Změna je život

20.8.2010

V pátek nastal velký třesk. Kupci si přijeli pro věci vydražené v aukru, takže nábytek z naší ložnice je fuč. Bude se malovat, brousit, natírat, montovat nový a kam se vejdou ty hromady věcí, které mám momentálně vyštosované po celém bytě???... to bych potřebovala vědět, abych měla trochu klidnější spaní.

Na sobotu máme domluveno, že jedeme pro kocourka. S dětmi je k nevydržení.
Já sama z toho mám takové smíšené pocity, které asi nepochopí ten, kdo nikdy žádného chlupatého kamaráda neměl :-((

Mikeš byl zkrátka členem rodiny a strávil s námi 8dlouhých let.
Vzali jsme si ho v roce 2002 - od jedné rodiny, co bydlela v Karlíně- měsíc před tím, než tam vtrhla povodeň... to mu byly 2roky a už by asi nebyl mezi živými, protože hladina vody tam tenkrát stoupla nečekaně rychle až na 4metry, lidi taktak stihli utéct,ale  potom se tam několik týdnů vůbec nesmělo.

Měl za sebou bouřlivé mládí, jelikož původním majitelům asi 4x vypadl ze 6. patra- lovil holuby a na plechovém parapetu se drápky neměl čeho zachytit, takže vždycky letěl volným pádem. Kočka má údajně 9životů, a tak všechny ty pády přežil, jen měl obě přední nohy po zlomeninách a sádrách, které pak nosil, vytočené směrem ven, takže jeho chůze připomínala chůzi baleťáka.

Bylo to neskutečně milé modrooké  chlupaté stvoření, které  jsme měli pro radost a mazlení.

No a tak jsem nevěděla, co mám dělat. Mikeš mi samozřejmě chyběl, ale vůbec jsem se necítila na to, pořídit si hned nějakého "náhradníka". Jenže děti byly neúprosné a Majda nakonec objevila ten inzerát na britského kocourka...  kývla jsem, protože byl roztomilý, a pak jsem si to vyčítala... ale schůzka už byla domluvená a mně přišlo nevkusné a nevýchovné ji rušit.

Smířila jsem se s tím, že si asi ke 42.výročí srpnového převratu si pořídíme kocourka a stylově bude "červený" - tak se ušlechtilým zrzounkům odborně říká ;-)

Jen je těch změn najednou tolik....

Vy jste se snad zbláznili...

19.8.2010

... prohlásila naše šestiletá Martinka dnes dopoledne v momentě, kdy slyšela, jak si táta Wlk domlouvá s kamarádem výlet na ryby.
Jak výstižné!  Připadám si přesně tak.
A kdo nemá pochopení pro milovníky koček, může přestat číst už TEĎ ;-)

Včerejšek za moc nestál. Celý den jsme tu truchlili a nebylo zbytí- odpoledne už ten kočičí kožich chyběl všem, a tak jsme rozjeli akci: "koupím kotě". No to bylo něco! Děti vzaly kalendář -máme ten s kočičími jmény- a začaly se hádat, jak se bude jmenovat nový kocourek.

Tak jsme Mikeška pohřbili- Wlk mu vykopal hrob-  a doufáme, že pochopí, že bez kočičího ducha náš dům nemůže být. Jsme prostě zvyklí, že u nás na okně sedává kočka, že při každém bouchnutí lednice je u vašich nohou kočka, že první, co ráno slyšíte je "mňau-mňau" ...a dneska nic :-((    Ticho. Člověk ho automaticky pořád hledá.
Prohledali jsme inzeráty, každý seděl u svého PC a vzájemně jsme si z jedné místnosti do druhé  mailem posílali odkazy na své "objevy". Když už jsme se na nějakém dohodli a já tam volala,  kocourek byl prodán. To se několikrát opakovalo :-(  Wlk už šílel, že dojede kamkoli, jen aŤ už dáme POKOJ!! ... že je jedno, co to bude, jen ať už je to doma :-)

Děti byly nesnesitelné. Martina neustále chodila a vymýšlela, co a jak budeme dělat a jak ho budeme vychovávat... Majda zas na internetu šmejdila, čím ho budeme krmit, aby mu nic nechybělo...

Jenže: tato událost přišla zcela neplánovaně!! Mikeš nevypadal, že se chystá umřít, a tak jsme na toto období  měli naplánované úúúplně jiné činnosti. Po letech jsme se rozhodli, že předěláme byt. Začali jsme ložnicí. Všechno pryč a začneme pěkně od podlahy... Wlk aktivně rozprodal na aukru veškeré zařízení (šlo to velmi rychle!) a zrovna dneska aukce skončily, takže tu zvonil od rána mobil a všichni se dožadovali toho svého. (já byla mile překvapena, neb jsme vše dali za korunu a ceny se vyšplhaly na tisíce :-) )

Problémem bylo snad jen to, že panička včera oplakávala kocoura tak, až ani na monitor neviděla a ráno byla lehce v šoku, když měla mít vyklizenou 2metry dlouhou skříň plnou hadrů a ještě postele s úložnými prostory.
Pak jsme zjistili, že tu starou skříň nemáme pánovi, co ji vyaukroval,  do čeho zabalit, tak vznikla zcela spontánně nová akce: blesková koupě nové skříně- to abychom získali ty kartony, které Wlk nedávno vyházel ze sklepa, že je nebudeme potřebovat ;-) Tak sebral kamaráda a jeli spolu koupit novou skříň, protože já musela hlídat děti a asi bych mu s tou almarou stejně moc nepomohla.

V současnosti je celé území našeho bytu pokryto obsahem skříní a komínky knih. Není kam šlápnout! Nábytek z ložnice zmizel a bude se malovat. Náramně jsem se vyžívala při výběru barev- zkuste si to taky :-)) ZDE
Vybírala jsem si scény a střídala barvy... a tak jsem vážně zvědavá, co z toho vznikne... :-)) Z těch nudných bílých stěn to po letech bude docela šok!

...no a do toho ještě kotě... bude to (ASI) britský červený kocourek. V sobotu se na něj pojedeme podívat. Pelíšek i deku jsem vyprala, usušila a má vše nachystané- je to obydlet. Paní majitelka nám poslala fotky a je tuze krásný, moc se všem líbí, myslím, že je rozhodnuto už teď.

Zítra ovšem bude velké obchodování s nábytkem a taky velké malování. Tak snad jen kontrola ze sociálky by ještě mohla dorazit, aby ten cirkus byl úplný :-))

Mikešův příběh

18.8.2010

...skončil dnes ráno.

Mikeš se už neprobudil. Za těch 8let, co nám dělal milou kočičí společnost, jsme si na něj tak zvykli, že od rána vlastně nedělám nic, než bulím jak želva.
100x si můžu říkat, že je to tak nejlepší a že jsme nic nezanedbali a že se netrápil..., když už tady není. Srdíčko ho prostě náhle zradilo.

Děti vzaly atlas koček. Dlouhosrsté (ty česací ;-)) jsme zavrhli rovnou, a  dohodli jsme se, že si pořídíme  britského kocourka. Nikdy jsme ušlechtilou kočku neměli.... a líbí se nám jejich kulaté hlavy a statná těla (je co hladit ;-) ) a vychvalují i jejich inteligenci a mírnou povahu, je vhodná k dětem- tak uvidíme, zda i k těm našim.
Okukujeme fotky v inzerátech a až se trochu vzpamatujeme, vyrazíme na nákup "náhradníka"  :-(( Bez kocoura to tu prostě nestojí za nic...

Mikeš stůně

16.8.2010

Je to neuvěřitelné. Během roku mám dojem, že na nic nemám čas a kolotoč: děti- škola- práce-domácnost mě zcela pohltí... zjistila jsem však, že o prázdninách je to ještě o něco horší. Chybí mi asi ten rozvrh hodin. Ráno se nikam nepospíchá, a tak vlastně ráno promeškáme a máme rovnou dopoledne a pozdní hodiny večerní. Blog zanedbávám- a docela mě to mrzí, protože jestli si u něčeho odpočinu, tak právě u svého grafomanství ;-)

Dnešní příspěvek bude o Mikešovi:  Jak Mikeš dělal pacienta.

V sobotu počasí vypadalo všelijak, a tak jsme zůstaly s Majdou doma, zatímco Wlk s Martinkou jely gratulovat paní tchánové k narozeninám.
Kolem 21.hodiny přišel Mikeš "na kus řeči". Skočil k Majdě do postele a dorážel. Pěkně vrněl a dožadoval se nějaké legrace. Začala jsem ho "kočkovat" a on vrněl, až se zalykal. Majda se chechtala...a najednou Mikeš začal chrčet a lapat po dechu. (díky Majdě mám uši na chrčení všeho druhu docela vycvičené) - tak jsem ho nějak začala křísit- otevřela jsem mu dveře na balkon, strčila jsem mu tam misku s vodou a nenapadalo mě nic, čím bych mohla Majdu i sebe uklidnit, že "to nic není". Tak jsem ho hladila a vykládala mu nějaké nesmysly,. on se trochu zklidnil a už dýchal celkem pravidelně.

Majda konstatovala: "Nojo, mami, je to stařík, nevydržel tolik vzrušení, musíš na něj opatrně :-)"
Vůbec mi to nešlo do hlavy... z takové radosti najednou málem smrt.... Vyděsil mě. Po nějaké době pozorování se mi zdál být stabilizován ;-), Honem  jsem odtáhla Majdu do vany... a vtom zas začal chrčet. Nechala jsem Majdou Majdou (ještěže máme to úžasné lehátko a nemůže se nikam ponořit) a šla zas křísit kocoura. Prima večer - takový akční. Pak jsem oba uložila ke spánku , a když kolem 23.hod. dorazil Wlk, byli jsme všichni v polospánku.

V neděli ráno to vypadalo mnohem líp. Mikeš dorážel na lednici a vyžadoval snídani = dobré znamení.... jenže k večeru se zas choval divně. Vůbec nereagoval na bouřku- a že v Praze byla pořádná!! Jindy se běží schovat do sklepa a tentokrát klečel v chodbě, nikam neutíkal, měl zavřené oči a nechtěl nic jíst...

Takže bylo rozhodnuto: musíme k veterináři. veterinárních ordinací máme v okolí několik, problémem však bylo, jak toho našeho divocha někam přepravit. Bylo jasné, že budeme muset jet oba. Jeden bude řídit a druhý se bude snažit kocoura udržet uvnitř vozu. Byla jsem "ten druhý" ;-) - mám několik škrábanců, ale neutekl!!

Děti byly v tranzu, Mikeše milují, chtěly jet s námi- to jsem zamítla okamžitě (to by bylo rodeo- zjančený kocour, Magdaléna těkající sem a tam na vozíku, uječená a věčně poskakující Martina, hysterická a hlučná matka a duchem nepřítomný otec.... moc pěkná představa ;-) )
Zavelela jsem, že buď si doma pustí nějaké DVD a budou tu maximálně hodné s mobilem nadosah, nebo se nikam nejede. Slíbili jsme, že nafotíme, co půjde, zavoláme a ještě vše povyprávíme. Souhlasily.

Padlo ještě několik kreativních návrhů, v čem Mikeše přepravit. Nikam s námi nejezdí, tudíž nemá ani žádnou profi přepravku... Nakonec jsem popadla sportovní tašku, vyházela Wlkovy sportovní boty a strčila ho do tašky. Vůbec nechápal, co se děje. Šlo o to, rychle dovřít zipy, protože šílel!!!

Neustále vyllézal, vystrkoval hlavu, packy na střídačku... v autě nejel 8let! :-)

Tady už stoupáme po schodech do ordinace. Mikeš úplně zapomněl na to, že se mu včera chtělo umřít. Plnou silou se opřel do života :-)

Pan dr. byl velmi příjemný. Na vše se vyptal. Pochválil Mikeškovi jeho modré oči a nechal ho vyndat na stůl. Sestřička mu změřila teplotu - v normálu. Pan dr. navrhl RTG, aby mu koukl na srdce.

Pokaždé, když tuto proceduru absolvuju s Majdou, mám pocit, že jsem vylezla na jednu z nejvyšších vrcholků světa. Ty miniaturní kabinky a úkol svléknout pacienta, který nestojí a ještě jej pak udržet v poloze, aby RTG k něčemu byl...to je úkol nad moje síly. Tak Mikeš mi dokázal, že jsou i složitější případy... začal sebou mrskat jak píďalka, takže jsem si moc nedělala naději na čitelnost snímku. Taky že jo. Po 15minutách nás volali, že bude třeba ještě jeden snímek, že srdce je tam jen kus. Pan dr. šel chlupatého pacienta držet taky. Natahovali jsme ho chudáka jak králíka. Ale vyšlo to.
... no, Mikešíček je kardiak. Pan dr. pravil, že má   "hypertrofickou kardiomyopatii" ...hm, tak to u nás ještě nikdo neměl :-(   Prý se to léčit nedá, jen zamedikovat, aby neměl kočičák ty potíže. Tak ho nemáme rozčilovat, ani moc vztekat a hned, jak se to zase zopakuje, přijít, že mu zkusí dát nějaké léky.

Nutno podotknout, že Mikeš se v ordinaci  choval jako naprosto zdravý jedinec. Já  jsem ještě zapaltila účet v plné výši, neb pan Chlupatý není zdravotně pojištěn :-), ale čert vem pár stovek,  potřebovala  jsem nutně vědět, co mu je a jestli ho to nebolí.

Takhle nevraživě hleděl, když byl vložen zpět do tašky na cestu domů :-)

Snad s námi ještě nějaký ten rok vydrží....

Zvířata v akci

12.8.2010

Zakoupili jsme si rodinnou celoroční vstupenku do ZOO Praha. Bydlíme nedaleko, procházka tam je vždy příjemná. Můžeme pobýt jen krátce a nemusíme spěchat, kdykoli se můžeme vrátit- a to taky děláme. :-)
ZOO Praha zkrátka nezklame a nebylo tomu jinak ani dnes. Moje představa byla vyjet ráno v 10hodin, projít kousek, dát si oběd  a hajdy domů. Skutečnost byla taková, že nás v 16:05 vyhnal déšť :-)

Martinka šmejdí prstem po mapě a vybírá, co ještě navštívíme.

Prošly jsme Afriku- u žiraf byl naučný stánek, kde nám slečna povyprávěla několik zajímavostí ze života žiraf, hrochů a pštrosů. Nechlala kolovat žirafí parůžek, obrovský obratel a kus hroší kůže, která je mimochodem za života velmi citlivá- až po usušení ztvrdne jako kámen.

Žirafy se předvedly v celé své vznešené kráse, a my jsme zkoušely rozeznávat jejich druhy podle zbarvení a vzoru kůže.

Potom jsme se vydaly velkým okruhem k restauraci "Oceán" na oběd. S drobnými zastávkami cesta trvala přes hodinu ;-)

Po výborném obědě jsme zakotvily u vzdělávacího centra, kde se měl konat pořad "Lovci a jejich dovednosti".  Usadily jsme se na připravená sedátka rozmístěná kolem předváděcího pultíku, Majda zaparkovala, aby nepřekážela a vyhlížely slibované "zvíře v akci".  Po chvíli dorazil symaptický mladík vyzbrojený ozvučovací technikou

... a taky podivnými rekvizitami a přenosným zvířecím boxem :-)

Za okamžik z přepravky vykoukla čiperná fretka. Ošetřovatel o ní moc pěkně a zajímavě vypravoval. Upozornil zejména na její ohebnost, což ihned názorně předvedl:

Z trubky (komínovky) připravil pro fretku bludiště. Zauzloval rouru, jak jen to šlo- a pak fretku vpustil dovnitř. Prolezla hravě. na konci ji čekala chutná odměna. Tu slupla a už s e  těšila na další úkol. Celé vystoupení natáčel profi kameraman pro ČT, takže fretka své dovednosti opakovala několikrát a jednou dokonce zvědavě nahlížela přímo do objektivu kamery, až jí to nedalo a celý jej olízla :-)) Kameraman měl hned jiné starosti ;-)

Aby děti měly zážitek se vším všudy, dostaly podržet průhlednou rouru a fretka proběhla mezi nimi.

Další atrakcí byl skunk. Vlastně skunčice :-) jménem Uršula ;-) Dozvěděli jsme se, jakými zbraněmi skunk disponuje a jak je využívá např. k získávání potravy z těžko dostupných míst (hlubokých nábob a pod.)

V závěru se ještě předvedlo káně Pedro.

Pan ošetřovatel byl velmi trpělivý a s chutí vtipkoval na adresu maminek neposlušných dětí.
Všimla jsem si současného trendu "volné výchovy" dětí.  Často žasnu nad tím, co všechno maminky svým ratolestem tolerují, co všechno jim připadá k smíchu a někdy se bojím o ty jejich děti za ně.
A často mne taky napadá, že se "osobnost " mnohdy stává "spratkem" jen díky nesoudnosti svých rodičů.

V tomto případě šlo konkrétně o to, že pán si pruhovanou páskou vytyčil prostor, kam nikdo nebude vstupovat, ani ruce strkat, aby ho šelmy nekously. Zopakoval to 2x- jasně, srozumitelně i dost nahlas. Děti to respektovaly. Až do té doby, než jedna z maminek poslala svého broučka dopředu, aby viděl: "Jdi až tam k té lasičce", pravila. Pán dítko opakovaně napomenul do mikrofonu, takže všichni opětově slyšeli, že nemají lézt za tu pásku, aby FRETKA omylem nekousla... a nic. Maminka broučka nezavolala. Poslala tam ještě i toho druhého- aby hlídal toho mladšího. A tak pan ošetřovatel pěkně a soustavně ty dva odháněl a byl z toho celkem nervózní. Maminka těch dvou pokladů se usmívala a byla spokojená, že jsou úplně nejblíž, jak to jen jde a vidí nejlíp ze všech.

Já si prostě myslím, že osobnost lze pěstovat v oblastech názorů, umění, a nevím čeho všeho...ale jsou jistá pravidla chování ve společnosti, která platí pro všechny- od útlého věku. Pokud je záměrně porušuju, nevychovávám osobnosti, ale sebestředné spratky, kteří si za pár let už nebudou malí a roztomilí a budou si opravdu dělat, co uznají za vhodné bez ohledu na to, co je a není obecně platné. Možná čím dřív nějaká šelma "osobnost" rafne, tím líp pro její další vývoj.

ZOO opět nezklamala.  Po 6hodinách našeho pobytu začalo pršet, a tak jsme se vydaly k domovu, aby Majdě nezmoklo vozidlo. Máme sice pláštěnku, ale neradi ji sušíme a skládáme :-)

Naši dámskou ZOOjízdu jsme si opravdu užily! :-)

Pizizubka

10.8. 2010

Konečně se Máťa dočkala... a vypadl jí první zub! Jak to je všechno pěkně načasované - 3dny po 6.narozeninách. Další znak předškoláka - zuby jak noty na buben ;-)

Máťa je ovšem neskutečně šťastná, každému zub několikrát ukázala ze všech stran. (vypadl sám - při obědě zahryzla a byl venku)

 Tatínek už se na to nemohl dívat, tak zub vzal a zabalil jej do ubrousku... to ovšem maminka nepostřehla, a tak při sklízení ze stolu ubrousek i se zubem vyhodila do koše. Pak následoval nářek původní majitelky zubu a zběsilé jeho hledání - a když postupným vyšetřováním vyšlo najevo, kde je, musela se maminka ponořit mezi odpadky a vyhrabat tu cennou trofej... jistě si dovedete představit, jaká zvuková kulisa celý tento proces doprovázela ;-)

Teď už je poklad uložen v dřevěné krabičce přímo pro tento účel vyrobené.

Ve školce dostávali předškoláci na rozloučenou knihu a krabičku na zuby :-))
Co všechno podnikavci nevymyslí... :-))

Dětský mejdan

9.8. 2010

Na pondělní odpoledne měly naše děti naplánovanou oslavu Martinčiných narozenin. Majda neustále sledovala  mapu srážek, a podle toho, jak postupovaly nad územím ČR, měnila datum oslavy. Nakonec tedy vyšlo pondělí :-) 

Dětské narozeninové mejdany jsou v módě. V Praze se už nabízí se kdeco- od klasického  (a mnou zatracovaného) MacDonalda... až po pronájem bazénu či luxusního salonku v hotelu... , mnozí rodiče upřednostňují organizované "party", kdy si zaplatí animátora + občerstvení a nemusejí se o nic starat. Já nerada pluju s davem ;-) Podle mojí teorie je lepší děti vtáhnout do děje- takže naše děti si vymyslí a vyrobí pozvánku, napíší si, co chtějí koupit k jídlu, prostřou si stůl pro hosty ...no a potom tedy odpadají stížnosti typu: "..a my jsme ještě chtěli tohle a ono to tam nebylo..." a stejnětak je to i se zábavným programem. Starší děti už mají svoje nápady a představy o hrách- tak je mohou realizovat.

Děti přišly přesně na čas ověnčené dárkovými taškami :-) Začalo se klasicky přípitkem a dortem :-) - a potom už se rozjelo odpoledne her a soutěží - letos ve stylu "voda a všechno, co v ní žije"

Wlk - starý rybář- byl pověřen výrobou ryb, které se budou lovit pravým rybářským prutem. Je dokonalý- naskenoval, namnožil ve skutečné velikosti všechny sladkovodní ryby, opatřil drátěným očkem a výlov našeho namalovaného rybníka mohl začít. ;-)

Byl to boj! zapojili se všichni a pro velký úspěch se jelo i 2.kolo!

... pak se běžel slalom s kelímkem  živé vody  ...

Další disciplínu jsme někde vyčetla- spočívala v přenášení papírových rybiček brčkem ze souše do moře, které jsem vyrobila ze svého parea. Děti byly úplně skvělé. Tuhle soutěž neznaly, takže chvíli trénovaly, jak rybičku "nasát" brčkem, aby po cestě nespadla... a pak už lítaly sem a tam.

Potom jsem je tam Wlkovi nechala na čtvrt hodinky hlídat a vyrazila se staršími směrem do lesa připravit "bojovku". Hlavně, aby se šlo "po fáborkách" :-)

Starší děti už mají to výsadní právo, že si vymyslí atrakci-a tu pak realizují. Třeba Majda měla knihu hádanek, vybrala jich asi 5 a předčítala a děti hádaly.

V lese si zahrály na "lovce kožešin" , pak ještě hledaly v pískovišti 10 ukrytých velkých mušlí a nakonec se šlo "za pokladem" - krom jiného v něm byla ukryta i svačina :-))

Poklad byl nalezen, spravedlivě rozdělen a částečně sněden.  Šlo se zpátky na základnu, kde už Wlk roztápěl gril. Děti mezitím ještě hrály na schovku a na honěnou a blbly ve stanu...

V 7 večer jsme rozdali diplomy a každému taky skupinovou fotku na památku :-) a slíbili jsme, že "zase za rok" :-))

Uf, byla to tedy šichta, ale stálo to zato! :-)

... jen nějaká paní na domácnost by se nám hodila domů... já to fakt nesíhám a hlavně mě ty domácí práce ukrutně nebaví. Samozřejmě v 10večer došlo na žehlení, protože ta hromada mi už pomalu začínala přerůstat přes hlavu ... a to je při mém vzrůstu na pováženou :-))

Slonovinové

8.8.2010

...tak se podle mně dostupných pramenů nazývá 14. výročí svatby.
Jojo, je to dnes právě 14let, co jsem své originální příjmení vyměnila a dobrovolně se stala řadovou  Wlčicí :-)
Musím říct, že za ty roky jsem si na to zvířecí příjmení už zvykla a nelituju. Taknějak jsem se s panem Wlkem sžila :-) Je dobře, že je rozvážný a tolik klidný... jiný by mě asi zabil ;-) - závidím mu (hned několikrát denně) jeho nadhled ...ten my cholerici pracně hledáme až po výbuchu emocí :-(

Nechci tu vytvořit další  "ódu na manžela" po vzoru manželek (bývalých)předních českých politiků, to ne ( tak úžasný jako Jirka Paroubek samozřejmě není ;-)   )
Ať jsme si, co jsme si... je to táta, na kterého se děti těší, který si s nimi umí bezvadně hrát a umí jim uvařit všechno, co si jen vzpomenou -a na rozdíl od maminky - to dělá rád!! :-) ...a ani po těch letech nezapomněl donést kytku a šampáňo... tak doufám, že to spolu ještě nějaký rok vydržíme ;-)

Uplakaný narozeninový den

7.8.2010

Konečně se Martina dočkala. Dneska je jí 6let.

Nikdy nezapomenu na den, kdy se narodila. Byl to pro nás prostě příjemný "společenský" večer :-) ...pravda: v trochu netradičním prostředí :-)) Tím, že se narodila o měsíc dříve, jsme nestihli nic plánovat a organizovat- a bylo to tak nejlepší. Měli jsme štěstí- na personál, na to, že se nedostavily žádné komplikace i na to, že miminko mělo všechno, co mělo mít...

Tak a tady máme naše miminko po šesti letech pěstování a šlechtění... sfoukává svíčky, až oříšky z medovníku lítají po pokoji ;-)

"K šestým narozeninám se musí dostat školní taška", dožadovalo se naše moudré dítě už několik měsíců předem. Vybrala si "smajlíkovou" od Topgalu. Miluje smajlíky a stále je kreslí. Byla dárkem nadšena. Tašku prozkoumala, ihned ji nasadila na záda a okamžitě se zajímala, co bude mít na 1.den k svačině :-)) Do školy by mohla vyrait hned zítra- tak moc se těší!! Dále se bavila tím, že nandavala  a vyndavala cvičky do přiloženého pytlíku na obuv. ;-) (jak málo někdy stačííí)

Majda  pro Martinku vyrobila stylové přáníčko ...

 Oslava byla decentní, ta pravá vypukne až v pondělí odpoledne, až přijdou kamarádi (čekáme na hezké počasí).

Den nám dost kazily zprávy z oblastí, kde vytrvalý déšť způsobil povodně.
Stačil pohled z okna: celý den šedá obloha, z níž vydržely nepřetržitě padat kapky deště :-(

Je to hrůza, ale už se to stalo takovou prázdninovou tradicí- záplavy, povodně, nekončící lijáky a neskutečné škody, nešťastní lidé... :-((
Tak snad zítra bude líp!

Generálka na oslavu

1.8.2010

První srpnový den připadl na neděli. Babička s dědou nám odlétají na dlouhou  dovolenou  až za oceán, tudíž s námi nestihnou oslavit Martinčiny šesté narozeniny, takže neděle byla rozlučková a oslavná zároveň.

Rozhodly jsme se s babičkou, že vyrobíme dort na přání :-) - tedy moderní "heloukitový", jak říká naše Máťa. Mně osobně už kočička Hello Kitty leze tak trochu na nervy, protože trika a všechny ostatní věci s jejím obrázkem jsou znatelně dražší (ne však kvalitnější) a naše malá slečna netouží po ničem jiném :-(

Já dorty nepeču. Ráda je jím, ale obávám se, že by výsledek mého pachtění se nebyl tak exkluzivní- neznám všelijaké cukrářské vychytávky- radši dort objednám u nás v cukrárně... ale babička je názoru, že dobrá hospodyňka má všechno zvládat, a tak mě přinutila ke spolupráci.
Koupily jsme marcipán. Vyšel dost draho, neb se do košíku vešly i nové boty a asi 150 jiných "maličkostí" ;-)

Nastudovala jsem videonávod, jak potahovat dort marcipánem...
Babička upekla korpus, vystřihly jsme šablohu té komerční potvory  a takhle to dopadlo :-))

Pravda, fotogenický byl dort pouze z jedné strany. ;-)
Majda ještě dotvořila mašli, bez které prý by to nebyla "pravá Kitty" . Martinka měla radost velikou a hned se do něj pustila. My jsme si udělali radost frankovkou - byla stylově taky růžová a chutnala výtečně  :-))

Cukrářskému kouzlu jsem nepropadla. Zjistila jsem jen, že "když je to třeba, udělám to", ale nadále hodlám zůstat pravidelným konzumentem- nikoli výrobcem cukrovinek. :-)