Zpátky domů

31.10.2010

Po dohodě s paní primářkou jsme  v neděli ráno opustili nemocnici. Chtěli jsme jet ještě dříve, než se silnice zaplní auty. Po tak dlouhém víkendu se dal očekávat kolaps dopravy a nás čekala cesta po  nechvalně proslulé  D1.


Majda byla celkem stabilizovaná, ale z daleké cesty jsme měli trochu obavy- to dlouhé sezení a natřásání se ...

Pro rozlučku s našimi hostiteli zvolili pánové poetické místo u kapličky- na půli cesty :-)
Vypadali jsme jistě jak agenti- Danuška nachytala tašky s jídlem-  podle množství to vypadalo, že se vydáváme spíš na cestu kolem světa... A tak jsme si tam ještě dlouhou chvíli povídali, děkovali a různě se objímali a k tomu fučel šílený vichr, takže jsme vypadali jak šílenci, protože nám všem stály vlasy vzhůru a díky šlehání větru nám tekly slzy a hulákali jsme na sebe, abychom se v tom fučení lépe slyšeli.  Až  po zhlédnutí této Wlkovy fotky jsem si uvědomila, jak to muselo z dálky být komické :-) Skupina řvoucích podivínů provádí své rituály u kaple ;-)


Cestu do Prahy snad ani popisovat nebudu. byla nad očekávání šílená. Při zastávce u Brna už jsem měla opravdu nakorčeno k tomu, že uteču do lesa, který u parkoviště byl. Madlena zlobila - samozřejmě nejedla a nic nepila, přestože paní doktorce slibovala horydoly..no ale to je náš starý a neřešitelný problém.

Dojeli jsme bez nehody. Byla jsem však  přesvědčena, že sotva dojedeme domů, Majdu osprchujeme, převlékneme a já sbalím tašku a budeme v kapačkách pokračovat na Bulovce. Střídavě jsme jí s Wlkem domlouvali, hubovali, přemlouvali, vyhrožovali... nic. Nastoupily drsné (nepublikovatelné) metody- a asi nějakým zázrakem se nám podařilo nacpat do ní pár piškotů, nějaké pití a  díky těmto manévrům  zůstala emitka konečně do půlnoci  prázdná.

Uf, to byly prázdniny... dlouho se z nich budeme vzpamatovávat. Takovou poznávačku vzdálených krajin naší republiky jsem opravdu nečekala. Jet si lehnout do nemocnice vzdálené 4hodiny cesty, přičemž na Bulovku to mám 100x (a to není nadsazené!) blíž...to je přece frajeřina, ne?

Jak říká zlomyslně Wlk: "Zážitek nemusí být  pozitivní, ale silný"...a to tenhle dokonale splňoval.
Tak snad to příště bude lepší ;-)

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Šťasný konec doufám.Majdě hodně tekutin a jídla.Proč já nemám nechuť k jídlu a sním co uvidím?Pavla

Henri řekl(a)...

No, na výlet hned tak asi dlouho nepojedete ;-). Hlavně že jste doma a v klidu.

AndyPan řekl(a)...

No nekdy se to nepovede...hlavně když bude majdalence líp!

LenkaS řekl(a)...

Jste stateční! Cestu jste zvládli a Majdu zlomili. Držím palce, ať už je konečně líp.
Moc mne mrzí, že jste nás nemohli navštívit. Tak snad příště až zas urazíte těch 400 kilásků.

Gabro řekl(a)...

Teď jsem dočetla váš nezapomenutelný výlet... Tak hlavně že jste zpátky doma a je líp :-).