Útržky z krajů moravských a slezských

15.-18.8.2013

Cesta na Moravu byla tentokrát prošpikovaná zastávkami u našich přátel. Dýně z Hané byby zmíněny už minule ;-) Pokračovalo se do Vítkova, tam jsme vysadili moravské návštěvníky, kteří pobývali u nás, a my jsme pokračovali do Dětmarovic.

Naše rodiny bohužel spojila celkem nepříjemná věc- tedy starost o dítě na vozíku. Nicméně jsme zjistili, že se spolu umíme zabavit i velmi vesele- a tak po společném pobytu v Řecku (k němuž došlo neplánovaně a náhodou), jsme se rozhodli strávit ještě jeden prázdninový den v jejich přítomnosti. Užili jsme si krásné zahrady, posléze i nočního života ;-)  a o dětech jsme ani nevěděli. Zbojkotovaly nám návštěvu ostravského Dinoparku, chtěly si jen hrát a povídat- tak proč ne. ;-)

Děti zvolily zábavu velmi neotřelou .-) Vytahaly ze skrýší všechny vozíky a hrály si na integraci :-) Tak schválně, kdo je na vozíku "jenom jako" :-))
Zkrátka rovné příležitosti jsou trendy, to musí být :-))

 Zvládli jsme jen krátkou vycházku k místnímu rybníku, kde se to kapry jen hemžilo!

To se budou vánoční tabule prohýbat :-))
Jeden rohlík způsobil úplnou vřavu rybích tlamiček- mlaskání, cákání... pro mne nevídaná podívaná.

 V pátek navečer jsme se přesunuli blíže k Vítkovu. Kochali jsme se krásnou krajinou a novou dálnicí ;-)

A nestačili odmítat hory nejrůznějších dobrot. další moravský předsudek: Pražáky je třeba vykrmit, však oni se v té Praze pro samý spěch ani nenajedí... Marně vysvětluju, že nesním porci pro horníka-ani v Praze, ani nikde jinde! .-)

Ale tyhle koláče neměly chybu! Byly plněné povidly, mákem nebo tvarohem a byly tak krásné, že vypadaly spíš jako atrapa. Jeden jako druhý. Recept nemám. Údajně je peče na objednávku paní cukrářka Jařabová, která má cukrárnu v Opavě.

Mezi jednotlivými chody jsme zvládli i jednu túru- na přehradu Kružberk. Kdysi přehradu proslavil TV seriál Velké sedlo.

Přehrada se právě opravuje. Vody bylo pomálu. Lidí pár. Kolem přehrady vede úplně nová asfaltová stezka pro cyklisty- zřejmě "evropská". Ve srovnání s místními rozbitými komunikacemi to byl docela kontrast.

Zastavili jsme se v místní hospodě na limonádu a na pivo- víc bych asi nedoporučovala. WC úděs, jídla... no pan Polreich by k tomu asi řekl své. Škoda. Asi by to chtělo konkurenci... 

 V neděli jsme proběhli Opavou. Litovala jsem, že jsme neměli víc času. Snad někdy příště! Stihli jsme ale oběd v restauraci U Krbu, kterou tímto velice chválím!

 A pak ještě jednu přesladkou cukrárnu DolceVita. Interiér velmi zvláštní... (by mě zajímalo, co na to odborníci  ;-)) a způsob servírování kávy, kdy z hrnku hladina šplouchá všude kolem -ten mi taky moc profesionální nepřišel. Možná proto  cukrárna zela prázdnotou .... chytli se jen Pražáci :-) Domorodci asi chodí jinam.

K těmto krajům neodmyslitelně patří slivovice. Tak všechny stromy, které jsem -já nepiják tohoto nápoje- potkala, byly švestkami přímo obtěžkány... 

Tak co, znalci, bude to dobrý rok? :-)

No a co mě fascibnovalo nejvíce, to byla sklizená pole, na nichž se povalovaly balíky slámy. Nádhera. Nemohla jsem se nabažit-běhala po strništi  a fotila a fotila :-) A nebe mi k tomu ještě vystrčilo bílé obláčky, aby byl kýč dokonalý :-)

 

Pro přesun do Prahy jsme se báli použít D1. Vzhůru na HK! Cestou nás ještě L. odvolala do Hořic, že  jim nějak zlobí PC.... no a technická zastávka se nám lehce protáhla. S počítačem nebylo celkem nic, ale bylo o čem povídat ;-) Příjezd domů jsme stihli  10minut před půlnocí.

Plni zážitků z milých setkání jsme omdleli do postele s tím, že si ráno přivstaneme a všechny resty doženeme....

Pražáci, ti se tu maj...

15.8.2013

Nemáme to jednoduché, my Pražáci. Kamkoli mimo Prahu vyjedeme, všude si z nás utahují :-)

Všichni venkovani nabyli dojmu, že Pražák neví, jak vypadá "pravé" vejce- takže je třeba mu jich narvat do auta celé plato...jen aŤ si pak na D1 pěkně přibrzdí- a má je všude.

Každý venkovan ví, že v autě s SPZ s písmenem A sedí "blbej Pražák" a je třeba mu to "osladit" alespoň poznámkou: "Tady nejsi v Praze!", ačkoli se ničím ještě ani neprovinil :-)

Moje mimopražská přítelkyně se mě ptala, co mi má koupit k svátku. Nechtěla jsem nic. Jen pytel sena pro morčata :-) No a co jsem dostala? Hned pytle čtyři! ;-) než jsme je dovezli domů, Wlk si uhnal sennou rýmu....

A stejnětak to vypadalo po příjezdu na zlatou Hanou... Netušili jsme, že kladná odpověď na celkem nevinnou otázku: "Nechcete nějakou cuketu?"... znamená dostanete jich celé kolečko. ;-) ... Pražák se tu vlastně ani nedomluví ;-)

 

Máme s vámi venkovany -my Pražáci- svatou trpělivost!!! :-))

V ZOO Praha - po kolikáté už? ;-)

14.8.2013

 Měli jsme tu hosty ze Slezska, a tak jsme je samozřejmě vytáhli do ZOO. ;-) Chodíme tam rádi. Stále je na co koukat, z každé návštěvy si odnášíme nějaký nový poznatek ze světa zvířat a samozřejmě spoustu snímků zdejších čtyřnohých obyvatel.

Tentokrát jsme ke vstupu zvolili severní vstup. To abychom si prohlídli nový sloninec a navštívili hrochy.

Hroší rodinka si po snídani dopřávala společnou relaxační koupel. Slávek, Váleček i Maruška se cachtali a potápěli svá obří těla až ke dnu nového bazénu se skleněnou stěnou.

 Sloni se mají tuze dobře. Od března letošního roku se přestěhovali do nového Údolí slonů.

A v únoru se jim narodila i sloní holčička Sita. Slony pražská ZOO chová už 80let, takže jisté zkušenosti jistě má ;-)

Kolem slonince je jakási "naučná stezka". Vysvětluje, pro která náboženství je slon významným a uctívaným zvířetem.

Zájemci pak mohou vyzkoušet i jízdu na slonovi. No, tedy na trenažéru :-) Za 10Kč je vám na pár minut zprostředkována iluze, že sedíte na sloním hřbetu a kolem vás (na plátně) sviští exotická krajina.

Žirafy se tvářily vznešeně a ukázaly své dva nové potomky- Zhruba 6týdenní miminka. Zatím jsou to bezejmenní kluk a holka.

Mě tradičně potěšily surikaty. Drobné vesele vyhlížející šelmy, které zpravidla stojí jako vojáci na zadních a zvědavě pokukují po návštěvnících, se tentokráte předvedly v úplně jiném světle. Žádné pořadové cvičení a stání v šiku- rvaní se a kutálení :-)

Pohled na tuto ležící šelmu mě docela vyděsil. Myslela jsem, že je po něm :-) Ležel a nic ... ani se nehnul. Zatímco ostatní mu tlapičkami rejdili v kožiše a tahali ho za ocas... on nic.

...a pak jim to pěkně spočítal. Z nehybné mrtvoly se stal rváč, který všem pěkně nakopal

Tak a ještě válet sudy přes ostatní, ať všichni vidí, jaká máme bříška...

A celou estrádu zakončíme valnou hromadou.

Fascinovaně hleděli hlavně dospělí :-) všichni sledovali ten pohyb v písku a všichni se usmívali :-))

No a ještě jeden trumf mám! Hyenu čabrakovou! Jinak noční a plachý živočich se tentokrát producíroval hodinu před polednem celkem odvážně po svém výběhu. měli jsme štěstí, byl tam pan odborník s mikrofonem, aby zájemcům podal odborný výklad.

Tak už vím, proč je čabraková :-) (čabraka je pokrývka koně- no a hyeně chlupy tvoří taky takovou dečku) -  a venku je proto, že se naučila na zvuk motorového vláčku, který s železnou pravidelností jezdí kolem. Ví, že v tu dobu bývá krmení, a tak nelení a každý vláček doprovodí... co kdyby náhodou zas něco servírovali :-)) Prostě z ní udělali komerční hyenu. Když mluví pán do mikrofonu, taky totiž tu a tam něco na zub při hodí ;.-)

Procházka byla fajn. Protáhla se na pět hodin! Čas tu rychle utíká. Děti se zabavily na všemožných průlezkách a vůbec nevadilo, že část ZOO je po povodni ještě nepřístupná.

Návštěvníci si chtěli koupit pohledy přímo ze ZOO, ale to se v žádném ze stánků nepodařilo. Pouze ty kýčovité mrkací a nebo nějaké nesmyslné. Klasický pohled se znakem ZOO a nějakým zvířetem- nevedeme. Tak alespoň novou turistickou známku jsme ulovili :-)

Den pro leváky

13.8.2013

Každý desátý člověk v ČR dnes slaví, protože 13.srpen byl vyhlášen  světovým Dnem leváků.

 V populaci jich je asi 13-15% a já mám jednoho doma :-)
Prý za to může nějaký gen. V našem případě dost zbloudilý, protože leváka jsme v rodokmenu nikde neidentifikovali, a přesto Martinka  od věku několika měsíců všechno důsledně uchopovala levou ručkou, což byl trochu problém vzhledem k obsluze. Zásadně jsem jí věci podávala tak, že nedočkavá levá ručička vylítla do vzduchu tak nečekaně, že mi podávaný předmět obvykle vyrazila, při oblékání bot či rukávů šlo taky často o moje zuby :-)

Psycholožka ji chtěla v předškolním věku zkoumat a že by to byl i důvod k odkladu školní docházky... Připadalo mi to zbytečné. Zkoumání jsem zavrhla. Martina si ve škole  s levou rukou poradila. V krasopisu asi medaili nezíská, ale on to po ní ani nikdo nechce :-)

Doba se od mých školních let značně změnila a v obchodě seženete bez problémů psací potřeby vyrobené přímo pro leváky. Jsou krásně a přehledně označeny ikonkou levé ruky a já pera a tužky a zejména nůžky velmi oceňuji. Líp se Martince drží, zatímco já tím speciálně levorukým perem nepodepíšu ani domácí úkol ;-)

U PC se Martina naučila pracovat s klasickou "pravou myší". IT Wlk usoudil, že to pro ni bude lepší. Vzala to jako samozřejmost, myš bere pravou rukou a ani ji nikam nepřesouvá.

Problémy má s odemykáním. To se stále ptá, na kterou stranu- a stejně to otáčí jinam. taky chce chodit po mé levé straně-tedy za levou ruku, což já bych radši za pravou :-)

Maluje pěkně, ačkoli je to taky grafický projev, výkresy narozdíl od písanek :-)- můžeme posílat na výstavy. Má skvělou prostorovou představivost. Jen stavby staví jakoby odzadu :-)

Práce s příborem je taky zvláštní. Lžíci drží v levé, ale nůž a vidličku uchopuje jako pravák... no hlavně, že se nají sama :-)

Soužití s levákem má svá specifika :-)
Líbí se mi, že v Británii tento den slaví různými "workshopy". Jejich součástí jsou sportovní zápasy leváků proti pravákům nebo typicky anglické odpoledne s čajem, k jehož pití ale můžete použít pouze levou ruku.

Hospody, které Den leváků slaví, poznáte podle toho, že večer 13. srpna používají vývrtky pro leváky a hosté hrají klasické hospodské hry levou rukou. Po celé zemi jsou rozšířené takzvané „LEFTY ZONE“ oslavující kreativitu, adaptibilitu a sportovní obratnost leváků. Praváci si tak v těchto zónách mohou vyzkoušet, jaké je to žít v praváckém světě s nevýhodou levorukosti.


Takže levákům všechno nej..!! A můj obdiv za zvládání každodenních překážek, které já jako pravák vůbec nevnímám. Leváci musejí být vynalézaví a tvořiví... jinak by s naší pravorukou většinou nepřežili!! :-)

www.prolevaky.cz

Vzácná motýlí návštěva

12.8.2013

Můj omamně vonící levandulový lán letos přilákal nejen stovky čmeláků, ale taky v našich krajích vzácného a chráněného otakárka ovocného.  

Plachtícímu příčně pruhovanému elegánovi levandule evidentně zachutnala a vydržel tam nasávat dost dlouho. Wlk neváhal - a fotil. Fotky tedy tentokrát nejsou moje ;-)

Teprve při prohlížení fotek se zjistilo, že spolu s otakárkem je na fotce zachycen i křídly kmitající Čmelda.

 

 

Peněženka z krabice od džusu

12.8.2013

Martina miluje tvoření. Jak už jsem psala, neustále šmejdí v našich krabicích, kam třídíme odpad a vybírá si z nich ;-).
Obléká PETlahve, z krabiček a kelímků vyrábí domečky, auta, truhly na poklady.... zkrátka: lepí a stříhá... máme problém, kam všechna ta 3D umělecká díla dávat. :-)

Z tábora přijela nadšená výrobkem z krabice od džusu. Vyráběli peněženku na táborové peníze.
Naše vypadá takto (pospíchalo se, a tak šla estetika stranou ;-).

 Pokud chceme dítko zabavit, potřebujeme:

vymytou krabici od džusu (o obsahu 2litry)

suchý zip (samolepicí je lepší); nebo jiný patent na zapínání

barevné lepicí pásky

sešívačku

nůžky, lepidlo nebo tavnou pistoli  (na ten suchý zip)

Pěkně zpracovaný pracovní postup a mnohem povedenějšími obrázky je ZDE

Pokud máte krabici se šroubovacím víčkem, vyrábí peněženka TAKTO.

VIDEONÁVOD

Peněženka slouží na poklady, sběratelské kartičky, které v poslední době chrlí všechny supermarkety a nebo na drobné na výlety atp.
Však on tvůrce jistě bude mít konkrétní představu o využití :-)

Návrat tábornice

10.8.2013

Tábornice už je doma! A mluví a mluví a ukazuje diplomy a líčí hry a je nadšená ze Zeměplochy, takže sir Terry  Pratchett má dalšího příznivce! :-)

Vraceli se až odpoledne, takže od časného rána jsem se zaobírala debordelizací jejího pokoje- resp. jejího psacího stolu, kde jsem vytřídila cca 10kg sběru a 2igelitky nezbytně nutných věcí, které předpokládám Martina nikdy hledat nebude.

Pěkně jsem se zapotila! ;-) V šuplíkách jsem našla psací potřeby v takovém množství, že by bezpečně zásobily jednu menší vesnickou školu. Sedm originál zabalených sad fixů a pastelek, tucet bloků, z nichž v každém je jeden až dva obrázky, několik krásných sešitů, které s nadšením majitelka přijala a popsala vždy první dvě strany- jakože si bude psát deník. Současně používá čtyři lepidla, troje nůžky a psacích per jsem napočítala šest, ale psalo jen jediné. Podařilo se mi najít i všechny části kružítka- dokonce jsem zjistila, že mi teď jedna ještě přebývá ;-)

Probrala jsem výrobky na okenním parapetu, kde má naše avantgardní umělkyně své výstavní molo. Ona je totiž děsně tvořivá. To je fajn, zabaví se- já si z ní dělám legraci, že zrecykluje úplně všechno. Neustále probírá krabici s odpadem, kam házíme plastové kelímky a lahve a druhou krabici, kam odkládáme kartony a  krabičky do papírového sběru- a soustavně z toho slepuje svoje byty  a dopravní prostředky- žadoní špunty od vína, aby je nakrájela na kolečka a spotřebu izolepy má větší než profesionální skladník a když potřebuje roličku od toaletního papíru, je schopná spotřebovat na jedno spláchnutí půl návinu, jen aby získala ten víceúčelový kartonový váleček... dalo by se pokračovat.

Konstatovala jsem, že moje dítě rozhodně nemá alergii na prach. ;-)

A pak jsem se jen krátkou chvíli kochala výsledkem svého pinožení a už se jelo pro Martinu k autobusu.

Samozřejmě idyla trvala přesně do chvíle, než nájemnice vybalila další svoje cennosti :-) V duchu jsem úpěla... tolik práce a času to dalo... a pracovní deska stolu byla v tu ránu pokrytá výrobky, diplomy, přírodninami... dívala jsem se na tu hromadu věcí a nechala si o každé vyprávět.

Pak Martina vytáhla štos korespondence a ukazovala mi pohledy a přáníčka k narozeninám, která jí na tábor došla. Měla jsem hádat, kdo to psal. Jedno bylo takové krásné- až luxusní, ale nemělo obálku a můj tip nebyl správný.
"Neee, mami, to mi poslala babička!", a tys to nepoznala!
"No protože nemá obálku, neviděla jsem na písmo, tak jak to mám poznat?", snažila jsem se zdůvodnit svůj špatný odhad.
"Jenže babička mi poslala na obálce známku se Zemanem. Tak uznej, že to jsem vyhodit musela... ", řekla taknějak samozřejmě čerstvě devítiletá a politicky uvědomělá dcera. :-))
 Já fakt nevím, kam na to chodí...

Před 17lety

8.8.2013

 ... jsem přestala být slečnou ;-)

A taky jsem zjistila, že 17letý časový odstup od svatby se nepyšní žádným přívlastkem. Není ani porcelánový, ani papírový, ani jiný... Je zkrátka jen splněný ;-)

Včera mě dostala jedna listovní zásilka, kterou pošťačka zastupující naši úžasnou "paní Kolbabovou" narvala do schránky tak, že nešla vypáčit- ani dvířky, ani horem...
Byla to kniha. Útlá a velká kniha. Písmo odesilatele jsem ihned identifikovala :-) A protože vím, že odesilatelkaKatka má ráda fotky, podezírala jsem ji z výroby fotoknihy, která bude zachycovat nějaké humorné okamžiky našeho soužití :-)

Ale kdepak. Obálka skrývala knihu se strohým názvem:  "OSLOVI" - viděla jsem ji poprvé a naprosto mě uchvátila :-)) Tedy vzhledem k okolnostem- samozřejmě ;-)

Kniha s krásnými ilustracemi líčí soužití Osla a Oslice (zvěř lze samozřejmě libovolně zaměniti :-)), jak se hledali, až se našli- a pak ještě zkoušeli, jestli nebude někde někdo lepší, ale nakonec zjistili, že jeden bez druhého nemůže žít :-)

Zkrátka text byl jak ulitý k výročí svatby :-))

 

Občas mívá člověk zvláštní nápady a složitě si vlastní zkušeností musí dojít k tomu, co bylo třeba na první pohled jasné :-)

Samozřejmě nejsou všechny dny sluncem zalité- aŤ Osel, či Wlk, občas není nad to vykřičet "svou pravdu" do éteru ;-)... to se pak hned líp dýchá!! Vzduch je čistší ;-)

No a tohle je přece krásné čtení :-) Sice pro děti, ale já si v tom to svoje najdu....

... a kdo z nás by nechtěl mít na těle vytlačený důlek od objímání :-))

Wlk -po vzoru pohádky o zlém Vlkovi a hodné Karkulce- donesl košík s laskominami :-)

A uvařil výtečnou večeři - treska v bylinkovém kabátku a vynikající moravské víno... je to milé, že i po tolika letech soužití nelení a každý rok něco vymyslí.

... tak a já mu tady tedy udělám reklamu, aby jednou nezůstal opuštěným vdovcem :-)) Ale už předem na všechny příchozí žárlím, protože já se s ním mám (až na pár úletů čili oslovin, volovin a konin, které se mu podařilo zinscenovat) moc dobře. ;-)

Děkuju veřejně panu Wlkovi za tu letitou trpělivost s mojí složitou povahou a taky za to, že si vybral právě mě :-))

Jaruška Cimrmanová píše z tábora

7.8.2013


Právě dnes máme Martinku 9let. Pro mě až neuvěřitelné... Slaví své narozeniny na táboře. Už potřetí :-) Nevadí jí to, má společnost ráda a na všechny akce se nakažlivě těší.

Dnes přišel dopis z tábora. Ani jsem v to nedoufala. Znám Martinu. Má 150 jiných starostí, než aby psala rodičům, že se má dobře. Na takové fráze není. Kdyby bylo zle, určitě by si našla způsob, jak to sdělit. Ale když je vše v pohodě, tak to přece očekávala... co tedy psát ;-)

No a takhle naše Jaruška Cimrmanová píše z tábora. V půlce díla byl univerzální český génius  zřejmě vyrušen čímsi důležitějším- možná nastaly další technické potíže ;-), a tak písmo svaté vložil bez podpisu do obálky, kterou oblepil izolepou, neb původní lep slízl tak dokonale, že  už nelepil. :-)

Adresa je čitelná jen s obtížemi. jeden velký škrtanec. No ale zbytek dozdoben puntíky- kolem dokola...  Adresu kupodivu pošťáci dekódovali. Inu technika... :-)

Babička s dědou taky dostali pohled. Krom dvou srdcí a pozdravu se tam už nevešlo nic dalšího :-))) Babičku málem omyli. ;-) Pohled stále obracela a hledala další text. No nebyl tam! :-)



Sedím tu a normálně se směju... Kde já jsem k takovému exotovi přišla? Vždyť den jejího narození vnímám jako ten, na který nikdy nechci zapomenout. Přišla, aniž by ji někdo očekával. Její termín byl stanoven na září, ale jí zřejmě přišlo poetické mít v rodném listě datum 7.8. A já, matka druhorodička, jsem netušila, že se další dítě dere na svět, takže jsem tu doposledka v úmorném vedru funěla s mopem při snaze doupě vyčistit. Nakonec jsem koukla do chytrého manuálu pro těhule a vydedukovala, že něco není v pořádku... :-)
Do porodnice jsme přijeli za pár minut UŽ :-) všechno bylo v pohodě a já jsem se díky skvělému personálu i nasmála. Když jsem ze sálu rozesílala vtipné SMS, chodily zajímavé odpovědi. Ne všichni to sdělení brali vážně :-))

Takže tak. Prenatál hrůza, těhotenství ještě větší... po narození ani nemluvím- kolotoč, kdy jsem často nevěděla, kdy je den a  kdy noc...  povinnou školní docházku snad nějak zmákneme :-) - ale zodpovědně prohlašuju: ještěže ji máme! :-)

Dočasná bezdětnost

3.8.2013

... nás postihla díky odjezdu Martinky na tábor.
Těší se na něj od ledna. Jezdí pravidelně už třetím rokem. Jenže letos je tábor nějaký začarovaný. Jestli to má souvislost s celotáborovou hrou??? ...Čarovná Zeměpolocha a bábi Zlopočasná ... a nebo v tom spíš hraje roli zas ten prokletý nespolehlivý lidský faktor....

Tři týdny před odjezdem přišel mail od hlavní vedoucí, že se ocitli ve svízelné situaci, protože majitel objektu v Živci u Písku jim stroze napsal, že ubytování z technických důvodů nemůže poskytnout a že zajistil náhradu v nedalekém Štědroníně. Děti by byly ubytované v mega areálu v různých budovách. Objekt znám, podruhé bych do něj s dětmi rozhodně nejela.
Paní vedoucí je táborový nadšenec a vyhodnotila to úplně stejně. Odmítla a narychlo sehnala objekt, který jí doporučily kolegyně. Je to v Albrechticích v Jizerkách- tam nemůže být nehezky ;-). Správce byl prý vlídný... tak uvidíme.

V sobotu se mělo odjíždět v 15hodin. Hodina odjezdu minula a nedělo se nic. Po půlhodině čekání v tom pětatřicetistupňovém vedru na rozpáleném chodníku vedoucí volala na dispečink, kdepak je doprava. Nevěděli. Museli to zjistit. Řidič se neobtěžoval vyslat signál. Prý dorazí za půl hodiny. No, dorazil za hodinu. Kdo by čekal omluvu- asi by byl zklanám. Vyskočil z vozidla, otevřel zavazadlový prostor a začal nás popohánět, které kufry kam naskládat.
V 16:40 celá výprava slavnostně vyrazila za dobrodružstvím. Snad jsou v pořádku. Volat se mi tam nechce a spoléhám na to, že kdyby nastala nějaká katastrofická situace, bude nás o tom TV Nova včas informovat :-)

Děti neztrácely dobrou náladu, což bylo fajn. Já jen žasnu, co všechno je dneska v podnikání možné. Jestli já ty svoje klienty zbytečně nerozmazluju... ;-) 

A tady jeden pilný Čmelda. Ten dělá, co má. Maká 7dní v týdnu a na výkonnosti mu neubere ani to příšerné vedro. ;-)