Mikulášsko-zabíjačkový ;-)

5.12. 2009
Ráno jsem opustila rodinku s tím, že jedu na zabíjačku. Je to kousek za Prahou a jezdím pravidelně 2x ročně. Je to relax. Tedy odpočívat se tam moc nedá, ale jinak duševní odpočinek - parádní. Letos se to trochu zkomplikovalo.Takže jsme musela skloubit dvě "důležité" akce dohromady  a odpoledne si ze zabíjačky odskočit.

Každoročně touto dobou se totiž již několik let měním v Mikuláše. :-) Emancipace zasáhla do všech oblastí... No, u nás to začalo kdysi dávno. Když se nám podařilo získat peníze na 1.elektrický vozík pro Majdu, psal se konec listopadu 2002. Majdě bylo necelých 6let. A my jsme zas měli potřebu udělat z této akce "nejaký zážitek" :-) Tak jsme vymysleli vlastní scénář, že vozík jí předá Mikuláš, a protože žádný nebyl po ruce, bylo nejjdnodušší si ušít kostým a převtělit se do něj osobně. :-)) / Podrobně jsem o tom už psala v dubnovém příspěvku- tam lze taky najít odkaz na videozáznam z akce, který natočila paní z ČT a skutečně byl  na ČT1 odvysílán/ Tím informace pronikla na veřejnost a na "průšvih" bylo zaděláno...

Za ty roky se nám klientela pěkně rozrostla :-) Čert v civilu vlastní taky dvě předškolní holčičky, takže ví, jak se věci mají. Vždycky se u toho vyřádíme, neb se zaměřujeme i na výchovu dospělých :-)) /to nás po pravdě řečeno baví nejvíc/  Letos jsme vyčinili 17dětem, všechny slibovaly, že se polepší a rodiče si mnuli ruce, že alespoŇ pro tento večer SNAD bude doma klid a někteří se i ochotně nabízeli, že nám pomohou potomka nacpat do pytle! ...nic takového jsme samozřejmě nemohli připustit!! :-)

Tak tady pro názornost dodávám foto:

Martinka mě vůbec nepoznala. Při pohledu na čerta spustila nářek, že je hodnáááá. Já se drze zeptala: "A kde je maminka?"
Martinka vzlykala a odpovídala: "Moje maminka chodí zabíjet prasátka, abysme měli jitrničky..."
/úplně se mi zamžily brýle, jak jsem se smála pod fousy/

Následovala přehlídka hříchů (obou holčiček). Děti se napráskají a  následně chceme, aby děti podaly čertovi ruku a slíbily, jak to hodlají napravit- a pak dostanou nadílku.
Naše Martina ovšem nehodlala dávat žádné plané sliby. Pravila: "Pokusím se míň zlobit. Uvidím, jestli mi to půjde..." :-)) Já musela odejít z místnosti. Pak už to vyřizoval jen čert :-))
Majda je na fotce "vysmátá", ale dostala taky výchovnou lekci a básničku musela říct taky. Vytáhla docela depresivní báseň od  J. Zahradníčka  "Podzimní" ;-)

Rychle jsem vyprovodila čerta, převlíkla se a přišla domů- jakože se na ně jedu podívat - jestli je neodnesl čert. Martina mi barvitě celou akci vylíčila (jakobych nevěděla, o co jde :-) ) Majda má pochvalu, že se chovala "jako dospělá" a nezkazila legraci.

Dala jsem jim dobrou noc, prohlížela s nimi nadílku  a v 8 večer ještě vyrazila pro jitrničky. :-)

Miluju film "Postřižiny", a tak vždycky, když jedu na zabíjačku, hned živě vidím některé ty scény.

Mám ráda tu sešlost - jsou tam lidi, s nimiž se znám "od školky".  Žertujeme spolu. Někdy i drsně:-)). Vidím je teď už málo, ale kdykoli mezi ně přijedu, hřeje mě takový ten pocit srdečnosti, s jakou se vítáme.

Zpracovat 230kg vepře je docela fuška. Od rána si člověk nesedne.

Výsledek ale stojí zato! :-) Při tom se povídá, samozřejmě jí a pije.
Vůbec nechápu, že nám po tom, co stláskáme, není zle. Ovar, dorty, guláš- a večer samozřejmě řízky :-) K tomu zelí, kyselé okurky, fernety, grogy... a večer vyprávění všehomožného, zpívání u kytary... úplně mě z toho smíchu bolela bránice. Díky za tu sešlost. Moc mi to pomohlo. Konečně něco pozitivního. Od rána až do noci!!!

A tady to jsem musela vyfotit. Já vím, že lidi mají různé představy o tom, co "je hezké". Líbit se může ledascos. No ale tohle mě tedy dostalo... :-)) Trochu kýč, ne? ...ale stylový. Prasátkový držák na skleničky .... Asi jsem bez fantazie. něco takového bych nevymyslela ;-) Opravdu ne!!