Na sv. Štěpána

26.12.2013

Ani na sv. Štěpána se nám nechtělo nic dělat ;-)
Byli jsme pozváni k babičce na oběd a pan prezident se rozhodl porušit dlouholetý zvyk - neotravovat lidi o Vánocích politikou-  a jal se v době oběda pronést vánoční chválu svého velkého já.

Babička právě servírovala na stůl a děda se dožadoval zesílení zvuku televize, aby o žádné z těch prezidentských mouder nepřišel. Dirigoval Martinu, ať televizi doběhne zesílit.
"Nejdu", suše odpovědělo naše jindy celkem poslušné, leč silně protizemanovsky orientované dítě.
"Jdi! Já to neslyším a nemůžu se tady teď zvedat, něco bych shodil", lamentoval děda.
"Nikam nejdu. Tohle slyšet nemusíš.", stroze odpověděla Máťa. "Nikdo ho tu nevolil, nikdo to poslouchat nepotřebuje"

A tak se jedlo bez poslouchání. ;-) Děda měl smůlu, musel si to dát ze záznamu.

Po tučném obědě jsem trvala na vycházce do města. 
Zima v Praze není vůbec pěkná, ani zajímavá. Šedo, vlhko, vlezlo...

Vydali jsme se uličkami staré Prahy přímo do centra, abychom taky konečně koukli slavný strom.

Pro turisty nebylo kam šlápnout. Japonci fotí každou dlažební kostku, Rusové zas hulákají jak na lesy...
Přišli jsme právě v době, kdy se v okýnkách orloje producírovali apoštolové.

Pohled na  nasvícený Týnský chrám je úchvatný.

Letos výzdobě Staroměstského náměstí dominuje čas. Hodiny a letopčty... možná mají člověka vybídnout k zamyšlení, jak čas letí, nebo k rekapitulaci, co všechno už zažil... nápad je to zajímavý.

Martina vyloudila teplý trdelník a vydali jsme se směrem k domovu. Představa svařáku v teple domova byla víc než lákavá ;-)