Zvláštní moc číslovek

19. - 27.3.2015

Tři roky údajně truchlícím trvá proces zpracovávání a přijímání ztráty blízké osoby.

Tak první proces právě na "Josefa" doběhl, zatímco druhý je teprv na začátku.

Život ale nemá záchrannou brzdu, neustále se hrnou nové události a problémy, které je třeba řešit za poklusu. Občas mám dojem, že nestačím všechno pořádně zažít a  strávit, že běžím moc rychle, ačkoli od přírody jsem jednoznačně lenoch.
Někdy potřebuju být úplně sama. Od Nového roku pravidelně beru krokoměr a jdu. Sbírám kroky. 10tisíc za den  je ideální počet. Můj krokoměr mě pak pochválí, odmění mě veselou nálepkou a sloupeček na grafu v počítači vyskočí pěkně do výšky.

Všechno jsou to ale jen čísla. Tři roky - stejně jako 10tisíc- na první pohled ohromující číslovky, které ale vlastně na skutečnosti nic nemění. Je to jen pokus, jak oklamat psychiku. Někdy funguje, někdy za vůbec.

V našem domě je stále velmi neútulno. Všude prach a stavební ruch. Prasklá voda spustila celkovou rekonstrukci. Všechno souvisíse vším- a když už byly rozkopané zdi, tak se udělaly nové elektrorozvody, čímž je jasné, že se bude nahazovat, štukovat a znovu malovat... a překopalo se tohle a tamto a když už se poškodila dlažba, tak tedy nové obklady- připadá mi, že tato hra na "Bořka stavitele" asi nemá konec- ba možná ani vítěze mít nebude. Všichni v naší domácnosti - včetně kocoura- ztratili lesk. ;-) Jemný šedý prach pokrývá dokonale všechno a dodává matného vzhledu všem.

Celý měsíc jsem neměla zapojenou pračku. Nebylo kam. Pohroma! Díky tomu  mám teď zmáknuté prací programy hospodyněk v okolí jednoho kilometru. Připadala jsem si jak agent. S taškami prádla jsem se vždycky vypravila do nějaké fungující domácnosti :-) Musím tímto ochotným přítelkyním poděkovat za ochotu, myslím, že se na náš účet si slušně pobavily. Nicméně bych jim všem chtěla hromadně vytknout, že prádlo je po vyprání potřeba i vyžehlit- a tuto službu ani jedna z domácností nenabídla- takže ono to tam taky s tím fungováním bude všelijaké ;-)
Od včera je u nás veseleji. Pračka zapojena.

Momentálně doma chodíme po kladinách. Chodba je bez dlažby. Natřena jakousi směsí, která má údajně ztuhnout. Přístup do jednotlivých místností je zajištěn po dřevěných úzkých hranolech. Dveře vysazeny. Balancuju tu vesele. Už mi to jde i s kýblem vody na vytírání, i s jídlem či sklenkou v ruce. na stará kolena ze mne bude sokolská cvičenka jedna radost. Martina navrhla, že by na tom šly dobře dělat holubičky.... Já mám jen ambice nezlomit si nohu a do žádných- ani primitivních- akrobacií se pouštět nehodlám!

V sobotu budu mít novou švagrovou. V naší rodině bude svatba!
Martina na svatbě nikdy nebyla. Ptala se, co se tam dělá. Když jde na pohřeb, tak se neptá. Navštěvuje je bohužel až příliš často, takže z výchovných důvodů je svatba velmi vítána. Novomanželé nechtějí dary, chtějí hotovost. Tak jo, je to míň starostí pro obě strany. Pamatuju si na naše posvatební ráno, kdy jsme se vrhli na vybalování hromady krabic a štosovali sady skleniček pěkně do komínku. Některé jsme dodnes nepoužili :-) I to je kouzlo svatebních darů- dostávat to, co dalších 20let nebudeš potřebovat ;-)

Tak uvidíme, co přinese zítřek!