Tak to bude asi vážně omyl

18.4.2016

Na displeji mého telefonu se objevilo neznámé číslo a spustilo klasické vyzvánění. Přejela jsem po něm prstem, abych hovor přijala a zahlásila své jméno.

"Tady Pavelková. Ahoj Markéto!", ozvalo se suverénně z druhé strany. 
V hlavě mi začalo šrotovat, se kterou Pavelkovou se znám tak, že si tykáme. Nic mi ovšem nenaskočilo- a to žiju v domnění, že si jména lidí pamatuju! Odmlčela jsem se.
"Haloo, jsi tam?", dorážel hlas, který mi opravdu žádnou tvář neevokoval.
"Jo, jsem tu a poslouchám", odpověděla jsem napjatě.
"Tak jak se vede?" ... (nesnáším tyhle fráze, protože to často bývá jen předzvěst toho- rok jsem se ti neozval, ale teď bych honem něco potřeboval, takže to zkrať, ať můžu vybalit, co chci...)
" Dobře", odpovídám neurčitě a stroze. "Jen mám asi malinko výpadek a nevím, kdo mi volá", snažím se odtajnit volající.
"No já! Pavelková", halasila žena rozverně.
"Tak to bude asi omyl. Myslím, že se neznáme", chci udělat ve věci jasno.
"No neblbni. Jak neznáme!?", nechce se mě snadno vzdát Pavelková. "Jsi Markéta Vocelová, ne?"
"No to tedy nejsem. Bohužel. Je to omyl. Neznám vás. Na shlednanou", končím debatu.
"Néé, počkej...", halasí můj samsungový reproduktor. "Jak neznáme?? Mě musíš znát! Mám tě tady v seznamu! Máš přece to kuchyňské studio, ne?"
Tak tahle představa mě sice pobavila, nicméně s reálu měla dost daleko. "Ne nejsem Vocelová, nemám kuchyňské studio. Na shledanou"
"Počkej. Nejsi Vocelová?!", dožaduje se volající.
"Ne", odpovídám úsečně.
"A nikdy jsi nebyla?", zoufale hekne ona žena.
"Ne nebyla", trvám na svém.
"No, tak pak to bude asi vážně omyl", dodává sklesle. "Tak se nezlobte.."

Zvláštní náhoda... Křestní jméno sedělo. Jen to ostaní ani trochu.
Wlk nechápe, jak může zmýlený hovor trvat 5minut :-))

3 komentáře:

Aranel na cestě.... řekl(a)...

Ale mohla bys být :o)))...Vocelová :D Já kdysi zažila něco podobného. Jenže volající jsem byla já. No a báječně jsme si pokecaly. I jsme se domluvily....když už to prasklo... na dalším hovoru ale k tomu už nedošlo...žel. Ani nevím proč...asi proto, že bylo třeba dojít do telefonní budky

Ivana Kudry řekl(a)...

Kdysi dávno, v dobách, kdy jsme měli jediný telefon v celém domě, u telefonu kasičku na koruny a opakovaně u nás večer zvonili sousedi s korunou v ruce, jestli by si mohli zavolat, nám pořád volali, že jako uhelné sklady. Opakovaně jsme sdělovali, že nejsme uhelné sklady, až jsme zjistili, že naše telefonní číslo je uvedené v telefonním seznamu jako uhelné sklady a že ho jako uhelné sklady říkají i na informacích. Žádali jsme, aby alespoň na těch informacích neříkali, že naše číslo jsou uhelné sklady, a čekali na nový telefonní seznam, kdy aktivní otec zaslal na telekomunikace či kdo to tehdy šéfoval dopis, že naše telefonní číslo není uhelné sklady. Vyšel telefonní seznam a naše číslo tam zase bylo jako uhelné sklady. ..... I jednou otec zvedl telefon a já slyším, jak halasí: A kolik toho uhlí si budete přát, milostivá? Jasně v úterý jsme u vás. ..... Divné, ale od té doby už u nás uhlí nikdo nechtěl :-)

Blanka řekl(a)...

Takhle můj tatínek kdysi objednával lidi k zubaři :-) Zdědil zřejmě mobilní číslo po nějaké zubařce a lidi si volali na objednání, jednou už mu došla trpělivost a do telefonu vyhrknul : Tak si přijďte v pondělí na osmou :-) Málem nás to porazilo. Nebylo to hezké, ale on si v tu chvíli asi ulevil :-)