Na Štědrý den...

24.12. 2009

Na Štědrý den se těšily především děti. Jak už všímaví čtenáři pochopili z minulého příspěvku - pro našeho tatínka Vlka časové a datové údaje rozhodně nejsou směrodatné a stresující. Žije si prostě svým tempem...no ale kdo na to má mít nervy!! :-)
Martina ráno v půl osmé zoufale volala, ať tatínek vstává, že nemáme stromeček a aby mu nezavřeli!!
Tatínka jsme tedy vyštvaly. Tvářil se dotčeně- "Kam ten spěch???"
Martinka se nehnula od okna. Takhle ho vyhlížela:

A když hodiny ukazovaly 10:07 a Martinka se několikrát ujistila, jestli se dárky můžou dostat, i když lidi nemají stromeček ;-), zabrzdil před domem tatínek a s náležitými gesty začal vyndavat strom z auta. Maťa šílela blahem a tatínkovi mnohokrát děkovala- chudinka... však ona časem prozře ... (snad ;-) )

Zdobení stromečku necháváme na dětech. Věší si tam i svoje výrobky a svoje nakoupené ozdoby. Náš stromeček tedy nepodléhá módním trendům- není sladěný do žádné konkrétní barvy. Najdete na něm cokoli a jakkoli barevné :-)

U zdobení samozřejmě probíhaly hádky o to, co se kam pověsí... jak jinak ;-)

...a skoro by se mi chtělo vyhlásit soutěž o "nejoriginálnější ozdobu" :-))

Schválně: Komu z vás doma na jedli sedí sova sněžná? :-)) 

Majda sovy miluje, tak si dvě pořídila. Až je objeví Mikeš a půjde se přesvědčit o pravosti sovího peří,  nechci vidět ten obraz zkázy... :-)

Martinka po zavěšení každé ozdoby spráskla ruce a pokaždé zvolala něco ohromujícího ve smyslu, že máme nejkrásnější stromeček, že je to nááádhera, že takové krásné ozdoby nikdo nemá... no byla úplně okouzlená ;-)

Výsledek vypadal takto :-)

Martinka se bála prskavek, takže musel pomáhat taťka. Majda už zkušeně  prskavku držela a máchala s ní ve vzduchu.

Nadšení z dárků bylo všestranné a veliké. Já tam krom včera zakoupeného kabátu ;-) našla ještě spoustu jiných pokladů :-))
Nejvíc mě ale těšilo, že jsme se zase po roce sešli u štědrovečerního stolu všichni, kupodivu nikdo netrpěl žádnou rýmou, kašlem /však už jsme jednou rozbalovali dárky i na JIPce/ .... prostě idyla!

Vždy na Štědrý den odpoledne jezdím na hřbitov. Před 19lety mi právě v tento den zemřela moje milovaná babička Tonička.  Hrob má 15km za Prahou. Z kostela pochodovaly davy lidí. Každý si šel připálit svíčku od betlémského světla. V kostele hrál varhaník koledy a bylo to opravdu příjemné zastavení.
Vyfotila jsem si alespoň jeden z vystavených dřevěných betlémů. Chvíli poslouchala, prohlížela si vánoční výzdobu v kostele a vzpomínala na všechny, kteří nás už opustili....