10.8.2013
Tábornice už je doma! A mluví a mluví a ukazuje diplomy a líčí hry a je nadšená ze Zeměplochy, takže sir Terry Pratchett má dalšího příznivce! :-)
Vraceli se až odpoledne, takže od časného rána jsem se zaobírala debordelizací jejího pokoje- resp. jejího psacího stolu, kde jsem vytřídila cca 10kg sběru a 2igelitky nezbytně nutných věcí, které předpokládám Martina nikdy hledat nebude.
Pěkně jsem se zapotila! ;-) V šuplíkách jsem našla psací potřeby v takovém množství, že by bezpečně zásobily jednu menší vesnickou školu. Sedm originál zabalených sad fixů a pastelek, tucet bloků, z nichž v každém je jeden až dva obrázky, několik krásných sešitů, které s nadšením majitelka přijala a popsala vždy první dvě strany- jakože si bude psát deník. Současně používá čtyři lepidla, troje nůžky a psacích per jsem napočítala šest, ale psalo jen jediné. Podařilo se mi najít i všechny části kružítka- dokonce jsem zjistila, že mi teď jedna ještě přebývá ;-)
Probrala jsem výrobky na okenním parapetu, kde má naše avantgardní umělkyně své výstavní molo. Ona je totiž děsně tvořivá. To je fajn, zabaví se- já si z ní dělám legraci, že zrecykluje úplně všechno. Neustále probírá krabici s odpadem, kam házíme plastové kelímky a lahve a druhou krabici, kam odkládáme kartony a krabičky do papírového sběru- a soustavně z toho slepuje svoje byty a dopravní prostředky- žadoní špunty od vína, aby je nakrájela na kolečka a spotřebu izolepy má větší než profesionální skladník a když potřebuje roličku od toaletního papíru, je schopná spotřebovat na jedno spláchnutí půl návinu, jen aby získala ten víceúčelový kartonový váleček... dalo by se pokračovat.
Konstatovala jsem, že moje dítě rozhodně nemá alergii na prach. ;-)
A pak jsem se jen krátkou chvíli kochala výsledkem svého pinožení a už se jelo pro Martinu k autobusu.
Samozřejmě idyla trvala přesně do chvíle, než nájemnice vybalila další svoje cennosti :-) V duchu jsem úpěla... tolik práce a času to dalo... a pracovní deska stolu byla v tu ránu pokrytá výrobky, diplomy, přírodninami... dívala jsem se na tu hromadu věcí a nechala si o každé vyprávět.
Pak Martina vytáhla štos korespondence a ukazovala mi pohledy a přáníčka k narozeninám, která jí na tábor došla. Měla jsem hádat, kdo to psal. Jedno bylo takové krásné- až luxusní, ale nemělo obálku a můj tip nebyl správný.
"Neee, mami, to mi poslala babička!", a tys to nepoznala!
"No protože nemá obálku, neviděla jsem na písmo, tak jak to mám poznat?", snažila jsem se zdůvodnit svůj špatný odhad.
"Jenže babička mi poslala na obálce známku se Zemanem. Tak uznej, že to jsem vyhodit musela... ", řekla taknějak samozřejmě čerstvě devítiletá a politicky uvědomělá dcera. :-))
Já fakt nevím, kam na to chodí...
Tábornice už je doma! A mluví a mluví a ukazuje diplomy a líčí hry a je nadšená ze Zeměplochy, takže sir Terry Pratchett má dalšího příznivce! :-)
Vraceli se až odpoledne, takže od časného rána jsem se zaobírala debordelizací jejího pokoje- resp. jejího psacího stolu, kde jsem vytřídila cca 10kg sběru a 2igelitky nezbytně nutných věcí, které předpokládám Martina nikdy hledat nebude.
Pěkně jsem se zapotila! ;-) V šuplíkách jsem našla psací potřeby v takovém množství, že by bezpečně zásobily jednu menší vesnickou školu. Sedm originál zabalených sad fixů a pastelek, tucet bloků, z nichž v každém je jeden až dva obrázky, několik krásných sešitů, které s nadšením majitelka přijala a popsala vždy první dvě strany- jakože si bude psát deník. Současně používá čtyři lepidla, troje nůžky a psacích per jsem napočítala šest, ale psalo jen jediné. Podařilo se mi najít i všechny části kružítka- dokonce jsem zjistila, že mi teď jedna ještě přebývá ;-)
Probrala jsem výrobky na okenním parapetu, kde má naše avantgardní umělkyně své výstavní molo. Ona je totiž děsně tvořivá. To je fajn, zabaví se- já si z ní dělám legraci, že zrecykluje úplně všechno. Neustále probírá krabici s odpadem, kam házíme plastové kelímky a lahve a druhou krabici, kam odkládáme kartony a krabičky do papírového sběru- a soustavně z toho slepuje svoje byty a dopravní prostředky- žadoní špunty od vína, aby je nakrájela na kolečka a spotřebu izolepy má větší než profesionální skladník a když potřebuje roličku od toaletního papíru, je schopná spotřebovat na jedno spláchnutí půl návinu, jen aby získala ten víceúčelový kartonový váleček... dalo by se pokračovat.
Konstatovala jsem, že moje dítě rozhodně nemá alergii na prach. ;-)
A pak jsem se jen krátkou chvíli kochala výsledkem svého pinožení a už se jelo pro Martinu k autobusu.
Samozřejmě idyla trvala přesně do chvíle, než nájemnice vybalila další svoje cennosti :-) V duchu jsem úpěla... tolik práce a času to dalo... a pracovní deska stolu byla v tu ránu pokrytá výrobky, diplomy, přírodninami... dívala jsem se na tu hromadu věcí a nechala si o každé vyprávět.
Pak Martina vytáhla štos korespondence a ukazovala mi pohledy a přáníčka k narozeninám, která jí na tábor došla. Měla jsem hádat, kdo to psal. Jedno bylo takové krásné- až luxusní, ale nemělo obálku a můj tip nebyl správný.
"Neee, mami, to mi poslala babička!", a tys to nepoznala!
"No protože nemá obálku, neviděla jsem na písmo, tak jak to mám poznat?", snažila jsem se zdůvodnit svůj špatný odhad.
"Jenže babička mi poslala na obálce známku se Zemanem. Tak uznej, že to jsem vyhodit musela... ", řekla taknějak samozřejmě čerstvě devítiletá a politicky uvědomělá dcera. :-))
Já fakt nevím, kam na to chodí...
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_v_fRlb5r4GngKKOOlmadfBxIJ-NJKOmmHpfHnBqHeBEGH2zlKWEq9yzWLgx0cnYP6tn5XfLAjKC7sW8etpulzEuR4b0hs2KSiEKYYYGSxy2SUJqEpvNHxjt67dK-lJbczgHDI=s0-d)
![[CNW:Counter]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_t1aYGuQi0SMI3seyGvqsf-1Njk2IypuFPjqJdD2_yYACBkPpo6TdvD5wrzFychUYXBSflaeR_3KMrhPrAMP4vTCVyYRY2wUCNdXpKnlgPHc9tMnGDNEw47erLasfz7iw7HhDhn6aiyPA=s0-d)
13 komentářů:
Ten výrok o tom, že musela vyhodit obálku se Zemanem, mě rozchechtal. Martinka je číslo! (přitom na té známce Zeman rozhodně nepůsobí neesteticky) Co se týká jejího pořádku ve stole a na stole, ten mám podobný, a to jsem mnohem starší. Esteticky to nepůsobí, ale vím, kde co leží. Je pozoruhodné, že na koleji jsem vždycky měla pořádek. A s tím sbíráním kdečeho pro recyklaci, to jsem taky provozovala a s některými věcmi (např. skleničky od léků) dodnes provozuju, jen pro to většinou nelezu do koše. Kreativita se musí podporovat :-)
já se tady taky směju nahlas :D
Martinka, nezklame!!
Prostě Martinka :)
Martinka se již v dětském věku dokáže zorientovat.To je obdivuhodné a chvályhodné.Já už mnoho let odmítám kupovat známky s prezidenty.
Další dobrý potencionální volič.
:-) :-) :-)
Tvořivou tábornici závidím, já jsem vždy k pracovním činnostem, lepení apod. měl vrozený odpor. A maje doma třináctiletou sestru vím, že "zcela nutně" je třeba schraňovat různé věci. Politickou uvědomělost chválím (ještě jsem slyšel verzi, že lidé nevědí, na kterou stranu známky plivat).
Stále víc nabývá dojmu, že náš Marek a Martinka by si padli do noty ;)
O recyklaci všeho možného vím své a z výrobků nám momentálně v celém bytě překáží městečko z krabiček od čehokoliv.Velká lepicí páska, která nám jinak vydržela léta, se po Márových výtvarných pokusech odporoučela do věčných lovišť za velice krátkou dobu.Stejně tak různá lepidla...
No a Martinčina politická uvědomělost mi zvedla docela náladu :D
Závěr je přímo fantastický!!! Směju se tady. Martinka skvělá jako vždy:)
To je krásné, mít takhle politicky uvědomělé dítě :-)
Hi hi hi :-) ...Martinka opět nezklamala.
Martinka nemá chybu!
:-)))))))
Úklid v pokojíčku dcery mám za s sebou také!
S podobným odpadem i dalšími potřebami, i když nemám dítko tak tvořivé ani politicky uvědomělé ;-)
Okomentovat