Říjnové rozjímání

31.10.2014

Měsíc říjen pro mne byl měsícem náročným po všech stránkách.

9.října by táta oslavil své 69.narozeniny- a zatím měl 6týdnů po pohřbu. Ty věci kolem umírání měly tak rychlý spád, že ve mně teprve doznívají.

Několikrát mě napadlo, že ono kdysi- ještě v dobách mého dětství- mělo asi nějaký praktický význam, když pozůstalí nosili alespoň černou pásku na klopě nebo na rukávu- signalizovalao to:"Pozor! Tenhle člověk má mysl zaměstnanou úplně něčím jiným!! Opatrně a pomalu na něj..."
Dneska už se nic takového nenosí, a tak žádné ohledy- pohřbem se považuje věc za oficiálně uzavřenou- a všichni očekávají plné pracovní nasazení.

Jo, to už umím. To mě anitak nepřekvapuje. Jsem přece "pozůstalá-profesionál";-)  Spíš mě zaráží, že mezi ty nejdrsnější a nejnáročnější patří ti, kteří dobře znají i  "detaily ze zákulisí", ale přesto valí ty svoje "nezbytnosti a požadavky...a nejlépe hned teď, honem". Jenže já mám dny, kdy opravdu dělím výkony na "životzachraňující" a na ty "co se to nezblázní a počká".  S odchodem blízké osoby člověku opravdu přibude spoustu nestandardních úkonů- a ať se tváří jakkoli, třebas neprolévá potoky slz, je zasažen a jeho mysl má problémy se soustředěním a rychlost výkonu je taky značně zpomalena. Alespoň já to tak mám.

 Zkrátka v zájmu zachování všech životních funkcí a plnění všech nezbytných povinností- jedu na dvojku. Pěkně úsporně. Nechci skončit na antidepresivech a nebo v trvalé péči psychiatra. Pak už si na mě  ti nejdotěrnější "manageři" asi těžko vzpomenou.
Dokonce jsem tento měsíc několikrát nahlas řekla: "Tohle dělat nebudu. Nestíhám. A neudělala bych to podle svých představ, protože nemám čas- takže neberu"- a tím "nemám čas" jsem myslela i to, že nezruším sraz s holkama ze školy, nevzdám se lístků do divadla... Mám ze sebe radost, obvykle toto nedělám (neumím).

Musím říct, že mě opět vykolejilo pár věcí týkajících se vztahů mezi lidmi- ať už pracovních, nebo těch mezilidských. Pracovně se pralo veřejně špinavé prádlo a manipulovalo se až hrůza. A mezilidsky- to jsem se nestačila divit... Každý používáme jiné zbraně, každý máme svou pravdu- někdo ji má podloženou fakty, jiný si myslí, že ji má- a to mu stačí... 
Internet je ovšem mocná zbraň, tam se dá najít spousta věcí, a tak stačí jen číst s porozuměním a dát si věci dohromady- dnes už vím, že nestačí jen slepě věřit tomu, "my pomáháme zadarmo". Patřím mezi lidi, kteří mají rádi, když se dodržují předem stanovená pravidla- mezi ně počítám i dokumenty typu "darovací smlouva" atp.,   Každopádně tato nechutná etuda silně ovlivnila můj další přístup k "charitativní činnosti".

Nejbližší akcí bude gospelový koncert pro podporu dětí se SMA (spinální svalovou atrofií) dne 29.11.2014, který jsme původně s hlavní organizátorkou Alenkou chtěly úplně zrušit, ale po hodinové debatě jsme rozumově dospěly k tomu, že bez ohledu na hlavní představené tohoto sdružení, ty nemocné děti peníze opravdu potřebují, a tak letos výtěžek nepůjde žádné organizaci, která má ve svém programu, že "podporuje děti se SMA", ale půjde přímo jednotlivým dětem na konkrétní účely, které rodiny budou předem prezentovat- ať už na asistenci, na zdravotní pomůcky, na speciální vybavení, které dětem usnadní pohyb či sezení či úplně jiné činnosti. Snad se vše podaří a dostaví se i radost z pomoci potřebným, která letos dostala poněkud nahořklou příchuŤ.

K roli  pozůstalé bohužel patří i likvidace všeho, co patřilo zesnulému majiteli. Díky tomu se mi dostávají do rukou zajímavé věci- mezi tou spoustou harampádí se najdou i poklady! ...a fotky evokující vzpomínky... Všechno jde pomalu. Člověk zírá na obrázek a zamyslí se... v hlavě se sám spustí soukromý biograf vzpomínkového dokumentu- no a hup, kolik času je náhle pryč.

 Kameníci konečně přidali na náhrobek další nápis - naše "nemovitost" má dalšího nájemníka a je obydlována rychleji, než jsme při jejím pořizování pomysleli :-(

Martina stihla chytit nějakou podzimní virozu, takže týden naříkala na bolest v krku, ale dr. konstatovala, že na ATB to není, prý jen faringitida- zas něco nového...Zvládli jsme to s kloktadlem a čajem, ale dobrých 5dní Martinka nemohla polykat.

Co jsme nezvládli- to bylo "někam odjet" na podzimní prázdniny, což mě mrzí, protože bych opravdu uvítala pár dní, kde nebudu doma- a nebudu "pořád něco muset" , ale odloženo na neurčito. :-(