Ještě něco k víkendu

15.-17.10.2010

Víkend pro mne byl školicí i školící :-)
Pravidelně na podzim pořádá naše OS semináře pro asistenty dobrovolníky. Pro lidi, kteří obětují svůj volný čas práci s potiženými dětmi. Jezdí za nimi třeba do rodin na víkendové návštěvy, nebo různě docházejí na pár hodin v týdnu. Každopádně z vlastní zkušenosti mohu říct, že pokud se zadaří a rodina si s asistentem "sedne", je to skvělý pocit, skvělá spolupráce a troufám si říct, že obohaceni jsou všichni zúčastnění.

Víkendový kurz má asistentům nabídnout zajímavé přednášky, z nichž by mohli načerpat vědomosti a dovednosti, které jim usnadní asistování. Seznámí se  např. s různými onemocněními- jejich projevy chování a potřebami klientů s danými diagnózami-  tentokráte byl na programu opět autismus- má tolik  "variací", že je to téma asi nevyčerpatelné a pro asistenta je takový klinet mnohdy velmi tvrdým oříškem.
Zhlédli jsme několik prezentací, které si připravily asistentky pomáhající v takových rodinách již několik let. Obdivuhodné, někdy až nepochopitelné- vždy krásné, dojemné a k následování vybízející...

Paní psycholožka se snažila asistentům přiblížit i další důležitou věc- a to je vyrovnávání se rodičů se skutečností, že se jim narodilo dítě s postižením. Tento proces má několik fází a to, ve které se právě rodič nachází, může značně ovlivnit jeho jednání a chování v běžných situacích. Je dobré to mít na paměti, nebrat si některé věci příliš osobně a nehledat v některých výrocích skryté významy.
Já bych ještě snad doplnila, že dobrý asistent by se neměl nikdy snažit "být lepší než rodič"- tedy jít na věc tak: "no, chudinko, tohle ti doma nedopřejí, já ti to vynahradím"; a už vůbec by nemělo dojít k tomu, že před klientem bude práci a snažení rodičů kritizovat. Zažila jsem za ty roky soužití s asistentkami  i takový případ a musím říct, že jsou věci, které pak člověka dlouho mrzí. Rodič dítěte s postižením má celoživotní velkou psychickou zátěž. Každý z nás to snáší jinak, každý si hledá jiný lék, někdo o tom mluví stále, někdo zas vůbec....  Je to zkrátka velmi individuální, mnoha faktory ovlivněné. Ovšem pro všechny rodiče těchto dětí platí společné: Běžné povinnosti- žehlení, úklid, nákup... můžete přesunout na později, na jiný den, ale potřeby dítěte ne. Musíte ho umýt, nakrmit, obstarat, obléci, vyzvednout ze školy, naložit, uložit, převlíct...a to vše několikrát denně. Naučíte se tyto činnosti dělat rychle, souběžně s těmi běžnými pracemi  a samozřejmě jak nejlíp dovedete, a přesto vám stále pár hodin denně chybí "pro vlastní potřebu"... no a když se pak najde někdo, kdo zaskočí tu a tam na pár hodin a má hned potřebu okomentovat před dítětem, jak jste to či ono udělala špatně- ev. vůbec neudělala a jak by se to mělo dělat lépe...  tady bych řekla, že to chce opravdu našlapovat velmi opatrně a vážit každé slovo, neb je to oblast velmi citlivá.  Něco jiného je přijít do služby na pár hodin v týdnu, něco jiného je mít denně tu horu povinností- pak už opravdu řešíte, co je nezbytně nutné a bez čeho se svět nezboří.

Zajímavá byla rovněž prezentace diplomové práce, v níž studentka zpracovávala téma "Otcové dětí s kombinovaným postižením, zvládání nelehké situace". Součástí práce byly autentické výpovědi otců a bylo to vše velmi pravdivé, poučné a zajímavé a vybízející k zamyšlení.


Počasí bylo (navzdory předpovědím) výstavně podzimní. V sobotu jsem se ven nedostala. Chtěla jsem zvládnout všechny ty přednášky a potom si martina rozbila ten nos... a taky jsem stihla masáž zad! Odvážila jsem se na "baňky" . Zůstaly mi po nich na zádech fialové skvrny velikosti "mexického dolaru" :-) a při jejich posunu po zádech jsem měla dojem, že mě masérka Lenka svléká z  kůže, ale bylo to fajn. Lenka má zlaté ručičky, srovnala mi lopatky, prohrábla moje ztuhlé svalstvo a mně se vůbec nechtělo z masážního stolu dolů...a vydyndala jsem si přídavek :-)) Díky! Tohle bych měla absolvovat častěji...

V neděli jsem ale do lesa už musela. Krásné podzimní obrazy se nabízely na každém kroku.

U cesty sedělo i  pár prudce jedovatých hub.


Děti sbíraly barevné listy a vzpomínaly na léto. Martinka pro jistotu zkontrolovala borůvčí, jestli tam opravdu žádné borůvky nezbyly :-)

A v neděli odpoledne se jelo domů.

Tak a aby ten, kdo dočetl až sem, dostal nějakou odměnu - dávám tip na jeden irsko-anglický film, který jsem pro asistenty vybrala na sobotní večer: "Uvnitř tančím" (Inside I'm Dancing).
Oficiální text distributora zní:

"Uvnitř tančím"  je příběhem 24letého Michaela s mozkovým ochrnutím, který dlouhodobě žije v domově pro invalidy "Carrigmore" vedeném impozantní Eileen. V jeho životě nastane zlom, když se do domova přistěhuje rebel Rory O'Shea. Michael s úžasem zjistí, že rychle mluvící Rory, který může pohybovat pouze svojí pravou rukou, rozumí jeho skoro nesrozumitelné řeči. Roryho dynamická a vzpurná povaha zapálí v Michaelovi oheň a představí mu zcela nový svět vně "Carrigmoru". 
Ceny: MFF Edinburgh 2004: Cena publika; Irská filmová a TV cena 2004: Nejlepší scénář; Cena Spolku londýnských kritiků: Nejlepší herečka ve vedlejší roli 


Film považuju za velmi zdařilý, nekoná se sice americký happyend, ale vnímavý divák si tam najde jistě hodně  silných momentů. Já si odnáším ponaučení, že umění "tančit uvnitř" je třeba pěstovat a učit se mu od útlého dětství... může se to totiž  hodit.... ;-)


9 komentářů:

Marína řekl(a)...

Krásné fotky, skvělý a přínosný příspěvek. Děkuji opět, milá Wlčice, za Váš blog.

VLK řekl(a)...

U cesty seděla houbička.
Muchomůrka hlízovitá zelená, naše nejjedovatější houba.
A když jsme u těch jedů, znáte tuhle "Jedůfku"
http://www.youtube.com/watch?v=N6-UCEnQFEE

Monika řekl(a)...

Tedy, to byl zajímavý víkend! Se vším souhlasím, čas není nafukovací a my musíme s dětmi stihnout do nejdůležitější. Ono se to kolikrát lidem bez znalostí krásně radí,poučuje...Já zkouším s Járou hodně věcí, ale pokračuju jen v tom, kde cítím, že to má smysl, jinak bych plácala nazmar svojí i jeho energií. Někdy je to těžké dilema, kdy v něčem pokračovat, kdy přestat a taky odrážet narážky, proč to a tamto neděláme. Asistenti, učitelé apod. jsou s dítětem jen pár hodin denně, někdy týdně nebo ještě méně. Docela často vím od jiných, že ten důležitý vztah rodič - asistent(...)v praxi nefunguje a to není dobře!
Asi se ptám hloupě, ale jaké jste občanské sdružení? Nakuju sem k tobě už celkem dlouho, ale s hambou přiznávám, že nevím:-(

Wlcice řekl(a)...

Moniko, OS se jmenuje Mirabilis. nedala jsem záměrně odkaz na www, protože nejsou aktualizované a vůbec mám připomínky k tomu, jak vypadají ;-) Jinak myšlenka OS je dobrá, někteří asistenti opravdu zapadli do rodin tak,že jim rodina svěří dítě na celý víkend a vyrazí za zážitky...
... a jak píšeš, učitelé a asistenti jsou s dítětem "chvíli" a někdy se nestačím divit, co všechno vědí a dovedou líp než já /teoreticky,samozřejmě :-( /. A i kdyby tomu tak 100x bylo, ten rodič má vždycky pravdu. To je teze, kterou mnoho "odborníků" nedokáže akceptotvat. Můžou mi poradit, doporučit, ale tvrdit, že to a to děláme špatně... kde je to měřítko- ta hranice? a kdo jim dal tu moc ukázat palcem dolů a všechno to dlouhodobé snažení zahatit, smést?? "Naše děti" se mnohdy musejí učit i věci, které jsou pro jiné děti naprosto automatické... a vždycky se je naučí jen díky tomu, že je někdo, kdo je má hodně rád, nezavrhl a neodepsal, i když jim to nešlo asi po stopadesáté...vytrval a zkoušel to jinak- a pak to třeba naskočilo! zatímco "rádobyodborník" vidí jen to, že "by se to mělo dělat jinak" a neváhá to hned sdělit světu - pěkně nahlas, přede všemi... V našem dlouhém sezanmu asistentů převažují ti dobří, ale bohužel ani ta druhá kolonka není úplně prázdná :-(

Monika řekl(a)...

Díky za informace, početla jsem si:-) To je fajn, že pořádáte i takové akce, jako víkendové pobyty i různá školení!

AndyPan řekl(a)...

TY OTCOVÉ BY MĚ ZAJÍMALI..MYSLÍM, ŽE NE VŽDYCKY TO ZVLÁDNOU....přála bych všem mámám postižených dětí..ale i těch zdravých, aby to tak nebylo!

Daniela řekl(a)...

Moc hezký víkend. Jste úžasně akční.

Moc vás všechny zdravím. Daniela

LenkaS řekl(a)...

Se zaujetím jsem četla celý příspěvek. I když, bohužel, ve světě asistentů již řadu let žiji, díky tvému článku jsem se musela zamyslet sama nad sebou. Proč si ty některé připomínky "chytrých" asistentů beru k srdci. Větší asertivitě se musím ještě přiučit. Školení asistentů bylo jistě zajímavé. Hned bych taky s radostí hltala nové informace.
Skvělý článek. Díky :-)

Danka a Jaro řekl(a)...

Ahoj, máš u mňa na blogu ocenenie, veľmi rada si u teba čítam.
Danka