V posledních dnech....

29.11.2012


 Událostí je v posledních dnech tolik, že bych potřebovala několik hodin denně navíc, abych ještě stihla spát a odpočívat.

No ale událostí č.1 je páteční odchod morčecích dětí do pěstounské péče.
Nesla jsem to těžce :-(  Hlodavci si mě ochočili, ani nevím jak. Vítali mě hlasitým pískáním a stojíce na zadních nožkách dožadovali se něčeho "na zub". Nechali se mazlit. Už jsem si zvykla, že sedím u PC a po klíně  mi leze myška.

Tak ještě fotky na památku: Pan Nacuchaný

 

a slečna Zrzinka.

Šli do dobré "prověřené" :-) rodiny. Budou i nadále bydlet v jedné kleci :-) Můžeme je prý jezdit kontrolovat!

V sobotu jsme uvítali návštěvu z Hané. Přijela Lucka Fíková s Vaškem. V létě se nám tak věnovali a připravili úžasný vlastivědný výlet po okolí Prostějova, tak jsme se chtěli taky ukázat! :-) My všemi tak neoblíbení "Pražáci" ;-) Podařilo se! Stihli jsme předvést luxusní čínu, vycházku večerní Prahou (nasvícená Hradčana přece musejí za srdce chytit každého!!) ;-) a ještě moji oblíbenou kubistickou kavárnu na Ovocném trhu. 

Mezitím jsme odbíhali domů - neb u nás neustále probíhá přestavba dětského pokoje. Už jest dokonáno. Zbývá jen nastěhovat vše zpět a dát věcem nějaký řád a pokoji vrátit podobu lidského příbytku.

 A to je právě to! Kdo a kdy to udělá? 

Čas předvánoční pokročil. Všichni mě lákají na výrobu adventního věnce. Zatím ho nemám. Jak se tak rozhlížím, ani nevím, kam bycch jej umístila... letos to vidím na outdoorové Vánoce. Tohle nemůžu stačit dát dokupy!!!

Pozvánka na užitečný koncert

25.11.2012

Některé akce vznikají zcela neuvěřitelně. 

Letos na jaře mi napsala mail jedna mladá dáma. Znaly jsme se jen jednostranně. Já ji vůbec- ona mne přes blog. 

Občas čtenáři napíší soukromý mail. Píší z různých důvodů: chtějí mi třeba napsat, že i oni něco podobného zažili, nebo nechtějí psát komentář z obavy, aby ještě někdo další nekomentoval jejich názor... a nebo proto, že chtějí potěšit. Tahle dáma napsala mail moc milý v době, kdy nám bylo hodně těžko a smutno - bylo to pár týdnů po pohřbu. Pozvala nás na gospelový koncert, který organizovala, abychom prý přišli na jiné myšlenky ;-) 

Bylo to úchvatné! Nikdy jsem na podobné akci nebyla a abych se slečně revanžovala, pozvala jsem ji na kávu + něco na zub :-)

A tak jsme se začátkem května sešly v moc příjemné kavárně v centru Prahy - mladá dáma už měla konkrétní jméno- Alenka-. a povídaly  jsme o všem možném a nejvíc asi o životě.  Řekla bych, že každá  z nás měla čím "zaujmout" :-( 

Pozitivní na tom bylo, že jsme obě byly rozhodnuté to přežít ;-), ať se děje, co se děje. Alča se vyptávala i na Majdinu nemoc a řešily jsme problémy vozíčkářů ... až se z toho všeho vyvrbil nápad uspořádat pro takto nemocné děti benefiční koncert. 

Ještě ten večer mi ta neskutečná osoba napsala, že už vymyslela název!

SMArt gospel. SMA proto, že je to zkratka onoho nevyléčitelného onemocnění (spinální muskulární atrofie), což ve spojení SMArt dává dohromady anglický výraz pro "chytrý", což je vlastně průvodní vlastnost všech SMA pacientů. Zatímco jejich tělo těžce a zákeřně chátrá, mysl je stále bystrá a čilá- skoro až hyperaktivní. 

A gospel proto, že Alenčiným velkým koníčkem je pořádání dalších workshopů, koncertů a jiných akcí s cílem podpořit gospel v České republice. Podrobností se dopátráte zde: GOSPEL TRAIN

Takže  z jednoho nezávazného povídání vznikla megaakce, která už teď má konkrétní datum:  

1.prosince 2012 

proběhne v Ostravě, Olomouci, Plzni a v Praze benefiční koncert pro podporu dětí se vzácným - a doposud bohužel neléčitelným- onemocněním spinální muskulární atrofie. 

Podrobnosti o jednotlivých koncertech naleznete ZDE: SMArt GOSPEL

Přijměte prosím pozvání na koncert, který bude nejen krásný, ale i užitečný :-) Výtěžek totiž bude věnován na  podporu potřeb dětí s onemocněním SMA, kterým trpěla i naše Majda.

Peníze půjdopu na účet OS Kolpingova rodina Smečno, které se této problematice věnuje- každoročně pořádá pro takto nemocné děti letní tábor, během roku organizuje pro rodiče vzdělávací a psychoterapeutické víkendy, čímž koná práci velmi záslužnou, neboť vzhledem k tomu, že se jedná o onemocnění vzácně se vyskytující, tyto děti se svými nároky často obtížně pasují do "úřednických kolonek"

 Vstupné je dobrovolné.

Objekt je bezbariérový, vozíčkáři vítáni :-) (případné dotazy ohledně zázemí ráda zodpovím!)

Pokud uznáte za vhodné udělat této akci  jakoukoli propagaci - třeba tím, že letáček vyvěsíte, nebo přepošlete dále, budu moc ráda! :-) K dispozici je rovněž tisková zpráva, pokud by někdo věděl, kde ji zveřejnit,  vše mohu zaslat mailem.

                                    Tak se budu těšit na viděnou a na slyšenou! :-)
                                                           Markéta - wlčice

 

Tipy na čtení

Blíží se dlouhé zimní večery a taky čas nakupování dárků. Dostalo se mi několik tipů na knihy, tak dávám veřejnosti k dispozici- ev. k doplnění. 

A už teď je mi jasné, že tak dlouhé ty večery zas nebudou, aby se to všechno stihlo přečíst ;-)

- Dívka s pomeranči  a všechny další knihy od norského autora Josteina Gaardera

- To vše a ještě nebe (Rachel Field))

- U nás v Mitfordu ( Jan Karonová)

- všechny knihy od Torey Hayden (Spratek, Divná Jadie, Dračice a mazánek... a letos vydaná Tygřice)

-  Podivný případ  se psem (M.Haddon), 

-  knížky R.Fulghuma

-  Poutník, Alchymista-  P.Coelho

- Rady zkušeného ďábla (C.S. Lewis)

-  Lidská komedie (W.Saroyan)

-  Dopisy Samovi (D.Gottlieb)

-  Poslední chvíle lidstva (K.Kraus)

-  Tisíce planoucích sluncí (K.Hossein) - recenze zde

-  Malé ženy (J.M.Alcottová)

- Klíče království nebeského -  A.J.Cronin

- nezklame  Herriot :-) 

- Věčně zpívají lesy, Není jiné cesty.... T. Gulbranssen

- Něco za něco, Rychle a bezbolestně - Markéta Dočekalová  

pro děti:

- Zhoubné houby (R.Socha) - zde 

- Rybí sliby - (D.Krolupperová ) zde

- Staré pověsti české a moravské (A.Ježková) - máme už knihu Praha-babka měst a je skvělá. Jiráska už dneska asi děti číst moc nebudou, nerozumějí mu, ale tahle paní umí historii převyprávět krásným slohem, zajímavě a čtivě.  Moc pěkně je zpracovala i Martina Drijverová.

- Řecké báje (A.Ježková) www.alenajezkova.cz

- Gábina a víla Jasenka (Kamila Šecová) 

- Dárek pro Ježíška (Stjepan Lice- vánoční příběh pro cca 5-8leté děti s krásnými obrázky paní Kolanovičové - kniha chorvatských autorů)

- podívám se i na Kozí pohádky od Ivony Březinové (inspirované novým českým fileme- co to asi bude?? :-))

Sláva jednodenní chirurgii

15.11.2012

Operace nožky proběhla rychle. Pan chirurg byl o poznání veselejší než před týdnem, jelikož můj případ konzultoval s kolegy - no a podařilo se mu objevit jednoho, který má ve své kartotéce stejně netypickou pacientku :-) Tak měl radost a já v podstatě taky, protože když člověk ví, že v tom není sám, hned je svět růžovější. Za půl hodinky bylo hotovo, dokonce jsem se mohla chvíli i dívat, jak se příčina bolesti odstraňuje :-) Měla jsem zakázáno ten den cokoli podnikat, tak jsem se snažila být v klidu a i na úterý jsem práci zrušila. Otravovala mě jen únava. Bolest se dala vydržet i bez léků, takže snad to bude Ok.

Ve středu jsem šla na kontrolu. Pan dr. tam nebyl, ale kolega byl poučen. Hned zamžikal  obrýlenýma očima a začal ukazovat, co všechno by se ještě dalo operovat. Debatu jsem rázně utnula: "Letos už nic. Necháme mě na pokoji :-) " Smál se, že tedy jo. Že zatím vše vypadá předpisově (to jo, je modro-fialová), a na stehy tedy za týden.

Doma to vypadá neutěšeně. Wlk pracuje na úpravě dětského pokoje, kde je zatím jen podlaha. Zdi seškrábány, natřeny kdečím- čekají ještě na svůj nový barevný ohoz. Zdržuje nás totiž docházka do zaměstnání :-)

Martina se těší. Neustále se ptá, když to bude hotové, jestli to bude do Vánoc a závěrem  se neopomene optat, když už budou Vánoce.  Ona zkrátka pořád mluví, nebo se na něco ptá. Verbálně velmi vybavené dítě ;-)
Pobavila mě příhoda ze školy.  Jakmile se děje někomu nějaké bezpráví, hned to rozebírá...

"Mami, víš, že Anička řekla Šimonovi "ty blbej křesťane" To je co?!!? ", stěžovala si rozhořčeně.
"Prosímtě, kde na to přišla? Co to je za nadávku?", vyzvídala jsem celá zvědavá.
"No právě! On totiž věří. A na tom přece není nic špatnýho! Klidně mu mohla říct "ty blbý kopyto", ale "Blbej křesťane", to mi fakt přijde tedy hnusný", zlobila se Máťa :-)) "A sama je pokřtěná!!! To mi tedy přijde ujetý!" 

To je fakt. Blbý kopyto je pro Šimona určitě vhodnější a méně urážlivý titul. ;-)
Tak jsme to chvíli rozebíraly klasickou školní šarvátku.  Zjistilo se, že Šimon nebyl otitulován jentak pro nic za nic. Závěrem tedy zaznělo, že Anička by nadávat neměla, ale Šimon zase Aničce nemá dělat to, co si ona nepřeje... 

Svatomartinsky

11.11.2012

 Ke dni, kdy slaví svátek Martin, patří neodmyslitelně svatomartinská husa a víno a někdy i sněhová nadílka. Vzhledem k tomu, že meterologové předpovídají celý měsíc nadprůměrné teploty, nemusíme se snad sněhového nadělení obávat. Lákala jsem Wlka, že půjdeme na husu do restaurace. Dokonce jsem jednu i vyhlédla, ale kdepak...Wlk trval na tom, že se husa upeče doma, aby byla neošizená a podle předpisů ;-)
Koupil husu, zelí, jablka a hodlal se role kuchaře zhostit osobně.

Já dostala na starost víno. Takže jsem vzala Martinu i se sousedovic holčičkou- a jelo se do Tesca. Nabízelo se kino. Děti jsem odložila v biografu a hurá za nákupy. Stejný nápad měla snad půlka národa :-( Proběhla jsem pár obchodů, nic nekoupila - a tak vzhůru pro víno. Hodinka a půl utekla jak voda, s plnou taškou jsem docela ráda opouštěla obchodní centrum, které začínalo praskat ve švech.

Wlk už měl doma prostřeno. Já ho nechápu. Vaří rád, dobře a ještě hezky pro oko!! Že si ten chlap nenajde nějakou jinou hodnější  ženskou :-))

 

I knedlíky vyrobil- nějaké speciální- bramborové nadívané...

Tuhle porci jsme zdolala. bez ohledu na kalorie. Totálně jsem se zneschopnila. Bylo to výborné, neslušelo se nechat zbytky :-)

No a pak vzhůru do práce. Přestavba dětského pokoje je v plném proudu. V pátek přišel odborník, aby vysekal elektriku. Zásuvky byly v pokoji dvě, což je na dnešní poměry žalostně málo. Brrr, zase prach, hluk a binec všude! ...úplně všude.

Já se vrhla na škrábání omítky. Žlutá pryč, modrá už čeká připravená k akci. Brní mě celé tělo. Strašná práce. Ale hodlala jsem se zneschopnit a unavit, abych zaplašila chmury.

Zítra mě totiž čeká další reoperace nohy. Achjo. je to normální- reklamovat nohu? Tak se mi nechce... doufám, že na operačním stole usnu únavou... a taky chci věřit tomu, že to bude poslední zásah v této oblasti!! Už jsem na sále strávila letos 5 a půl hodiny, to mi připadá až dost na jednu starou ošklivou nohu.

Muž, který sázel stromy

8.11.2012

Občas (asitak 3x do roka :-)) provozuju s přáteli pořad, který jsem pracovně nazvala "literární kavárna". Jedná se o  posezení, při kterém se cokoli dobrého pije (káva, čaj, víno...co kdo rád) a nezávazně se debatuje o knížkách.
Ideální je, když každý donese nějakou knihu, která ho oslovila- a ostatní si pak mohou rozšířit svoje obzory a seznamy knih, které stojí za přečtení.

Letos jsem povídání oživila i burzou knih- tedy výměny kus za kus :-) Velmi oblíbené a užitečné ;-)

Překvapilo mne, kolik lidí zaujala krásná útlá knížečka od francouzského autora Jeana Gionca: "Muž, který sázel stromy".
Kdysi jsem i já  tuto knížku dostala od Wlka jako dárek. V krásném vydání edice Literární čajovna Susanne Renaud v překladu Jiřího Reynka, který je údajně o dost zdařilejší než překlady jiné.

Autor vypráví příběh jednoho muže, který poté, co ztratil ženu i jediného syna, znovu našel smysl svého života:

Má-li charakter člověka prozradit 

své skutečně výjimečné kvality, 

musíme mít to štěstí moci  pozorovat 

jeho konání po dlouhou řadu let.

Pokud je tato jeho činnost prosta 

všeho sobectví, je-li myšlenka, která ji vede,

bezpříkladně velkomyslná,

je-li naprosto zřejmé, že se nikde nepídila

 po odměně, a že navíc zanechala na světě 

 viditelné známky, pak ovšem stojíme, 

bez možnosti mýlky,

 před nezapomenutelným charakterem.

Knížka je ilustrována vkusnými obrázky Pavla Čecha.

 

Příběh je důkazem toho, že pokud si člověk najde svůj vlastní smysl života, dají se přežít i ty silné rány osudu. I jedinec dokáže "velké" věci, pokud je dělá s nadšením a vytrvale. Ćlověka může těšit práce pro druhé a radost z ní pro něj může být důležitější než finanční odměna... žel takových lidí po světě běhá jen málo. Ale pozitivní je, že vůbec jsou!!

Hlavní hrdina knížky Elzéard Bouffier díky svému úsilí dokázal změnit krajinu k nepoznání- natolik, že se do ní vrátili lidé- tedy život. Veškerý svůj čas věnoval sázení stromů v krajině nevlídné a neobydlené.

... škoda jen, že je příběh vymyšlený. Tím, že je psaný v "ich formě" jako vzpomínky,  čtenáře to svádí k tomu, aby autorovi věřil, že se to opravdu událo... ale v tom je asi právě to kouzlo literatury... nenechte si ujít! Je to knížečká útlá, ale hodně poučná.

Dušičkový víkend za námi

3.-4.11.2012

 Listopad jako takový nemám ráda. Považuji ho- možná neoprávněně- za měsíc ponurý, s ohledem na svátek Dušiček i smutný, pro bacily a viry jako stvořený... prostě listopad promine, jeho barevné padající listí je zcela zastíněno těmi výše uvedenými negativy :-(

Letos jsme šli poprvé zapálit svíčku na Dušičky i Majdě. Náš hřbitov se o své nebožtíky pěkně stará, a tak upravil i svoji provozní dobu a první čtyři listopadové dny měl otevřeno až do 20hodin.

Řekli jsme si, že pro Martinku bude třeba zajímavější ta návštěva hřbitova až za tmy, kdy bude většina hrobů svítit.
Vzali jsme tedy svíčku ve tvaru sovy, protože ty měla Majda moc ráda a pořídila si jich celou sbírku, tak aŤ jsme styloví. ;-)
Martina byla nadšená, svíčka se jí tuze líbila, a tak se radovala: "Hurá, jde se za Majdou..."
Já někdy opravdu nevím, jestli se mi to všechno jen nezdá. Občas mě hlodá myšlenka, jak tohle dítě jednou bude na své dětství vzpomínat...

 

Na hřbitově panoval čilý ruch. Pozůstalí smejčili náhrobní desky, zapalovali svíčky a své zemřelé zahrnovali více  či méně vkusnými květinovými dekoracemi (brrr, nesnáším umělé kytky!) Bylo vidět, že někteří zde potkali po dlouhé době své známé, a tak se dávali do řeči....

Obešli jsme zase náš okruh.  Potkali taky své známé. Zopdověděli několikero zvídavých otázek a šlo se domů.

Rodinné výpravy jsou dobré, utužuje to kolektiv, ale na rozjímání při nich není čas. To se musí sólo. 

V neděli jsem se ještě vypravila na hřbitov mimo Prahu za babičkami, dědou a ostatními příbuznými, kteří pro mne za svého života hodně udělali a dodnes pro mne hodně znamenají.

Je poučné si občas pročíst náhrobky. Za posledních pár let mezi nimi přibylo i spoustu letopočtů, které jsou mnohem mladší, než je datum mého narození. 

Tak jsem to tam pěkně v klidu obešla a vzpomínala... třeba na spolužáka, který se na Vánoce ve svých 13letech oběsil kvůli nešťastnému rozvodu rodičů- to je asi nejhorší vzpomínka na školní docházku; na kamaráda, který měsíc po svých 40.narozeninách podlehl rakovině, na jiného, který sotva oslavil 33, zabil se na motorce... to jsou osudy...  jaké to měli moji předkové štěstí, že se všichni dožili osmi křížků celkem ve zdraví.

I v dnešní uspěchané době by si občas měl každý uvědomit, jak rychle čas vyměřený k životu plyne. Rozmyslet si, co chce stihnout, co chce dokázat- no a radši nic neodkládat, neb jeden nikdy neví...

Tak jsem se tak pěkně rozladila, až mě napadlo vrátit se do těch školních let - a skouknout zas kus povinné četby. Co takhle Nerudovo Hřbitovní kvítí?

O Dušičkách na hřbitově větřík

Vesele si s lidmi zahrává

Radostí snad že to množství lidstva

Pro hřbitov už zase dozrává

Náhlý vánek oči tobě klíží

Snad to matčin prach tě uspává

Neb co upomínka na hry dětské

Bratrův popel s tebou pohrává

O Dušičkách ročně konají se

U zemřelých drahých návštěvy,

A kdo nezná živých žádných přátel,

U mrtvých tu sobě uleví

...tak tohle je můj listopad...

Morčecí děti

2.11.2012

...už jim je 11dní! a mají se čile k světu.

Kamarádi a známí hýří vtipem a  nazývají mě různě posměšně- chovatelka roku, mamamyš... dostávám neobvyklé dary- třeba pytel sušených patiček od chleba - prý místo bonboniéry :-)

My jsme naše myšky přijali za vlastní, mazlíme je a už teď se bojíme loučení, až poputují do nového domova, jehož adresu už známe! ;-)

Tak jsem si taky zahrála na fotografku- jiní oslňují fotkami dětí ze salonu Gabro- já mám děti chlupaté a vejdou se mi i do kávového hrnku :-)

Tady je holčička. Jméno nemá - to necháme na nových majitelích. Váží 115g.

 

 A tady je kluk. Ten se do hrnku vešel taktak :-) je trochu těžší- váží 125g.

Bez Barování ....

30.10.2012

... by pro nás měsíc nebyl úplný ;-)

Pracné shánění lístků, domlouvání se -kolik komu ještě chybí, přebývá... no prostě klasický  barovací rituálek. Lístek na Barování je mým oblíbeným narozeninovým dárkem- a musím říct, že mi za něj ještě nikdo nevynadal, pokud mi tedy nevytkl hned po akci, že je to návykové a že by chtěl ještě. :-)

Toto Barování bylo ale začarované. Nečekaně jsme neměli kam dát dítě. :-( Děda byl v práci, babička si vyrazila do divadla, takže nám zbývala "plonková" hodina mezi naším odchodem na poslední chvíli a dědovým příchodem z rachoty. Dávat Martinu k sousedům ve všední den večer mi připadalo nevkusné...stejnětak jako pozdní příchod do nacpaného sálu. ... a tak se nám Martinu se podařilo ukecat. ;-)
Dostala k dispozici mobil a já jí připravila "bojovku", takže ji po telefonu cestou na koncert budu navigovat, kde má poklad hledat. :-) Prima. Vyšlo to. Nám se podařilo zaparkovat ve 2.kole objíždění ve Valdštejnské ulici, poklad byl objeven ve chvíli, kdy jsme kráčeli k Malostranské besedě. (důmyslně jsem ho ukryla do nohavice džín, které se sušily v koupelně ;-)) 

Cestou mi začaly od kamarádů pípat SMS, jakože dneska nesedíme a že v MB je asitak 2x více lidí, než se tam vejde... "Houstne, máme problém, nemáme kde sedět..." - považovala jsme je za žertovné až do té doby, než se ukázalo, že opravdu došlo k šumu na drátě a místa k sezení nemáme ... Bylo mi ale to fuk. Po všechn těch peripatiích jsem už zkrátka nebyla schopná vyvinout jakýkoli odboj.

Díky komunikativní Aranel a převratu, který zorganizovala osobně ředitelka celého večera Sandra Nováková ;-), jsme se vešli :-). Pak zas ovšem nastala situace, že všem bylo všechno trapné :-) Na taková protekční místa jsme se odmítali posadit, Sandra tvrdila, že opravdu nikomu místa nezasedneme...  :-)) No situace!! ...

Po této chaotické úvodní předscéně uvedl Filip Rajmont další barovací večer. A byl opět skvělý! Filip i ten večer ;-)

Hostů se vystřídalo mnoho. Někteří i mně neznámí, ale výborní.
Zahájila oblíbená Bára Poláková - jak jinak než písní z vlastní dílny:



Po krátkém vtipkování o učitelkách se na jevišti objevila Filipova učitelka zpěvu, jejíž jméno jsem si hodlala zapamatovat- tudíž jsem si ho nenapsala, a proto ho už dneska nevím... ;-) Nicméně osoba na 1.pohled velmi výrazná a krásně zpívající za ukázku stojí :-)



Nechyběla ani obdivuhodná Věra Nerušilová (seděla s námi - tedy spíš asi my s ní ;-)-  u stolu; takhle vitální bych tedy chtěla za pár let být - před ní musí pomyslný klobouk smeknout snad každý)



Skvělým oživením večera bylo premiérové vystoupení seskupení Futur Swing.




Během večera vyhlásil Filip soutěž. Lidi měli psát svoje návrhy, jak architektonicky vylepšit oblast hlavního nádraží v Praze, přičemž se zakázalo "bourat magistrálu". Vybrané odpovědi měly být honorovány vstupenkami na koncert jana Budaře a Eliščina bandu v ROXY. Super! Za "kreativní" :-) odpověď máme s Wlkem dva lístky na 21.11. :-))

Na jevišti se vystřídalo tolik úžasných čísel, že to opravdu není možné všechno zmapovat.
Barování má už i svoje oblíbené stálice- kdysi nejmladší účinkující Crazy Áňu (tentokráte přišla v doprovodu své sestry Marie). Zazpívat a zažertovat s Filipem přišel i Ben Cristovao a no a v novém účesu dorazil i Honza Nedvěd (ten lepší, jak s oblibou F.R. dodává) Tak Honza si vždycky nějakou ptákovinu připraví, nezklamal ani tentokrát, když se rozhodl parodovat nejsledovanější youtubeklip (tím je mimochodem tato šílenost- se 641miliony zhlédnutí???-je to vůbec možný?? ;--)

Tak Honza to pojal takto :-)))




Parádní vystoupení měla i skupina A Banquet, ale to je takový nářez, že ze záznamu na digifoto to opravdu není ono. Ovšem propláchnout hlavu  v rytmu "futu-roll" si cvičně můžete i zde:



Takže díky všem za další skvělý večer plný hudby, pohody a přátelských setkání... byť tam nebylo k hnutí, bylo to skvělé!!!
Lístky na listopadové Barování už máme, opět posloužily i jako atraktivní dárek :-)
No a já s tím psaním o Barování asi končím, protože to má jediný a dost negativní efekt: lístky na něj sháním čímdál hůř ;-)