Rok smutných ztrát

12.9.2012

Tento rok je pro mne náročný. Mám tím na mysli  oblast mých emocí a životních zlomů. To asi moje silné osobní prožitky způsobily, že vnímám všechny ty nedobré  zprávy nějak intenzivněji.

Ve středu mě  na Seznamu nemile překvapila další smutná  zpráva, že zemřel pan Radoslav Brzobohatý.
Ano, jak už bylo všude mnohokrát  napsáno, je to škoda. Byl to člověk, který lidi hodně obohatil a bude jim hodně chybět, proto by mu každý přál ještě mnoho dalších let života. Všechno je rázem jinak. Už se o něm bude mluvit jen v čase minulém....

Lituju rodinu, co všechno ještě musí snášet- mám tím na mysli přihlouplé otázky novinářů a rádoby reportáže v TV. Nesnáším to. Připadá mi to neuctivé. Rodina je v šoku a zažívá hluboký žal. Neprospěje jí žádný z takových rozhovorů a myslím, že průměrně citlivého člověka nemohou  v tuto chvíli ani  zajímat odpovědi na plytké otázky...

Jsem ráda, že i na kartě mého digifoto loni uvízl krátký záznam vystoupení. Bylo to Barování v červnu 2011, kdy Ondra vytáhl svého slavného otce, aby "něco" zazpíval.
Tehdy mě napadlo, že jsou to dva úžasní herci a muzikanti  a že jeden na druhého může být pyšný.

R.I.P., pane Brzobohatý... :-((

Narozeninová překvapení

8.-10.9.2012


Jak jsem se zmínila v minulém příspěvku, letos jsem jaksi nechtěně  Wlkovi zajistila velmi rušný narozeninový dětský den. Myslím, že byl rád, že mu dům zůstal stát :-)

A jak jsem taky psala, mám posledních pár měsíců problém s přípravou oslav. Prostě se mi někde něco vyplo, či přerušilo a mám asi poruchu slavení... a tak i dárky letos kupuju a vymýšlím na poslední chvíli. No, je to paradoxní, ale někdy je v mém případě časová tíseň ku prospěchu věci, neb mě motivuje k nevídaným výkonům a nápadům ;-)

Vymyslela jsem, že pana Wlka obdaruji hodinami. Pojem "čas" ho příliš nevzrušuje... tak aby měl přehled. ;-)

Chtěla jsem tedy nějaké hodiny do obýváku na zeď. Moje představa byla, že budou spíš dekorací. Hledala jsem na internetu, ale nebylo to ono. Z obrázku to člověk tak dobře nepozná... až jsem našla krámek, který měl na internetu bohatou fotodokumentaci, ale zároveň měl i prodejnu tady v Praze. Nejdřív jsem si každý u svého PC vybírali svoje favority, a pak jsme vyrazili na ostrý lov do terénu.

Obchod www.designovehodiny.cz je naprosto neskutečný!!! Dvě velké místnosti, zcela zaplněné hodinami, takže naše původní představy se rozplynuly hned u vstupu. Pán- zřejmě majitel- ochotný, vtipný, praktický. Skvělý přístup- rozhodně jsem neměla dojem, že nám chce prodat za každou cenu -jen aby utržil (to mě dokáže od nákupu i odradit).

Pobyli jsme v obchodě snad 3/4hodiny. Vybírali. Pán ochotně převáděl, vyptával se na interiér a opravdu odborně radil.

A co jsme nakoupili?

Hodiny, které měly v názvu DIY (pro Neangličany "do it yourself"- tedy udělej si sám) Krabice plná krychliček + krychle s ručičkami. A je na vás, jestli krychličky budou klasicky rozestavěné dokola, či do úplně jiného obrazce, nebo jednoduše sesypané někde v rohu. Protože dárek byl Wlkův, měl tentokrát rozhodující slovo o rozmístění a umístění hodin ON :-)

A dopadlo to takhle:
Nejsem tedy umělecký fotograf, ale jako ilustrační foto snad ty svoje výtvory prezentovat můžu ;-)

A ještě pohled z boku, aby bylo patrno, že jsou "3D" :-)

Wlk se tvářil spokojeně. Mně připadaly originální, nemám ráda tuctové věci :-) ... ale chápu, že každého oslovit nemusejí :-))

Jinak obchod vřele doporučuju. určitě se tam vrátím. Odcházeli jsme mile pobaveni a ještě spokojeni. Co víc si při nakupování přát!!

Dále jsem  pro Wlka nachystala překvapení.
Pointa byla taková, že já lempl jsem nestihla dojet pro lístky na vybraný koncert a s Ticketstreamem jsem ochotna spolupracovat jen v krajním případě, oznámila jsem  mu ale, že si ho na pondělní večer zamlouvám. Ať se umyje a čistě oblékne, že pro něj mám akci ;-) Vůbec neprotestoval!!

Tak nejenže jsem neměla na koncert koupené lístky,  další ránu mi ještě vzápětí zasadil Dopravní podnik hl. města Prahy, který od 1.září překopal jízdní řády tak, že jsem v Praze jak cizinec na návštěvě. Vůbec nevím, kam co jede. Na jízdní řád potřebuju brýle- no a ty mám buď na nočním stolku, nebo jsem líná je tahat ze dna kabelky. Takže se stalo to, že jsem se koukla jen na čísla tramvají, které v zastávce staví- ta mi vyhovovala, dál jsem nepátrala, což se ukázalo býti chybným krokem.

 Trasa tramvaje č.12 totiž  léta kopírovala nábřeží Vltavy- v podstatě tomu snad za celý můj život nebylo jinak- a ejhle! Tramvaj lup - zahnula na Letnou a hnala si to pěkně do kopce směrem ke Spartě. Zděšení!!. Já potřebovala na Malostranské náměstí- a ještě k tomu na čas!! Dvanáctka se tam po 15minutách taky dokodrcala. Hurá!! ... tak jeden happyend vyšel- a šup pro lístky do pokladny. Do Malostranské besedy chodíme pravidelně, takže jsem byla rozhodnutá se tam dostat - nebo alespoň Wlka tam dostat :-) i nesportovním způsobem...  Vyprodáno naštěstí nebylo. Wlk se u vchodu konečně dozvěděl, na co jde :-)

... jeho oblíbený Jan Spálený a ASPM a pořádný blues!! :-) Moc příjemná a vydařená akce.

Malá ukázka vylovená z archivu nějakého jiného nadšence na  youtube zde:

Tak snad  zas na pár dní bude od oslav pokoj ;-)

Narozeninové oslavy

7.9.2012

 Přesně před měsícem měla Martinka 8.narozeniny.
Jenže byla na táboře a všechny děti byly taky na prázdninách, a tak se hromadná oslava přesunula "na potom". Martina se nemohla dočkat a lamentovala, že nechápe, proč jsme jí udělali narozeniny o prázdninách??? ;-)

S oslavou se připomínala denně. Já jsem ale letos s oslavami nějak na štíru. Prostě mi zatím pořád chybí ta chuť a nápady, jak oslavence potěšit a jak to vše připravit, aby se všichni dobře bavili a chutně pojedli... Jenže mi připadalo nemístné zrovna Martině tohle vykládat. A tak jsem se prostě přemohla a svolila, že si může pozvat kamarádky a že připravíme zase zábavné odpoledne: hru, hledání pokladu a spoustu legrace.

Vybrala 8dětí, bez kterých by to nebylo ono. Stále jsem doufala, že se mi to nějak vyhne. Že v tom nebudu vůbec zaangažovaná a snažila jsem se to na někoho přehodit.
Obhlížela jsem, co se nabízí u profíků. Oslavy narozenin jsou totiž u dětí velmi populární, a tak různá centra, domy dětí, bazény, divadla, galerie.. ti všichni nabízejí organizaci těchto trachtací. Cenové kalkulace nejsou vždycky úplně příznivé, ale... letos mi to bylo jedno.
Jenže... oslavenec trval na tom, že to bude u nás, aby se mohla ukazovat morčata, aby se mohlo jít na bojovku... achjo!!!

A tak jsem si v úterý večer nalila 2deci vína, sedla a sepsala pozvánky. Martina jásala. Byla opravdu šťastná. Plánovala, těšila se... Mejdan jsem svolala na pátek. Ani mi v tu chvíli nedošlo, že ten den slaví narozeniny i pan Wlk :-)

Ve  dvě hodiny odpoledne jsem měla posbírané všechny děti a jelo se k nám domů. Měli jsme nachystanou zahradní slavnost :-)
Po gratulacích a přípitku se servíroval dort-náhradník ;-)

Martina chtěla, aby se na oslavě něco vyrábělo. Využila jsem tedy ještě naše barvy na porcelán, které se dají jednoduše zapéct v troubě- nakoupila v domácích potřebách bílé hrnky- a výtvarný ateliér mohl začít. Povedly se. Hned jsme je upekli a domů si každý nesl svůj výtvor.

Zatímco se hrnky pekly v troubě, vyhnala jsem Wlka do lesa, :-) aby nám rozvěsil fáborky a zakopal poklad. Úkoly byly rádoby vtipné:  házelo se  kladivem, ale bylo papírové, takže to chtělo opravdu švih... vymýšlela se pohádka o Karkulce, luštily se hádanky a lovily se kožešiny vzácných zvířat.
Odměnou bylo hledání pokladu.

Fotky bohužel nemůžu zveřejnit, děti jsou cizí, tak by se to nemuselo rodičům líbit.

Večer jsme ještě grilovali- maso, zeleninu a kupodivu velký úspěch měla dýně hokaido! (díky, Lucko. Rozšířila jsi nám chutě a obohatila jídelníček! .-))

Kolem 18.hod. jsem začala rozesílat rodičům SMS, že po 19.hodině budou děti navečeřené a připravené k odběru. A jak tak můj zrak slábne, samozřejmě jsem poslala SMS i těm, kteří vůbec netušili, o co jde. A tak mi přišla odpověď: "To bude asi omyl. Obe deti mame doma. Ted jsem se divala :-))"

Poté došlo k zajímavému úkazu, neb se mi tu začaly kumulovat i maminky, které přišly pro své ratolesti, ale  ty odmítaly odejít domů. Oslava byla ukončena ve 21:30.

Potěšily mne pak maily a sms od maminek, které naše počínání moc nechápaly, ale i tak jej oceňovaly :-)) To bylo milé...

Popravdě přiznávám, že jsme s Wlkem měli  ten večer oba pěkně dost :-)

O oslavě JEHO narozenin až příště :-)

V novém školním roce

3.- 5.9. 2012

...tak tu máme další školní rok.
Z Martinky už je třeťačka. Oznámila mi, že do školy chodit ani nechce. Že by jí stačily kroužky. Ujistila jsem ji, že ještě minimálně 6let  bude školu denně navštěvovat a jestli mě bude vytáčet, zrušíme právě ty kroužky.

Jojo, to nebude studijní typ... To je umělkyně- všude binec a ona v těžké pohodě. Moje rozkazy ji míjejí, byť se mnou sedí v jedné místnosti- je schopná odpovědět, že nevěděla, že je to na ni... možná se ještě vrhnu na studium speciální pedagogiky, abych jí porozuměla. ;-)

 Nastala mela jménem zápis do kroužků.
Pečlivé maminky už své ratolesti pilně zapsaly v červnu. Já vycházela z toho, že pokud nemám v ruce školní rozvrh, je zbytečné se někam cpát. A ejhle, stihly jsme už jen "dodatečný zápis". Když jsme se vypravily do ZUŠ na výtvarku, paní hned mezi dveřmi zahlásila: "Je vám jasný, že i když zkoušky uděláte, jste JENOM náhradníci? Máme úplně plno!" ... no, to byla motivace, panečku.

Maťa po mně koukla zaslzenýma očima. Chtěla chodit kreslit. Baví ji to, maluje pěkně.
Přišla paní lektorka a zadala dětem namalovat ilustraci ke Karkulce. Povedlo se. Vysvětlila jsem Martince, že šlo o to, aby si to vyzkoušela a že příští rok budeme taky moudřejší.
Nanuk dle vlastního výběru rozptýlil všechny chmury.

Večer  mi úplně telepaticky volalla  kamarádka a poradila ještě jednu ZUŠ, kde se učí kreslení. Máťa se rozhodla, že to tam chce jít zkusit (asi vidina dalšího nanuka :-)) Téma bylo přímo šité na míru:  nakresli nějaké zvíře, které sis vymyslela.
To byl úkol pro Martinu! Bohužel jsem neměla foťák.  Namalovala ptako-velblouda. Prostě nebem letěly dva hrby se zobákem a andělskými křídly. Potom se jí asi výkres zdál málo zaplněný, a tak do rohu vymrskla ještě hnízdo, v němž bylo několik hrbatých vajec- jakože se budou líhnout další generace ptako-velbloudů. :-)

Tím se zapsala do dějin zdejší ZUŠ a byla -zřejmě pro svou originalitu- přijata.:-)  Paní učitelka byla velice vlídná. Trpělivě výtvory každého dítěte rozebírala. Matky pečlivky donesly maxidesky s výkresy, aby udělalo robátko dojem. Já táhla jen tašku s nákupem -takže dojem jsem jistě taky udělala, ale zas jiný ;-)

Paní lektorka mi podala papírek se slovy: "A tady si vezměte moje telefonní číslo..."
Tak jo, vzala jsem si od ní potištěnou cedulku cca 10x10cm a začala si na ni psát nějakou náhodnou tužkou den a čas kurzu a ptám se: "Řeknete mi prosím ještě to telefonní číslo?"
Ona na mě zděšeně hleděla a pravila: "No, ta jsou tam natištěná. Já myslela, že si jedno odstřihnete..."
Aha. Zaostřila jsem na papírek. Už se mi rýsovala nějaká čísla... držela jsem jej nohama vzhůru, myslela jsem, že to naškrábnu popaměti, byla jsem líná lovit brýle z kabelky... a hned je trapas. Zbylé matky tato scénka velice pobavila. Do práce s nůžkami jsem se raději nepouštěla. Sbalila jsem s úsměvem celou sérii telefonních čísel a vyklidila uměleckou půdu ;-)

Doma mě čekala moje oblíbená činnost- obalování učebnic rozličných tvarů. Dokonce tak rozličných, že ani univerzální obal  na ně nepasuje. Vážně by mne potěšilo, kdyby autoři byli kreativní jen v tvorbě obsahu. ;-)

Cyrilka

 24.8.2012

Cyrilka je velice životaschopná myška. Díky svému apetitu vypadá jak zdeformovaná šachová figurka.  Je černo-bílá a i nohy má rodělené na černé a bílé. Jméno Cyrilka dostala podle data svého narození. Je to Cyrilka bez Metoděje ;-)

 

 Martina je samozřejmě maximálně nadšená. Poskakuje po bytě, neustále je tahá, cpe je do kapes županu, kreslí jim portréty...

Problémem spíš je to, že Květuška více než na úhyn žalem po své zemřelé spolubydlící, pomýšlí na to, jak vyhnat vetřelce ze svého bytečku. Honí Cyrilku, ta píská a lítá tak, že podestýlka lítá všude kolem. Napadají mě občas všelijaké myšlenky. Momentálně se zaobírám otázkou, proč dělám něco, co nechci a jestli je opravdu smyslem mého života neustále o někoho pečovat a všechno si vždy zkomplikovat??!!

Sedla jsem k internetu a začala studovat psychologii morčat. Dozvěděla jsem se docela dost zajímavých věcí- a mj. i to, že opravdu neoplývají dlouhou životností :-(
Další případný úhyn budu vnímat jak výzvu k ukončení chovu, v tom už mám jasno! :-)

Potřebovala jsem zjistit, jak ty dvě skamarádit. Návod se našel a byl celkem stručný....
bod č. 1 - musejí být obě v novém prostředí- tedy zbavit Květušku výhody a pozice "paní domácí"
bod č.2 - odstranit jejich pachy???
bod č.3 -  zvykat je na sebe- kontaktovat je....

Doběhla jsem k sousedům pro klec, kterou měli po králíkovi. Co na tom, že pokryla téměř třetinu dětského pokoje. Babička omdlívala, že z bytu dělám zvěřinec- asi nemělo cenu ostřit atmosféru poznámkou, že Cyrilka k nám domů v krabici od babiččiny žehličky sama jistě nepřišla... Vytvořila jsem tím nové prostředí oběma hlodavcům.

Pachy... no, a co jsem  asitak mohla vymyslet? šla jsem do koupelny- popadla jsme první toaletní vodu, nastříkala ji na ruce a oba hlodavce pěkně hladila. Po několika minutách jsme byly všechny z jednoho kmene YVES ROCHER. Vonělo to tu jak v salonu.

A fáze nejnapínavější- šup s nimi do jedné klece. Byly zaražené. Asi měly hlavu zamotanou z té vůně omamné... po krátké honičce doprovázené Cyrilčiným kvílením jsem je zas musela separovat. Klece jsem dala do těsného sousedství, aby se mohly sžívat a měly vyhroženo, že půjdou do zverimexu obě!!!

A tak to šlo celý týden! denně jsem je společně chovala,  vždycky musel někdo hlídat u klece, aby si neubližovaly.
No a povedlo se! :-) Jsou spolu v domečku, holky moje zubatý!
Velkou klec už jsem tedy vrátila a veřejně prohlašuju, že žádný další živý tvor k nám nesmí jinak než na návštěvu!

Čas návratu a nemilých překvapení

19.8.2012

V neděli nastal čas návratu. Nechtělo se nám. Celé dopoledne jsme seděli s naší milou hostitelkou Katkou v obýváku a u snídaně, která se značně protáhla, probírali uplynulé dny. Martinka byla již zcela ve své kůži.
-----------------------------

Strávily s Katkou  samy celý uplynulý půlden, kdy jsme sami vyrazili do nedalekých Dětmarovic na setkání s dalšími spřátelenými rodinami ze zdejšího regionu. S ohledem na jejich děti jsme ale martinku radši nechali stranou, abychom jim nechtěně nezpestřili prázdniny. všem to bylo líto, ale všichni to museli pochopit. Setkání s Lenkou a její rodinou v jejich úžasném domově s nádhernou zahradou a s Markétou a Lukim bylo moc příjemné. Děti si hrály a vydržely nám dělat společnost až do noci. Probírali jsme každodenní starosti, cestování s vozíkem, školní povinnosti, pracovní záležitosti... a dost jsme se nasmáli. Říkají nám tu "naši Pražáci" :-)- to jsme zvyklí. neuráží nás to, víme, že za hranicemi hlavního města nemáme nejlepší pověst,ale to NAŠI nám připadalo roztomilé ;-)
Rozcházeli jsme se hodinu a půl po půlnoci. To už spaly i ty odolnější děti :-)
-------------------------------------------

Vydali jsme se tedy zpátky do Prahy. Zvolili jsme cestu delší, ale příjemnější než D1.

O návratu se ovšem nedá mluvit jako o vydařeném.

První scénka se odehrála v nedaleké BILLE- malý obchůdek, který se doposud zachovává své socialistické prvky. Vozíky drkotají po nerovné vydlaždičkované podlaze, snad jen nabídka zboží je poněkud pestřejší než bývala před lety. Používám ten obchod zejména proto, že jej mám při ruce- a hodí se na nákup pečiva a základních věcí, takže i v neděli navečer jsem vyskočila z auta, abych koupila chleba a pár drobností. U pokladny překvapivě nebyla fronta. Bylo tropické vedro, a tak asi všichni ještě pobývali někde u vody, nebo v sousední hospodě. Vykládala jsem zboží na pult a vtom mě oslovila paní za mnou: "Dobrý den, já vás asi znám. Nejste náhodou maminka Majdalenky?"
Ztuhla jsem a zaostřila na osobu. Žádné jméno jsem si ovšem v tu chvíli nevybavila. "No, to asi jsem...", odpověděla jsme celkem rozpačitě a pokračovala ve skládání balíčků na pás a hlavou mi šrotovalo, co se z toho ZASE vyklube.
"Vy si mě nepamatujete? Náš Honzík chodil s Majdalenkou do školky! To už je let, co? Jak se má, kočička malá? To už musí být taky velká slečna!"

Uf. Tak další pecka na obzoru...  Jsem na trapasy tohoto typu taknějak zvyklá- je mi to spíš nepříjemné z toho důvodu, že už nemám chuť sledovat ty reakce lidí. Nikdy nevím, jestli to s nimi praští, nemám už chuť někoho utěšovat a vysvětlovat... Zrovna dneska je to 5měsíců. Výročí? Tolik mi záleželo na tom, aby to všichni věděli- aby se pak někdo nedivil- a stejně se to nepovedlo... achjo.

Jméno paní mi okamžitě naskočilo. Dělám, že nic... chci předejít té scéně- a tak se ptám, jak Honzík studuje a kde... No ale paní se k tématu samozřejmě vrátí. "Ježiši, vy se tváříte- snad není holka nemocná- teď o prázdninách!?"
Nemělo cenu to oddalovat. Suše tedy říkám: "Není nemocná. Na jaře nám zemřela..."
No a je to tady. Pokladní málem vypadly oči a paní K. se málem skácela pod pás se zbožím. Následovala vlna omluv, pláč, taknějak klasika.
Zaplatila jsem, říkám, že se nic neděje a mám snahu co nejrychleji zmizet, ale paní "chce dát věci do pořádku" a pořád opakuje: "Ježiši, no to je hrozný. Co vám mám říct?? Nezlobte se..."

Já na to, že asi už nemusí říkat nic, že to nemohla tušit a že nemám důvod se zlobit. Ať pozdravuje Honzíka a na shledanou. Odcházím. Přes výlohu vidím, jak má paní K. hlavu v dlaních a vypravuje si s pokladní, která si může hlavu vykroutit. No, tak to bychom měli. Na rozjímání naštěstí nemám čas, z auta huláká otevřenými dveřmi Martina: "Mamííí, jaké jsi koupila nanuky? Měli Mrože?"

Další scénka na sebe nenechala dlouho čekat. Přijeli jsme domů, ihned jsem šla vybalit kufr a nakrmit pračku. Martina někde těkala po zahrádce, mazlila morčata, vypravovala babičce zážitky, babička omdlívala z toho, že ZASE byla nemocná, že tady nemůže být chvíli klid... no to má tedy pravdu ;-)

V sedm večer ztropil poplach děda, že se morčata nějak klepou. No, to nám chybělo. Hlodavci byli úplně mimo. Napadlo mě, že to mají asi z toho vedra. Byli venku ve výběhu... beru je do vany, omývám je vlažnou vodou, ale nevypadá to o moc líp. Martina šílí, že jí letos asi všichni umřou :-((  ... a já už docela věřím tomu, že člověk může skončit v blázinci natrvalo.

Beru myši  a jedeme s Wlkem na veterinu. Při našem štěstí mají v neděli otevřeno jen do 19hodin. Je o 30minut více :-( Wlk hbitě hledá v chytrém telefonu kontakt na zvířecí pohotovost- zlatá Praha- město nekonečných možností a příležitostí :-) Máme to i v dosahu. Tak šup do Libně na kliniku.

Paní doktorce  se hlodavci moc nelíbí. Napíchá jim do kožichu nějaké injekce a rovnou nám sděluje, že pokud se hlodavec rozhodne umřít, málokdo mu to vymluví. Jsou prý velmi náchylní. Váhá nad uhřátím... nemají teplotu, ale mají průjem. Hlídali je babička s dědou, těžko říct, co se kde stalo. Už už chceme odejít a paní dr. říká, že si je tam může nechat na pozorování a v noci jim připíchnout. Předběžná cena 600Kč. No, rozhodování je celkem snadné. Za takové prachy by se vyspal i člověk ve slušném penzionu, ale představa, že ráno Martina objeví dva mrtvé hlodavce... kývneme na to. Čert vem prachy. Ať je doma klid.

Ráno volám, jak se  "myši" mají. Zatím živé, máme si přijet. Paní dr. hned nabízí pro případ potřeby jednu náhradnici z vlastního chovu (zdarma :-))

A tak mám další hobby. Ráno obstarat myši- dát léky a snažit se je rozežrat. Mám "instantní seno" - injekční stříkačkou se snažím jim něco nacpat.... pak do práce a šup zpátky do toho zvěřince pečovat.

Ve středu večer je jasné, že léčba Květušky byla úspěšná, zatímco Žofinka boj vzdala. Paní dr. se nemýlila. 50% úspěšnost předvídala.

A tak se v naší rodině opět otevřelo téma smrti. Martina  musela mrtvou Žofinku vidět, pohladit ji a prozkoumat. Ptala se na všechnomožné a ujistila se, jestli i lidi vypadají jakože jen spí, když umřou.  Žofinku jsme dali do krabičky a táta Wlk vyrazil  s rýčem, aby vyrobil hrobeček.

Babička je žena činu. Neváhala a než jsem se ve čtvrtek vrátila z práce, dovezla domů náhradnici, aby nám Květuška nezhynula žalem. (moje případné zhynutí se tady na zřetel bere málokdy)  Dojela na tu veterinu pro náhradní myš. Moje matka!! V životě by něco takového nevzala do ruky!! Teď ovšem popadla krabici od žehličky a vyrazila tramvají pro hlodavce...a tak máme Cyrilku.

Procházka ostravskou ZOO

srpen 2012

 Navštívili jsme taky ostravskou ZOO. V sobotu odpoledne tu byla snad celá Ostrava a přilehlé okolí. Bylo vedro, a tak nám 2hodinky procházení se bohatě stačily. Byli jsme zvědavi na zdejší chloubu- sloní holčičku Rashmi.

Zdejší ZOO je samozřejmě o poznání menší než ta naše domácí. Dá se projít za jednu návštěvu.
U kasy mě  lehce rozčarovala skutečnost, že můžete platit pouze v hotovosti a vydaný lístek připomíná spíš historický lístek od šatny. Do prázdninového deníčku tedy nicmoc.

Velmi pěkná je "Domácí farma", kterou Martina miluje vždycky nejvíc. Může krmit kozy, zblízka okukovat vepře a králíky no a hlavně úžasný velký domek pro morčata. Byl plný nájemníků všech barev a druhů.

Pobavil nás lví pár- právě měl siestu :-)

Martina se narvala do kapsy dřevěnému klokanovi a vypadalo to, že díky svým dlouhým nohám, které si tam nějak hrůzně zamotala,  bude klokánětem už navždycky.

Ostravská ZOO má ve svém logu hrocha. Hrošinec je opravdu výstavní a nově upravená stavba. V době krmení hroši vůbec nevypadali přátelsky a netečně. Ti, kteří zaváhali a plavili se v bazénku o něco déle, měli pak plnou hlavu starostí, jak obelstít chamtivého kolegu a dostat se taky k hromadě sena a haldě suchých rohlíků. ;-)

Celkový dojem dobrý. Příjemná procházka. Až vejdou v praxi všechny zamýšlené projekty, bude to parádní! Po Praze a Liberci dávám ve svém soukromém zebříčku 3.místo.

V MINIUNI vám svět leží u nohou!

srpen 2012

 V těsné blízkosti ostravského Výstaviště Černá louka se nachází malý svět MINIUNI. Během několika minut můžete zvládnout vidět na vlastní oči všechny divy světa

 ...a ještě zapózovat pod slavnou Eiffelovkou.

 ...pokusit se narovnat šikomou věž v Pise

...  a obdivovat Staroměstskou radnici bez stejnojmenného náměstí ;-)

Jak jsme vyčetla, modely staveb jsou v měřítku 1:25. Celým areálem vedou koleje, po nichž rejdí  vláčky. Tento minisvět zaručeně nadchne návštěvníky všech věkových kategorií :-)

Slezskoostravský hrad

17.8.2012

 V pátek už teploměr u Martinky nenaměřil více jak 36,6°C. Tak jsme se radovali. Předčasně... během snídaně se Martině vyrazila vyrážka. Normální růžová krupice. Od pasu nahoru byla samý pupínek. Ale kupodivu ji to nesvědilo. Sedla jsem k internetu a po chvíli to bylo  jasné- šestá nemoc jak vyšitá. Ukázkový průběh dá se říct. No, že musíme ujet 400km, abychom získali další chorobu do sbírky... to už je asi takový rodinný zvyk. Sbíráme nejen turistické známky, ale také razítka zdravotnických zařízení. V popisu choroby se psalo, že vyrážka zpravidla po  krátké době mizí... Krom podávání tekutin a klidového režimu se naštěstí žádná další léčba nevyžaduje.

Martinka se naštěstí rychle zotavila, a tak jsme v rámci několikadenní návštěvy ještě přecejen stihli navštívit Slezskoostravský hrad. Ten den lilo jak z konve.

 Hrad je zmodernizován a používán k různým kulturním akcím a slavnostním obřadům.

Hned na nádvoří si můžete vyzkoušet několik mučicích nástrojů a taky klec, kam byli zavíráni a ve studené vodě máčeni nepoctiví obchodníci.

Stálou expozici v hradní věži tvoří náhled do historie hradu a města Ostravy, rekvizity z třicetileté války a období husitství. Fotit se nesmělo, musíte zajít osobně ;-)

V závěru prohlídky se podíváte i do mučírny. Ta je tedy pojata hodně realisticky... brrr. A ta zvuková kulisa... pádili jsme odtamtud do sekce čarodějnic. Po té hrůze vypadaly jako roztomilé babičky :-) Pobavil mě sponzorský vzkaz o jejich chrupu :-)

A taky tu mají vystaven jeden rekord! Nejdelší dřevěný řetěz vyřezaný z jednoho kusu dřeva. Měří 25,15m a má 130článků.

V akváriu jsme měli tu čest vidět i sumce albína.

Na děti tu myslí taky. Martinka se mohla zúčastnit soutěže "Víte, kde spí v létě čerti?" Vyfasovala kartičku a během hodinové prohlídky hledala  čerty rozmístěné  po hradě.

Dolní oblast Vítkovice

16.8.2012

čtvrteční ráno z hlediska zdravotního nic moc :-(
Martinka měla teplotu a evidentně nebyla ve své kůži. Využila jsem tedy kontakt na paní dětskou doktorku, která měla shodou okolností ordinaci asi 100m od bytu. Čekalo nás vlídné přijetí od sestřičky. martinka byla vyšetřena- já se strachovala, že to bude angína z těch veder, ale paní dr. se jen zeptala, jestli souhlasím s testem CRP - a ten prokázal hodnotu 8. Čili nějaká viroza, která se obejde bez antibiotik. Hurá!
Bylo ovšem jasné, že dnešní den se Martinka nebude žádného vlastivědného poznávání aktivně účastnit. Rozdělili jsme si služby u pacienta a jali se poznávat Ostravsko na etapy. Martince děalala společnost ovečka Shaun na PC, ale většinu času stejně spala a střídavě zakusovala Paralen a Nurofen.

Odpoledne si ji vzala na starost Katka a my vyrazili na exkurzi do vítkovických železáren. V provozu už nejsou, ale tvoří velkou část města a tato oblast byla dokonce vyhlášena národní kulturní památkou, a tak se město snaží a vymýšlí, jak areál oživit a využít. Letos v červenci Vítkovice ožily hudbou v rámci festivalu Colours of Ostrava - no a vstupenky na rok 2013 jsou již v prodeji ;-) Tomu říkám optimismus v praxi :-))

Vítkovice - oblast dolu Hlubina- si ale můžete během 2hodinové prohlídky prohlédnout a vyslechnout si i spoustu zajímavostí.
Návštěvníci vyfasují z bezpečnostních důvodů slušivé žluté přilby a vydají se do jednotlivých částí obrovských železáren.

 

Vystoupat se dá i na 60m vysokou věž, z níž je samozřejmě perfektní výhled na celou fabriku i na okolí.

 

 

Vůbec si neumím představit to období, kdy fabrika žila. Nechápu, jak někdo mohl celý den makat v takovém prostředí, a zůstat naživu! Ani si nepředstavuju to prostředí, v jakém žily stovky dělníků různých národností... Byl to takový stát ve státě. Dělníci plnili plány na 120 a více %, socialistická vlast vzkvétala... stát na dně vysoké pece a nebo vidět tu rezavějící masu železa zblízka, to byl  zvláštní pocit. Ale za vidění určitě stojí!