Mikeš stůně

16.8.2010

Je to neuvěřitelné. Během roku mám dojem, že na nic nemám čas a kolotoč: děti- škola- práce-domácnost mě zcela pohltí... zjistila jsem však, že o prázdninách je to ještě o něco horší. Chybí mi asi ten rozvrh hodin. Ráno se nikam nepospíchá, a tak vlastně ráno promeškáme a máme rovnou dopoledne a pozdní hodiny večerní. Blog zanedbávám- a docela mě to mrzí, protože jestli si u něčeho odpočinu, tak právě u svého grafomanství ;-)

Dnešní příspěvek bude o Mikešovi:  Jak Mikeš dělal pacienta.

V sobotu počasí vypadalo všelijak, a tak jsme zůstaly s Majdou doma, zatímco Wlk s Martinkou jely gratulovat paní tchánové k narozeninám.
Kolem 21.hodiny přišel Mikeš "na kus řeči". Skočil k Majdě do postele a dorážel. Pěkně vrněl a dožadoval se nějaké legrace. Začala jsem ho "kočkovat" a on vrněl, až se zalykal. Majda se chechtala...a najednou Mikeš začal chrčet a lapat po dechu. (díky Majdě mám uši na chrčení všeho druhu docela vycvičené) - tak jsem ho nějak začala křísit- otevřela jsem mu dveře na balkon, strčila jsem mu tam misku s vodou a nenapadalo mě nic, čím bych mohla Majdu i sebe uklidnit, že "to nic není". Tak jsem ho hladila a vykládala mu nějaké nesmysly,. on se trochu zklidnil a už dýchal celkem pravidelně.

Majda konstatovala: "Nojo, mami, je to stařík, nevydržel tolik vzrušení, musíš na něj opatrně :-)"
Vůbec mi to nešlo do hlavy... z takové radosti najednou málem smrt.... Vyděsil mě. Po nějaké době pozorování se mi zdál být stabilizován ;-), Honem  jsem odtáhla Majdu do vany... a vtom zas začal chrčet. Nechala jsem Majdou Majdou (ještěže máme to úžasné lehátko a nemůže se nikam ponořit) a šla zas křísit kocoura. Prima večer - takový akční. Pak jsem oba uložila ke spánku , a když kolem 23.hod. dorazil Wlk, byli jsme všichni v polospánku.

V neděli ráno to vypadalo mnohem líp. Mikeš dorážel na lednici a vyžadoval snídani = dobré znamení.... jenže k večeru se zas choval divně. Vůbec nereagoval na bouřku- a že v Praze byla pořádná!! Jindy se běží schovat do sklepa a tentokrát klečel v chodbě, nikam neutíkal, měl zavřené oči a nechtěl nic jíst...

Takže bylo rozhodnuto: musíme k veterináři. veterinárních ordinací máme v okolí několik, problémem však bylo, jak toho našeho divocha někam přepravit. Bylo jasné, že budeme muset jet oba. Jeden bude řídit a druhý se bude snažit kocoura udržet uvnitř vozu. Byla jsem "ten druhý" ;-) - mám několik škrábanců, ale neutekl!!

Děti byly v tranzu, Mikeše milují, chtěly jet s námi- to jsem zamítla okamžitě (to by bylo rodeo- zjančený kocour, Magdaléna těkající sem a tam na vozíku, uječená a věčně poskakující Martina, hysterická a hlučná matka a duchem nepřítomný otec.... moc pěkná představa ;-) )
Zavelela jsem, že buď si doma pustí nějaké DVD a budou tu maximálně hodné s mobilem nadosah, nebo se nikam nejede. Slíbili jsme, že nafotíme, co půjde, zavoláme a ještě vše povyprávíme. Souhlasily.

Padlo ještě několik kreativních návrhů, v čem Mikeše přepravit. Nikam s námi nejezdí, tudíž nemá ani žádnou profi přepravku... Nakonec jsem popadla sportovní tašku, vyházela Wlkovy sportovní boty a strčila ho do tašky. Vůbec nechápal, co se děje. Šlo o to, rychle dovřít zipy, protože šílel!!!

Neustále vyllézal, vystrkoval hlavu, packy na střídačku... v autě nejel 8let! :-)

Tady už stoupáme po schodech do ordinace. Mikeš úplně zapomněl na to, že se mu včera chtělo umřít. Plnou silou se opřel do života :-)

Pan dr. byl velmi příjemný. Na vše se vyptal. Pochválil Mikeškovi jeho modré oči a nechal ho vyndat na stůl. Sestřička mu změřila teplotu - v normálu. Pan dr. navrhl RTG, aby mu koukl na srdce.

Pokaždé, když tuto proceduru absolvuju s Majdou, mám pocit, že jsem vylezla na jednu z nejvyšších vrcholků světa. Ty miniaturní kabinky a úkol svléknout pacienta, který nestojí a ještě jej pak udržet v poloze, aby RTG k něčemu byl...to je úkol nad moje síly. Tak Mikeš mi dokázal, že jsou i složitější případy... začal sebou mrskat jak píďalka, takže jsem si moc nedělala naději na čitelnost snímku. Taky že jo. Po 15minutách nás volali, že bude třeba ještě jeden snímek, že srdce je tam jen kus. Pan dr. šel chlupatého pacienta držet taky. Natahovali jsme ho chudáka jak králíka. Ale vyšlo to.
... no, Mikešíček je kardiak. Pan dr. pravil, že má   "hypertrofickou kardiomyopatii" ...hm, tak to u nás ještě nikdo neměl :-(   Prý se to léčit nedá, jen zamedikovat, aby neměl kočičák ty potíže. Tak ho nemáme rozčilovat, ani moc vztekat a hned, jak se to zase zopakuje, přijít, že mu zkusí dát nějaké léky.

Nutno podotknout, že Mikeš se v ordinaci  choval jako naprosto zdravý jedinec. Já  jsem ještě zapaltila účet v plné výši, neb pan Chlupatý není zdravotně pojištěn :-), ale čert vem pár stovek,  potřebovala  jsem nutně vědět, co mu je a jestli ho to nebolí.

Takhle nevraživě hleděl, když byl vložen zpět do tašky na cestu domů :-)

Snad s námi ještě nějaký ten rok vydrží....