Útržky z krajů moravských a slezských

15.-18.8.2013

Cesta na Moravu byla tentokrát prošpikovaná zastávkami u našich přátel. Dýně z Hané byby zmíněny už minule ;-) Pokračovalo se do Vítkova, tam jsme vysadili moravské návštěvníky, kteří pobývali u nás, a my jsme pokračovali do Dětmarovic.

Naše rodiny bohužel spojila celkem nepříjemná věc- tedy starost o dítě na vozíku. Nicméně jsme zjistili, že se spolu umíme zabavit i velmi vesele- a tak po společném pobytu v Řecku (k němuž došlo neplánovaně a náhodou), jsme se rozhodli strávit ještě jeden prázdninový den v jejich přítomnosti. Užili jsme si krásné zahrady, posléze i nočního života ;-)  a o dětech jsme ani nevěděli. Zbojkotovaly nám návštěvu ostravského Dinoparku, chtěly si jen hrát a povídat- tak proč ne. ;-)

Děti zvolily zábavu velmi neotřelou .-) Vytahaly ze skrýší všechny vozíky a hrály si na integraci :-) Tak schválně, kdo je na vozíku "jenom jako" :-))
Zkrátka rovné příležitosti jsou trendy, to musí být :-))

 Zvládli jsme jen krátkou vycházku k místnímu rybníku, kde se to kapry jen hemžilo!

To se budou vánoční tabule prohýbat :-))
Jeden rohlík způsobil úplnou vřavu rybích tlamiček- mlaskání, cákání... pro mne nevídaná podívaná.

 V pátek navečer jsme se přesunuli blíže k Vítkovu. Kochali jsme se krásnou krajinou a novou dálnicí ;-)

A nestačili odmítat hory nejrůznějších dobrot. další moravský předsudek: Pražáky je třeba vykrmit, však oni se v té Praze pro samý spěch ani nenajedí... Marně vysvětluju, že nesním porci pro horníka-ani v Praze, ani nikde jinde! .-)

Ale tyhle koláče neměly chybu! Byly plněné povidly, mákem nebo tvarohem a byly tak krásné, že vypadaly spíš jako atrapa. Jeden jako druhý. Recept nemám. Údajně je peče na objednávku paní cukrářka Jařabová, která má cukrárnu v Opavě.

Mezi jednotlivými chody jsme zvládli i jednu túru- na přehradu Kružberk. Kdysi přehradu proslavil TV seriál Velké sedlo.

Přehrada se právě opravuje. Vody bylo pomálu. Lidí pár. Kolem přehrady vede úplně nová asfaltová stezka pro cyklisty- zřejmě "evropská". Ve srovnání s místními rozbitými komunikacemi to byl docela kontrast.

Zastavili jsme se v místní hospodě na limonádu a na pivo- víc bych asi nedoporučovala. WC úděs, jídla... no pan Polreich by k tomu asi řekl své. Škoda. Asi by to chtělo konkurenci... 

 V neděli jsme proběhli Opavou. Litovala jsem, že jsme neměli víc času. Snad někdy příště! Stihli jsme ale oběd v restauraci U Krbu, kterou tímto velice chválím!

 A pak ještě jednu přesladkou cukrárnu DolceVita. Interiér velmi zvláštní... (by mě zajímalo, co na to odborníci  ;-)) a způsob servírování kávy, kdy z hrnku hladina šplouchá všude kolem -ten mi taky moc profesionální nepřišel. Možná proto  cukrárna zela prázdnotou .... chytli se jen Pražáci :-) Domorodci asi chodí jinam.

K těmto krajům neodmyslitelně patří slivovice. Tak všechny stromy, které jsem -já nepiják tohoto nápoje- potkala, byly švestkami přímo obtěžkány... 

Tak co, znalci, bude to dobrý rok? :-)

No a co mě fascibnovalo nejvíce, to byla sklizená pole, na nichž se povalovaly balíky slámy. Nádhera. Nemohla jsem se nabažit-běhala po strništi  a fotila a fotila :-) A nebe mi k tomu ještě vystrčilo bílé obláčky, aby byl kýč dokonalý :-)

 

Pro přesun do Prahy jsme se báli použít D1. Vzhůru na HK! Cestou nás ještě L. odvolala do Hořic, že  jim nějak zlobí PC.... no a technická zastávka se nám lehce protáhla. S počítačem nebylo celkem nic, ale bylo o čem povídat ;-) Příjezd domů jsme stihli  10minut před půlnocí.

Plni zážitků z milých setkání jsme omdleli do postele s tím, že si ráno přivstaneme a všechny resty doženeme....