Ochočování kočkovité šelmy pokračuje

23.-24.8.2010

Vytoužený kocourek nám dává co proto. Samozřejmě si na nové prostředí musí zvyknout, ale tím, že jsme si Mikeše tenkrát vzali až jako 2letého vychovaného kocoura, netušili jsme, co taková na první pohled roztomilá šelma dokáže.

Ze soboty na neděli jsem nezamhouřila oka, jak to zvíře naříkalo a volalo svou původní rodinu.

Z neděle na pondělí to nebylo o moc lepší, s tím, že šel hlídat Wlk. Ustlal si na zemi, aby měl ke kocourkovi blíž, ale nepomohlo to. Řičel stejně.

Během dne se kocourek měl na pozoru přede všemi. Zapasoval se za skříŇ s hračkami a usilovně mňoukal, aby se vědělo, kde se nachází a hlavně aby se neodcházelo z místnosti. V tom případě vypálil ze své skrýše, usadil se za dveřmi a spustil neuvěřitelný nářek.

Martinka seděla  celé dopoledne  na koberci a vyprávěla  mu smyšlené příběhy, aby se naučil poslouchat naše hlasy. Skládala si při tom puzzle a byla nesmírně vytrvalá.

Majda měla na každý výchovný problém hned radu. Celý týden pečlivě studovala chytré příručky a kočičí weby, takže ji téměř nic nezaskočilo ;-)

V pondělí Tobyho konečně hlad donutil s námi kamarádit. Konzumace potravy je jeho oblíbenou činností. Od misky nikdy neodchází, dokud není vidět její celé dno. Vypadá pak jako by spolkl tenisák - takový má břich.

Ostražitost ale nepolevila- kdykoli někdo vstoupil do pokoje, Toby šup pod postel, nebo za skříň. Když  jsme jej chtěli z nějakého úkrytu vylovit, syčel jako papiňák, ale už nezdrhal a nekousal.

Sympatické na něm je, že už jako 3měsíční kočičí kluk důsledně používá kočičí WC. Utíká k němu vždycky se řevem- asi má strach, aby doběhl :-), a pak  po sobě  pěkně uklidí.

Báli jsme se další noci. Službu jsem měla opět já ;-) Psala jsem paní majitelce, co by mi poradila za fígl, jak ho obelstít a uchlácholit. Byla z toho chudák taky špatná, dokonce nabízela výměnu kocourka za jiného, nebo chtěla přidat kočičku, aby neplakal a měl společnost. :-))

I třetí noc kocourek prořval- ale koncertovat začal až k ránu ve 3:38. Nechal se hladit v pelíšku, ale běda, jak moje ruka polevila- opět spustil jako: "Koukej drbat rychleji a  otevři oči, já tu nebudu sám!!" ;-)
Tak snad mu to nějak vymluvíme...jinak budou patrně naše děti brzy bez maminky...a bez tatínka :-)

Přes den už si chtěl hrát a po pokoji se pohyboval sebejistěji. Začal prozkoumávat terén. To je nových věcí! Skočil Majdě na postel a pak couval. Cítil, že je na kraji postele , a tak se chytil okraje peřiny, jenže se nějak odrazil a spadl přímo do odpadkového koše (takový ten plechový válec) - a na něj hupla i ta peřina... to bylo rodeo :-) ještěže tam děti smějí vyhazovat jen papíry...

Večer jsme si s ním ještě dlouho hráli, aby se utahal a v noci dal pokoj.
Vzhledem k tomu, že předěláváme ten pokoj a nemáme děti kam dát, dá se říct, že po celé dny oba pilně pracujeme, tudíž potřeba spánku je už akutní!!