Na poště

4.10.2010

V pondělí jsem musela na poštu. Většinou tuto pochůzku odkládám na neurčito.
Naše místní pošta patří k poštám venkovského typu: dvě přepážky na poměrně malém prostoru. Před několika lety byla zrekonstruována, tudíž má bezbariérový přístup a vypadá zvenku velmi pěkně.... jen ty zaměstance nějak pozapomněli zmodernizovat :-( Pokaždé, když tam jdeme, víme, že bude následovat neobyčejný zážitek. Dá se říct, že už se s Wlkem trumfujeme ;-)

V září jsem zabodovala já :-))  Šla jsem si vyzvednout peníze, co mi přišly složenkou. Podávám úřednici složenku a OP a chystám  se umístit podpis na příslušný řádek, když na mě zpoza skla obrýlená žena vybafne: "A průkaz zmocněnce máte kde?"
Ha, nezklamala- bude zážitek- a tak s klidem odpovídám: "Já? Já žádný nemám. Jsem tu osobně" :-))
Úřednice ukazovákem poklepává na adresu odesilatele a praví: "No, to těžko, tady to jméno nesouhlasí!"- a mává k tomu na mě mojí občankou.
Tak to už se tedy směju a říkám: "No, tak ten tu fakt není. Ten mi ty peníze poslal..."
Paní hledí, kontroluje...a říká: "Promiňte, tady je totiž pořád takový blázinec!!!..."
Ale pobavila mě. Možná jsme si s pánem mohli osobně předat  příslušný finanční obnos před zraky zaměstnankyně přímo v budově ČP ;-)

Také dnešní návštěva byla na zážitky bohatá...  Jenže ne vždy mám dost času na žerty zaměstanců pošty. Nesla jsem tam tři zásilky- dva  balíčky a jeden doporučený dopis. Na poště nikdo nebyl, a tak jsem se v duchu radovala, že to bude rychle hotové. Moje radost byla předčasná... Za přepážkou seděla jiná paní (tak kolem 55let). Zkušená- dalo by se říct. Jenže... asi neměla svůj den. Moje tři zásilky ji tak zmátly, že se během těch 12minut, co je vyřizovala, vytvořila fronta několika lidí. Paní vše opatřila čárovými kódy. Jména adresátů přepsala do PC. Příjmení jí dávala pěkně zabrat, takže hleděla na předlohu a psala doslova jak datel- každé písmeno hledala...  pak zaklela, znovu načetla čárové kódy a znovu začala stejnou rychlostí psát ta jména- přitom zavadila o balík, který samozřejmě sletěl na zem. Jak ho zvedala (měl necelé 3kg- tedy žádný obr), tak jí upadl znovu- to už jsem nevydržela a podotkla, zda by ty svoje kejkle nemohla provádět, až odejdu, že mě to za 70Kč bolí a že bych ráda, kdyby ty věci uvnitř přežily alespoň ten proces předání zásilky ČP. No, to ji rozhodilo tak, že kódy znovu načetla, kontrolovala podací lístky, které nějakým záhadným způsobem přeházela, tudíž jí jména opět neseděla- a začala psát ještě jednou. A ještě pomaleji. Bušila ukazovákem do klávesy F5 a ječela, že "jí to nefunguje!!! Nakonec se zadařilo... Oddychla jsem si, ale pro jistotu jsem všem adresátům napsala mail, že netuším, kdy a komu jejich zásilky dojdou, neb paní na poště měla dost svérázný styl práce a aŤ mi laskavě napíší, až zásilky dorazí- jinak že po nich vyhlásím pátrání ;-)

Dneska podáte (pokud se vám to podaří:-)) - zítra dodáme (to se uvidí komu a co).

Na poště se fotit nesmí, abych pravdu řekla, ani mě to nenapadlo....
Ale dneska je Den zvířat, a tak jsem s chutí vyblejskla psa, který na svůj dárek ukázněně čekal  před uzenářstvím...   :-)