Úplně jasno

3.3.2015

 V úterý jsme se probudili do sluncem osvíceného dne. Hned bylo veseleji. Naše obrkabina žluté barvy schroupne najednou až dva autobusy lyžařů. Důvěrně jí říkáme tramvaj. Směs Maďarů, Poláků, hlasitých Italů a Čechů- to je tedy divoký mix. Cesta trvá jen několik minut, a přesto se to jeví jako celá věčnost.

Na vrcholu se nabízel krásný výhled. Panoramata, kam se podíváš.

 

 Po blankytně modré obloze se semtam válely obláčky jako chomáčky vaty. Divili jsme se, jak sjezdovky vypadají. Máme je sice projeté, ale včera to spíš byla zkouška jízdy naslepo. Dneska úplná paráda. Připadala jsem si jak japonský turista v Praze- neustále jsem lovila foťák a cvakala to, co si chci uchovat pro možnost pozdějšího připomenutí. 

 

 

Vzali jsme mapku sjezdovek a všechny pěkně popořadě projeli. Jen na ty černé se nehrneme. Dneska u jedné z nich dokonce přistával vrtulník záchranné služby. To byly manévry! Docela mě mrazilo při představě, že ten humbuk se točí kolem někoho z nás.

 

Na sjezdovkách jsme vydrželi až do zavíračky. S občerstvovací pauzou to uteklo celkem rychle. Kdyby nás nebolely nohy a ruce, jezdili bychom dál.

Postřehy všedního dne: východní blok Evropy (Maďaři, Slováci, Poláci...) má svá specifika. Když na parkovišti zastavil autobus s tímto nápisem, připadalo nám to vtipné, kdyby se účastníci zájezdu i tak nechovali ;-) S Maďarem (stejně jako s Italem) se prostě člověk nedomluví.

 

 Používání tureckých záchodů v lyžařské výbavě je zcela nemožné, byť to Ital určitě myslel dobře a hygienicky :-)) - ale v lyžákách to fakt nejde :-)

Italské kafe je úžasné, ať ho pijete kdekoli. Příprava kávy= malý obřad. Alkohol nevím. Tolik doporučované bombardino mě neoslovilo (příšerný slaďák) a představa, že mě horská služba někde nakládá na saně totálně na mol, ta je nepřijatelná :-), takže alkohol požíváme až na základně- po setmění.

 

 Sluníčko nás dnes pěkně ožehlo, ač jsme měli namazáno věhlasným opalovacím prostředkem.

Do protějšího hotelu dorazila parta italských středoškoláků. To je hukot! Slyšíme je až k nám. Moraváci, kteří s nimi bydlí, u večeře vykládali, že se radují ze života velmi intenzivně a nonstop. Asi to tak má být... ;-)