Prodám lyže zn. přitahují záhady

2.3.2014

Když mi moje přítelkyně A. přála před týdnem dlouhou sms hezký pobyt, neopomněla dodat, že doufá, že zkrátka nepřijdou ani milovníci veselých wlčích historek, a že věří, že nějakou jistě ulovíme. 

Ještě v pátek večer to vypadalo, že tentokrát k žádná historka nebude...leda vymyšlená. Vše plynulo tak, jak se na řádnou rodinnou rekreaci patří...

Až přišla sobota ráno. Poslední lyžovací den. Při pohledu z okna jsme neměli šanci zahlédnout ani jeden sluneční paprsek.Všechny byly pečlivě zahaleny do mraků a drobného sněhopršení. Řekli jsme si, že zkusíme vyjet na hřebeny- jestlipak se sluníčko neschovává někde výš. Po snídani jsme vyrazili do lyžárny, abychom naposledy nazuli svoji výzbroj a výstroj. Maťa vzalala lyžáky z police, zkušeně zajela nohou dovnitř, ztuhla -nohu vyndala, zalovila rukou uvnitř boty a vyndala váleček sněhu, z něhož kapala voda. „Hele, co tam mám??!!“, pravila užasle. Bafla jsem druhou botu z regálu- a i ona byla po okraj nacpaná sněhem. Nechápala jsem. Vyndala jsem sníh a z bot jsem mohla vylívat vodu. Někdo vymyslel kanadský žertík a neváhal jej realizovat. Wlk na tom byl úplně stejně.

Nepublikovatelně jsem zaklela. Už je to tu zas! Zas další nestandardní situace k reklamaci. Sakra! Když já budu angličtinu používat k běžným konverzačním záležitostem- jakými jsou hovory o počasí, o ušlechtilých zálibách, o dětech...

Popadla jsem lyžáky vycpané sněhovou nádivkou a vydala se do recepce. V recepci byla osobně paní majitelka. Nevěřícně hleděla, chytala se za hlavu a uklidňovala mě, že všechno dá do pořádku, že se jim to ještě nikdy nestalo. Odvedla mě do sousední půjčovny lyží, kterou spolu s manželem taky provozují. Všichni tři servismani hleděli s úžasem, když jsem boty otočila a vylila z každé 2deci vody. Jeden boty vzal, hned se hrnul, že jedá usušit a řekl, že nám samozřejmě půjčí po dobu vysychání (což odhadoval na 2dny :-)) boty jejich. Gratis. Ať si doneseme lyže, že nám vyberou náhradní obuv a seřídí vázání.

Uf. Oddychla jsem si... Jak se za pár minut ukázalo- předčasně.

Martinčiny lyže totiž nebyly v lyžárně k nalezení. To snad není pravda! Ty lyže jsou začarované!! Loni touto dobou o cca 200m dále jsme řešili podobnou (dočasnou) ztrátu lyží. 

Podotýkám, že to nejsou žádné exkluzívní kusy. Vzhledem k tomu, že Martina roste jako z vody, koupili jsme je v bazaru a cena určitě nepřesáhla 70eur. A už jsou zase pryč!!

Do lyžárny dorazil italský manželský pár. Vytušili, že se něco děje. Paní se anglicky ptala, jestli mohou nějak pomoci – stručně jsem jí řekla, co se stalo – a ona to překládala do italštiny manželovi. Zatímco Wlk těkal v závějích kolem lyžárny a hledal lyže, já si dřepla na lavičku a pokoušely se o mě mrákoty, protože jsem si dost živě představovala, jak jdu na recepci podruhé s tím, že sotva jsem vylila z lyžáků litry vody, už jsem tu zas a nemůžu pro změnu najít lyže. Tak to si můžou všichni ti vlídní Italové ledatak pomyslet, že jsem špatně zamedikovaný psychiatrický pacient...

Ital se jal vylepšit jméno své vlasti, klekl na všechny čtyři a lyži našel zasunutou pod regálem botníku. No, vida! Tak mu říkám: „Bravo, Sherlock Holmes, ještě druhou!“ :-) Smáli se oba, to už jsme na čtyřech byli všichni, nakukovali pod ty nejspodnější regály, ale druhá lyže nikde.

Inspector Cluedo však nezklamal. Začal šmejdit po místnosti a lyži našel strčenou ve stočeném koberci. Šprýmař byl zdá se v mimořádně dobré kondici...

Chlapíci v půjčovně se snažili, Maťa s Wlkem byli spokojeni- a já to ještě schytala, že tohle beztak udělal nějaký znuděný čtenář blogu, aby to psaní trochu oživil ;-)

Tak doufám, že žertéř někde narazí na soupeře sobě rovného – chtěla bych vidět, jak se smíchy popadá za břicho... no, některá přání patří k těm nesplnitelným... 

 

Nakonec to vlastně všechno dobře dopadlo. Tahle 45Minutová rozcvička mě rozparádila tak, že jsem mohla na sjezdovku vyrazit v tričku. Hřál mě především pocit, že žádná situace není neřešitelná ;-)