Dušičkový víkend za námi

3.-4.11.2012

 Listopad jako takový nemám ráda. Považuji ho- možná neoprávněně- za měsíc ponurý, s ohledem na svátek Dušiček i smutný, pro bacily a viry jako stvořený... prostě listopad promine, jeho barevné padající listí je zcela zastíněno těmi výše uvedenými negativy :-(

Letos jsme šli poprvé zapálit svíčku na Dušičky i Majdě. Náš hřbitov se o své nebožtíky pěkně stará, a tak upravil i svoji provozní dobu a první čtyři listopadové dny měl otevřeno až do 20hodin.

Řekli jsme si, že pro Martinku bude třeba zajímavější ta návštěva hřbitova až za tmy, kdy bude většina hrobů svítit.
Vzali jsme tedy svíčku ve tvaru sovy, protože ty měla Majda moc ráda a pořídila si jich celou sbírku, tak aŤ jsme styloví. ;-)
Martina byla nadšená, svíčka se jí tuze líbila, a tak se radovala: "Hurá, jde se za Majdou..."
Já někdy opravdu nevím, jestli se mi to všechno jen nezdá. Občas mě hlodá myšlenka, jak tohle dítě jednou bude na své dětství vzpomínat...

 

Na hřbitově panoval čilý ruch. Pozůstalí smejčili náhrobní desky, zapalovali svíčky a své zemřelé zahrnovali více  či méně vkusnými květinovými dekoracemi (brrr, nesnáším umělé kytky!) Bylo vidět, že někteří zde potkali po dlouhé době své známé, a tak se dávali do řeči....

Obešli jsme zase náš okruh.  Potkali taky své známé. Zopdověděli několikero zvídavých otázek a šlo se domů.

Rodinné výpravy jsou dobré, utužuje to kolektiv, ale na rozjímání při nich není čas. To se musí sólo. 

V neděli jsem se ještě vypravila na hřbitov mimo Prahu za babičkami, dědou a ostatními příbuznými, kteří pro mne za svého života hodně udělali a dodnes pro mne hodně znamenají.

Je poučné si občas pročíst náhrobky. Za posledních pár let mezi nimi přibylo i spoustu letopočtů, které jsou mnohem mladší, než je datum mého narození. 

Tak jsem to tam pěkně v klidu obešla a vzpomínala... třeba na spolužáka, který se na Vánoce ve svých 13letech oběsil kvůli nešťastnému rozvodu rodičů- to je asi nejhorší vzpomínka na školní docházku; na kamaráda, který měsíc po svých 40.narozeninách podlehl rakovině, na jiného, který sotva oslavil 33, zabil se na motorce... to jsou osudy...  jaké to měli moji předkové štěstí, že se všichni dožili osmi křížků celkem ve zdraví.

I v dnešní uspěchané době by si občas měl každý uvědomit, jak rychle čas vyměřený k životu plyne. Rozmyslet si, co chce stihnout, co chce dokázat- no a radši nic neodkládat, neb jeden nikdy neví...

Tak jsem se tak pěkně rozladila, až mě napadlo vrátit se do těch školních let - a skouknout zas kus povinné četby. Co takhle Nerudovo Hřbitovní kvítí?

O Dušičkách na hřbitově větřík

Vesele si s lidmi zahrává

Radostí snad že to množství lidstva

Pro hřbitov už zase dozrává

Náhlý vánek oči tobě klíží

Snad to matčin prach tě uspává

Neb co upomínka na hry dětské

Bratrův popel s tebou pohrává

O Dušičkách ročně konají se

U zemřelých drahých návštěvy,

A kdo nezná živých žádných přátel,

U mrtvých tu sobě uleví

...tak tohle je můj listopad...