15.3.2016
"Budu všude kolem tebe" = splněný slib v mikrodivadle Kampa.
Za spolupráce Dlouhé cesty a Ivety Duškové (a celé řady dalších osob) vznikla divadlení hra, která nabízí téma velmi nevšední a psychicky náročné- vhled do života maminek, které přežily svoje děti.
Představení tvoří čtyři prolínající se příběhy, jejichž hlavními hrdinkami se staly samy pozůstaké matky- tedy herečky-amatérky. Na počátku hry se všechny čtyři ženy smějí, tančí a sní o krásné budoucnosti, o rodině a o dětech... jejich příběhy se prolínají v okamžiku, kdy navždy ztrácejí svoje děti.
Během představení pochopíte, že nezáleží na tom, jakým způsobem dítě ze života odešlo- ať už to byla autonehoda, sebevražda či vážné onemocnění, žádná maminka se už nikdy nezbaví vzpomínek, úvah a zvláštních stavů mysli, která člověku nedovolí zapomenout a zcela nevyzpytatělně reaguje na různé podněty všedního života.
Maminky i nadále musejí žít, slavit Vánoce, pracovat a taky se radovat a smát... několik dní v roce se pro ně stane sotva snesitelnými, protože data narozenin, svátků či toho nejčernějšího dne nikdo z paměti vymazat nedokáže.
Iveta Dušková zpracovala těžké téma velmi originálním způsobem. Ono tedy není moc s čím srovnávat, ale toto pojetí, jednoduchá scéna a skvěle zvolená hudba (díky Petra Bílková) a přesně odhadnutá délka představení myslím svědčí o tom, že si paní Dušková má skvělé nápady a umí je dobře realizovat. Baví mě její pohlížení na život.
I druhá premiéra dopadla výborně! Bylo vyprodáno, na konci představení se dlouze a hlasitě tleskalo, nechyběly slzy dojetí i smutku
a velké poklony a kytice patřily především hlavním představitelkám.
Na závěr diváci ještě zhlédnou několiaminutový dokument, co všechno předcházelo tomu, než se hra dostala na jeviště. Skvělá terapie pro dokreslení atmosféry a rozptýlení smutku.
"Budu všude kolem tebe" = splněný slib v mikrodivadle Kampa.
Za spolupráce Dlouhé cesty a Ivety Duškové (a celé řady dalších osob) vznikla divadlení hra, která nabízí téma velmi nevšední a psychicky náročné- vhled do života maminek, které přežily svoje děti.
Představení tvoří čtyři prolínající se příběhy, jejichž hlavními hrdinkami se staly samy pozůstaké matky- tedy herečky-amatérky. Na počátku hry se všechny čtyři ženy smějí, tančí a sní o krásné budoucnosti, o rodině a o dětech... jejich příběhy se prolínají v okamžiku, kdy navždy ztrácejí svoje děti.
Během představení pochopíte, že nezáleží na tom, jakým způsobem dítě ze života odešlo- ať už to byla autonehoda, sebevražda či vážné onemocnění, žádná maminka se už nikdy nezbaví vzpomínek, úvah a zvláštních stavů mysli, která člověku nedovolí zapomenout a zcela nevyzpytatělně reaguje na různé podněty všedního života.
Maminky i nadále musejí žít, slavit Vánoce, pracovat a taky se radovat a smát... několik dní v roce se pro ně stane sotva snesitelnými, protože data narozenin, svátků či toho nejčernějšího dne nikdo z paměti vymazat nedokáže.
Iveta Dušková zpracovala těžké téma velmi originálním způsobem. Ono tedy není moc s čím srovnávat, ale toto pojetí, jednoduchá scéna a skvěle zvolená hudba (díky Petra Bílková) a přesně odhadnutá délka představení myslím svědčí o tom, že si paní Dušková má skvělé nápady a umí je dobře realizovat. Baví mě její pohlížení na život.
I druhá premiéra dopadla výborně! Bylo vyprodáno, na konci představení se dlouze a hlasitě tleskalo, nechyběly slzy dojetí i smutku
a velké poklony a kytice patřily především hlavním představitelkám.
Na závěr diváci ještě zhlédnou několiaminutový dokument, co všechno předcházelo tomu, než se hra dostala na jeviště. Skvělá terapie pro dokreslení atmosféry a rozptýlení smutku.
Další repríza se koná 13.4.2016 - opět na Kampě.
Divadlo Kampa má bezbariérový přístup.
3 komentáře:
Markéto,
potřebuji poradit. Mám kamarádku, které se na konci minulého roku oběsil syn. Myslíš, že by představení po takto krátké době bylo pro ní vhodné? Neumím si tu bolest vůbec představit a chtěla bych jí nějak pomoct, je to ale tak těžké když já svoje děti mám vedle sebe.
Díky za tvůj názor, tohle prostě může zodpovědět jen někdo, kdo to prožil:-(
K.
Podle mého je na takové přdstavení pro kamarádku po takovém zážitku brzy.
Určitě můžu doporučit web Dlouhé cesty - www.dlouhacesta.cz - tam je i spousta příběhů, tím je asi lepší začít. ČLověk si najde to, co je mu blízké - popř. má Dlouhá cesta i laické poradce- lze si vybrat podle místa bydliště a také podle toho, jakým způsobem o dítě přišli. I to je mnohdy velmi důležitým kritériem a cenným zdrojem potřebných informací.- to je můj názor.
Markéto, moc děkuji za názor a odkaz na stránky. Moc si toho vážím. Zkusím jí na ně nějak šetrně nasměrovat. Od té doby, co jsem přišla na radu, se další kamarádce zabil syn při autonehodě:-( Je toho kolem už nějak moc:-(
Okomentovat