V Opavě

30.10. 2010

Sobotu jsme podle očekávání strávily s Majdou v nemocnici.
Slezská nemocnice v Opavě je opravdu velice příjemná. Ochotný a vstřícný personál- lékaři i sestry. Optimisticky jsem si myslela, že vykapou dvě "bandy" a půjdeme domů... ale Majda se nějak necítila a ani nenaléhala na to, "kdy už nás pustí", což samozřejmě běžně dělá. Tak to bylo podezřelé. Den líně proběhl. Jeho náplní bylo přemlouvat pacienta, aby něco snědl- a to  je v našem případě úkol téměř nesplnitelný... Majda je jak voděnka- nejradši by žila ze vzduchu a doušku vody. Jídlo jí potěšení nečiní, a proto jsem se ani neodvážila uvést v praxi teorii pana psychologa: "Jen ji nechte. Nenuťte ji, však ona vám hlady nezemře... včas si řekne."

Už jsem se zmínila,  že díky sponzorům a nadaci "Archa" působí nemocnice veselým dojmem. Pro ilustraci přikládám fotky, jak vypadají chodby...

...a taky naše apartmá. Pro dva pokoje je společné sociální zařízení. Jinak, protože se jedná o oddělení dětské, je na pokoji k dipozici i vana a umyvadlo.
TV za poplatek, ale co jiného má pacient s kapačkou na ruce dělat, že? Číst si Majda nechtěla, ani nemohla- bolela by ji ruka od držení knihy, tak jsem se učila sedět v klidu a sledovat TV pořad od začátku do konce ;-)

Večer jsme si udělaly pohodu- já slupla k večeři 10dkg gothaje (to je asi dané celoplošně, že v sobotu bývá v nemocnici studená večeře a skoro vždycky je to tenhle (pro mne) nepoživatelný salám!!) - abych zdravé výživě učinila zadost, zapila jsme to třemi hrnky heřmánkového čaje a Magdaléna propadla panice, kdo se o ni bude start, že tohle normální člověk nemůže přežít, aniž by se nepo... - já jsme si chuŤ spravila tatrankou a doufala, že večer bude klidný a já se konečně po 3dnech vyspím!! 

Na chvíli se za námi stavil i zbytek smečky s Katkou. Absolvovali  odpoledne nějakou rodinnou slavnost a stavili se taky v Hradci nad Moravicí.

V půl deváté večer Majda začala opět naříkat, že bude zvracet a že jí všechno bolí... Šly na mě mrákoty. Službu měla sama paní primářka, které jsme před dvěma hodimani s úsměvem hlásily, že je vše OK a ráno jdeme domů.... Sestra vše vyřídila, Majda dostala kapačku a lék na žaludek, byla spokojená. Sestra to ješě dotáhla k dokonalosti přiložením obkladu (jojo, náplasti a obklady u nás měly vždy kouzelnou moc ;-) - kdo ví, o čem mluvím, už se jistě směje- a kdo ne, aŤ mě prosím nenapadá :-)) 

V 11hodin jsem odpadla. Vzbudilo mě až volání: "Mamííí, čůrat! Mamííí, ty pořád spíš!!" Na hodinách bylo 00:51. A já si klidně spím...
Dále už se žádné drama neodehrálo. Jen jsem v tom rozpoložení zapomněla přesunout hodiny na zimní čas, takže ráno jsem byla za ranní ptáče- Majda volala krátce po 7. - stejným stylem: "Mamííí, ty zještě spíš??"  No pořád se o to snažím, ale v průměru mi to víc jak 5hodin denně nevychází :-))

  Ale jen aŤ si otravuje a provokuje, hlavně ať už je jí dobře a jdeme domůůůů!!