Muž, který sázel stromy

8.11.2012

Občas (asitak 3x do roka :-)) provozuju s přáteli pořad, který jsem pracovně nazvala "literární kavárna". Jedná se o  posezení, při kterém se cokoli dobrého pije (káva, čaj, víno...co kdo rád) a nezávazně se debatuje o knížkách.
Ideální je, když každý donese nějakou knihu, která ho oslovila- a ostatní si pak mohou rozšířit svoje obzory a seznamy knih, které stojí za přečtení.

Letos jsem povídání oživila i burzou knih- tedy výměny kus za kus :-) Velmi oblíbené a užitečné ;-)

Překvapilo mne, kolik lidí zaujala krásná útlá knížečka od francouzského autora Jeana Gionca: "Muž, který sázel stromy".
Kdysi jsem i já  tuto knížku dostala od Wlka jako dárek. V krásném vydání edice Literární čajovna Susanne Renaud v překladu Jiřího Reynka, který je údajně o dost zdařilejší než překlady jiné.

Autor vypráví příběh jednoho muže, který poté, co ztratil ženu i jediného syna, znovu našel smysl svého života:

Má-li charakter člověka prozradit 

své skutečně výjimečné kvality, 

musíme mít to štěstí moci  pozorovat 

jeho konání po dlouhou řadu let.

Pokud je tato jeho činnost prosta 

všeho sobectví, je-li myšlenka, která ji vede,

bezpříkladně velkomyslná,

je-li naprosto zřejmé, že se nikde nepídila

 po odměně, a že navíc zanechala na světě 

 viditelné známky, pak ovšem stojíme, 

bez možnosti mýlky,

 před nezapomenutelným charakterem.

Knížka je ilustrována vkusnými obrázky Pavla Čecha.

 

Příběh je důkazem toho, že pokud si člověk najde svůj vlastní smysl života, dají se přežít i ty silné rány osudu. I jedinec dokáže "velké" věci, pokud je dělá s nadšením a vytrvale. Ćlověka může těšit práce pro druhé a radost z ní pro něj může být důležitější než finanční odměna... žel takových lidí po světě běhá jen málo. Ale pozitivní je, že vůbec jsou!!

Hlavní hrdina knížky Elzéard Bouffier díky svému úsilí dokázal změnit krajinu k nepoznání- natolik, že se do ní vrátili lidé- tedy život. Veškerý svůj čas věnoval sázení stromů v krajině nevlídné a neobydlené.

... škoda jen, že je příběh vymyšlený. Tím, že je psaný v "ich formě" jako vzpomínky,  čtenáře to svádí k tomu, aby autorovi věřil, že se to opravdu událo... ale v tom je asi právě to kouzlo literatury... nenechte si ujít! Je to knížečká útlá, ale hodně poučná.