Chro-chro

14.12. 2009

Chro-chro chřipka. Téma, kterým se tu už 2týdny zaobírám :-(
Majda totiž díky své základní diagnóze patří do skupiny, které je doporučeno očkování proti H1N1.  Jak víme, kolem vakcíny vznikla veliká mediální bublina, objevilo se několik fám o vedlejších účincích, což mi zrovna rozhodování moc neulehčilo. Všichni mnou oslovení odborníci se ale nezávisle na sobě shodli v tom, že případné reakce na očkování se u Majdy zvládnou lépe než chřipka samotná. Podařilo se mi získat vyjádření Národní referenční laboratoře, neurologa, pneumologa, pediatra... tak víc lidí už jsem snad otravovat ani nemohla :-) a  Majda sama řekla, že by tedy asi radši šla.
Děkuji všem, kteří se mnou měli tu trpělivost a odpovídali na všechny moje (i dementní) dotazy. ;-)

Vím, že s očkováním většina národa nesouhlasí, vedla jsem bouřlivé debaty i se svými přítelkyněmi. Žádné rozhodování  týkající se Majdina zdraví  zpravidla  není  jednoznačně "správné". Zdravý člověk si bezesporu s virovým onemocněním poradí, pro Majdu by mohlo být fatální. Vím, že očkováním nezískávám 100% záruku, mám však alespoň malou naději, že třeba onemocnění neuděří v plné síle- kdyby náhodou udeřit chtělo.

Moje uvažování probíhalo v těchto dvou rovinách:
- neočkovat- Majda  třeba opravdu onemocní- a co asi pak řeknu doktorům? Že jsem byla chytrá, kašlala na jejich doporučení- a teď ať koukají něco rychle dělat?
- dát očkovat a risknout, že vakcína Majdu rozhodí a skončíme ve špitále...
...jedno lepší než druhé.

A tak jsme v pondělí odpoledne  spolu  vyrazily do "centra očkování" na Bulovku.
Měla jsem s sebou 3dny staré doporučení od pediatra. V ordinaci seděl pan doktor, ten však na Majdu ani nepohlédl. Dožadovala jsem se alespoň takové té zevrubné prohlídky- kdepak.  Sestra  mi dala podepsat 2archy papíru- poučení o vakcíně, o složení, alergiích... , pak bodla Majdě injekci a 30minut jsme měly vyčkat v čekárně- "kdyby něco", tak aby pan dr. zasáhl.... Naštěstí to nebylo potřeba.

Rehabilitaci jsem Majdě pro tento den zrušila. Aby byla v klidu. Odpoledne ještě nutně musela do školy na jarmark. Prodávaly se výrobky, které děti vytvářely minulý týden. Majda si moc přála koupit si vlastní šperky z FIMA. :-)
Na jarmark šla s tatínkem. Já byla ve školce na Martinčině besídce.

Večer byla Majda v pohodě. Jen ji bolela ta ruka. Dostala zyrtec a ledový obklad a šla v klidu spát.
Tak snad byla volba správná.
Tedy byla provedena podle nejlepšího vědomí i svědomí, takže nemohla být lepší ;-), ne?

Korálky

13.12. 2009

Asi před 14dny mi kamarádka poslala nabídku na kurz korálkování, který pořádá právě na 3.adventní neděli. Kývla jsem. Korále všeho druhu nosím ráda. Tak proč si nezkusit nějaké vyrobit vlastnoručně ;-)

Bylo to příjemné posezení. Dvě hodiny utekly jak voda...

... a tady je výsledek :-)

Odpoledne jsem se vrhla na údržbu čistoty našeho obydlí. Nekonečná práce :-(
Taky jsem se věnovala pečení, ale odmítám se tu zabývat osvědčenými recepty. Jsem starý mlsoun, chutná mi (skoro) všechno- jen ta vlastní výroba mě nebaví. ;-)
Jo a taky jsem měla dva zajímavé úkoly. Kdepak škola. Ta mě nepřestane fascinovat.
Martinka mi v pátek oznámila, že na pondělí potřebuje vyrobit masku. Hrají vánoční hru- jde za pasáčka. Prima.
Majda zas pro změnu měla donést na přírodopis vylisovanou "plevelnou rostlinu". Jo, teď v prosinci. Zadávalo se pro změnu taky v pátek.  Měla být i s kořenem. Majda takový úkol těžko splní, že? Takže jsem odpoledne vztekle lítala po naší zahrádce a okukovala plevelné rostliny přešlé mrazem. Většinou se mi zadařilo urvat pouze  její nadzemní část. Pak jsem nějakou vyškubla i s kořenem, ale zase jsme nevěděli, jak se jmenuje... Hystericky jsem řvala, že se nedivím, že o učitělkách kolují vtipy nejapné a až bude paní učitelka v lednu shánět jahody, nechť se s důvěrou obrátí....
No nic. To já jen tak, že i o adventu "to u nás prostě žije"...

Zítra ráno nesmím zapomenout vzít do školky masku pasáčka a skorovylisovaný plevel neznámého původu.

:-)

Předvánoční vyžití

12.12. 2009

Původně jsem 3.adventní sobotu chtěla zasvětit zútulnění doupěte a pečení cukroví, ale...
Jedna maminka ze školky si chtěla půjčit naši Martinu na odpolední divadelní představení. Jedna její holčička má něštovice, a tak jí přebýval lístek. Maťa souhlasila, a tak jsme se vypravily do Švandova divadla na Smíchově.

Při čekání na autobus se mi naskytl z Jiráskova mostu překrásný výhled:
Zde je Mánes a krásná kavárna na lodi Matylda.

A tady moje oblíbená " Hradčana". Já tenhle pohled opravdu miluju. Jsem jak japonský turista: fotím jej pořád a ze všech stran... takže tady jedno adventní foto ;-)

Martinku jsem předala a vyrazila do nedalekého nákupního centra Anděl na lov dárků. Hned u vchodu jsem poznala, že takový nápad měly tisíce Pražanů :-( Hrůza! Vycouvala jsem velmi rychle.
Martinka byla z představení nadšená, za odměnu jsem holky chtěla vzít někam do cukrárny, ale nezadařilo se nám žádnou najít. Skončily jsme i s dětmi u MacDonalda. Děti si poručily zmrzlinu a byly šťastné.
Kafe se nekonalo. Měli rozbitý kávovar... tak to tu ještě nebylo. ;-)
Cestou domů jsem se stavila v knihkupectví- útrata stála zato! Ale mám hromadu knih, kterou Ježíšek spravedlivě rozdělí mezi ty HODNÉ! ;-)

Majda byla odpoledne s babičkou. Třída se totiž chystá v úterý odpoledne na výlet do vánoční Prahy. Paní asistentka se mnou domlouvala, jak pojede Majda, že už zjišťovala bezbariérové tramvaje ... děti jedou metrem, "aby se nezdržovaly" ... jenže stanice Staroměstská není bezbariérová :-(
Takže Majda si má jet s asistentkou tramvají. Ptala jsem se, jestli má taková "třídní akce" pro Majdu nějaký význam???
Majda sama uznala, že rozhodně ne. Babičku to doma ovšem  rozlítilo velice. Vydala se s Majdou do vánočně vyzdobeného centra Prahy sama (máme to 20minut tramvají, bez přestupu- paráda!) Zašly si taky na zmrzku, takže Majda byla tuze spokojená- viděla, co potřebovala a ještě si smlsla ;-)
.... ale já nepopírám, že mě některé věci nepřestanou mrzet, že je nikdy nepochopím, že je nikdy nebudu umět Majdě popravdě vysvětlit a že je prostě pro nás rodiče někdy  náročné to všechno taknějak "elegantně"  ustát...

Na návštěvě u ...

8.12.2009

Dnes večer jsem byla na návštěvě. A hádejte, kde... U Hitlerů v kuchyni.

Tak se totiž jmenuje hra Arnošta Goldflama, kterou moje oblíbená scána Divadla v Dlouhé uvedla u příležitosti svých 80. narozenin.

Těšila jsem se moc! Důvodů bylo hned několik:
1/ do divadla se těším vždycky, protože mám jistotu, že mi  (ani na mě) nikdo nezavolá ;-)
2/ je tam "na co koukat"
3/ obvykle dáme "kafe"
4/ vždycky mám pocit, že jsem obohatila ducha ;-) ... tedy skoro vždycky

Měli jsme lístky na 6.reprízu- představení tedy zcela nové, neokoukané a nezkritizované... hurá. Premiéru jsem vítala, neb všechny kusy mám zhlédnuté, některé i opakovaně :-)
Divadlo v Dlouhé totiž disponuje souborem naprosto úžasných herců, kteří dovedou povabit dospělé i dětské diváky.  Jsou muzikální- každý z nich na něco hraje, všichni zpívají a jsou to neskuteční "komedianti"- tím mám tedy na mysli, že zahrají cokoli. :-) Vždycky mám pocit, že jeden druhého přebíjí- a že se vzájemně hecují k lepším a lepším výkonům, nahrávají si na drobné směče... prostě tím si mě získali.

Tak jakže se mi líbilo U Hitlerů v kuchyni?

Hra se skládá ze 6 částí. V každé z nich hraje hlavní postavu - tedy Adolfa- někdo jiný. V té poslední jej dokonce ztvárnila drobná Magdalena Zimová. Říkala jsem si, že je to zajímavý nápad a protože moje mezery ve znalostech moderní historie jsou velké, slibovala jsem si od hry, že mě třeba i zábavně poučí. Zprvu to tak i vypadalo. Děj začíná scénou na nádraží v Brně, kde se Hitler (čekající na vlak do Vídně, kde se hodlá ucházet o studium architekrury) setkává se Stalinem. Celkem vtipný dilalog- vlaky přijedou, hrdinové nastoupí a je tu scéna druhá.
Ocitáme se úplně jinde- u Hitlera v obýváku. Hitler vylíčen jako "strejda v papučích"  tlachající se svojí družkou Evou Braunovou  u šálku kávy a u bábovky, kterou jim upekli pekaři SS, jelikož Eva není schopná dojít do obchodu ani nakoupit. Vedou spolu intimní rozhovor... a tady už mi to začalo lehce vadit. Humor ano, vždy a všude, ale já nesnáším laciné vtipy. A že jich tu bylo! (pro názornost scéna: Eva Braunová bere LP desku a říká: "Tak já ti ji tedy pustím..." - a pustí ji volným pádem na zem. ) Dialogy byly značně okořeněné vulgarismy - to taky zrovna neocením. Někdy takové slovo nemá v kontextu tu správnou sílu- vlastně by tam ani nemuselo být, ale /některý/ divák to rád, tož mu toho dopřejeme dosytosti.

Mezi jednotlivými scénami zazněly některé operetní písně, tím hra získala jakousi "kabaretní podobu".

Herecké výkony byly skvělé. Obdivuju herce, kteří "to nic" museli hrát a udělali z něj představení, ze kterého se mi původně chtělo o přestávce odejít. A rozhodně se neztotožňuju s větou z recenze uvedené v LN, že "Utahovat si z nácků je nesmrtelná zábava, které se lze oddávat kdykoliv"

Nevím, jaký byl původní autorův záměr- já tu hru vnímám jako soubor několika historek z Hitlerova života - vypravování protkané peprnými výrazy, povrchními vtipy o Hitlerově potenci ... nedostalo se mi ani poučení, ani smíchu. Tak jsem ráda, že jsem se neunáhlila a nekoupila lístky darem vánočním. To by mně asi obdarovaní poděkovali....

Už se těším, až si spravím chuť 26.12., kdy do Divadla v Dlouhé vyrážíme s našimi dětmi na naše oblíbené rodinné představení "Jak jsem se ztratil". Já jdu po sedmé ;-) A tentokrát se moc těším, co tomu bude říkat naše Martina. Ta s námi jde na takové představení prvně. :-)

Lampář

6.12. 2009

Tak jsem dneska poprvé v životě potkala lampáře.

Semlelo se to všechno zas velice rychle. Odpoledne zavolala asistentka Maruška, jestli Majda nechce jít do kina na 3D Vánoční koledu. Majda samozřejmě souhlasila.
Já jsem tedy původně měla v úmyslu hned ráno předstírat, že jsem mrtvá a dospat sobotní resty, ale Martina mě do nového dne vítala pozdravem: " Máš jitrničky? "
Já na to:"Co kdybychom se nejprve pozdravily?"
"Ahoj, tak máš je, nebo ne?" :-)) ... achjo. U nás by asi čert musel bydlet, aby to mělo v praxi nějaký efekt.

No, lidi si mají dělat radost, takže jsem odpoledne rychle vytřela a svolila, že Majdu Marušce dovezu ke kinu a zatímco ony budou obohacovat ducha, já se vrhnu do víru konzumní společnosti a budu se snažit ulovit nějaký ten vánoční dárek.

Vyrazila jsem směrem na Staroměstské náměstí. Miluju procházky Prahou. A tentokrát jsem šla SAMA!! Nikdo mě o nic nežádal, nikdo mě nechytal za ruce... Mohla jsem nerušeně okukovat výlohy a nasávat vánoční atmosféru. Při vstupu z Celetné ulice s vám  na Staroměstské náměstí naskytne zhruba  tento pohled:

Vánoční strom je krásný. Jako ostatně kažý rok. Škoda, že se nedají na blog přenést i ty čichové vjemy- mísí se jich několik: svařáková, grogová, klobásová, kaštanová a trdelníková... snad jsem na žádnou nezapomněla ;-) Úžasné. Stála jsem tam. Nikam jsem nepospíchala a užívala si 2hodiny svobody! Davy turistů nevěděly, co fotit dříve. Já to chápu, pro mne jsou některé pohledy neokoukatelné a fotím je stále dokola- jako teřba Týnský chrám... nádhera...

Prodírala jsem se davem směrem na Malé náměstí. Potřebovala jsem do jedné galerie, vyhlídla jsem si tam nějaké obrázky, které hodlám nadělovat. A tam se to stalo- potkala jsem pána v cylindru a historickém kabátci- on plynové lampy rozsvěcel!

 Jak jsem se později dočetla, je možné jej vidět  v okolí ulice Celené vždy po setmění v období adventu. Musím říct, že taková postava mi k historickému jádru města náramně pasuje. Byla to úchvatná podívaná.

Ve smluvený čas jsem vyzvedla Majdu u kina. Daly jsme si kafe a horkou čokoládu... a všechny jsme byly moc spokojené. Majda si pochvalovala film, já zas procházku a celkem úspěšný nákup. /ráda bych se pochlubila, ale nemůžu, když sem chodí číst kdekdo ;-)- tak až po Vánocích/

Vypravte se do vánoční Prahy.Nebudete litovat. Nákupy jsou otravné jako všude jinde, ale ta atmosféra je opravdu úžasná... :-) A pokoukat a nafotit ani nevyjde moc draho... :-)

Mikulášsko-zabíjačkový ;-)

5.12. 2009
Ráno jsem opustila rodinku s tím, že jedu na zabíjačku. Je to kousek za Prahou a jezdím pravidelně 2x ročně. Je to relax. Tedy odpočívat se tam moc nedá, ale jinak duševní odpočinek - parádní. Letos se to trochu zkomplikovalo.Takže jsme musela skloubit dvě "důležité" akce dohromady  a odpoledne si ze zabíjačky odskočit.

Každoročně touto dobou se totiž již několik let měním v Mikuláše. :-) Emancipace zasáhla do všech oblastí... No, u nás to začalo kdysi dávno. Když se nám podařilo získat peníze na 1.elektrický vozík pro Majdu, psal se konec listopadu 2002. Majdě bylo necelých 6let. A my jsme zas měli potřebu udělat z této akce "nejaký zážitek" :-) Tak jsme vymysleli vlastní scénář, že vozík jí předá Mikuláš, a protože žádný nebyl po ruce, bylo nejjdnodušší si ušít kostým a převtělit se do něj osobně. :-)) / Podrobně jsem o tom už psala v dubnovém příspěvku- tam lze taky najít odkaz na videozáznam z akce, který natočila paní z ČT a skutečně byl  na ČT1 odvysílán/ Tím informace pronikla na veřejnost a na "průšvih" bylo zaděláno...

Za ty roky se nám klientela pěkně rozrostla :-) Čert v civilu vlastní taky dvě předškolní holčičky, takže ví, jak se věci mají. Vždycky se u toho vyřádíme, neb se zaměřujeme i na výchovu dospělých :-)) /to nás po pravdě řečeno baví nejvíc/  Letos jsme vyčinili 17dětem, všechny slibovaly, že se polepší a rodiče si mnuli ruce, že alespoŇ pro tento večer SNAD bude doma klid a někteří se i ochotně nabízeli, že nám pomohou potomka nacpat do pytle! ...nic takového jsme samozřejmě nemohli připustit!! :-)

Tak tady pro názornost dodávám foto:

Martinka mě vůbec nepoznala. Při pohledu na čerta spustila nářek, že je hodnáááá. Já se drze zeptala: "A kde je maminka?"
Martinka vzlykala a odpovídala: "Moje maminka chodí zabíjet prasátka, abysme měli jitrničky..."
/úplně se mi zamžily brýle, jak jsem se smála pod fousy/

Následovala přehlídka hříchů (obou holčiček). Děti se napráskají a  následně chceme, aby děti podaly čertovi ruku a slíbily, jak to hodlají napravit- a pak dostanou nadílku.
Naše Martina ovšem nehodlala dávat žádné plané sliby. Pravila: "Pokusím se míň zlobit. Uvidím, jestli mi to půjde..." :-)) Já musela odejít z místnosti. Pak už to vyřizoval jen čert :-))
Majda je na fotce "vysmátá", ale dostala taky výchovnou lekci a básničku musela říct taky. Vytáhla docela depresivní báseň od  J. Zahradníčka  "Podzimní" ;-)

Rychle jsem vyprovodila čerta, převlíkla se a přišla domů- jakože se na ně jedu podívat - jestli je neodnesl čert. Martina mi barvitě celou akci vylíčila (jakobych nevěděla, o co jde :-) ) Majda má pochvalu, že se chovala "jako dospělá" a nezkazila legraci.

Dala jsem jim dobrou noc, prohlížela s nimi nadílku  a v 8 večer ještě vyrazila pro jitrničky. :-)

Miluju film "Postřižiny", a tak vždycky, když jedu na zabíjačku, hned živě vidím některé ty scény.

Mám ráda tu sešlost - jsou tam lidi, s nimiž se znám "od školky".  Žertujeme spolu. Někdy i drsně:-)). Vidím je teď už málo, ale kdykoli mezi ně přijedu, hřeje mě takový ten pocit srdečnosti, s jakou se vítáme.

Zpracovat 230kg vepře je docela fuška. Od rána si člověk nesedne.

Výsledek ale stojí zato! :-) Při tom se povídá, samozřejmě jí a pije.
Vůbec nechápu, že nám po tom, co stláskáme, není zle. Ovar, dorty, guláš- a večer samozřejmě řízky :-) K tomu zelí, kyselé okurky, fernety, grogy... a večer vyprávění všehomožného, zpívání u kytary... úplně mě z toho smíchu bolela bránice. Díky za tu sešlost. Moc mi to pomohlo. Konečně něco pozitivního. Od rána až do noci!!!

A tady to jsem musela vyfotit. Já vím, že lidi mají různé představy o tom, co "je hezké". Líbit se může ledascos. No ale tohle mě tedy dostalo... :-)) Trochu kýč, ne? ...ale stylový. Prasátkový držák na skleničky .... Asi jsem bez fantazie. něco takového bych nevymyslela ;-) Opravdu ne!!

Hrátky s čertem

4.12. 2009

Po hektickém týdnu konečně pátek. Jenže... stalo se to, že se mi  na víkend -jako obvykle- nakumulovaly dvě neodkladné akce :-(
Zabíjačka se přesunula z minulého týdne na zítřejší sobotu- a to přece chodí Mikuláš!
Tak si marně hlavu lámu, jak to zítra všechno zvládnu. Ustát tu smršť domácích slivovic a fernetů, která k zabíjení zkrátka patří, a navečer vyrazit s čertem po domácnostech našich známých napravit výchovné chyby rodičů :-) Letos máme dost velký rajon. Se nám dětičky nějak neorganizovaně množí!

Pokud to přežiju, bude reportáž :-) 

..... jestli by nebylo lepší, kdyby mě vzal čert - už dneska! ;-)

Mikulášská exkurze na letišti

2.12.2009

Letos se mi podařilo zajistit dětem mikulášské překvapení :-) Netradiční prohlídku  ruzyňského letiště za doprovodu nebeských a pekelných bytostí ;-)  (Šárce tímto děkuji za tip!) 
Letiště Praha totiž pořádá pravidelné exkurze do svého zákulisí. Více o nich najdete ZDE

Podařilo se mi zarezervovat místo na prohlídku začínající v 18.30- ta byla určena i pro vozíčkáře. Wlk s Wlčaty mě vyvedli rovnou po práci, na regeneraci jsem měla hodinu času v autě - jízda přes celou Prahu v tuto podvečerní dobu je skutečně zážitkem! :-( No ale stihli jsme to včas.

Vozíčkáři mohou parkovat  zdarma přímo před terminálem, což je bezva.  Sotva zaparkujete, padne vám jistě zrak na nepřehlédnutelnou ceduli, která nabízí telefonní číslo na přivolání asistenční služby. Tak to je tedy servis! :-)

Před prohlídkou jste prověřeni na základě OP (případně pasu), dostanete oranžový náramek a je vám přidělen průvodce. Náš pan Kamil byl naprosto úžasný. Bývalý pilot, léta praxe, spousta zážitků - zkrátka žádná nuda. Hodina utekla jak voda :-(

Dneska se po hale pronáněli čerti a taky Mikuláš a anděl. Martina hned věděla, že to s jejím zlobením úplně v pořádku není, takže se schovávala za Majdin vozík a tvářila se všelijak.

My ji ale čerty přes rok nestrašíme (seřežeme si ji sami během roku dle potřeby :-)) ) Takže nakonec se osmělila a šla k čertům. Nevím, co jim vykládala, každopádně jim to navodilo velmi  veselou náladu :-))

Za odměnu dostala od Mikuláše čokoletadlo a byla nadšená :-)

Poté, co jsme prošli odbavovací kontrolou, jsme šli do autobusu, protože po letištní ploše je volný pohyb z bezpečnostních důvodů zakázán. Pro naši skupinu byl připraven speciální bezbariérový. Pojme až 6 vozíčkářů. Jen má jednu vadu- nevejde se na silnici. :-)  Jak vidíte, je široký přes celý jízdní pruh. To mě nikdy nenapadlo, že letiště má svoje autobusy " na míru". Jsou až pro 100 pasažérů. Pan řidič byl ochotný. Autobus má 2plošiny a na vozíky spec. ukotvovací pásy

- to se v autobusech MHD jaksi nepoužívá, ale asi by mělo.

V autobuse bylo veselo! Naskákali do něj čerti i čertice? Martina byla chvílemi nejistá a při pohledu na pytel natahovala moldánky. Dobře věděla, že je na zlobivé děti. :-) Jedna čertice se usadila přímo vedle ní...

Autobus nás provezl po letišti, pan Kamil vyparavoval o letadlech, o tom, jak je v zimním období rozmažují a chrání před námrazou, jak je to s motory- že se dá letět i na jeden motor a přistát bez nich... naskakovala mi husí kůže jen při poslechu- nedovedu si to představit v reálu...
První zastávka byla na hasičské záchranné stanici. Super vybavení. čas dojezdu po celém letišti je stanoven na 3minuty. Hasiči mají limit 45vteřin, aby naskákali do auta a vyjeli do akce.

Pan Kamil. je úplně vlevo.

Všechny vstupy do budov jsou vybaveny nájezdovými rampami, což je velmi příjemné!

Prohlídka byla velmi zajímavá. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí, koupili si další turistickou známku do sbírky a celou cestu domů si povídali o tom, jak náročné je býti pilotem, jak složitým organismem to letiště ve skutečnosti je...
Takže až nebudete vědět, co dělat, můžete si objednat exkurzi na letišti. nebudete litovat! :-)

Poškola

1.12. 2009

Dneska jsem  na Majdu čekala před školou déle.  Do časového plánu se mi to moc nehodilo, ale vím, že občas má zvláštní potřeby, takže jsem to přičítala tomu, že se zdržela nějakou osobní potřebou. ;-)
Majda se vyřítila ze dveří školy o čtvrt hodiny později a vysloveně zářila.
A víte proč?
Byla poprvé za 7let školní docházky poškole!! :-))
Úkaz dnes již nevídaný. Na všechno totiž mají dnešní školáci odborné termíny. To, co my jsme kdysi považovali za "normální", to je dnes považováno za omezování osobní svobody. Žáci ZŠ jsou velmi dobře informováni o svých právech...možná pak méně o svých povinnostech ;-)
A protože kluci dneka zlobili paní učitelku, zažila i Majda "poškolu". Evidentně ji to potěšilo.Barvitě mi to líčila a dodala, že nemohla odejít, že by to celé zkazila. No to je jasný: jeden za všechny... :-)

Jak málo stačí k radosti... tedy někdy :-))

První svíčka hoří

29.11.2009

I letos jsem  (pšes všechna předsevzetí) vyráběla adventní věnec  na poslední chvíli ;-)

Děti se nemohly dočkat. Hned jim čekání na Vánoce bude rychleji utíkat, když se budou zapalovat svíčky. No a mně bude  s ubývajícími svíčkami přibývat stresu, co všechno ještě musím stihnout a dokoupit a dodělat a upéct...

Advent je doba na rozjímání.
Přišla řeč / s mými dcerami/ na to, že bychom měli být ve svých přáních skromnější... a moje dcery nechápaly, o co mi jde??  Tak tohle téma ještě rozvineme.... ;-)

Klidný - a pokud možno chřipakmi nerušený-  předvánoční čas všem!