Roztržitá

6.10.2010

Naše Martinka se vyznačuje tím, že se většinu dne zdržuje myšlenkami na jiné planetě. Po večeři se zpravidla automaticky odebírá do koupelny. Už víme, že 10minut rozhodně není dostačující doba na vyčištění zubů a svléknutí si oblečení.
Nesla jsem talíře od večeře do kuchyně a cestou koukla do koupelny, abych zkontrolovala, jak přípravné činnosti k večerní hygieně pokročily, ... ale  tam  nikdo nebyl. ???
Martina seděla na.há v dětském pokoji za psacím stolem a něco psala. Vůbec nezaznamenala můj příchod. Šla jsem se tedy zeptat Wlka, co to dítě provedlo, že musí nahé sedět u stolu??? Tvrdil, že v tom nejede ;-)

Volám na Martinku od dveří: "Maťo, co tam děláš na.há??"
A Maťa s klidem (aniž by zvedla hlavu od písanky) odpovídá: "No, já jsem si ve vaně vzpomněla, že mám ještě dopsat jeden úkol! Tak jsem honem musela vyběhnout, abych na to zase nezapomněla..."

Na poště

4.10.2010

V pondělí jsem musela na poštu. Většinou tuto pochůzku odkládám na neurčito.
Naše místní pošta patří k poštám venkovského typu: dvě přepážky na poměrně malém prostoru. Před několika lety byla zrekonstruována, tudíž má bezbariérový přístup a vypadá zvenku velmi pěkně.... jen ty zaměstance nějak pozapomněli zmodernizovat :-( Pokaždé, když tam jdeme, víme, že bude následovat neobyčejný zážitek. Dá se říct, že už se s Wlkem trumfujeme ;-)

V září jsem zabodovala já :-))  Šla jsem si vyzvednout peníze, co mi přišly složenkou. Podávám úřednici složenku a OP a chystám  se umístit podpis na příslušný řádek, když na mě zpoza skla obrýlená žena vybafne: "A průkaz zmocněnce máte kde?"
Ha, nezklamala- bude zážitek- a tak s klidem odpovídám: "Já? Já žádný nemám. Jsem tu osobně" :-))
Úřednice ukazovákem poklepává na adresu odesilatele a praví: "No, to těžko, tady to jméno nesouhlasí!"- a mává k tomu na mě mojí občankou.
Tak to už se tedy směju a říkám: "No, tak ten tu fakt není. Ten mi ty peníze poslal..."
Paní hledí, kontroluje...a říká: "Promiňte, tady je totiž pořád takový blázinec!!!..."
Ale pobavila mě. Možná jsme si s pánem mohli osobně předat  příslušný finanční obnos před zraky zaměstnankyně přímo v budově ČP ;-)

Také dnešní návštěva byla na zážitky bohatá...  Jenže ne vždy mám dost času na žerty zaměstanců pošty. Nesla jsem tam tři zásilky- dva  balíčky a jeden doporučený dopis. Na poště nikdo nebyl, a tak jsem se v duchu radovala, že to bude rychle hotové. Moje radost byla předčasná... Za přepážkou seděla jiná paní (tak kolem 55let). Zkušená- dalo by se říct. Jenže... asi neměla svůj den. Moje tři zásilky ji tak zmátly, že se během těch 12minut, co je vyřizovala, vytvořila fronta několika lidí. Paní vše opatřila čárovými kódy. Jména adresátů přepsala do PC. Příjmení jí dávala pěkně zabrat, takže hleděla na předlohu a psala doslova jak datel- každé písmeno hledala...  pak zaklela, znovu načetla čárové kódy a znovu začala stejnou rychlostí psát ta jména- přitom zavadila o balík, který samozřejmě sletěl na zem. Jak ho zvedala (měl necelé 3kg- tedy žádný obr), tak jí upadl znovu- to už jsem nevydržela a podotkla, zda by ty svoje kejkle nemohla provádět, až odejdu, že mě to za 70Kč bolí a že bych ráda, kdyby ty věci uvnitř přežily alespoň ten proces předání zásilky ČP. No, to ji rozhodilo tak, že kódy znovu načetla, kontrolovala podací lístky, které nějakým záhadným způsobem přeházela, tudíž jí jména opět neseděla- a začala psát ještě jednou. A ještě pomaleji. Bušila ukazovákem do klávesy F5 a ječela, že "jí to nefunguje!!! Nakonec se zadařilo... Oddychla jsem si, ale pro jistotu jsem všem adresátům napsala mail, že netuším, kdy a komu jejich zásilky dojdou, neb paní na poště měla dost svérázný styl práce a aŤ mi laskavě napíší, až zásilky dorazí- jinak že po nich vyhlásím pátrání ;-)

Dneska podáte (pokud se vám to podaří:-)) - zítra dodáme (to se uvidí komu a co).

Na poště se fotit nesmí, abych pravdu řekla, ani mě to nenapadlo....
Ale dneska je Den zvířat, a tak jsem s chutí vyblejskla psa, který na svůj dárek ukázněně čekal  před uzenářstvím...   :-)

Zvířátka z kaštanů

3.10.2010

V neděli dopoledne jsem byla najata coby taxikář. Cílem výpravy bylo pokořit akční zboží z nabídkového letáku hypermarketu Globus. Akci lze považovat za úspěšnou, neb nakupující zaplnili úplně celý prostor mého velkoprostorového vozu. ;-)

Za odměnu jsem jim odpoledne půjčila obě naše děti :-))  Nikdo neprotestoval. Děti chtěly zpracovat těch 10kilo kaštanů, co den předtím nasyslily v letenském parku. Největší radost z výroby zvířátek měla Eiko, protože to opět bylo poprvé, co se takovou bohulibou činností zaobírala a taky naše Martina, protože ta se umí radovat za všeho, co se právě nabízí. Musím podotknout, že i prastarou výrobu kaštanových zvířátek dostihla modernizace. Děti se nedožadovaly sirek na zhotovení nožiček, ale chtěly tyčinky na čištění uší! Sirky totiž dětem do rukou nepatří... no vida, co se všechno ve škole nedozvědí ;-)

Výrobní četa se záhy rozdělila na dvě sekce: tuzemskou a zaoceánskou.

Ta si svoje zvířata označila javorovým listem :-))

Já jsem zatím řádila u žehlicícho prkna, vrhla jsem se i na mytí oken v ložnici, kterou už obýváme, ale nejsem schopna provést dokončovací práce- jako koupit záclony - nebo něco, co mi nějak olemuje okna; dovybalit krabice, do nichž jsem chaoticky naházela cokoli a teď to přebírám stále dokola a hledám, kam to všechno umístím. Tu a tam něco vyhodím, ale stejně toho ještě dost zbývá. Taky jsem si zasadila do truhlíku podzimní výzdobu- chryzantémy a vřes, protože mám ráda na parapetu kytky. No a najednou tu byl nedělní večer a bylo na čase sbalit dětem tašky a zahnat je do postelí, aby šly do školy svěží :-)

Oslava v řeckém stylu

2.10.2010

V sobotu jsme všechny gratulanty pozvali do naší oblíbené řecké taverny Saranda.  Podzim už se začíná ozývat, takže je na čase zavzpomínat na krajiny sluncem a dobrým jídlem oplývající ;-) 
Eiko je v Evropě poprvé a moc by se chtěla na některý z řeckých ostrovů podívat. Je úžasná tím, jak všechno neustále fotí. Sotva dostala naservírované jídlo, ihned vyskočila a začala nám talíře natáčet ze všech stran a fotila :-)

Pochutnali jsme si- jak jinak. :-) I Majda- a to už je opravdu co říct. Na závěr číšník ještě donesl ouzo- řecký anýzový likér (pro Řeky něco jako pro nás  becherovka) ... a vyrazili jsme vzhůru na procházku na Letnou. Tam se chtivým fotografům otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na mosty na Vltavě.

Cestou na tramvaj jsme sbírali kaštany (někteří poprvé v životě :-))  a bylo to celé moc fajn.

Teremin v Dejvickém divadle

1.10.2010

Konec září máme s chotěm ve znamení oslav. Slavíme společně jeho svátek a a hned den nato moje narozeniny, takže do půlnoci 29. nalévám já jemu a od půlnoci se role mění. :-) Nadělili jsme si vzájemně samozřejmě hlavně zážitky!!!

A říjen jsme zahájili návštěvou Dejvického divadla- tedy spíš divadélka, protože podle mých propočtů pojme něco málo přes 100diváků. Šli jsme na hru, o které jsem ani netušila, že bude tak výborná!!! A tak mohu "Teremina" vřele doporučit všem, kdo mají rádi Ivana Trojana (dočetla jsem se pak zpětně v recenzích, že za svůj výkon byl nominován na několik ocenění- a musím říct, že oprávněně!!), hudbu a nevadí jim hry, kde se prolíná realita s mystikou :-)

Hlavním hrdinou  je ruský vědec a vynálezce Lev Sergejevič Teremin. Člověk, který za svůj 97let dlouhý život stihl zažít a vytvořit spoustu věcí- mj. také sestrojil první bezdotykový hudební nástroj nazvaný právě jeho jménem: "teremin". Co to vlastně je a jak to vypadá, se můžete dočíst ZDE.


Děj se odehrává ve 20.letech minulého století. V této době Teremin pobýval v Americe. Diváci mají možnost se zasmát komickým scénám, dozvědět se zajímavosti ze světa hudby a vynálezů a popřemýšlet nad tím, kde končí skutečnost a začíná převažovat fantazie Petra Zelenky :-)

Mně se představení líbilo moc. Oceňuji bezvadné herecké výkony představitelů všech rolí, perfektně si poradili i při dvou zaškobrtnutích v textu (úplně se vyžívali v tom, jak mohou kolegu chvíli vydeptávat :-)) a musím uznat, že Ivan Trojan "ty Rusáky" zkrátka hrát umí ;-)
Pokud se vám podaří sehnat lístky, neváhejte, zajděte. Divadlo má i velmi příjemnou kavárnu, takže je kde posedět a zážitky probrat :-))

Malá ukázka:

Cesta do školy

28.9.2010

Už skoro měsíc vodíme Martinku do školy. Stále ji to baví ;-)
Jezdíme tramvají, už umí vyjmenovat všechny zastávky, ví, kdy vystoupit ... je to příjemná ranní procházka, i když by mohla být ve volnějším tempu.

Minulý týden bylo přímo před školou k vidění zvláštně vyzdobené auto :-)) ... možná je jeho majitelem někdo z učitelského sboru a nezbední žáčkové mu chtěli zpestřit den :-))
Každopádně si někdo máknul, když to auto balil to rolí toaletního papíru a někdo další si zas mákne, až tu parádu bude sundávat ... a jestli bude mít naspěch, tak se možná ani moc smát nebude ;-)

Stručná rekapitulace prvního měsíce školní docházky :-)

Martince se povedlo ztratit několik věcí: notýsek, klíče od šatny, ... naštěstí bylo vše řádně podepsáno, a tak se za účasti několika zaměstnanců školy posléze i nalezeno. 

Martinka se nevyznačuje závratnou rychlostí. Takže jsem jednoho dne vyndala krabičku od svačiny a hned první pohled mi říkal, že něco není v pořádku... Martinka byla o přestávce na WC. (to ji lehce zdrželo) Pak přišla do třídy a byl tam pán (z Bauhausu- měl prý tašky s tímto logem) a přidělával zásobníky na papírové ručníky nad umyvadlo. To ji zaujalo tak, že ho celou dobu pozorovala a nestihla dojíst jogurt. Vtom zazvonilo a spolužák Kuba na ni přátelsky zařval: "Při hodině se nežere!", a tak ho naše duše prostá vložila otevřený zpět do krabičky.
To, jaká salta krabička v tašce zažila cestou na oběd a následně do družiny, .ani nedomýšlím. V každém případě v kelímku nezůstalo NIC, naopak se smetanové pokušení z Kunína dostalo i na některé věci, které se v těsné blízkosti krabičky v aktovce nacházely....

Děti zatím nemají písanky. Procvičují různé tahy v pracovním sešitě s příznačným názvem: "Zápasíme s tužkou" :-) Někdy má Martina úkol hotový dřív, než já vyjedu s Majdou plošinou do 1.patra. Podle toho to taky samozřejmě vypadá...  takže když domalovávala zuby na pile, pohled na výsledné dílo mi spíš připomínal rozbouřený oceán!!
Ptala jsem se jí: "A tobě se to takhle líbí?"
Odpověděla hbitě: "Líbí! Jinak bych to takhle nedělala!!"
Tak jsem to tak nechala a s klidem poslala paní učitelce (ta musí chudák trpět!!!)

Za úkoly obvykle nosí razítka. Takové malé hvězdičky. Nedávno přinesla z matematiky dokonce dvě vedle sebe. Tak ji chválím a říkám: "No, to se ti to asi mimořádně povedlo, že? Když ti paní učitelka dala hned dvě hvězdičky  vedle sebe..."
 A Martina s klidem: "Jo, ona dává i tři, ale ty u mě nehledej..."

Když jsem se jí naposledy ptala, co paní učitelka, řekla suše: "Je hodnější, než jsem si myslela." ... no, snad je to tak dobře :-))

 ...tak ještě 8let a 9měsíců a máme to z krku, tu zatracenou povinnou školní docházku .... :-))

Jaká přání plní Zoubková víla?

24.9. 2010

Martinka dorostla do věku, kdy ji opouští chrup mléčný. Je to legrační ráno u školy vidět prvňáčky. Mají poznávací znamení: bezzubý úsměv.

/Za zapůjčení fota děkuji archivu pana Wlka -já bych něčeho tak estetického nebyla schopna :-)/

Je to i trochu nepraktické. K svačině do krabičky už nemůžu jentak zabalit ovoce- musím ho nakrájet na kousky... taky tatranka je dočasně na black listu ;-)

Dneska od rána Martina otravovala s dalším kývajícím se zubem. Tedy respektive nedělala nic jiného, než zkoušela prstem, který z dolních zubů se kýve nejvíc. Chtěla jsme jí ho pomoci vytrhnout, ale kvílela, sotva jsem se přiblížila, tak jsem to nehodlala řešit, prohlásila, že jsou to její zuby a až zmoudří, tak aŤ přijde.


Večer Martina nevydržela a přišla, že už ho opravdu chce vytrhnout. Drapla jsem zub do kapesníku a byl venku. Ani nepípla. Madlena po ohledání situace konstatovala, že jsem jí vytrhla "ten druhej!" ...jenže jak mám vědět, který je ten "napravo", když stojím proti ní, mám logicky "pravo" jinde. ;-)
Martina však byla ale šťastná, že má další úlovek do své sbírky a s přehledem prohlásila: "To nevadí. tak ten správnej vytrhneme zítra. Tenhle se taky kejval..."

(No není zlatá? :-))

 Pak jsem šla sbírat prádlo a z dětského pokoje ke mně dolehl zajímavý dialog (miluju tohle neúmyslné naslouchání z dálky; často bývá velmi poučné! ;-))

- "Majdo, když si ten zub dám pod polštář, splní mi Zoubková víla přání? A nevadí, že není první? Já ten první ani druhej tam dát nestihla. "
- "Nevim. Zkus to. Třeba jo. A co bys chtěla?"
- "No, Barunka dostala za první zub hračku! Ráno se probudila a byla tam! A Kristýnka za dostala korunky... "
- "Ty máš hraček...!"
-"Já neřikám, že CHCI hračku. Já bych chtěla něco dobrýho ... třeba. Nebo bysem, chtěla, abys měla berle a ne vozík. Abys mohla chodit..."
- "Já nechci berle. Ještě by do mě někdo strčil a upadla bych. Zůstanu radši na vozíku!"
- "Nojo, ale mohla bys chodit a zkusit i utíkat, takhle tě každej předběhne !!"
- "Povídám, že zůstanu na vozíku. Takový přání ti stejně žádná víla nesplní. Chtěj radši něco na zub :-)) ... ty tam vlastně skoro žádnej už nemáš :-))"
 -------------------------------------------
Zatracený víly neschopný.... 

Rajčata nejcennější

20.9.2010

Seznamte se: toto jsou rajčata, která hnedtak někdo nemá!
Aby taky jo- cena za 1kg činila 2 236Kč.

A jak se taková cennost ocitla v naší domácnosti? Stačilo zajet na velký nákup do Makra.
Tam totiž moc nestíháte kontrolovat položky a jejich skutečné ceny. Na LCD displej pokladny není z úhlu vidět, navíc musíte kvapem zboží odebírat, protože pás ho tam jinak hrne na hromadu, další zákazníci s bezedným megakošem v nervózní frontě za vámi ... k tomu stres, že nestíháte dojet včas vyzvednout děti ze školy... no a při vybalování nákupu zjistíte, že položka 559Kč přísluší kolonce "rajčata 10ks". Paní pokladní se asi přehmátla a omylem stiskla ještě nulu...a bylo.
Snažila jsem se Wlkovi vnuknout myšlenku, že tam obratem dojede zpět a vysvětlí situaci... poslal mě do háje, že ze sebe nebude dělat blbce a toho času, co to zabere a ještě zbytečně ... a děsně prudil.

Opustila jsem ho. Na internetu jsme vyhledala spojení na Makro a jala se celou situaci vykomunikovat. Wlk se mi sice posmíval, že už vidí, jak mi tohle někdo "sežere", že "to by takhle mohl nakupovat každý"... nenechala jsem se odradit...a představte si, že jsem dobře udělala!!

Na reklamačním oddělení mě slečna vyslechla, vyptala na všechny údaje a všemožná čísla a poprosila o zaslání kopie faktury. Řekla, že se ozve... a ozvala se. Během půl hodiny zvonil mobil, že si vyžádala videozáznam- a opravdu bylo vidět, že jsem nekupovala celou paletu rajčat, ale pouze "vaničku".
Reklamace byla uznána a peníze vráceny na účet. Uff! ...no ale netušila jsem, že jsou nákupy takhle monitorovány... jak je vidět, občas se to člověku může hodit...doufám, že to monitorování nákupů zákazníků nemá moc stinných stránek ;-)

Tak mějte na paměti, že všechno se má alespoň zkusit! Kdybych byla bývala Wlka poslechla, nemám peníze, ani chuť na rajčata :--)

Zlatovláska

18.9.2010

V sobotu večer vyrazila naše kanadsko-japonsko-česko-vozíčkářská výprava za kulturou. Tentokrát na balet do Stavovského divadla. Na programu byla klasická pohádka: "Zlatovláska".
Stavovské divadlo mám ráda. Je přístupné vozíčkářům a  místa jim vyhrazená jsou vynikající.

Naši cizinci obdivovali interiér divadelního sálu a doslova žasli. Jsou věci, které si ani člověk neuvědomuje: Eiko jásá nad červenými střechami domů- pohledu z Hradu na střechy domů  se nemohla nabažit. Žije totiž mezi samými supermoderními budovami- sklo a na střechy lze pohlížet leda z vrtulníku ;-)

Zlatovláska se tvůrcům moc povedla. Je to rodinné představení, které potěší oko jak dospělého, tak dětského diváka.

Já osobně nejvíc oceňuji scénu (spíše muzikálovou, ale velmi nápaditě ztvárněnou), kdy mravenečkové sbírají perly v podobě gymbalonů :-))

Celé představení doprovází krásná hudba, jejímž autorem je Vladimír Franz (zaujal mě  onehdy v televizi svým zjevem.- je to ten pán potetovaný doslova "od hlavy až k patě" - a úplně jsem se pak zastyděla- předsudky mě málem polapily do svých sítí- vůbec jsem neměla v úmyslu ho poslouchat- a přiznávám, že asi právě pro tu jeho vizáž- ale musím uznat, že umí a hudba se mu povedla báječně!)
Po celou dobu mohou diváci sledovat živý orchestr.

Zkrátka mohu celé představení jen chválit. Choreografii, režiséra ( = Ondřej Havelka)... rozumné rozložení přestávek (jsou dvě, takže i děti to krásně "usedí" :-) a v neposlední řadě i provedení programu, kdy autoři pamatovali i na děti a vydali pro ně speciální dětskou verzi, která je plná obrázků a pohádka je v něm uvedena  v česko-anglické verzi.

Takže dporučuju! Blíží se nevlídné sychrané dny, a tak neváhejte a nakupte si vstupenky včas! Bývá vyprodáno. Z lože č.13 na 2.balkoně jsme viděli výborně- ani kukátko nebylo potřeba.

Blogparty

17.9.2010

Po velmi hektickém týdnu jsem měla na páteční večer domluvený sraz s holkama, s nimiž mě spojuje několik věcí.
1. stejná diagnóza :-(
2. závislost na psaní blogu ;-)
3. podivný způsob žertování :-)
4. náramek s nápisem STRONG HEARTS 4 WEAK MUSCLES (Reo, díky, žes nás takhle zásobila. Ten nápis už nemohl být výstižnější!  )

Jako místo setkání jsme zvolily nákupní centrum Zličín, abychom to měly "na půli cesty". Paradoxní je, že jsme cestovala jen z jedné části Prahy do druhé a cesta na místo určení mi zabrala delší dobu než těm, co jely z "venkova" :-) 
Zapíchly jsme to v osvědčené IKEE. Marcela, Diny i Rea už  vesele konzumovaly Ikeacafé, mně to trvalo trochu déle, než jsem se doma zbavila obou dětí a dokodrcala se metrem se dvěma přestupy až na kraj světa.

Je zajímavé, že některé lidi znáte jen z virtuálního světa, a přesto si s nimi povídáte, jako by to byli staří známí ze základní školy. Možná toho o mně vědí víc než vlastní příbuzní... Povídaly jsme o všem možném, na program se samozřejmě dostala i témata velmi vážná, vždyť každá z nich má vlastně ještě dalšího společného jmenovatele- a tím je asi to nejtěžší, co může člověka v životě potkat: vyrovnat se se ztrátou těch nejbližších a nejmilejších. Holky vypravovaly, co jim pomohlo, co nejvíce ocenily na svých přátelích- a mně zas pomohlo tohle všechno poslouchat.
Faktem je, že naše žertování bylo chvílemi dost morbidní a někteří návštěvníci museli jistě nabýt dojmu, že je pátek a že jsme venku patrně na propustku z nějakého zařízení :-) Ale nám to nevadilo. Sraz jsme si báječně užily, probraly děti, lidi, co nás štvou a když už naše hladina kofeinu v krvi dosahovala maxima, vyrazily jsme na shopping ;-) Ačkoli žádná z nás "nic nepotřebovala", stejně jsme se zavíračkou opouštěly nákupní centrum ověnčené taštičkami různých firem a rozměrů.

Posezení to bylo příjemné, poučné, "léčebné", chmury rozhánějící a já se moc těším, až jej zas za nějaký čas zopakujeme :-)