Předvánoční ladění I.

22.12.2015

Předvánoční ladění u nás probíhalo v tom nejsmutnějším tónu. 22.prosince jsme se šli naposledy rozloučit s naším dlouholetým přítelem Tomášem. 

Smrt ho překvapila nečekaně ve věku 47let. Takové události  člověka vždycky donutí zastavit se a zapřemýšlet o životě. 

Byl to zvláštní den. Plný moudrých vět a pevných stisků rukou. 
Smutečním obřadem začíná pozůstalým nová kapitola života, v níž už nikdy nic nebude jako dřív.  
Už jsem mnohokrát byla poučena, že se něco vždycky děje pro něco- snažím se s tím pracovat. Je dobré umět si některé věci sám pro sebe zdůvodnit... nicméně při odchodu z obřadu mě v takových chvílích napadá vždycky stejná otázka: "Pane Bože, jak jsi TOHLE myslel?"

Tak je tu zas vánoční čas...

24.12.2015

... a s přáními všeho druhu se roztrhl pytel. Mám na stole i pěknou hromádku těch klasických "papírových". Je to fajn, že ještě někdo má potřebu sednout ke stolu a sepsat vlastnoručně pro potěšení tomu druhému pár řádků "na míru". To mě vždycky potěší. 

Já píšu ráda. Na výtvarno mi v tomto období moc času nezbývá, ale pokud přání kupuju, vyhýbám se těm předtištěným. Ráda si text vymýšlím sama. 

Co mě bezpečně uzemní jsou rýmované SMS a přeposílané maily. A ještě hromadně přeposílané maily, kdy spolu s nevkusným obrázkem obdržím i adresář příjemců. To jakože tomu dotyčnému už nestojíme ani za to, aby dopsal oslovení a místo jednoho hromadného naklikla třeba 30 sólo přáníček. Nemáme čas a čas jsou peníze- takže šetříme, kde se dá... 

A tak děkuju všem, kteří si na mě  a moji smečku vzpomněli a osobně v jakékoli podobě napsali. Vězte, že my to doma opravdu zkoumáme a tvoříme si vlastní hitparádu - TOP10 :-) 

Přeju všem jen to dobré. 

Vánoce prožité v klidu a bez zbyteřných emocí a v novém roce pevné zdraví a více času na své přátele a  nebo i peněz na rozmary... 

Zkrátka ať je ten přestupný rok 2016 podle Vašich představ....

Já jsem letos opět nevěděla, kterou fotku vyberu jako podklad pro elektronické PF. Byly doby, kdy se mi to vyřešilo až na Štědrý den :-) (rozbitá ozdoba, převrácený stromeček...) - Letos zvítězila fotka pořízená na Mikuláše kousek za Prahou. 
Připadá mi, že je v ní spousta metafor a symbolů - ať už ten hořící západ Slunce a nebo ty tři stromy. Každý si roste po svém, ale přesto jsou si nablízku...

Příhody adventní

14.12. 2015

Z adventu zbývá už jen pár dní. S hrůzou zjišťuju, že poslední zápis jsem zde zveřejnila v září. Díky všem za milé vzkazy a maily, na blog kvůli práci nezbýval čas. Chci to změnit. Zatím nevím jak. 

U nás se pořád něco děje. Všichni živí, ale občas tu jde někomu o život :-)

Martina roste jako z vody a zdá se, že zdědila smysl pro zvláštně drsný humor. Už nám rodičům skvěle smečuje, což je prima, protože nám to skoro 4roky dost chybí. 
Těší se na Vánoce, ale letos již došlo na zjištění, že Ježíšek neexistuje. :-( 
Tatínek ji uvedl do reálu- a ona pak za mnou chodila a dávala mi doplňující otázky. 

"A jak je možný, že se pod stromečkem vždycky objeví dárky, ale přitom tam nikdo z nás není??"  (to by koukala, jak hbitě v šatech potmě skáču přes postele v ložnici a vytahuju dary ze skrýší-než jakoby poklidně usedám k večeři ;-) )

"A co zlaté prasátko?", pokračovala systematicky ve výslechu Martina.

"No, tak ať v tom máme jasno: to taky neexistuje.",  nerada odhaluju zákulisí hry, která mě léta bavila.  

"A co adventní kalendář?", dožaduje se neustále dalších podrobností nezletilá...

"Tak ten mělo na svědomí zlaté prasátko...", oznamuju stroze a pokouším se o soustrastný výraz ve tváři a v duchu si lebedím, že už nebudu letos muset vymýšlet 24nesmyslů a balit je do malých balíčků.

"Nene, to ne! Adventní kalendář nosil Mikuláš- a to jsi byla ty! Takže adventní kalendář může být dál!!", pronáší rozhodně lstivá Martina.

Nojo, takže jsme společnými silami vyrobily adventní věnec a každý den Martinu u snídaně čeká všelijak tvarovaný balíček s číslem. Pokaždé jásá, ať je tam cokoli. 

Wlk je trpělivý. Zejména se mnou. Zatím bydlí ve společné domácnosti  :-)
Zařídil (si) novou kuchyň. Má ji krásnou. Občas mu tam chodím uklízet ;-) 
On vážně vaří bezkonkurenčně!

Babička si 1.prosince OMYLEM zlomila nohu. Na třikrát. Na podrobnosti není vhodné se ptát.
My jsme ale domácnost otevřená nepřizpůsobivým jedincům, takže  problémy s mobilitou jsme operativně vyřešili- oprášili vozík, plošinu - máloco nás v tomto domě zaskočí ;-) 
Babička si sádru během několika hodin  díky své životní energii rozlomila, a teď mě nutí, abych to opravila, protože nepůjde s takovou prkotinou k doktorovi!  S dětmi přeci pořád něco vyrábím, sádru mám ve sklepě, tak co je to za problém???  
Trvám na tom, že do toho nejdu. Má dvě berle, ale chodí bez nich. Všechno zvládá. Nechápu...

Snažím se v tomto hektickém období pochytat dárky a nestresovat. Obojí se mi daří střídavě.

A ještě se chci vychlubit jedním tapetovým kýčem. 
To je západ Slunce, jak vypadal nedaleko Prahy na Mikuláše. Mám těch fotek asi tucet.. Běhala jsem po poli a cvakala spouští. Boty obalené od bahna jsem po chvíli nemohla ani uzvednout. Ještěže se stmívalo tak rychle! Některé věci mě úplně fascinují a chci je vlastnit. Tak mám několik západů Slunce, které se liší jen počtem  aut projíždějících v tu chvíli kolem po silnici - a tahle jediná je bez aut ;-)

Nejoriginálnější dárek

18.9.2015

Letos v září se z mého pana Wlka stal půlstoletý stařík :-) 
Slavíme vehementně, rádi a hodláme v tom pokračovat celý měsíc.

Gratulanti řeší dary ponejvíce se mnou, takže všechna "sousoší s jeleny" jsou snad zažehnána ;-)  Ti, kteří chtějí překvapit i mne, nakupují samostatně. 

Včera přišel Wlkovi balík z Moravy. Velká krabice byla pečlivě zabalená v černé fólii. Sotva Wlk dorazil domů, zvědavě balík oblížel a začal rozbalovat. Po chvíli přišel s tím, že balík je nějaký mokrý. 
"Jak mokrý, když byl celý zabalený v igelitu?", oponovala jsem.
"No, on je taknějak mokrý uvnitř", nedůvěřivě konstatoval příjemce.
Velká papírová bedna byla pečlivě vycpána bublinkovým igelitem, do něhož byla zasazena krásná společenská hra PUERTO RICO, přičemž spodní díl byl úplně mokrý, a na vrchu leželo nádherné přání s motivy kreslených koček. To bylo zcela suché.
Po chvilce zkoumání bylo jasné co se stalo... ono to vlhko totiž mělo i pachovou stopu- a my dobře víme, že odesílatelé jsou  zároveň i chovateli dvou koček- čili v tomto případě  viníků onoho zvlhnutí. Než odesilatel stačil balík zapáskovat, stihla tam některé šelma kočičí ještě něco přidat :-)

Dostali jsme s Wlkem  záchvat smíchu. Tekly nám slzy a jedna "vtipná" hláška stíhala druhou. Vůbec jsme nemohli přestat. 
Krabici jsme hodili na chodbu, kde ji začal lustrovat náš kocour. Byl jak magnet. Vůbec se nechtěl odtrhnout, protože- jako každá kočka - krabice miluje- no a když jsou navíc ještě označkované... ;-)

 

My jsme se předháněli v tom, jak to našim přátelům sdělíme. Asi by se slušelo zahrát si na diplomaty a dělat, že se nic nestalo... Poděkovat za dárek a zahrát vše do autu. Jenže to by pak celá historka navěky musela zůstat v utajení a já miluju věci s příběhem! 

Navíc jsme se shodli v tom, že jsme vlastně  utrpěli morální újmu: to, že Moraváci mají na Pražáky spadeno, to je všeobecně známé, ale že až takhle! To tedy bylo přes čáru! jakoby D1 nebyla dostatečnou mstou!! :-)) 

Večer jsem tedy nelenila a došlo na telefonní hovor. Ihned po poděkování za dar jsem zahájila výslech ve stylu: "Přivěďte kuchaře, co polévku vařili..." - tedy: "Kdo byl přítomen při vypravování zásilky z domu?"

Dárkyně okamžitě začala podezírat vlastní děti- cože provedly. Já na to, že děti to asi nebyly. Tak na druhý pokus už bylo slyšet jen:"Ježiš, kočky. Že ony se tam vys... "

Já na to, že nevys... to druhé zvládly bezvadně"

Následovaly opět výbuchy smíchu. Jak na Moravě, tak v Praze bylo veselo, protože tohle prostě nevymyslíš! Vzájemně jsme si schválili autorská práva na publikování této příhody, přičemž jsem byla protistranou škodolibě upozorněna na fakt, že za pár dní se budou slavit i moje narozeniny, čímž mě humor lehce přešel a rozhodně žádné zásilky nepřejímám!! A z Moravy už vůbec ne! Jedno vítězství o nejoriginálnější dárek jim přece musí stačit! 

-----------------------------------------------------------

Asi změním své životní motto: Daruj zážitek! na Daruj příběh! :-)) ...a to se pak teprv budou dít věci!! 

Na pokračování

19.8.2015- začátek psaní příspěvku

Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem měla "aktivní volno" - tedy stav, kdy mám dojem, že je vše podstatné hotovo- a já si můžu dělat, co chci. Teď volný čas většinou využiju ke spaní.

Během léta jsem stihla spoustu akcí, zážitků na román ;-), ale nezbyl čas je zaznamenat. Momentálně jsem ale na akci, která je jedinečná a moc poučná. Tábor pro děti se spinální svalovou atrofií (SMA). Na běžné tábory nemohou, a tak se podařilo sehnat partu nadšenců, kteří se snaží připravit dětem na vozíku zážitkový týden.

 Fotky k vidění zde: https://www.facebook.com/prokekt.sma?ref=aymt_homepage_panel

3.9.2015 -pokračování psaní příspěvku

Můj blog by zasloužil nového majitele... to je jisté. Dnes jsem napsala už tolik různých zpráv, hlášení, pracovních mailů a vyřídila tolik telefonátů, že Tmobile musí hořce litovat, že mi vnutil neomezený tarif na volání s 20% slevou, protože se určitě proti své vůli stal mým sponzorem.

Denně vstávám s tím, že udělám jen to, co mám napsané na seznamu. Jo, jsem stará škola, píšu si "To DO LIST" ručně a těším se na okamžik, kdy zvýrazňovačem přejíždím vykonané skutky. Má to jen jednu vadu- v průběhu dne do něj dopisuju, takže výsledkem je to, že vlastně nikdy nezažívám stav "nemám co dělat".

Zážitky se mi kumulují a jsou víc než pestré!  Začátek školy, návštěva pediatra, účast na školení s úřednicí MPSV, záhadné nemoci v naší rodině, o přiměřenosti trestu za úmyslně konané dobro, o přípravě oslav na půlstoleté narozeniny ...  tak snad postupem času vše sepíšu- než to zapomenu :-)

Turecký bazar

20.6.2015

Turci rádi obchodují. Ve všech příručkách se dočtete, jak máte smlouvat o ceně, jenže... někdo slevu rád vyzindá, jiný raději zaplatí požadovaný obnos a jde si po svém. Patřím k té druhé skupině. Šla jsem nakupovat s tím, že buď mi cena bude vyhovovat, nebo jdu jinam.

 V nabídce obchodníků je úplně všechno. Dominuje ovšem koření a cukrářské speciality. Vše nádherně naaranžované. Při koupi koření nestačilo jen říct,co a kolik chci, ale musela jsem poctivě všechno očichat, takže po chvíli se mě zmocnilo kýchání a málem z obchodu sešlo ;-)

 Koření je v klasických hliněných nádobách, kde vytváří různé vzory

anebo vyskládané do hromádek a pyramid-jako třeba žlutá karipyramida. ...a ta vůůůně!

Turci jsou naprostou jedničkou ve výrobě zaručeně značkových trik, bund, džínů, obuvi a kožených doplňků... co nemá na skladě jeden, vyběhne ven z krámku a sežene od konkurence...

Mě naprosto ohromil tento monolit: kalhoboty v džínovém provedení. Jak říká Wlk: "No, tak to se za tebou otočí i kdejaká ženská..."

 ...zde je detailní foto- jakože nohavice opravdu končí botou.

Koupí tohoto kusu oblečení bych si zajisté vydobyla výsadní postavení na blogu "módní peklo" na několik týdnů ;-)  Praktické otázky typu: jak se to obléká/svléká a jak se to pere-nedokážu zodpovědět - ani nevím, co za tu parádu obchodník požaduje. ;-)

Nakoupili jsme pár nesmyslů, jaké turisti běžně nakupují. Mlsky, koření a podobné důležitosti.

Zásadu, že nebudu smlouvat jsem porušila. A to tedy když se mi cena zdála tak nepřijatelná ,že jsem věc prostě vyndala z tašky, že ji nechci. Obchodník slevil hbitě 2eura a cpal mi to zpátky. Konverzce probíhala německo-anglicky. Turci raději mluví německy, přičemž moje německé vyjadřování je velmi strohé, protože němčina mi prostě nejde:-) A tak jsme hráli hru: já věděla, že víc jak 10eur mu za ten nákup nedám- takže cokoli on řekl, já nekomentovala, jen jsem vždyckytu věc vyndala z tašky a dala zpátky na hromádku. On ji vzal, nacpal do tašky a něco mlel. Nakonec řval, že "zehn" a "Minimum"- no a už jsme byli tam, kde jsme měli být hned. Dostal desetieurovku, já si věci v tašce pěkně porovnala, poděkovala a šla.

Líčila jsem Wlkovi tu příhodu jako značně nejapnou a ponižující- ale Wlk konstatoval, že oni jsou tu doma a že oni určují pravidla, tak ať jim to nekazím. Prý byl určitě neméně spokojen i obchodník... ;-)

Žrádlomat

20.6.2015

Zkolaboval mi foťák. Zánovní- byl to vánoční dárek a nebyl úplně zadarmo. Zmetek!

S jeho předešlým kolegou jsem si žila spokojeně 7let, než jsem ho upustila na náledí a způsobila mu smrtelné zranění. Nástupce zřejmě hodlal svého staršího bratra pomstít a k přechodu do režimu "mrtvý" si vybral zrovna den před odjezdem na výlet do krásného městečka Side. Učinil to bez varování. Takže následující fotky jsou pouze mobilní - vydolované z mého prehistorického samsungu. Každopádně "mně jde o obsah" :-)

Památky v Side jsou opravdu krásné- a taky na ně dojde, až se mi podaří fotky přeposlat, protože internet tu taky není úplně nejrychlejší a často kolabuje. :-(

Na náměstí v Side jsem objevila něco, co neznám. Pracovně jsem si to nazvala "žrádlomat".
Je to takový elegantní krmelec pro zvířata- tedy pro pouliční psy a kočky, která se po měste líně potulují. Asi aby neotravovala turisty...

 

detail samoobslužného pultu :-) Vlevo granule- vpravo voda.

Fronta strávníků tam naštěstí zrovna nebyla. Všichni už asi byli po "O":-)

Dá se říct, že "tady chcíp pes"-a ne jeden :-)

 ...doufám, že to mají opravdu jen z vedra!;-)

Pohodová dovolená?

18.6.2015

Martina už je zdravotně OK. Uff!
No a bychom jentak nezevlovali, vytáhl nemoc Wlk. Přes rok na to není čas, tak všichni se na dovolené budou předhánět v hitparádě hypochondrů.

Wlk má oteklý krk. Nic ho nekouslo. Pravá strana krku mu v jednom místě natekla. K tureckému doktorovi jít nechtěl, prý radši zemře přirozenou smrtí. Co s ním, s chlapem. Doktor je přímo v areálu, ale rvát ho tam násilím... Teplotu neměl, nebolelo ho to, polykat mohl, dýchat taky- ponořila jsem se do internetu. Během několika minut vyloučila rakovinu a příušnice, nasadili jsme klidový režim bez slunce a domluvili se, že kdyby to bylo horší, tak že i turecký doktor bude smět zasáhnout dříve než koronér a já určím ten čas!

Fakt mi z téhle rodiny šlehne.
A to mám zákaz používato dovolené  pracovní mail, abych opravdu odpočívala- haha! V práci je mi nejlíp! Vím to!! Tam obvykle řeším to, čemu alespoň trochu rozumím a vím, že tím nikoho neohrožuju bezprostředně na životě.

Když je mi ouvej obvykle mám potřebu přebít to nějakým silnějším zážitkem. Ovšem ne vždycky jsem jaksi při smyslech.

Odpoledne jsem podlehla a nechala se Martinou zatáhnout do místního aquaparku. Propletený útvar barevných různě točitých skluzavek, kterému vévodí ve špici zavěšené vědro ve tvaru pirátské lebky. To se v nevypočitatelných intervalech naplní vodou a převrhne, takže prudký proud vody z výšky zkropí všechny dole. Z dálky to lze takto jednoduše a přehledně  popsat.

 

Samozřejmě zcela jiná situace nastává v momentě, kdy člověk do takového zařízení vstoupí. Martina totiž vůbec nezohledňuje náš věkový rozdíl. .-)
 Hulákala na mě: "Teď jdeme na modrou, bacha! Poleje tě kýbl..." - zatímco jsem se snažila sledovat plnící se vědro, abych včas uhnula tomu přívalu vody, zaujali dva ruští chlapci pozice u vodních děl a považujíce mne za nepřítele číslo jedna pálili proudy vody přímo na mě.  Prostě rázem mi naskočila asociace z mého socialistického dětství, kdy jsme žili seriálem "Čtyři z tanku a pes":-))

 

 Martina mě popoháněla po schodech k nástupu do tobogánu. Školila mě, co mám dělat, aby mi to jelo rychle... no díky své váze s rychlostí jízdy nemívám problémy ;-)
Martina byla blažená. Výskala radostí a vyřvávala: "Dobrý,viď?"
Poctivě jsem oklouzala všechny skluzavky. I ty, v nichž je absolutní tma, což mi vůbec žádnou rozkoš nepůsobí. Naštěstí v pět hodin zavírají. Vodu jsem samozřejmě měla všude. Chrastilo mi v uších. Záda natlučená od svárů na skluzavkách, které se dostaly do střetu se zapínáním na plavkách. byla jsem ráda, že jsem tuto povinnost splnila. Martina halasila, že to bylo super a že zajdem zas!

Marod na pokoji se nezlepšil, ale ani nezhoršil: čili jeho stav byl stabilizovaný. Myslím, že po mém vypravování zážitků z aquaparku byl rád, že byl díky svému nálezu od těchto vodních hrátek osvobozen.

Zábavné večery

17.6.2015

Hotel organizuje prosvé hosty večerní programy. Některé jsou ve stylu "Ein Kessel Buntes", jiné jsou docela příjemným zpestřením večera.

Odpoledne běhali mezi plážovými lehátky členové animačního týmu a zvali na turecký večer s bohatou tombolou. Měli jsme si kupovat lístky a zvýšit tak svoji pravděpodobnost na získání atraktivních cen.

Martina se takové "pravé tomboly" nikdy neúčastnila, nepočítám-li akce školní družiny, kdy každý lísteček vyhrával. Martina pak po zbytek dne řešila, co budeme dělat s tím, co v tombole vyhrajeme- a fantazie jela na 200% :-) 
My s Wlkem jsme na sebe jen pomrkávali a nechtěli jsme tomu nebohému dítěti kazit iluze, že gen štěstí ani od jednoho z nás prostě do své výbavy zdědit nemohla. Nikdo z nás neměl sílu ukázat na ni prstem a říct jí pravdu do očí\: "Ty nikdy nevyhraješ, protože jsi naše a my trapné materiální statky nevyhráváme! my je pracně získáváme- a v tom je patrně naše výhra... :-) "  - koupili jsme lupeny dva, ať má pan animátor taky nějakou tržbu- a oba jsme veděli, že to jsou vyhozené prachy...

Večer začal. Martina se nemohla dočkat. Taneční čísla byla obdivuhodná,

břišní tanečnice nás fascinovala a dumali jsme nad tím, jak má asi uspořádané všechny ty svoje vnitřní orgány, když s nimi denně tak pohazuje a láme je do nepřirozených úhlů. Ale byla krásná!

 A pak došlo na tombolu.
Ve hře byly i takové lahůdky jako poukaz na tureckou masáž nebo poukaz na pedikúru do salonu Dr.Fish (tam vám prostě strčí nohy do akvária a ryby už se postarají, jak odstranit přebytečné zrohovatělé kůže a při tom na vás ještě hledí kolemjdoucí- tak tohle asi ani zadarmo), dále vodní dýmka, příšerně veselé keramické hrnky.... zkrátka asi 50 takových radostí- a ač moderátor čísla vyvolával ve třech jazycích, ani jednou se do našich netrefil :-))
Martinka byla zklamaná.
Zase došlo na naše slova... ;-)

Symbolika

17.6.2015

s odkazem na předchozí příspěvek... přecejen jsem jedno ilustační  foto ulovila... značka zdejší sanity k mnohému vybízí :-)