Blogové setkávání

26.12. 2009

Na sobotní podvečer jsme měli naplánovanou návštěvu divadla.
Rodinné představení "Jak jsem se ztratil" hraje Divadlo v Dlouhé již několik sezón. Pokaždé je beznadějně vyprodané. Vlk prozíravě zakoupil lístky už v říjnu. Viděli jsme ho již několikrát a letos nám konečně i Martinka dorostla do věku, kdy mohla jít s námi. Je to naprosto úžasně komponované představení, které hýří neotřelými nápady- v úvodní scéně je například hlediště divadla využito jako pavlačový dům a herci se prodírají mezi diváky :-)
Hra vznikla na základě knížky Ludvíka Aškenazyho "Malá vánoční povídka".

Malý Pavlík vzpomíná na to, jak se ztratil tatínkovi právě na Štědrý den, když spolu šli kupovat vánoční stromeček. Pavlík se pak líčí své putování Prahou- dostane se do obchodního domu Bílá labuť, potká pána s kaprem, rozmlouvá s lampářem, seznámí se s pošťákem, který jej nakonec předá na policejní stanici, kde ho vyslýchají dva policajti  a kladou "typicky policajtské" dotazy ;-)

Představitelem pětiletého Pavlíka byl herec Pavel Tesař. Ostatní herci hráli na chůdách, aby zdůraznili jeho "dětský věk". V závěru ovšem řádili tak, že jedna chůda "Policajtovi" praskla a zřítil se na zem. Odplížil se po čtyřech do zákulisí a za chvíli vesele pokračoval v křepčení na jevišti... kolegové jeho nehodu samozřejmě nenechali bez povšimnutí :-))

Hra je zvláštní kombinací hraných a zpívaných scén. Zaznívají hity 60.let ...
Po skončení následoval několikaminutový bouřlivý potlesk, takže herci museli přidat další písně.

Pro nás byla tato akce o to významnější, že jsme se setkali s těmi, které vlastně známe jen z virtuálního světa. Slovo dalo slovo ;-) a  do divadla s námi šly Ivy a Pendula. Chodí číst naše blogu a tu a tam nechají vzkaz.  Letos to bylo již několikáté setkání tohoto druhu a musím říct, že je to pro mne jev nový  a velmi příjemný. Jsem vždy zvědavá, jaké ty osoby budou, jaký mají hlas, stisk ruky, co si budeme povídat :-))
Tentokráte to zase vyšlo!! Poznali jsme se hned ;-) Ivy přivezla tašku darů (prý maličkosti pro děti) - děkujeme moc, protože to nebyly žádné maličkosti a protože bylo vidět, že při vybírání opravdu přemýšlela, čím by potěšila.

Po představení jsme si chtěli popovídat- nejlépe někde u kávy. V prostorách divadla bohužel žádná kavárna není. :-(  Došli jsme tedy do nedalekého Palladia. Na dveřích nápis hlásal, že restaurace mají do 23hod., jaké však bylo naše překvapení, když nám číšník už v 19:45 odmítl servírovat kávu, že v osm zavírá a že už má zavřenou pokladnu... takže jsme v úžasu Palladium opustili.

Skončili jsme v kubistické kavárně za Prašnou bránou. Obsluha vlídná, ke kávě servírují i minerálku... Poprosila jsem číšníka, jestli by to naše první setkání nemohl vyfotit- byl tuze ochotný a asi se docela i bavil :-)) Tak zde je obrázek- autentický ;-)

Byl to prima vydařený večer, popovídali jsme si, poznali zase nové příjemné duše a slíbili si, že se nevidíme naposledy :-))

Ivy, Pendulo, děkujeme za vaši milou společnost !! 
P.S. Sova už se houpe na jedli :-))