaplo to!

Přemýšlela jsem, jaký "univerzální" program paní profesorce nabídnu. Uvítání a představení proběhlo- první kámen ze srdce spadl dolů- uf! Paní profesorka řekla, že je Louisa :-)
Dáma velmi milá, srozumitelně anglicky hovořící :-)
Nastínila jsem jí, co se dá v praze vidět- byla na pražské památky nažhavená, a tak vzhůru na "Staromák". Hemžilo se to tam lidmi, jedna svatba střídala druhou, jen apoštolové měli zrovna pauzu, neb bylo pár minut po 12.

Padl mi zrak na nápis a šipku: TOWER. Tož nabídla jsem vyhlídku. Paní po chvíli váhání kývla- a šlo se.

Z věže se naskytlo několik úchvatných pohledů. Týnský chrám...

Lidičky na náměstí...

Hradčana...

Červené střechy domů -tolik obdivované turisty ze světových  velkoměst plných mrakodrapů, kde střechy vidět běžně není... a krásné fasády starých domů...

Obešly jsme ochoz, chtěla jsem Louise udělat pár fotek, ale nechtěla moc pózovat...až když jsme sjely dolů, ptala jsem se, jak se jí líbila Praha z výšky... a Louisa skromně odvětila, že Praha je tak krásná, že překonala i svůj strach z výšek... No, bezva. Tak po půlhodině společného poznávání Prahy jsem Louise způsobila léčbu šokem... :-) Pěkně nám to začíná...

Prošly jsme Karlovu ulici, zastavily v Klementinu, dovedla jsem ji na Novotného lávku, odkud je údajně nejkrásnější pohled na Hrad -jistě si jej pamatujete ze staré stokoruny ;-), přes Karlův most jsme došly na druhý břeh Vltavy, abychom zakotvily na oběd v Malostranské besedě.

Louisa mě pěkně pocvičila v konverzaci- ptala se úplně na všechno. Probraly jsme parlament- poměr poslanců a senátorů, v momentě, kdy kolem prosvištěla záchranka, došlo na téma záchranný systém v ČR, dále jsme rozebíraly jednotlivé stavební slohy, českou kuchyni.... a procházkou došly až do mojí oblíbené Valdštejnské zahrady.

Lousia je profesí genetik, takže byla úplně paf z bílého páva. Takovou mutaci naživo ještě neviděla, a tak jsem ho vyfotila, aby se i ostatní mohli pokochat tím unikátem. :-)

Vracely jsme se pěšky zpět, Týnský chrám byl osvícen zapadajícím sluncem, které prostupovalo skrz šedá mračna.

Louisa byla spokojená. V 5odpoledne jsem ji vrátila do hotelu a popřála jí hezký večer. Chystala se na BLACK LIGHT THEATRE... ale to už měl na starost někdo jiný ;-)
Já pádila domů, abych trochu okoukla děti, které hlídala babička- a vyrazila na další štaci: do Salmovké literární kavárny. ...někdy s e to zkrátka sejde...

Lodí "Proti strachu"

11.9.2011

Neuvěřitelných 10 let uplynulo letos od doby, kdy se zřítila new-yorská dvojčata. Šílená zpráva, která obletěla svět snad každému utkvěla v paměti. Dodnes si přesně pamatuju, co bylo za den a co jsem v tu chvíli dělala. Televize mi to odpoledne běžela jako kulisa- respektive zůstala patrně zapnutá po nějakých odpoledních pohádkách, které Majda tehdy sledovala, a já ji znechcuceně šla vypnout, neb jsem se domnívala, že se jedná o nějaký příšerný akční film. Láteřila jsem, že blázniví Američani už fakt nevědí, co by vymysleli ... šok nastakl až v okamžiku, kdy se ukázalo, že ta hrůza je skutečností. Desítky jmen v tu chvíli ztratili své nositele a začaly se používat pouze ve spojení s minulým časem.

Na Střeleckém ostrově se ten den konala vzpomínková akce a koncert "Proti strachu".

Díky Maríně za upozornění na bezbariérovou loď, která pendlovala mezi Rašínovým nábřežím s Střeleckým ostrovem.
Lodní posádka sestávala ze stařičkého kapitána a dvou námořníků- tedy spíš nářečníků ;-) O šikovnosti jednoho nebylo pochyb- měl ovázanou levou ruku a kapitán ho neustále za něco plísnil. On se bránil, že dělá všechno dobře a na důkaz toho utopil dřevěný klín, kterým se podkládal nájezd pro vozíčkáře. :-)) Smáli jsme se velice a doufali, že se během plavby nebude přibližovat ke kormidlu.

Lovení utopeného kusu :-)

Děti konečně vyzkoušely zdymadla v praxi. Užitečný vynález, jen nám trochu zkomplikoval cestu... trvalo to tak dlouho, že jsme na koncert dorazili přesně v okamžiku, kdy se hudebníci ukláněli a technici začali smotávat kabely :-))

A pak už se to za lodí jen vlnilo...

 

Vltavu hustě brázdila  plavidla rozmanitých podob ...

 

Úchvatný pohled na karlův most a jiné skvosty se mému foŤáku neomrzí nikdy ;-)

Střelecký ostrov je pro vozíčkáře běžně nedostupný- organizátoři akce však zajistili zdviž,

takže kočárky a vozíčky se pohodlně mohly vylodit přímo na mostě Legií

My jsme pak ještě pokračovali ve vlastivědné vycházce Prahou... tedy kolem Národního divadla a Nové scény, přes Františkánskou zahradu, kde mají přepychově vybavené dětské hřiště, až na zmrzku do Vodičkovy ulice.

Krásný den, kdy padaly i teplotní rekordy, protože sluníčko vytáhlo teploměry až k hodnotě 30stupňů.

Na návštěvě v televizi

9.9.2011

Jak slíbila, tak učinila... paní asistentka K. domluvila Majdě exkurzi v ČT.

Žasla jsem, když nás přesně v 10hodin před hlavním vchodem do budovy ČT čekala delegace: dvě milé dámy a hlavní muž pořadu Objektiv. Ti se rozhodli věnovat nám svůj čas a seznámit nás s televizním zákulisím.

Nejprve Majdu provedly po budově, kde se nacházejí natáčecí studia některých pořadů. Viděli jsme zrovna přípravu dalšího dílu "Krásných ztrát".
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých podrobností, nakoukli do výrobny kulis, kde pracují pánové extrémně zruční.

Chodby i výtahy v ČT  jsou (asi kvůli stěhování kulis) velmi prostorné, takže jsme opravdu celou trasu projeli s vozíkem bez problémů.
S potěšením musím konstatovat, že obě dámy si daly tu práci a celou trasu si předem prošly, aby měly jistotu, že všechny výtahy jezdí a že se všude dá projet. Dokonalé!! Nevídané! Následování hodné :-)!

Zajeli jsme až do suterénu, kde se nacházejí obří sklady kostýmů.  Šaty, saka, klobouky, trikoty, historické kostýmy- to vše narovnáno na tyčích, označeno čísly a popisem- kdo a kdy měl onen oděv na sobě. Viděli jsme především šaty z pohádek, ale Majdu nejvíc potěšilo, když paní začala vytahovat kostýmy z pořadu STAR DANCE. Co kus- to originál. Některé pěkně těžké! Pořizovací cena na jedny šaty se pohybuje kolem 25tisíc.

Probírali jsme jednotlivé kusy, odhadovali, co se v nich natáčelo a se zvědavostí pročítali cedulky, kdo kostým měl na sobě a při jaké příležitosti. Žasli jsme nad nepřeberným množstvím klobouků a jiných doplŇků a smutně konstatovali, že v nasvícení kamery všechny ty "hadry" vypadají 100x lépe a že pro normální nošení by se stejně nehodily :-)

Jinak kostýmy v ČT si lze (za poplatek) po dohodě  zapůjčit na večírek či karneval. To jsem netušila. :-)

Druhou část naší exkurze tvořila prohlídka budovy zpravodajství.
Pan T.Š. nás zavedl do míst, kde se natáčejí oblíbené pořady ČT- např. Toulavá,kamera, Objektiv, kde se tyto pořady upravují a co všechno se s nimi děje, než je můžeme my diváci sledovat doma na TV obrazovce. Práce velice zajímavá, ale i náročná. Každý z těch lidí musí být schopen pracovat samostatně, kreativně a ještě být součástí jednoho velkého týmu.
Tak už chápu, proč jsou vždycky titulky tak dlouhé- tolik lidí musí máknout, aby pořad byl OK a nic mu nechybělo ;-) 

Zjistili jsme, že v televizi je všechno je iluze :-) Že to, co my vidíme na obrazovce, ve skutečnosti vůbec neexistuje. Studio je zcela prázdné, moderátor ukazuje na imaginární předměty či obrazy- vše je pouze projekce.

Takhle vypadá studio, v němž se točí díly našeho oblíbeného pořadu Toulavá kamera. Kde nic-tu nic. Jen zelené stěny.

Tak a když se trochu začaruje... židle pryč, paní moderátorka má dnes vlastní... :-)

... a je to. Dneska se se budete toulat po Čechách s moderátorkou Majdou :-)

No a tady je muž, který to všechno zorganizoval :-)  ... poznáváte? ;-)

Dále jsme měli možnost nahlédnout do "news roomu" -tedy do obrovské místosti, kde sedí několik desítek lidí u svých PC, sledují dění, čtou,píší, tvoří- po celý den- a vytvářejí zprávy. Měli jsme štěstí- bylo právě poledne, a tak jsme mohli přes tlusté sklo sledovat moderátora, jak to vypadá naživo. Majda okukovala čtecí zařízení - dozvěděli jsme se např., že moderátor si sám pedálem ovládá rychlost, s jakou se mu text bude pohybovat ;-), nechápali jsme , jak někdo může soustavně na monitoru sledoval cca 8 různých oken... zahraniční redakce zpravodajství, to je úplný babylon- sledují zprávy z celého světa- třídí, upravují- a následně servírují českému divákovi.

Strávili jsme v čilém pracovní ruchu 3hodiny. Dozvěděli se tolik nových věcí. Bylo to bezva. Majda byla nadšená. Večer si s chutí pustila zprávy a jásala, že zas vidí Marcelu Augustovou, kterou jsme v poledne překvapili v maskérně (ale ona je krásná i bez zásahu maskérky :-)), hned komentovala, co všechno se děje, kolem- co divák nevidí.

Moc děkujeme všem zúčastněným za zpestření dne. Nemělo to chybu!

Zajděte se podívat i vy!   ČT má svůj "prohlídkový okruh".

Dojalo mě...

6.9.2011

Majdina třída -jako každým rokem touto dobou- odjela na týdenní zážitkový kurz. Majda letos jet nechtěla. Loni si to zkusila a letos řekla už v květnu, že nepojede. Že si myslí, že tam nikomu chybět nebude.
Mrzí mě to, ale  nebyla jsem tam, nemůžu hodnotit, co a jak se kde odehrávalo, každopádně o tom dnešní příspěvek nebude.

Ve škole pro děti, které se této akce neúčastní,  není připraven žádný ekvivalentní program - exkurze, kultura.. nic takového, tudíž jsem na tento týden s klidem domluvila takové ty nudné pochůzky po doktorech, co se nám během školního roku s obtížemi vejdou do plánu, ale čas od času je lékařského dozoru potřeba.

A byla jsem mile překvapena tím, co udělala jedna Majdina školní asistentka- paní K.
Ptala se, jestli by mi to nevadilo, že ty dny, kdy má mít službu- tedy středa a pátek, by si Majdu vzala někam na výlety po Praze, aby měla taky nějaké vzrůšo-  že by spolu mohly jít třeba na Vyšehrad a pak posedět v bezbariérové TAkavárně no a v pátek, že by domluvila exkurzi do České televize.

Nevěřila jsem vlastním uším! To se nestává denně. Vážně je tu někdo, koho moje dítě neotravuje a kdo jej i sám aktivně vyhledá, ačkoli by se mohl v poklidu "zašít" při administrativních pracích v budově školy??!

Potěšilo mě to tak moc, že jsem po dlouhé době byla  vážně dojatá! ...jak málo mi stačí, že? ;-)

Majda se tetelila blahem. Výlet na Vyšehrad se  bohužel neuskutečnil, protože se ochladilo a nakonec i lilo, což na procházení se a cestování s vozíkem není ideální. K. ovšem operativně změnila plán a  zavolala, že přijede tedy k nám- jestli tedy může a že si alespoŇ s Majdou udělají debatní kroužek a popovídají si o prázdninách, proberou chov morčat a spoustu jiných důležitostí ;-)

No a v pátek ráno vyrážíme za zážitky do ČT! V tomto případě nás počasí nezaskočí, takže se těšíme všichni :-)

 Děkuji tímto všem kreativním lidem, kterým občas stojí za to potěšit někoho druhého... jentak- zdarma, bez nároku na odměnu. Velmi vzácné- a přitom tolik potřebné!
Díky.

Barování zahájilo další sezónu

5.9.2011

Na konci prázdnin je pozitivní to, že barovací sezóna začíná ;-)

Máme za sebou klasický rituálek: boj o lístky, výměnou za vstupenku získat u vchodu do MB razítkový punc na ruku ...

... pohodlně se usadit v sále :-) ... a můžeme začít obdivovat známé i neznámé; očekávané i nečekané vystupující... Mě na tom Barování baví hlavně to, že jdu vlastně vždycky na premiéru. Těch momentů překvapení je během večera pravidelně tolik, že získaný adrenalin odbourávám několik dní poté :-)

Miluju hosty zcela nové, ale zároveň jsem tak trochu závislá na "stálicích", což je je v praxi obtížně skloubitelné- ještěže to řeší někdo jiný. ;-) Tímto děkuji Sandře Novákové, že otevřela další "barovací sezónu", pořídila si na to nový účes (a  trocha bulváru: moc jí to seklo :-)) a vyhovuje mi i to, že na místo moderátora opět nastoupil osvědčený- decentní, vtipný a zároveň (když je třeba) ostře kritický- Filip Rajmont.

Ten pojal své vstupy mezi jednotlivými účinkujícími jako svodku prázdninových událostí z vlastního života. Vypravování o tom, co se všechno semele, když se rozhodnete v těžké nemoci pečovat o "osobu blízkou". Jedeme s Wlkem na stejné horské dráze už několik let a musím říct, že byŤ vypravování pana Rajmonta  bylo vtipné, chvílemi mi naskakovala husí kůže. Inu asociace. Hlavně zdrcující zjištění, že se za těch 10let vůůůbec, ale vůůůbec nic nezměnilo- v přístupu úředníků na sociálních odborech, v chování většiny bytostí z "planety Motol", jak trefně tuto mekku všech nasmrt nemocných F.R. pojmenoval.
Vystihl to přesně, pojednal na téma "kulich" v nemocnici.
S vtipem sobě vlastním vylíčil ty nemocniční hrůzy tak, že příznivci novácké "Ordinace" mohou tvůrcům děkovat, že jim ukazují pouze tu lepší (sci-fi) stránku našeho zdravotnictví. Tak snad i ten Filipův příběh bude mít happyend...

Novinkou dnešního programu byla  Eva Vrbková. Tvrdila nám, že neumí hrát na žádný hudební nástroj, ale že ji baví rozezvučit předměty v dílně, v kuchyni... a zpívala moc pěkně!

Příjemně nesmělý Michal Jesus Skořepa opět válel- tentokrát s kytarou...



Eddie Stoilow překvapili novinkou :-)))



Dokonalá a krásná Martina Bártová se obklopila novou kapelou, kde došlo ke genderovému vyrovnání ;-)




S tou pravou náladou na Barování dorazil frontman skupiny Support Lesbiens- Kryštof  Michal. Vyhecoval hned několik účinkujících k výkonům, které původně neměli v úmyslu. Zpíval, vtipkoval- prostě přišel (se) bavit. :-)




Kvalitně zahrát  a zazpívat přišel i Jan Kares - za doprovodu  bubeníka Petra Zimáka  a ztepilé slečny trombonistky to nemělo chybu!!

Tentokrát zas po dlouhé době nechyběl ani T-mobilový kouzelník Richard Nedvěd- děkuji mu tímto za KOUZELNÉ  ÚTERKY :-)

Zpívala výborná Věra Nerušilová, zaskočil i vytížený Ondra Brzobohatý, který má momentálně asi dost práce "za oponou" HDK; zpívala samozřejmě i sama paní ředitelka- Sandra Nováková, krásná Dominika Hašková, stepoval Tomáš Slavíček- a předvedlo se i mnoho dalších...

Jan Cina má svůj styl :-))

No a závěr patřil Ondřeji Rumlovi a Honzovi Nedvědovi - hodinu po půlnoci donutili zpívat publikum a bylo to parádní!



Takže díky za krásný večer všem.
Spánkový deficit se opět prohloubil, už jsem se smířila s tím, že jej v tomto životě nedoženu ;-), ale... já mám takovou teorii- a ta se mi moc osvědčila: sbírám si zážitky právě pro takové nekonečné chvíle, o nichž F.R. mluvil- depresivní nemocniční chodby- následně se dostavující hodiny nespavosti- no a já si pak promítám ty svoje "zážitky"- prostě "movie"- pěkně barevně, se zvukem :-) ... no a vytěsňuju ty příšerné, k šílenství dohánějící- a  zážitků musí být mnoho, neb jeden nikdy neví...:-))

Takže se těším- 13.9. do Salmovské na všudypřítomného a stále se usmívajícícho bubeníka :-) Petra Zimáka a jeho Jazz Bluffers- a no a měsíc na to (snad) zas na viděnou v Malostranské Besedě.