Říjnové rozjímání

31.10.2014

Měsíc říjen pro mne byl měsícem náročným po všech stránkách.

9.října by táta oslavil své 69.narozeniny- a zatím měl 6týdnů po pohřbu. Ty věci kolem umírání měly tak rychlý spád, že ve mně teprve doznívají.

Několikrát mě napadlo, že ono kdysi- ještě v dobách mého dětství- mělo asi nějaký praktický význam, když pozůstalí nosili alespoň černou pásku na klopě nebo na rukávu- signalizovalao to:"Pozor! Tenhle člověk má mysl zaměstnanou úplně něčím jiným!! Opatrně a pomalu na něj..."
Dneska už se nic takového nenosí, a tak žádné ohledy- pohřbem se považuje věc za oficiálně uzavřenou- a všichni očekávají plné pracovní nasazení.

Jo, to už umím. To mě anitak nepřekvapuje. Jsem přece "pozůstalá-profesionál";-)  Spíš mě zaráží, že mezi ty nejdrsnější a nejnáročnější patří ti, kteří dobře znají i  "detaily ze zákulisí", ale přesto valí ty svoje "nezbytnosti a požadavky...a nejlépe hned teď, honem". Jenže já mám dny, kdy opravdu dělím výkony na "životzachraňující" a na ty "co se to nezblázní a počká".  S odchodem blízké osoby člověku opravdu přibude spoustu nestandardních úkonů- a ať se tváří jakkoli, třebas neprolévá potoky slz, je zasažen a jeho mysl má problémy se soustředěním a rychlost výkonu je taky značně zpomalena. Alespoň já to tak mám.

 Zkrátka v zájmu zachování všech životních funkcí a plnění všech nezbytných povinností- jedu na dvojku. Pěkně úsporně. Nechci skončit na antidepresivech a nebo v trvalé péči psychiatra. Pak už si na mě  ti nejdotěrnější "manageři" asi těžko vzpomenou.
Dokonce jsem tento měsíc několikrát nahlas řekla: "Tohle dělat nebudu. Nestíhám. A neudělala bych to podle svých představ, protože nemám čas- takže neberu"- a tím "nemám čas" jsem myslela i to, že nezruším sraz s holkama ze školy, nevzdám se lístků do divadla... Mám ze sebe radost, obvykle toto nedělám (neumím).

Musím říct, že mě opět vykolejilo pár věcí týkajících se vztahů mezi lidmi- ať už pracovních, nebo těch mezilidských. Pracovně se pralo veřejně špinavé prádlo a manipulovalo se až hrůza. A mezilidsky- to jsem se nestačila divit... Každý používáme jiné zbraně, každý máme svou pravdu- někdo ji má podloženou fakty, jiný si myslí, že ji má- a to mu stačí... 
Internet je ovšem mocná zbraň, tam se dá najít spousta věcí, a tak stačí jen číst s porozuměním a dát si věci dohromady- dnes už vím, že nestačí jen slepě věřit tomu, "my pomáháme zadarmo". Patřím mezi lidi, kteří mají rádi, když se dodržují předem stanovená pravidla- mezi ně počítám i dokumenty typu "darovací smlouva" atp.,   Každopádně tato nechutná etuda silně ovlivnila můj další přístup k "charitativní činnosti".

Nejbližší akcí bude gospelový koncert pro podporu dětí se SMA (spinální svalovou atrofií) dne 29.11.2014, který jsme původně s hlavní organizátorkou Alenkou chtěly úplně zrušit, ale po hodinové debatě jsme rozumově dospěly k tomu, že bez ohledu na hlavní představené tohoto sdružení, ty nemocné děti peníze opravdu potřebují, a tak letos výtěžek nepůjde žádné organizaci, která má ve svém programu, že "podporuje děti se SMA", ale půjde přímo jednotlivým dětem na konkrétní účely, které rodiny budou předem prezentovat- ať už na asistenci, na zdravotní pomůcky, na speciální vybavení, které dětem usnadní pohyb či sezení či úplně jiné činnosti. Snad se vše podaří a dostaví se i radost z pomoci potřebným, která letos dostala poněkud nahořklou příchuŤ.

K roli  pozůstalé bohužel patří i likvidace všeho, co patřilo zesnulému majiteli. Díky tomu se mi dostávají do rukou zajímavé věci- mezi tou spoustou harampádí se najdou i poklady! ...a fotky evokující vzpomínky... Všechno jde pomalu. Člověk zírá na obrázek a zamyslí se... v hlavě se sám spustí soukromý biograf vzpomínkového dokumentu- no a hup, kolik času je náhle pryč.

 Kameníci konečně přidali na náhrobek další nápis - naše "nemovitost" má dalšího nájemníka a je obydlována rychleji, než jsme při jejím pořizování pomysleli :-(

Martina stihla chytit nějakou podzimní virozu, takže týden naříkala na bolest v krku, ale dr. konstatovala, že na ATB to není, prý jen faringitida- zas něco nového...Zvládli jsme to s kloktadlem a čajem, ale dobrých 5dní Martinka nemohla polykat.

Co jsme nezvládli- to bylo "někam odjet" na podzimní prázdniny, což mě mrzí, protože bych opravdu uvítala pár dní, kde nebudu doma- a nebudu "pořád něco muset" , ale odloženo na neurčito. :-(


3 komentáře:

Hanna 6 řekl(a)...

Dobré odpoledne, už delší dobu přemýšlím o následujícím,dnešní článek mě k tomu popohnal. Pokud to pomuže dobré věci, třeba dětem zpříjemnit letní tábor, či jinak, nabízím bezplatné zapůjčení dětských historických kostýmů (do Prahy jsem je schopna doručit). Hana

Ze zápisníku pečovatelky řekl(a)...

No, tak abych pravdu řekla, že zde potkám Hanku, mě nějak nenapadlo. Takže tímto zdravím Hanku s jejím bohulibým nápadem. (malá nápověda: Klárka a černé barokní šatky)

A Wlčice :-) ... já vím, ty víš a těším se na tu hospodu, kde si svorně zanadáváme :-), myslím, že po jistých zkušenostech to tak nějak obě potřebujeme.

Rozjímat? Rozjímala jsem ... napadlo mě spousta věcí. A zrovna dneska měla Klára potřebu pitvat, jak je to dlouho, co umřel děda, jaký byl a tak vůbec. Celé to završila vzteklým: A já nemám vůbec žádnýho dědu, které mi připomnělo: Všichni kluci mají tátu, všichni kluci jedou na hory, jen já nemám ani psa.

Hezký zbytek mlhavého dne.

Ivča

Hanna 6 řekl(a)...

Ivo, svět je opravdu hrozně malý. To je milé překvapení. Posílám pozdravy celé rodině. Hana